7 Tdo 630/2025

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovoláních obviněných 1. S. B., 2. M. K., 3. P. W. a obviněných právnických osob 4. TRUMF International, s. r. o., sídlem Cejl 504/38, Zábrdovice, Brno, IČO: 25353284, 5. SUNPEMA ENERGY, s. r. o., sídlem Pod Humny 308, Hustopeče nad Bečvou, IČO: 28581806 a 6. AGEL Trade, s. r. o. (dříve KTR-Servis s. r. o.), sídlem U Spalovny 4582/17, Prostějov, IČO: 25966618, podaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 5 To 21/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2018, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného S. B. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.

III. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné P. W. odmítá.

IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby TRUMF International, s. r. o., odmítá.

V. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o., odmítá.

VI. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické osoby AGEL Trade, s. r. o. (dříve KTR-Servis s. r. o.), odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2021, č. j. 34 T 4/2018-19028, byli obviněný S. B. a obviněná právnická osoba TRUMF International, s. r. o., uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za což byl obviněný S. B. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a obviněná právnická osoba TRUMF International, s.

r. o., byla odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 150 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 2 000 Kč, tedy v celkové výši 300 000 Kč. Dále byla týmž rozsudkem obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za tento zločin a sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.

zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým již byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 50 T 2/2016-2081, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 To 70/2017-2238, který nabyl právní moci 20. 2. 2018, odsouzena k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 225 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 4 000 Kč, tedy v celkové výměře 900 000 Kč. Podle § 19 t. o. p. o., za použití § 70 odst. 1 tr.

zákoníku jí byl uložen též trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 3 437 055,43 Kč, které byly zajištěny na účtu blíže specifikovaném v předmětném rozsudku. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve výroku o trestu zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 50 T 2/2016-2081, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 To 70/2017-2238, který nabyl právní moci 20. 2. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Dále byly týmž rozsudkem obviněná P. W. a obviněná právnická osoba AGEL Trade, s. r. o. (dříve KTR-Servis, s. r. o.), uznány vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za což byla obviněná P. W. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let a obviněná právnická osoba AGEL Trade, s. r. o., byla odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 125 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 2 000 Kč, tedy v celkové výši 300 000 Kč. Týmž rozsudkem byl též obviněný M.

K. uznán vinným pro pomoc ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, a ve znění zákona č.

333/2020 Sb., za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Uvedeným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných: A. Č., P. K., D. Š., P. V., P. P., D. P., J. T. a obviněných právnických osob: ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., SPARK spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., PRESSTEX MEDIA, SE, PAMBROKE Media, s. r. o., TONDINO, SE.

2. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 5 To 21/2022-20229, k odvolání státního zástupce podaného dílem v neprospěch všech obviněných proti výroku o vině; dále proti výrokům o trestech v neprospěch obviněných A. Č., P. K., D. Š., P. V., P. W. i obviněných právnických osob DAV, a. s., SPARK, spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., TRUMF International, s. r. o., SUNPEMA ENERGY, s. r. o. a AGEL Trade, s. r. o.; dílem pak ve prospěch obviněné právnické osoby AGEL Trade, s.

r. o.; a rovněž k odvolání obviněných P. W., S. B., M. K. i obviněných právnických osob TRUMF International, s. r. o., SUNPEMA ENERGY, s. r. o., AGEL Trade, s. r. o., ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., SPARK spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., PRESSTEX MEDIA, SE, PAMBROKE Media, s. r. o., „v likvidaci“, TONDINO, SE, podaným v celém rozsahu, částečně zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných A. Č., P. K., D. Š., P. V., P. W., S. B., M.

K., a obviněných právnických osob ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., SPARK spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., TRUMF International, s. r. o., SUNPEMA ENERGY, s. r. o., AGEL Trade, s. r. o., PRESSTEX MEDIA, SE, PAMBROKE Media, s. r. o., „v likvidaci“, TONDINO, SE, v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné S. B., M. K. a obviněnou právnickou osobu TRUMF International, s. r. o., uznal vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za což byli odsouzeni: obviněný S. B. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, obviněný M. K. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a obviněná právnická osoba TRUMF International, s. r. o., k peněžitému trestu ve výměře 240 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 25 000 Kč, tedy v celkové výši 6 000 000 Kč. Dále tímto rozsudkem rozhodl tak, že obviněnou P.

W. a obviněnou právnickou osobu AGEL Trade, s. r. o., uznal vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., za což byla obviněná P. W. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, zatímco obviněná právnická osoba AGEL Trade, s. r. o., byla odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 140 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 25 000 Kč, tedy v celkové výši 3 500 000 Kč. Taktéž tímto rozsudkem rozhodl vrchní soud tak, že obviněnou právnickou osobu SUNPEMA ENERGY, s.

r. o., uznal vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., přičemž za tento trestný čin a sbíhající se pokus zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j.

50 T 2/2016-2081, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 To 70/2017-2238, ji odsoudil k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 10 000 Kč, tedy v celkové výši 1 000 000 Kč. Podle § 19 t. o. p. o., za použití § 70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné právnické osobě SUNPEMA ENERGY, s. r. o., uložen též trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 3 437 055,43 Kč, které byly zajištěny na účtu blíže specifikovaném v rozsudku.

Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestech z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 50 T 2/2016-2081, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 To 70/2017-2238, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněných: A. Č., P. K., D. Š., P. V. a obviněných právnických osob: ACTRAD, s.

r. o., DAV, a. s., SPARK spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., PRESSTEX MEDIA, SE, PAMBROKE Media, s. r. o., „v likvidaci“, TONDINO, SE.

3. Uvedených trestných činů se dle zjištění soudů dopustili obvinění v podstatě tím, že společně s dalšími osobami, po vzájemné předchozí domluvě v úmyslu neoprávněně ovlivnit daňovou povinnost společností TRUMF International, s. r. o., SUNPEMA ENERGY, s. r. o., ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., LAKUM-KTL, a. s., AGEL Trade, s. r. o., SPARK, spol. s r. o., a LAKUM-AP, a. s., za účelem obohacení se na úkor České republiky, dále popsaným jednáním, každý svým dílem, se podíleli na neoprávněném uplatňování daňově účinných nákladů a nároků na odpočet daně z přidané hodnoty, a to na základě faktur za reklamní plnění, mající podobu zveřejnění reklamy na konkrétních stadionech či realizace a zpracování propagace značky uvedených společností v informačních materiálech, a to v rozsudku odvolacího soudu identifikovaných fotbalových klubů (dále jen reklamní plnění), přičemž u tohoto reklamního plnění byla cena za zdanitelná plnění záměrně mnohonásobně navýšena oproti tržním cenám, když skutečným účelem nákupu reklamního plnění nebylo zajištění reklamy pro výše uvedené společnosti, nýbrž dosažení neoprávněného majetkového prospěchu zkrácením daně z příjmů právnických osob, vylákáním nadměrných odpočtů daně z přidané hodnoty či zkrácením daně z přidané hodnoty, přičemž společnosti poskytující zmíněné reklamní plnění nedanily platby za toto plnění řádně jako své příjmy a neodváděly ze zdanitelných plnění daň z přidané hodnoty, čímž obvinění dosáhli zkrácení daně z příjmů právnických osob, neoprávněného vylákání nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty či zkrácení daně z přidané hodnoty u výše jmenovaných společností, v období, rozsahu a případech níže uvedených, přičemž obvinění zajišťovali proplácení faktur vystavených společnostmi za poskytnuté reklamní plnění realizované formou bezhotovostních převodů finančních prostředků z účtů společností, a to v napadeném rozsudku podrobně popsaným způsobem a všichni obvinění tak činili s vědomím porušení povinností vyplývajících jim zejména z ustanovení § 6 odst. 1, odst. 2, § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, z ustanovení § 21 odst. 1, § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a z ustanovení § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o daních z příjmů), a takto jednali v zištném úmyslu, po vzájemné předchozí domluvě, přípravě a rozdělení úloh, pročež popsaným jednáním způsobili obvinění České republice zastoupené jednotlivými správci daně škodu v celkové výši: P.

W. 6 810 000 Kč, S. B. 16 810 000 Kč, M. K. 14 180 000 Kč, TRUMF International, s. r. o., 11 490 000 Kč, SUNPEMA ENERGY, s. r. o., 975 000 Kč, AGEL Trade, s. r. o., 6 810 000 Kč, konkrétně se jednotliví obvinění vytýkaného jednání účastnili takto:

I.

