7 Afs 147/2024- 50 - text
7 Afs 147/2024 - 53 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: Jet Power stavební s.r.o., se sídlem Tábor 2333/8, Brno, zastoupen Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem Marešova 305/14, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 Af 22/2021 129,
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 Af 22/2021 129, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 21. 1. 2021, č. j. 2075/21/5200 11431
712136, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 20. 8. 2019, č. j. 3825131/19/3004 51521
712832, kterým správce daně rozhodl podle § 113 odst. 1 písm. b) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) tak, že částečně vyhověl odvolání žalobce a změnil napadený dodatečný platební výměr ze dne 25. 2. 2019, č. j. 738566/19/3004 51521
712695, kterým byla žalobci doměřena daň z příjmů právnických osob za období od 16. 4. 2015 do 31. 12. 2015 v částce vyšší o 3 749 840 Kč, a to tak, že doměřenou daň změnil na částku 3 714 500 Kč, a současně podle § 2 odst. 5 daňového řádu změnil zákonné penále stanovené podle § 251 odst. 3 a § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu, a to z částky 749 968 Kč na částku 742 900 Kč. II.
[2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 30. 9. 2022, č. j. 29 Af 22/2021
96. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, a to rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 Afs 317/2022
75.
[15] Obdobně i Ústavní soud zdůrazňuje, že požadavek kvalitního a vyčerpávajícího odůvodnění soudního rozhodnutí je jedním z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování: „z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí“ [nález ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99, ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01; všechny citované nálezy Ústavního soudu dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Povinnost řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnit rozhodnutí soudu „nelze chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno. Na druhou stranu, jestliže jsou v projednávané věci vzneseny závažné právní argumenty, je třeba, aby se s nimi soud vypořádal“ (nález ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08).
[16] Ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud uložil krajskému soudu, aby se v dalším řízení zabýval všemi v žalobě uplatněnými námitkami stěžovatele. Z textu odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, že krajský soud na námitky uvedené v bodech 57 až 67 žaloby, jejichž obsahem byl nesouhlas se závěry žalovaného ohledně neprokázání oprávněnosti dohadných položek tvořených v souvislosti s dalšími náklady (právní služby a narovnání vlastnických vztahů), nijak nereagoval. Krajský soud shodně jako v předchozím zrušeném rozsudku č. j. 29 Af 22/2021
96 toliko uvedl, že žalobní námitky jsou obsahově i formulačně totožné s námitkami, které stěžovatel předestřel již v odvolacím řízení, a že s ohledem na obecný charakter žalobních námitek nepovažuje za nezbytné se jimi opětovně zevrubně zabývat. Následně se zabýval pouze posouzením oprávněnosti dohadné položky tvořené v souvislosti s výstavbou komunikací a inženýrských sítí a nově i dohadné položky tvořené v souvislosti s úhradou správních poplatků. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již ve zrušujícím rozsudku, stěžovatelem uplatněné námitky nejsou natolik obecné povahy, aby je krajský soud mohl úplně ignorovat.
Krajský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 130, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „Je li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“ V nyní posuzované věci však krajský soud takto nepostupoval.
[17] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že krajský soud se řádně nevypořádal s uvedenými námitkami stěžovatele. V takovém případě je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, a je proto naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[18] Ačkoliv Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je částečně nepřezkoumatelný, nebrání tato skutečnost přezkumu rozsudku z pohledu dalších kasačních námitek napadajících skutkové a právní závěry, které jsou oddělitelné od nepřezkoumatelné části rozsudku (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 74, č. 1566/2008 Sb. NSS).
[19] K námitkám stěžovatele týkajícím se dohadné položky – správní poplatky Nejvyšší správní soud předně uvádí, že souhlasí s krajským soudem, že z kupních smluv předložených stěžovatelem v daňovém řízení nevyplývá, která ze smluvních stran měla hradit správní poplatek za výmaz zástavního práva. V tomto směru stěžovatel nepředložil žádné doklady o zaplacení správního poplatku katastru nemovitostí spojeného s návrhem na výmaz zástavních práv, či jakékoli jiné důkazní prostředky, které by vznik tvrzených nákladů v roce 2015 dokládaly.