Obviněné právnické osoby TRUMF International, s. r. o., a SUNPEMA ENERGY, s. r. o., společně s dalšími osobami, v úmyslu neoprávněně ovlivnit daňovou povinnost společností ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., LAKUM-KTL, a. s., TRUMF International, s. r. o., SUNPEMA ENERGY, s. r. o., ve vztahu k daním z příjmů právnických osob a se záměrem uplatnit pro tyto společnosti neoprávněně nároky na odpočet daní z přidané hodnoty (dále jen DPH), v období od 7. 11. 2011 do 31. 7. 2013 jediný člen představenstva společnosti PRESSTEX MEDIA, SE, J.

T., vystavoval jménem společnosti PRESSTEX MEDIA, SE, dodavatelské faktury odběratelům ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., LAKUM-KTL, a. s., TRUMF International, s. r. o., SUNPEMA ENERGY, s. r. o., za reklamní plnění, u kterých byla cena za zdanitelná plnění záměrně mnohonásobně navýšena oproti tržním cenám, za které si společnost PRESSTEX MEDIA, SE, sama pronajala, způsobem popsaným v napadeném rozsudku, reklamní prostory, přičemž obviněná společnost PRESSTEX MEDIA, SE, následně finanční prostředky zasílané jí shora jmenovanými společnostmi, podle vystavených dodavatelských faktur za reklamu na bankovní účet specifikovaný v rozsudku soudu druhého stupně, nedanila řádně jako své příjmy a neodváděla ze zdanitelných plnění daň z přidané hodnoty, když do svého účetnictví účelově zahrnovala v rozsudku odvolacího soudu popsané fiktivní faktury, které měly být podle účetních dokladů o výplatách hotovosti zavedených v účetnictví společnosti PRESSTEX MEDIA, SE, touto společností zaplaceny předmětným společnostem v hotovosti, ačkoliv ve skutečnosti žádná zdanitelná plnění od těchto obchodních společností nepřijala a těmto společnostem nic nehradila, a takto jednak neoprávněně snižovala základ daně z příjmů právnických osob uplatňováním neexistujících nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů a jednak neoprávněně uplatňovala nárok na odpočet DPH, přičemž tyto finanční prostředky, které byly společnosti PRESSTEX MEDIA, SE, zasílány na bankovní účet specifikovaný v rozsudku odvolacího soudu, a to s vědomím obviněného P.

V., že takto odeslané finanční prostředky nebudou k újmě českého státu využity ani částečně k plnění daňových povinností, ale budou po jejich hotovostním výběru užity ve prospěch obviněných, jednak tato společnost vybírala v hotovosti přímo z tohoto bankovního účtu prostřednictvím oprávněných osob, jednak je převáděla na další svůj bankovní účet rovněž uvedený v rozsudku soudu druhého stupně, ze kterého je taktéž vybírala v hotovosti a jednak i převáděla na bankovní účet svého vlastníka blíže specifikovaný v rozsudku odvolacího soudu, a tyto prostředky obvinění následně použili blíže nezjištěným způsobem ve svůj vlastní prospěch, přičemž tak činili

I.A v XY a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného P. V., jako jednatele společnosti TRUMF International, s. r. o., s J. T. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností PRESSTEX MEDIA, SE, na odběratele TRUMF International, s. r. o., identifikovaných v rozsudku odvolacího soudu, v celkové výši v roce 2012 na částku ve výši 11 000 000 Kč bez DPH, 13 200 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 2 200 000 Kč a v roce 2013 na částku 6 000 000 Kč bez DPH, 7 260 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 1 260 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný P.

V. nechal zahrnout do účetnictví společnosti TRUMF International, s. r. o., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti PRESSTEX MEDIA, SE, přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost TRUMF International, s. r. o., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Přerově, a to:

- za zdaňovací období roku 2012 dne 26. 6. 2013, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 19 166 000 Kč a vlastní daň ve výši 3 641 540 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 30 166 000 Kč a vlastní daně ve výši 5 731 540 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2012 o částku ve výši 2 090 000 Kč

- za zdaňovací období roku 2013 dne 27. 6. 2014, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 64 154 000 Kč a vlastní daň po zápočtu daně v zahraničí a uplatnění slevy ve výši 11 828 810 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 76 154 000 Kč a vlastní daně ve výši 14 108 810 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 o částku ve výši 1 140 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost TRUMF International, s.

r. o., u uvedeného příslušného správce daně dne 23. 5. 2012 daňové přiznání, v němž za zdaňovací období duben roku 2012 vykázala vlastní daňovou povinnost ve výši 91 157 Kč a v němž neoprávněně nárokovala nárok na odpočet DPH ve výši 200 000 Kč, o který zkrátila v uvedeném zdaňovacím období vlastní daňovou povinnost v celkové výši 200 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrných odpočtů DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění, podala obviněná společnost TRUMF International, s.

r.

o., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání či dodatečná daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkových výších, a to:

- 656 486 Kč – ve dnech 24. 4. 2012 a 22. 6. 2012 za zdaňovací období březen roku 2012,

- 560 306 Kč – ve dnech 21. 6. 2012 a dne 22. 6. 2012 za zdaňovací období květen roku 2012,

- 1 885 612 Kč – dne 23. 7. 2012 za zdaňovací období červen roku 2012, - 1 281 767 Kč – dne 23. 8. 2012 za zdaňovací období červenec roku 2012, - 1 153 232 Kč – dne 21. 9. 2012 za zdaňovací období srpen roku 2012, - 964 899 Kč – dne 23. 10. 2012 za zdaňovací období září roku 2012, - 496 616 Kč – dne 22. 11. 2012 za zdaňovací období říjen roku 2012, - 1 190 921 Kč – dne 20. 12. 2012 za zdaňovací období listopad roku 2012, - 810 235 Kč – dne 24. 1. 2013 za zdaňovací období prosinec roku 2012, - 590 039 Kč – dne 22.

2. 2013 za zdaňovací období leden roku 2013, - 340 188 Kč – dne 22. 3. 2013 za zdaňovací období únor roku 2013, - 75 524 Kč – dne 24. 4. 2013 za zdaňovací období březen roku 2013, - 814 039 Kč – dne 23. 5. 2013 za zdaňovací období duben roku 2013, - 199 249 Kč – dne 21. 6. 2013 za zdaňovací období květen roku 2013, - 1 361 290 Kč – dne 24. 7. 2013 za zdaňovací období červen roku 2013, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočty DPH, a to za zdaňovací období březen, květen až prosinec 2012 vždy o částku 200 000 Kč, leden až červen 2015 vždy o částku 210 000 Kč, a tím za zdaňovací období let 2012 a 2013 vylákala neoprávněně nadměrný odpočet DPH ve výši 3 260 000 Kč a takto obvinění P.

V., TRUMF International, s. r. o., PRESSTEX MEDIA, SE, a J. T., D. P., P. P. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2012 a 2013 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 3 230 000 Kč, daň z přidané hodnoty o částku ve výši 200 000 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 3 260 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územním pracovištěm v XY, škodu na obou daních v souhrnné výši 6 690 000 Kč,

I.B v XY a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného P. V., jako jednatele společnosti SUNPEMA ENERGY, s. r. o., s J. T. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností PRESSTEX MEDIA, SE, na odběratele, obviněnou právnickou osobu SUNPEMA ENERGY, s. r. o., blíže specifikovaných v rozsudku odvolacího soudu, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný P. V. nechal zahrnout do účetnictví obviněné společnosti SUNPEMA ENERGY, s.

r. o., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti PRESSTEX MEDIA, SE, jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost SUNPEMA ENERGY, s. r. o., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu v XY za zdaňovací období hospodářského roku od 1.

12. 2011 do 30. 11. 2012 dne 1. 3. 2013, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 4 284 000 Kč a vlastní daň ve výši 813 960 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 6 784 000 Kč a vlastní daně ve výši 1 288 960 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za uvedené zdaňovací období o částku ve výši 475 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrného odpočtu DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s.

r. o., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkové výši 133 223 Kč – dne 20. 7. 2012 za zdaňovací období červen roku 2012, a v němž neoprávněně uplatnila nárok na odpočet DPH ve výši 500 000 Kč, a tím za uvedené zdaňovací období neoprávněně vylákala nadměrný odpočet DPH v celkové výši 500 000 Kč, a takto obvinění P. V., SUNPEMA ENERGY, s. r. o., PRESSTEX MEDIA, SE, a J. T., D. P., P. P. společným úmyslným jednáním zkrátili za uvedené zdaňovací období hospodářského roku od 1.

12. 2011 do 30. 11. 2012 daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 475 000 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 500 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územním pracovištěm v XY, škodu na obou daních v souhrnné výši 975 000 Kč,

II. obvinění P. W., S. B., a obviněné právnické osoby TRUMF International, s. r. o., AGEL Trade, s. r. o., spolu s dalšími obviněnými v úmyslu neoprávněně ovlivnit daňovou povinnost společností DAV, a. s., LAKUM-KTL, a. s., TRUMF International, s. r. o., AGEL Trade, s. r. o., ve vztahu k daním z příjmů právnických osob a se záměrem uplatnit pro tyto společnosti neoprávněně nároky na odpočet daní z přidané hodnoty, obviněný S. B., jednatel společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., (nyní „v likvidaci“) od 31.

1. 2013 do 28. 7. 2014, vystavoval jménem společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., dodavatelské faktury odběratelům DAV, a. s., LAKUM-KTL, a. s., TRUMF International, s. r. o., AGEL Trade, s. r. o., za reklamní plnění, u kterých byla cena za zdanitelná plnění záměrně mnohonásobně navýšena oproti tržním cenám, za které si společnost PAMBROKE Media, s. r. o., sama pronajala reklamní prostory na základě smluv uzavřených přímo se společnostmi provozujícími sportovní zařízení, které dojednal P. P., vyjma smluv za společnost AGEL Trade, s.

r. o., které dojednal obviněný S. B. sám, a který jednal za společnost PAMBROKE Media, s. r. o., po dohodě s obviněným S. B., a který byl srozuměn s tím, že jím dojednávané reklamní plochy budou společností PAMBROKE Media, s. r. o., poskytnuty na základě sjednávaných smluv o reklamě a propagaci k pronájmu dalším subjektům za účelově mnohonásobně navýšené ceny se záměrem neoprávněného ovlivnění daňových povinností těchto subjektů, přičemž obviněná společnost PAMBROKE Media, s. r. o., následně finanční prostředky zasílané jí společnostmi DAV, a.

s., LAKUM-KTL, a. s., TRUMF International, s. r. o., AGEL Trade, s. r. o., podle vystavených dodavatelských faktur za reklamu na v rozsudku odvolacího soudu specifikovaný bankovní účet, nedanila řádně jako své příjmy a neodváděla ze zdanitelných plnění daň z přidané hodnoty, když za účelem zastření skutečné daňové povinnosti zahrnovala do svého účetnictví prostřednictvím obviněného S. B. účelově fiktivní faktury specifikované v rozsudku odvolacího soudu, které měly být podle účetních dokladů obviněné právnické osoby PAMBROKE Media, s.

r. o., zaplaceny těmto společnostem v hotovosti, ačkoliv ve skutečnosti obviněná společnost PAMBROKE Media, s. r. o., žádná zdanitelná plnění od těchto společností nepřijala a těmto společnostem nic nehradila, a takto jednak neoprávněně snižovala základ daně z příjmů právnických osob uplatňováním neexistujících nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů a jednak neoprávněně uplatňovala nárok na odpočet DPH, přičemž obviněný S. B. zajistil, aby tyto finanční prostředky, které jí byly zasílány na její bankovní účet specifikovaný v rozsudku odvolacího soudu, s vědomím obviněných P.

K., P. V., D. Š. a P. W., že takto odeslané finanční prostředky nebudou k újmě českého státu využity ani částečně k plnění daňových povinností, ale budou po jejich hotovostním výběru užity ve prospěch obviněných, vybrala prostřednictvím disponentů v hotovosti, a obviněný S. B. sám v jednom případě převzal hotovostní platbu ve výši 1,2 mil Kč od společnosti LAKUM-KTL, a.

II.A

V Ostravě a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného P. K., místopředsedy představenstva společnosti DAV, a. s., s obviněným S. B. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností PAMBROKE Media, s. r. o., na odběratele DAV, a. s., které byly specifikovány v rozsudku soudu druhého stupně, znějících v celkové výši v roce 2013 na částku 7 000 000 Kč bez DPH, 8 470 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 1 470 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný P.

K. nechal zahrnout do účetnictví společnosti DAV, a. s., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost DAV, a. s., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, a to za zdaňovací období roku 2013 dne 16.

6. 2014, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 3 964 000 Kč a vlastní daň ve výši 704 374 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 22 964 000 Kč a vlastní daně ve výši 4 314 374 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2013 o částku ve výši 1 330 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrných odpočtů DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím uvedených faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost DAV, a.

s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkových výších, a to: - 1 548 188 Kč – dne 26. 8. 2013 za zdaňovací období červenec roku 2013, - 1 519 086 Kč – dne 25. 9. 2013 za zdaňovací období srpen roku 2013, - 1 977 349 Kč – dne 25. 10. 2013 za zdaňovací období září roku 2013, - 1 181 497 Kč – dne 25. 11. 2013 za zdaňovací období říjen roku 2013, - 917 084 Kč – dne 20. 12. 2013 za zdaňovací období listopad roku 2013, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočty DPH, a to za zdaňovací období červenec, říjen, listopad 2013 vždy o částku 210 000 Kč, a srpen a září 2013 vždy o částku ve výši

420 000 Kč a tím za zdaňovací období roku 2013 neoprávněně vylákala nadměrné odpočty DPH v celkové výši 1 470 000 Kč, a takto obvinění P. K., S. B., DAV, a. s., PAMBROKE Media, s. r. o., (nyní „v likvidaci“) a P. P.

společným úmyslným jednáním za uvedené zdaňovací období roku 2013 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 1 330 000 Kč, a vylákali nadměrné odpočty DPH v celkové výši 1 470 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm Ostrava II, škodu na obou daních v souhrnné výši 2 800 000 Kč,

II.B ve XY a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného D. Š., předsedy představenstva společnosti LAKUM-KTL, a. s., s obviněným S. B. tak činili prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností PAMBROKE Media, s. r. o., na odběratele LAKUM-KTL, a. s., které byly identifikovány v rozsudku soudu druhého stupně, znějících v celkové výši v roce 2013 na částku 3 000 000 bez DPH, 3 630 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 630 000 Kč a v roce 2014 na částku 3 000 000 Kč bez DPH, 3 630 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 630 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný D.

Š. nechal zahrnout do účetnictví společnosti LAKUM-KTL, a. s., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost LAKUM-KTL, a. s., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště XY, a to: - za zdaňovací období roku 2013 dne 30.

6. 2014, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 2 122 000 Kč a vlastní daň ve výši 293 740 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 5 122 000 Kč a vlastní daně ve výši 863 740 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 o částku ve výši 570 000 Kč,

- za zdaňovací období roku 2014 dne 29. 6. 2015, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 24 791 000 Kč a daňovou povinnost ve výši 4 585 010 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 27 791 000 Kč a vlastní daně ve výši 5 155 010 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 570 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost LAKUM-KTL, a. s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to ve výších:

- 342 066 Kč – dne 22. 8. 2013 za zdaňovací období červenec roku 2013, - 623 991 Kč – dne 23. 10. 2013 za zdaňovací období září roku 2013, - 414 107 Kč – dne 21. 11. 2013 za zdaňovací období říjen roku 2013, - 188 993 Kč – dne 19. 12. 2013 za zdaňovací období listopad roku 2013, - 1 576 Kč – dne 23. 1. 2014 za zdaňovací období prosinec roku 2013, - 238 128 Kč – dne 21. 2. 2014 za zdaňovací období leden roku 2014, - 501 684 Kč – dne 21. 3. 2014 za zdaňovací období únor roku 2014, - 288 884 Kč – dne 23. 4.

2014 za zdaňovací období březen roku 2014, - 594 073 Kč – dne 23. 5. 2014 za zdaňovací období duben roku 2014, - 424 745 Kč – dne 24. 6. 2014 za zdaňovací období květen roku 2014, - 307 015 Kč – dne 24. 7. 2014 za zdaňovací období červen roku 2014, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočet DPH, o které zkrátila v jednotlivých zdaňovacích obdobích uvedenou vlastní daňovou povinnost, a to za zdaňovací období červenec, září až prosinec 2013, leden až červen 2014 vždy o částku 105 000 Kč, a tím za zdaňovací období let 2013 a 2014 zkrátila DPH v celkové výši 1 155 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrného odpočtu DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost LAKUM-KTL, a.

s., u uvedeného příslušného správce daně dne 23. 9. 2013 daňové přiznání za zdaňovací období srpen 2013, v němž nárokovala nadměrný odpočet v celkové výši 1 314 724 Kč a uplatnila tak neoprávněně nárok na odpočet DPH ve výši 105 000 Kč, a tím za zdaňovací období roku 2013 neoprávněně vylákala nadměrný odpočet DPH v celkové výši 105 000 Kč, a takto obvinění D. Š., S. B., LAKUM-KTL, a. s., PAMBROKE Media, s. r. o., (nyní „v likvidaci“) a P. P. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2013 a 2014 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 1 140 000 Kč, zkrátili daň z přidané hodnoty o částku ve výši 1 155 000 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 105 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm XY, škodu na obou daních v souhrnné výši 2 400 000 Kč.