[20] K tvrzení stěžovatele, že předložil správci daně dne 3. 3. 2017 příjmové doklady vystavené Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, kasační soud poukazuje na Zprávu o daňové kontrole ze dne 18. 2. 2019, č. j. 540223/19/3004 60561
711058, kde správce daně na str. 15, uvedl: „Dále bylo zjištěno, že skutečné poplatky, které daňový subjekt v průběhu roku zaplatil, byly naúčtovány v roce 2015 přímo do nákladů na účtu 538 100 – Ostatní daně a poplatky v celkové částce 20 060, Kč a k tomu byly přiložené pokladní doklady z KÚ Brno venkov s účelem platby Návrh na řízení o povolení vkladu.“ Stěžovatelem namítané příjmové doklady, resp. stěžovatelem skutečně v roce 2015 provedené úhrady správních poplatků, byly podle účetního deníku zaúčtovány v průběhu roku 2015 na nákladový účet 538 100.
Tuto správcem daně zjištěnou skutečnost stěžovatel nezpochybnil. Nejvyšší správní soud souhlasí s žalovaným, že nedává ani smysl, aby o těchto správních poplatcích bylo stěžovatelem účtováno jako o dohadných položkách, když již v roce 2015 stěžovatel znal přesně jejich výši, kterou navíc účtoval na nákladový účet 538 100. Pokud by tyto úhrady měly být předmětem řešené dohadné položky, znamenalo by to, že stěžovatel dané náklady uplatnil duplicitně. Žalovaný i krajský soud proto nepochybili, když dospěli k závěru, že tento stěžovatelem uplatňovaný výdaj nebyl způsobilý snížit základ daně podle § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
[21] Pokud jde o námitky stěžovatele týkající se dohadné položky „Stavba: RD HAJANY, objekt: Infrastruktura. Komunikace a inženýrské sítě“, tyto jsou polemikou s argumentací Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku č. j. 7 Afs 317/2022
75. [15] Obdobně i Ústavní soud zdůrazňuje, že požadavek kvalitního a vyčerpávajícího odůvodnění soudního rozhodnutí je jedním z principů představujících neopominutelnou součást práva na spravedlivý proces a vylučujících libovůli při rozhodování: „z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí“ [nález ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. III. ÚS 103/99, ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01; všechny citované nálezy Ústavního soudu dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Povinnost řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnit rozhodnutí soudu „nelze chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno. Na druhou stranu, jestliže jsou v projednávané věci vzneseny závažné právní argumenty, je třeba, aby se s nimi soud vypořádal“ (nález ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08). [16] Ve zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud uložil krajskému soudu, aby se v dalším řízení zabýval všemi v žalobě uplatněnými námitkami stěžovatele. Z textu odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, že krajský soud na námitky uvedené v bodech 57 až 67 žaloby, jejichž obsahem byl nesouhlas se závěry žalovaného ohledně neprokázání oprávněnosti dohadných položek tvořených v souvislosti s dalšími náklady (právní služby a narovnání vlastnických vztahů), nijak nereagoval. Krajský soud shodně jako v předchozím zrušeném rozsudku č. j. 29 Af 22/2021 96 toliko uvedl, že žalobní námitky jsou obsahově i formulačně totožné s námitkami, které stěžovatel předestřel již v odvolacím řízení, a že s ohledem na obecný charakter žalobních námitek nepovažuje za nezbytné se jimi opětovně zevrubně zabývat. Následně se zabýval pouze posouzením oprávněnosti dohadné položky tvořené v souvislosti s výstavbou komunikací a inženýrských sítí a nově i dohadné položky tvořené v souvislosti s úhradou správních poplatků. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již ve zrušujícím rozsudku, stěžovatelem uplatněné námitky nejsou natolik obecné povahy, aby je krajský soud mohl úplně ignorovat. Krajský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 130, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl: „Je li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“ V nyní posuzované věci však krajský soud takto nepostupoval. [17] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že krajský soud se řádně nevypořádal s uvedenými námitkami stěžovatele. V takovém případě je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, a je proto naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [18] Ačkoliv Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozsudek krajského soudu je částečně nepřezkoumatelný, nebrání tato skutečnost přezkumu rozsudku z pohledu dalších kasačních námitek napadajících skutkové a právní závěry, které jsou oddělitelné od nepřezkoumatelné části rozsudku (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 74, č. 1566/2008 Sb. NSS). [19] K námitkám stěžovatele týkajícím se dohadné položky – správní poplatky Nejvyšší správní soud předně uvádí, že souhlasí s krajským soudem, že z kupních smluv předložených stěžovatelem v daňovém řízení nevyplývá, která ze smluvních stran měla hradit správní poplatek za výmaz zástavního práva. V tomto směru stěžovatel nepředložil žádné doklady o zaplacení správního poplatku katastru nemovitostí spojeného s návrhem na výmaz zástavních práv, či jakékoli jiné důkazní prostředky, které by vznik tvrzených nákladů v roce 2015 dokládaly. [20] K tvrzení stěžovatele, že předložil správci daně dne 3. 3. 2017 příjmové doklady vystavené Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, kasační soud poukazuje na Zprávu o daňové kontrole ze dne 18. 2. 2019, č. j. 540223/19/3004 60561 711058, kde správce daně na str. 15, uvedl: „Dále bylo zjištěno, že skutečné poplatky, které daňový subjekt v průběhu roku zaplatil, byly naúčtovány v roce 2015 přímo do nákladů na účtu 538 100 – Ostatní daně a poplatky v celkové částce 20 060, Kč a k tomu byly přiložené pokladní doklady z KÚ Brno venkov s účelem platby Návrh na řízení o povolení vkladu.“ Stěžovatelem namítané příjmové doklady, resp. stěžovatelem skutečně v roce 2015 provedené úhrady správních poplatků, byly podle účetního deníku zaúčtovány v průběhu roku 2015 na nákladový účet 538 100. Tuto správcem daně zjištěnou skutečnost stěžovatel nezpochybnil. Nejvyšší správní soud souhlasí s žalovaným, že nedává ani smysl, aby o těchto správních poplatcích bylo stěžovatelem účtováno jako o dohadných položkách, když již v roce 2015 stěžovatel znal přesně jejich výši, kterou navíc účtoval na nákladový účet 538 100. Pokud by tyto úhrady měly být předmětem řešené dohadné položky, znamenalo by to, že stěžovatel dané náklady uplatnil duplicitně. Žalovaný i krajský soud proto nepochybili, když dospěli k závěru, že tento stěžovatelem uplatňovaný výdaj nebyl způsobilý snížit základ daně podle § 23 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. [21] Pokud jde o námitky stěžovatele týkající se dohadné položky „Stavba: RD HAJANY, objekt: Infrastruktura. Komunikace a inženýrské sítě“, tyto jsou polemikou s argumentací Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku č. j. 7 Afs 317/2022
30. Stěžovatel nesouhlasil s Nejvyšším správním soudem, že v daném případě se nejednalo o náklady vzniklé v roce 2015 a stěžovatel tak nebyl oprávněn k použití účtu 389 – dohadné účty pasivní, a tedy zahrnutí částky 17 120 000 Kč do daňových nákladů zdaňovacího období 2015. [22] Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2008, č. j. 9 Afs 59/2007 56, č. 1723/2008 Sb. NSS, institut nepřípustnosti opakovaných kasačních stížnosti vylučuje, aby Nejvyšší správní soud revidoval svůj původní závazný právní názor na základě nové kasační stížnosti v téže věci. Zruší li totiž Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, je sám vysloveným právním názorem rovněž vázán, rozhoduje li za jinak nezměněných poměrů v téže věci. Tím je zaručen požadavek legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování. [23] Předmětné kasační námitky nepřekračují rámec otázek, k nimž se Nejvyšší správní soud již závazně a komplexně vyjádřil v rozsudku ze dne ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 Afs 317/2022
30. Stěžovatel jimi brojil proti závěrům krajského soudu, které byly důsledkem vázanosti právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v předchozím zrušujícím rozsudku, jakož i proti argumentaci Nejvyššího správního soudu. Kasační námitky týkající se dohadné položky „Stavba: RD HAJANY, objekt: Infrastruktura. Komunikace a inženýrské sítě“ jsou tak nepřípustné podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. [24] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek krajského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, ve kterém se bude krajský soud zabývat všemi uplatněnými námitkami stěžovatele. Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). [25] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. června 2025
David Hipšr předseda senátu