II.C v XY a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného P. V., jednatele společnosti TRUMF International, s. r. o., s obviněným S. B. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností PAMBROKE Media, s. r. o., na odběratele TRUMF International, s. r. o., které byly identifikovány v rozsudku soudu druhého stupně, znějících v roce 2013 na částku v celkové výši 6 000 000 Kč bez DPH, 7 260 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 1 260 000 Kč, a v roce 2014 na částku v celkové výši 6 000 000 Kč bez DPH, 7 260 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 1 260 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný P.

V. nechal zahrnout do účetnictví společnosti TRUMF International, s. r. o., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost TRUMF International, s. r. o., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v XY, a to:

- za zdaňovací období roku 2013 dne 27. 6. 2014, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 64 154 000 Kč a vlastní daň po zápočtu daně v zahraničí a uplatnění slevy ve výši 11 828 810 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 76 154 000 Kč a vlastní daně po zápočtu daně v zahraničí a uplatnění slevy ve výši 14 108 810 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 o částku ve výši 1 140 000 Kč, - za zdaňovací období roku 2014 dne 18.

6. 2015, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 61 481 000 Kč a vlastní daň po zápočtu daně v zahraničí a uplatnění slevy ve výši 11 663 390 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 67 481 000 Kč a vlastní daně po zápočtu daně v zahraničí a uplatnění slevy ve výši 12 803 390 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 1 140 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím uvedených faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost TRUMF International, s.

r. o., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání či dodatečná daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to ve výších:

- 210 783 Kč – dne 20. 8. 2013 za zdaňovací období červenec roku 2013, - 313 373 Kč – dne 23. 6.

2014 za zdaňovací období květen roku 2014, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočet DPH, o které zkrátila v jednotlivých zdaňovacích obdobích uvedenou vlastní daňovou povinnost, a to za zdaňovací období červenec 2013 a květen 2014 vždy o částku ve výši 210 000 Kč a tím za zdaňovací období let 2013 a 2014 zkrátila DPH v celkové výši 420 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrných odpočtů DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím uvedených faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost TRUMF International, s. r. o., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkových výších, a to:

- 900 187 Kč – dne 24. 9. 2013 za zdaňovací období srpen roku 2013 - 807 788 Kč – dne 24. 10. 2013 za zdaňovací období září roku 2013, - 85 216 Kč – dne 22. 11. 2013 za zdaňovací období říjen roku 2013, - 1 848 208 Kč – dne 19. 12. 2013 za zdaňovací období listopad roku 2013, - 565 972 Kč – dne 23. 1. 2014 za zdaňovací období prosinec roku 2013, - 535 342 Kč – dne 24. 2. 2014 za zdaňovací období leden roku 2014, - 160 117 Kč – dne 24. 3. 2014 za zdaňovací období únor roku 2014, - 273 734 Kč – dne 24.

4. 2014 za zdaňovací období březen roku 2014, - 187 696 Kč – dne 22. 5. 2014 za zdaňovací období duben roku 2014, - 1 305 739 Kč – dne 24. 7. 2014 za zdaňovací období červen roku 2014, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočty DPH, a to za zdaňovací období srpen až prosinec 2013, leden až duben, červen 2014 vždy o částku 210 000 Kč a tím za zdaňovací období let 2013 a 2014 vylákala neoprávněně nadměrný odpočet DPH ve výši 2 100 000 Kč, a takto obvinění P. V., S. B., TRUMF International, s.

r. o., PAMBROKE Media, s. r. o., (nyní „v likvidaci“), a P. P. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2013 a 2014 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 2 280 000 Kč, daň z přidané hodnoty o částku ve výši 420 000 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 2 100 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územním pracovištěm v XY, škodu na obou daních v souhrnné výši 4 800 000 Kč.

II.D v Ostravě a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněné P. W., jako jednatelky společnosti AGEL Trade, s. r. o., s obviněným S. B. přes F. H. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností PAMBROKE Media, s. r. o., na odběratele AGEL Trade, s. r. o., které byly identifikovány v rozsudku soudu druhého stupně, znějících v roce 2013 na částku ve výši 10 000 000 Kč bez DPH, 12 100 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 2 100 000 Kč, a v roce 2014 na částku ve výši 7 000 000 Kč bez DPH, 8 470 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 1 470 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněná P.

W. nechala zahrnout do účetnictví společnosti AGEL Trade, s. r. o., a cenu v nich uvedenou nechala hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., přičemž tak činila jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost AGEL Trade, s. r. o., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Specializovaného Finančního úřadu, Praha 7, Územní pracoviště v Ostravě, a to: - za zdaňovací období roku 2013 dne 26.

6. 2014, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 32 225 000 Kč a vlastní daň ve výši 6 112 750 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 42 225 000 Kč a vlastní daně ve výši 8 022 750 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 o částku ve výši 1 910 000 Kč,

- za zdaňovací období roku 2014 dne 15. 6. 2015, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 28 694 000 Kč a vlastní daň ve výši 5 451 860 Kč namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 35 694 000 Kč a vlastní daně ve výši 6 781 860 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 1 330 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná právnická osoba AGEL Trade, s. r. o., u uvedeného příslušného správce daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to ve výších:

- 2 160 911 Kč – dne 2. 1. 2014 za zdaňovací období listopad roku 2013, - 1 721 391 Kč – dne 27. 1. 2014 za zdaňovací období prosinec roku 2013, - 1 064 587 Kč – dne 25. 2. 2014 za zdaňovací období leden roku 2014, - 1 012 625 Kč – dne 26. 5.

2014 za zdaňovací období duben roku 2014, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočet DPH, o které zkrátila v jednotlivých zdaňovacích obdobích uvedenou vlastní daňovou povinnost, a to za zdaňovací období listopad a prosinec 2013, leden 2014 vždy o částku ve výši 1 050 000 Kč, a duben 2014 ve výši 420 000 Kč, a tím za zdaňovací období let 2013 a 2014 zkrátila DPH v celkové výši 3 570 000 Kč, a takto obvinění P. W., S. B., KTR-Servis, s. r. o.) a PAMBROKE Media, s. r. o., (nyní „v likvidaci“) a F. H. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2013 a 2014 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 3 240 000 Kč a daň z přidané hodnoty o částku ve výši 3 570 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Specializovaným finančním úřadem, Praha 7, Územní pracoviště v Ostravě, škodu na obou daních v souhrnné výši 6 810 000 Kč.

III. obviněný M. K. společně s dalšími v úmyslu neoprávněně ovlivnit daňovou povinnost společností ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., SPARK, s. r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., ve vztahu k daním z příjmů právnických osob a se záměrem uplatnit pro tyto společnosti neoprávněně nároky na odpočet daní z přidané hodnoty, P. P., od 19. 9. 2012 člen představenstva společnosti TONDINO, SE, a od 1. 5. 2013 její zaměstnanec, a D. P., člen představenstva společnosti TONDINO, SE, v období od 19. 9. 2012 do 24.

9. 2015 a zaměstnanec této společnosti v období od 1. 7. 2014, vystavovali jménem společnosti TONDINO, SE, dodavatelské faktury odběratelům ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., SPARK, spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., za zveřejnění reklamy na v rozsudku odvolacího soudu označených stadionech fotbalových klubů, u kterých byla cena za zdanitelná plnění záměrně mnohonásobně navýšena oproti tržním cenám, za které si společnost TONDINO, SE, sama pronajala reklamní prostory na základě smluv uzavřených P.

P. a D. P. přímo s provozovateli sportovního zařízení, přičemž společnost TONDINO, SE, následně částky zasílané jí ACTRAD, s. r. o., DAV, a. s., SPARK spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., podle vystavených níže uvedených dodavatelských faktur za reklamu na bankovní účet specifikovaný v rozsudku soudu druhého stupně nedanila jako své příjmy a neodváděla ze zdanitelných plnění řádně daň z přidané hodnoty, když po předchozí domluvě D. P. a P. P. s obviněným M. K., jednatelem obchodních společností EDECO, s.

r. o., a EDEMOST, s. r. o., zahrnovala do svého účetnictví prostřednictvím D. P. a P. P. účetní doklady vystavené za společnosti EDECO, s. r. o., a EDEMOST, s. r. o., obviněným M. K., kterými v rozporu se skutečností v podávaných daňových přiznáních deklarovala zdanitelná plnění vyplývající z fiktivní obchodní spolupráce mezi společností TONDINO, SE, a společnostmi EDECO, s. r. o., a EDEMOST, s. r. o., kterými neoprávněně snižovala v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů základ k dani z příjmů právnických osob uplatňováním neexistujících nákladů na dosažení, zajištění a udržení příjmů a rovněž tak neoprávněně uplatňovala nárok na odpočet DPH, když finanční prostředky zasílané společnostmi ACTRAD, s.

r. o., DAV, a. s., SPARK spol. s r. o., LAKUM-KTL, a. s., LAKUM-AP, a. s., na uvedený bankovní účet společnosti TONDINO, SE, následně společnost TONDINO, SE, zaslala na bankovní účty společností EDECO, s. r. o., a EDEMOST, s. r. o., specifikované v rozsudku odvolacího soudu, a to s vědomím obviněných A. Č., P. K. a D. Š., že takto odeslané finanční prostředky nebudou k újmě českého státu využity ani částečně k plnění daňových povinností, ale budou po jejich hotovostním výběru užity ve prospěch obviněných, odkud je obviněný M.

K. vybíral v hotovosti, a tyto hotovostní výběry obviněný M. K. v účetnictví obchodních společností EDECO, s. r. o., a EDEMOST, s. r. o., účelově zastíral fiktivními účetními doklady, jež měly prokazovat neexistující obchodní spolupráci těchto společností se subjektem GARDIAN INVESTMENT, s. r.

o., a deklarovat v rozporu se skutečností hotovostní proplácení finančních prostředků tomuto subjektu, ačkoliv ve skutečnosti žádná zdanitelná plnění od této obchodní společnosti nepřijal a této společnosti nic nehradil, přičemž tyto finanční prostředky byly v hotovosti obviněným M. K. předávány P. P. a následně blíže nezjištěným způsobem rozděleny P. P. a D. P. mezi ostatní zúčastněné obviněné, přičemž tyto všichni užili blíže nezjištěným způsobem ve svůj prospěch, přičemž tak činili:

III.A ve XY a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného A. Č., jako jednatele společnosti ACTRAD, s. r. o., s P. P. a D. P. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností TONDINO, SE, na odběratele ACTRAD, s. r. o., blíže specifikovaných v rozsudku soudu druhého stupně, tedy prostřednictvím faktur znějících v celkové výši v roce 2014 na částku 10 000 000 Kč bez DPH, 12 100 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 2 100 000 Kč a v roce 2015 na částku 1 100 000 Kč bez DPH, 1 331 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 231 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný A.

Č. zahrnul do účetnictví společnosti ACTRAD, s. r. o., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti TONDINO, SE, přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost ACTRAD, s. r. o., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušných správců daně, jednak u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště XY za zdaňovací období roku 2014 dne 17.

6. 2015, v němž vykázala základ daně před úpravou mínus 3 054 779 Kč a nulový základ daně po úpravě a nulovou daňovou povinnost, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 6 945 000 Kč a vlastní daně ve výši 1 319 550 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 1 319 550 Kč, a jednak u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3 za zdaňovací období roku 2015 dne 22. 6. 2016, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 1 208 000 Kč a vlastní daň ve výši 229 520 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 5 363 000 Kč a vlastní daně ve výši 1 018 970 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 o částku ve výši 789 450 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost ACTRAD, s.

r. o., u uvedených příslušných správců daně daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to ve výších:

- 216 454 Kč – dne 24. 3. 2014 za zdaňovací období únor roku 2014, - 602 860 Kč – dne 24. 4. 2014 za zdaňovací období březen roku 2014, - 123 409 Kč – dne 20. 5. 2014 za zdaňovací období duben roku 2014, - 139 384 Kč – dne 23. 6. 2014 za zdaňovací období květen roku 2014, - 104 844 Kč – dne 24. 7. 2014 za zdaňovací období červen roku 2014, - 146 179 Kč – dne 12. 8. 2014 za zdaňovací období červenec roku 2014, - 134 596 Kč – dne 24. 9.

2014 za zdaňovací období srpen roku 2014, - 130 445 Kč – dne 18. 10. 2014 za zdaňovací období září roku 2014, - 257 384 Kč – dne 21. 11. 2014 za zdaňovací období říjen roku 2014, - 170 991 Kč – dne 23. 4. 2015 za zdaňovací období březen roku 2015, - 147 717 Kč – dne 21. 8. 2015 za zdaňovací období červenec roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočet DPH, o které zkrátila v jednotlivých zdaňovacích obdobích uvedenou vlastní daňovou povinnost, a to za zdaňovací období únor a březen 2014 vždy o částku 315 000 Kč, duben až říjen 2014 vždy o částku 210 000 Kč, březen 2015 o částku 126 000 Kč, červenec 2015 o částku 105 000 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátila DPH v celkové výši 2 331 000 Kč, a takto obvinění A.

Č., M. K., ACTRAD, s. r. o., TONDINO, SE, a D. P., P. P. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 2 109 000 Kč a daň z přidané hodnoty o částku ve výši 2 331 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm XY a následně Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územním pracovištěm pro Prahu 3 škodu na obou daních v souhrnné výši 4 440 000 Kč,

III.B v Ostravě a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného P. K., jako místopředsedy představenstva společnosti DAV, a. s., s P. P. a D. P. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností TONDINO, SE, na odběratele DAV, a. s., blíže specifikovaných v rozsudku soudu druhého stupně, tedy prostřednictvím těchto faktur znějících v celkové výši v roce 2014 na částku 2 400 000 Kč bez DPH, 2 904 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 504 000 Kč a v roce 2015 na částku 2 250 000 Kč bez DPH, 2 722 500 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 472 500 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný P.

K. zahrnul do účetnictví společnosti DAV, a. s., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na uvedený bankovní účet dodavatelské společnosti TONDINO, SE, přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost DAV, a. s., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, a to

- za zdaňovací období roku 2014 dne 2. 7. 2015, v němž vykázala po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení základ daně ve výši 2 371 000 Kč a vlastní daň ve výši 396 490 Kč, namísto skutečného základu daně ve výši 4 771 000 Kč a vlastní daně ve výši 852 490 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 456 000 Kč, - za zdaňovací období roku 2015 dne 9. 6. 2016, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 6 660 000 Kč a vlastní daň ve výši 1 213 020 Kč, namísto skutečného základu daně ve výši 8 910 000 Kč a vlastní daně ve výši 1 640 520 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 o částku ve výši 427 500 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost DAV, a.

s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to ve výších: - 382 482 Kč – dne 19. 12. 2014 za zdaňovací období listopad roku 2014, - 113 988 Kč – dne 22. 5. 2015 za zdaňovací období duben roku 2015, - 183 013 Kč – dne 25. 6. 2015 za zdaňovací období květen roku 2015, - 231 801 Kč – dne 18. 12.

2015 za zdaňovací období listopad roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočet DPH, o které zkrátila v jednotlivých zdaňovacích obdobích uvedenou vlastní daňovou povinnost, a to za zdaňovací období listopad 2014 o částku 63 000 Kč, duben, květen a listopad 2015 vždy o částku 52 500 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátila DPH v celkové výši 220 500 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrných odpočtů DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost DAV, a.

s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkových výších, a to: - 382 590 Kč – dne 25. 4. 2014 za zdaňovací období březen roku 2014, - 414 882 Kč – dne 26. 5. 2014 za zdaňovací období duben roku 2014, - 340 940 Kč – dne 25. 6. 2014 za zdaňovací období květen roku 2014, - 860 083 Kč – dne 25. 8. 2014 za zdaňovací období červenec roku 2014, - 459 593 Kč – dne 25. 9. 2014 za zdaňovací období srpen roku 2014, - 555 874 Kč – dne 24. 10. 2014 za zdaňovací období září roku 2014, - 530 285 Kč – dne 25.

11. 2014 za zdaňovací období říjen roku 2014, - 466 729 Kč – dne 22. 4. 2015 za zdaňovací období březen roku 2015, - 424 518 Kč – dne 24. 8. 2015 za zdaňovací období červenec roku 2015, - 998 334 Kč – dne 25. 9. 2015 za zdaňovací období srpen roku 2015, - 1 038 888 Kč – dne 26. 10. 2015 za zdaňovací období září roku 2015, - 456 308 Kč – dne 25. 11. 2015 za zdaňovací období říjen roku 2015, - 335 731 Kč – dne 25. 1. 2016 za zdaňovací období prosinec roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočty DPH, a to za zdaňovací období březen až květen, červenec až říjen 2014 vždy o částku 63 000 Kč, a březen, červenec až říjen, prosinec 2015 vždy o částku ve výši 52 500 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 vylákala neoprávněně nadměrný odpočet DPH ve výši 756 000 Kč, a takto obvinění P.

K., M. K., DAV, a. s., TONDINO, SE, a D. P., P. P. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 883 500 Kč, zkrátili daň z přidané hodnoty o částku ve výši 220 500 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 756 000 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm Ostrava II škodu na obou daních v souhrnné výši 1 860 000 Kč,

III.C v Ostravě a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného P. K., jako jednatele společnosti SPARK spol. s r. o., s P. P. a D. P. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností TONDINO, SE, na odběratele SPARK spol. s r. o., blíže specifikovaných v rozsudku soudu druhého stupně, znějících v celkové výši v roce 2014 na částku 1 800 000 Kč bez DPH, 2 178 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 378 000 Kč a v roce 2015 na částku 1 500 000 Kč bez DPH, 1 815 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 315 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný P.

K. zahrnul do účetnictví společnosti SPARK spol. s r. o., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na uvedený bankovní účet dodavatelské společnosti TONDINO, SE, přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost SPARK spol. s r. o., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, a to

- za zdaňovací období roku 2014 dne 24. 3. 2015, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 735 000 Kč a vlastní daň ve výši 139 650 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 2 535 000 Kč a vlastní daň ve výši 481 650 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 342 000 Kč,

- za zdaňovací období roku 2015 dne 21. 3. 2016, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 2 564 000 Kč a vlastní daň ve výši 487 160 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 4 064 000 Kč a vlastní daň ve výši 772 160 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 o částku ve výši 285 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost SPARK spol.

s r. o., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to dne 22. 8. 2014 za zdaňovací období červenec 2014 ve výši 3 893 Kč a v němž neoprávněně uplatnila nárok na odpočet DPH, o který zkrátila v tomto zdaňovacím období uvedenou vlastní daňovou povinnost o částku ve výši 21 000 Kč, dále jednak neoprávněně nárokovala odpočet DPH za zdaňovací období květen 2014 ve výši 126 000 Kč, srpen a září 2015 vždy ve výši 31 500 Kč, a to

- dne 24. 6. 2014 za zdaňovací období květen roku 2014 v důsledku čehož neoprávněně nárokovala nadměrný odpočet ve výši 18 944 Kč a zkrátila tak vlastní daňovou povinnost o částku ve výši 107 056 Kč, - dne 24. 9.

2015 za zdaňovací období srpen 2015 v důsledku čehož neoprávněně nárokovala nadměrný odpočet ve výši 7 193 Kč a zkrátila tak vlastní daňovou povinnost o částku ve výši 24 307 Kč, - dne 23. 10. 2015 za zdaňovací období září 2015 v důsledku čehož neoprávněně nárokovala nadměrný odpočet ve výši 14 735 Kč a zkrátila tak vlastní daňovou povinnost o částku ve výši 16 765 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátila DPH v celkové výši 169 128 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrných odpočtů DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost SPARK spol. s r. o., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkových výších, a to:

- 126 000 Kč – dne 24. 6. 2014 za zdaňovací období květen roku 2014, - 156 679 Kč – dne 23. 10. 2014 za zdaňovací období září roku 2014, - 218 749 Kč – dne 24. 11. 2014 za zdaňovací období říjen roku 2014, - 141 958 Kč – dne 19. 12. 2014 za zdaňovací období listopad roku 2014, - 273 470 Kč – dne 19. 1. 2015 za zdaňovací období prosinec roku 2014, - 105 529 Kč – dne 24. 3. 2015 za zdaňovací období únor roku 2015, - 120 873 Kč – dne 21. 4. 2015 za zdaňovací období březen roku 2015, - 60 592 Kč – dne 21.

5. 2015 za zdaňovací období duben roku 2015, - 261 431 Kč – dne 24. 6. 2015 za zdaňovací období květen roku 2015, - 132 807 Kč – dne 14. 8. 2015 za zdaňovací období červenec roku 2015, - 31 500 Kč – dne 24. 9. 2015 za zdaňovací období srpen roku 2015, - 31 500 Kč – dne 23. 10. 2015 za zdaňovací období září roku 2015, - 184 427 Kč – dne 24. 11. 2015 za zdaňovací období říjen roku 2015, - 147 957 Kč – dne 18. 12. 2015 za zdaňovací období listopad roku 2015, - 608 180 Kč – dne 22. 1. 2016 za zdaňovací období prosinec roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočty DPH, a to za zdaňovací období květen 2014 o částku 18 944 Kč, září až listopad 2014 vždy o částku 63 000 Kč, prosinec 2014 o částku 42 000 Kč, únor až květen, červenec 2015 vždy o částku 31 500 Kč, srpen 2015 o částku 7 193 Kč, září 2015 o částku 14 735 Kč, říjen až prosinec 2015 vždy o částku 31 500 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 neoprávněně vylákala nadměrné odpočty DPH v celkové výši 523 872 Kč, a takto obvinění P.

K., M. K., SPARK spol. s r. o., TONDINO SE a D. P., P. P., společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 627 000 Kč, zkrátili daň z přidané hodnoty o částku ve výši 169 128 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 523 872 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm Ostrava II škodu na obou daních v souhrnné výši 1 320 000 Kč,

III.D ve XY a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného D. Š., jako předsedy představenstva společnosti LAKUM-KTL, a. s., s P. P. a D. P. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností TONDINO, SE, na odběratele LAKUM-KTL, a. s., blíže specifikovaných v rozsudku odvolacího soudu, tedy prostřednictvím těchto uvedených faktur znějících v celkové výši v roce 2014 na částku 3 000 000 bez DPH, 3 630 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 630 000 Kč a v roce 2015 na částku 6 000 000 Kč bez DPH, 7 260 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 1 260 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný D.

Š. nechal zahrnout do účetnictví společnosti LAKUM-KTL, a. s., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na uvedený bankovní účet dodavatelské společnosti TONDINO, SE, přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost LAKUM-KTL, a. s., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště XY, a to:

- za zdaňovací období roku 2014 dne 29. 6. 2015, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 24 791 000 Kč a daňovou povinnost ve výši 4 585 010 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 27 791 000 Kč a vlastní daň ve výši 5 155 010 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 570 000 Kč,

- za zdaňovací období roku 2015 dne 1. 7. 2016, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 23 470 000 Kč a daňovou povinnost ve výši 4 343 560 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 29 470 000 Kč a vlastní daň ve výši 5 483 560 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 o částku ve výši 1 140 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost LAKUM-KTL, a.

s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání a dodatečná daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to ve výších: - 465 452 Kč – dne 25. 8. 2014 za zdaňovací období červenec roku 2014, - 77 579 Kč – dne 22. 10. 2014 za zdaňovací období září roku 2014, - 436 369 Kč – dne 24. 11. 2014 za zdaňovací období říjen roku 2014, - 120 874 Kč – dne 22. 12. 2014 za zdaňovací období listopad roku 2014, - 397 699 Kč – dne 24. 2. 2015 za zdaňovací období leden roku 2015, - 357 177 Kč – dne 24.

3. 2015 za zdaňovací období únor roku 2015, - 88 370 Kč – dne 25. 5.

2015 za zdaňovací období duben roku 2015, - 388 350 Kč – dne 23. 6. 2015 za zdaňovací období květen roku 2015, - 399 668 Kč – dne 23. 7. 2015 za zdaňovací období červen roku 2015, - 331 701 Kč – dne 21. 8. 2015 za zdaňovací období červenec roku 2015, - 180 116 Kč – dne 23. 9. 2015 za zdaňovací období srpen roku 2015, - 485 820 Kč – dne 23. 10. 2015 za zdaňovací období září roku 2015, - 1 021 937 Kč – ve dnech 11. 11. 2015 a 26. 2. 2016 za zdaňovací období říjen roku 2015,

- 517 051 Kč – dne 16. 12. 2015 za zdaňovací období listopad roku 2015, - 500 612 Kč – ve dnech 22. 1. 2016 a 4. 2. 2016 za zdaňovací období prosinec roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočet DPH, o které zkrátila v jednotlivých zdaňovacích obdobích uvedenou vlastní daňovou povinnost, a to za zdaňovací období červenec, září až listopad 2014, leden, únor, duben až prosinec 2015 vždy o částku ve výši 105 000 Kč, dále jednak neoprávněně nárokovala dne 26. 1. 2015 odpočet DPH ve výši 105 000 Kč, a to za zdaňovací období prosinec roku 2014 v důsledku čehož neoprávněně nárokovala nadměrný odpočet ve výši 37 859 Kč a zkrátila vlastní daňovou povinnost o částku ve výši 67 141 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátila DPH v celkové výši 1 642 141 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrných odpočtů DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost LAKUM-KTL, a.

s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkových výších, a to:

- 371 264 Kč – dne 24. 9. 2014 za zdaňovací období srpen roku 2014, - 979 083 Kč – dne 24. 4. 2015 za zdaňovací období března roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočty DPH, a to za zdaňovací období srpen 2014 a březen 2015 vždy o částku ve výši 105 000 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 neoprávněně vylákala nadměrné odpočty DPH v celkové výši 247 859 Kč, a takto obvinění D. Š., M. K., LAKUM-KTL, a. s., TONDINO, SE, a P. P., D. P. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 1 710 000 Kč, zkrátili daň z přidané hodnoty o částku ve výši 1 642 141 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 247 859 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm XY, škodu na obou daních v souhrnné výši 3 600 000 Kč.

III.E ve XY a na dalších místech po předchozí vzájemné dohodě obviněného D. Š., člena představenstva společnosti LAKUM-AP, a. s., s P. P. a D. P. prostřednictvím dodavatelských faktur vystavených společností TONDINO, SE, na odběratele LAKUM-AP, a. s., blíže specifikovaných v napadeném rozsudku, tedy prostřednictvím těchto uvedených faktur znějících v celkové výši v roce 2014 na částku 3 200 000 Kč bez DPH, 3 872 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 672 000 Kč a v roce 2015 znějících na částku 4 200 000 Kč bez DPH, 5 082 000 Kč včetně DPH, z toho DPH ve výši 882 000 Kč, které odběratel zohlednil v podávaných daňových přiznáních k dani z příjmů právnických osob a k dani z přidané hodnoty, neboť tyto obviněný D.

Š. nechal zahrnout do účetnictví společnosti LAKUM-AP, a. s., a cenu v nich uvedenou nechal hradit včetně DPH bezhotovostními platbami na bankovní účet dodavatelské společnosti TONDINO, SE, přičemž tak činil jednak v úmyslu neoprávněně dosáhnout snížení základu daně z příjmů právnických osob, jelikož obviněná společnost LAKUM-AP, a. s., uplatnila prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění v rozporu s ustanovením § 24 zákona o daních z příjmů, náklady na dosažení, zajištění a udržení příjmů za provedenou reklamu, a to tak, že podala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u příslušného správce daně – Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště XY, a to: - za zdaňovací období roku 2014 dne 29.

6. 2015, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 1 297 000 Kč a daňovou povinnost ve výši 185 626 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 4 497 000 Kč a vlastní daň ve výši 793 626 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 o částku ve výši 608 000 Kč,

- za zdaňovací období roku 2015 dne 30. 6. 2016, v němž vykázala základ daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 3 511 000 Kč a daňovou povinnost ve výši 641 710 Kč, namísto skutečného základu daně po úpravě, odečtu darů a zaokrouhlení ve výši 7 711 000 Kč a vlastní daň ve výši 1 439 710 Kč, čímž zkrátila daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 o částku ve výši 798 000 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout zkrácení daně z přidané hodnoty neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost LAKUM-AP, a. s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání a dodatečná daňová přiznání, v nichž vykázala vlastní daňovou povinnost, a to ve výších:

- 393 133 Kč – dne 24. 7. 2014 za zdaňovací období červen roku 2014, - 139 878 Kč – dne 25. 9. 2014 za zdaňovací období srpen roku 2014, - 2 786 286 Kč – dne 23. 10. 2015 za zdaňovací období září roku 2014, - 1 369 431 Kč – dne 26. 11. 2015 za zdaňovací období říjen roku 2014, - 89 045 Kč – dne 18. 12. 2015 za zdaňovací období listopad roku 2014, - 145 682 Kč – dne 24. 4. 2015 za zdaňovací období březen roku 2015, - 229 040 Kč – dne 25. 5. 2015 za zdaňovací období duben roku 2015, - 14 991 Kč – dne 23. 6.

2015 za zdaňovací období květen roku 2015, - 198 044 Kč – dne 24. 7. 2015 za zdaňovací období červen roku 2015, - 530 408 Kč – dne 21. 8. 2015 za zdaňovací období červenec roku 2015, - 243 759 Kč – dne 24. 9. 2015 za zdaňovací období srpen roku 2015, - 832 645 Kč – dne 23. 10. 2015 za zdaňovací období září roku 2015, - 546 212 Kč – dne 11. 11. 2015 za zdaňovací období říjen roku 2015, - 902 494 Kč – dne 15. 12. 2015 za zdaňovací období listopadu roku 2015, - 185 184 Kč – dne 22. 1. 2016 za zdaňovací období prosinec roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočet DPH, o které zkrátila v jednotlivých zdaňovacích obdobích uvedenou vlastní daňovou povinnost, a to za zdaňovací období červen 2014 ve výši 168 000 Kč, srpen až listopad 2014, březen až červen 2015 vždy ve výši 84 000 Kč, a za zdaňovací období červenec až prosinec 2015 vždy ve výši 63 000 Kč, dále jednak neoprávněně nárokovala dne 24.

2. 2015 odpočet DPH ve výši 84 000 Kč, a to za zdaňovací období leden roku 2015 v důsledku čehož neoprávněně nárokovala nadměrný odpočet ve výši 81 215 Kč a zkrátila vlastní daňovou povinnost o částku ve výši 2 785 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátila DPH v celkové výši 1 220 785 Kč, jednak v úmyslu dosáhnout vylákání nadměrných odpočtů DPH neoprávněným nárokem na odpočet této daně prostřednictvím faktur se záměrně navýšenými cenami zdanitelných plnění podala obviněná společnost LAKUM-AP, a.

s., u uvedeného příslušného správce daně daňová přiznání, v nichž nárokovala nadměrný odpočet v celkových výších, a to:

- 469 857 Kč – dne 25. 8. 2014 za zdaňovací období červenec roku 2014, - 360 615 Kč – dne 26. 1. 2015 za zdaňovací období prosinec roku 2014, - 260 883 Kč – dne 24. 3. 2015 za zdaňovací období únor roku 2015, a v nichž neoprávněně uplatnila nároky na odpočty DPH, a to za zdaňovací období červenec, prosinec 2014 a únor 2015 vždy o částku ve výši 84 000 Kč, a tím za zdaňovací období let 2014 a 2015 neoprávněně vylákala nadměrné odpočty DPH v celkové výši 333 215 Kč, a takto obvinění D. Š., M. K., LAKUM-AP, a. s., TONDINO, SE, a P. P., D. P. společným úmyslným jednáním za uvedená zdaňovací období let 2014 a 2015 zkrátili daň z příjmů právnických osob o částku ve výši 1 406 000 Kč, zkrátili daň z přidané hodnoty o částku ve výši 1 220 785 Kč a neoprávněně vylákali nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 333 215 Kč, čímž způsobili České republice procesně zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územním pracovištěm XY, škodu na obou daních v souhrnné výši 2 960 000 Kč.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání prostřednictvím obhájců obvinění S. B., M. K., P. W., TRUMF International, s. r. o., SUNPEMA ENERGY, s. r. o., a AGEL Trade, s. r. o.

Dovolání obviněného S. B.

5. Obviněný S. B. své dovolání opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř., neboť vyjádřil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a taktéž, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil s odkazem na tvrzení o rozporu rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku s obsahem provedených důkazů, poněvadž odvolací soud, dle jeho mínění, dospěl ke skutkovým zjištěním, pro něž neexistovala opora v provedených důkazech, a navíc namítl, že dokazování nebylo provedeno v nezbytném rozsahu, tedy došlo k porušení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

7. Dovolatel vyjádřil názor, že popis předmětného skutku je ve vztahu k jeho osobě nelogický a vnitřně rozporný. Zejména vytkl nejasnosti v tom, která ze společností měla pomocí mechanismu, uvedeného v popisu skutku, zkrátit svou daňovou povinnost, rovněž kritizoval ztotožnění cen reklamního plnění s pořizovacími cenami reklamních ploch. Dále vytkl odvolacímu soudu, že nepovažoval pořizovací ceny reklamních ploch za relevantní jako náklad či pro odpočet daně, přičemž poukázal na skutečnost, že soudy obou stupňů uznaly existenci nákladů s reklamním plněním ze strany společnosti PAMBROKE Media, s. r. o. Z uvedeného dovodil, že nebylo prokázáno, zda a v jaké výši došlo ke zkrácení příslušné daně, protože ani jeden ze soudů v rámci výpočtu zkrácení nereflektoval prokazatelné náklady spojené s poskytováním reklamního plnění, v důsledku čehož nedošlo k zjištění reálné daňové povinnosti. Tyto závěry přitom opřel o relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž je pro prokázání subjektivní stránky nutno dospět k výši reálné daňové povinnosti a z ní pak vycházet při výpočtu případného zkrácení. Obviněný rovněž rozporoval, že by do účetnictví společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., zahrnul jakékoliv fiktivní daňové doklady.

8. Dokazování v proběhlém řízení dále dovolatel vytkl, že neprobíhalo v souladu se zásadami volného hodnocení důkazů, oficiality, vyhledávácí, materiální pravdy a respektování zásady presumpce neviny. V nastíněném duchu především kritizoval, že nebyla bez důvodných pochybností prokázána jeho účast na daňové trestné činnosti, přičemž stejný závěr vztáhl i na subjektivní stránku předmětného trestného činu. Zdůraznil přitom, že nebyla žádným neochvějným důkazem prokázána dohoda obviněného s kýmkoliv jiným na páchání daňové trestné činnosti, jak byla popsána v odsuzujících rozsudcích soudů obou stupňů. Dále akcentoval, že ani spoluobvinění, kteří se k předmětné trestné činnosti doznali, neoznačili za svého spolupachatele dovolatele.

9. Obviněný setrval na tom, že vždy vystavoval daňové doklady jen za uskutečněná plnění a ceny smluvně sjednané, jejichž obvyklost potvrdil znalecký posudek znalce Ing. Vítězslava Hálka, přičemž vytkl nezohlednění vzpomínaného posudku v hodnotících úvahách odvolacího soudu. Taktéž zdůraznil, že sám nikdy žádné finanční prostředky odběratelům reklamního plnění od společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., nepředával a ani neměl žádné povědomí o podobné dohodě mezi zmíněnými odběrateli a svědkem M. O. Obviněný vyzdvihl fakt, že sám vždy jednal o předmětné věci jen se svědkem L. P., jemuž důvěřoval a o zapojení svědka M. O. neměl žádné informace, přičemž odvolacímu soudu vytkl, že svědka M. O. k věci nevyslechl. Obviněný tak kategoricky popřel jakoukoliv vlastní zaviněnou účast na předmětné trestné činnosti.

10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný projevil názor, že mu byl uložen nedůvodně nepodmíněný trest odnětí svobody, třebaže, vzhledem k délce trestního řízení v předmětné věci, mu měl být uložen trest bezprostředně nespojený s omezením osobní svobody a toto své stanovisko odůvodnil odkazem na vybranou judikaturu Ústavního soudu. Poukázal na skutečnost, že posuzovaného skutku se měl dopustit před deseti a více lety, přičemž od té doby není zaznamenána žádná protiprávní aktivita z jeho strany. Dále akcentoval délku celého trestního řízení v dané věci a vytkl odvolacímu soudu, že popsané faktory při ukládání trestu nijak nezohlednil.

11. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a tomuto věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozsudku podle § 265o odst. 1 tr. ř., dokud nebude rozhodnuto o dovolání.

Dovolání obviněného M. K.

12. Obviněný M. K. své dovolání opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť vyjádřil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zároveň jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a taktéž ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále obviněný uvedl, že rozhodnutí současně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

13. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel vyjádřil přesvědčení, že výpověď svědka T. S. představuje procesně nepoužitelný důkaz, jelikož svědek byl vyslechnut do protokolu mimo hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného. Obviněný přitom souhlasil s konáním hlavního líčení ve své nepřítomnosti, leč s výjimkou hlavního líčení, u něhož by byl vyslechnut právě svědek T. S. Tento svědek při zmíněném výslechu využil svého práva odepřít výpověď, pročež soud přistoupil k přečtení protokolu o jeho výpovědi z přípravného řízení, avšak k takovému postupu nebyly splněny procesní podmínky, neboť obviněný neudělil souhlas se čtením protokolu o výpovědi vzpomínaného svědka. Dále obviněný tvrdil, že o výslechu svědka T. S. nebyl vyrozuměn tehdejší obhájce obviněného, pročež tento důkaz není vůči obviněnému vůbec procesně použitelný. V neposlední řadě kritizoval postup odvolacího soudu, který zmíněné námitky přešel s poukazem, že k přečtení vzpomínaného protokolu udělil souhlas obhájce obviněného. Výpověď svědka T. S. přitom, dle mínění dovolatele, představovala zásadní důkaz, z nějž soud dovodil, že spolupráce obviněného (resp. společnosti Edemost, s. r. o.) se společností GARDIAN INVESTMENT, s. r. o., byla pouze fiktivní. Popsaný postup považuje obviněný za rozporný s trestním řádem a vnímá jej jako porušení svého práva na spravedlivý proces.

14. Obviněný rovněž poukázal na svou žádost, vznesenou v průběhu řízení, aby byly do spisu založeny všechny záznamy o odposleších telefonických hovorů mezi svědkem T. S. a osobou obviněného, čímž měla být prokázána dohoda ohledně placení jednotlivých faktur, kdy se tento postup realizoval na návrh svědka T. S. v hotovosti. Ze strany obžaloby však byl popsaný návrh obviněného odmítnut s odkazem na nepodstatnost zbylé části odposlechů. Obviněný zbylou část odposlechů považuje za opomenutý důkaz, který mohl vyvrátit teorii obžaloby, že obviněný nekomunikoval se svědkem T. S. o platbách faktur a též změnit hodnocení obžalobou vybraných odposlechů ze strany soudů.

15. Taktéž rozporoval závěry soudů obou stupňů, že by pro objednatele předmětné reklamy nemělo toto plnění reálný obchodní význam a představovalo tak pouhou zástěrku pro krácení daní. Obviněný projevil přesvědčení, dle nějž je takový závěr ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, především s výpověďmi spoluobviněných objednatelů reklamního plnění. Kritizoval též absenci dalšího dokazování ve vztahu k výši reálných nákladů na poskytnutá reklamní plnění.

16. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel vytkl soudům nalézacímu i odvolacímu, že nesprávně posoudily výši škody vzniklé České republice a tím i výši částky zkrácené daně. Poukázal přitom na fakt, že soudy obou stupňů opomenuly při výpočtu daňové povinnosti výdaje prokazatelně spojené s dosažením a udržením relevantních příjmů, konkrétně náklady na poskytnuté reklamní plnění. Odmítl stanovisko odvolacího soudu, že při zjišťování rozsahu zkrácení daně se neuplatní stejná hlediska jako v případě určování výše prospěchu, který pachatel získal trestnou činností, tedy není možno při určování rozsahu zkrácené daně odečítat od zkrácené daně další náklady na provedení trestné činnosti, neboť v předmětné věci jednající osoby usilovaly o reálné poskytnutí reklamního plnění, přičemž vzpomínané plnění bylo využíváno a jeho objednatelé z něj měli prospěch. V tomto směru se dovolatel domnívá, že přinejmenším nebylo na místě posoudit jeho jednání podle odstavce třetího předmětného trestného činu.

17. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a tomuto věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí. Taktéž obviněný navrhl Nejvyššímu soudu, aby odložil vykonatelnost napadeného rozsudku podle § 265o odst. 1 tr. ř., dokud nebude rozhodnuto o dovolání.

Dovolání obviněné právnické osoby TRUMF International, s. r. o.

18. Obviněná právnická osoba TRUMF International, s. r. o., opřela své dovolání o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., jelikož vyjádřila názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

19. Odvolací soud se dle mínění dovolatelky nedostatečně zabýval otázkou přičitatelnosti skutku právnické osobě, neboť nastíněná otázka je řešena pouze okrajově, formálně a bez návaznosti na skutková zjištění. Obviněná právnická osoba vyjádřila přesvědčení, že výše popsaný skutek nebyl spáchán v jejím zájmu, nýbrž k její újmě. Zdůraznila přitom, že předmětnou činností získala finanční prostředky v souhrnné výši 6 690 000 Kč, zatímco v rámci téhož jednání z ní její jednatel vyvedl, pro účely nákupu reklamního plnění, částku ve výši 20 460 000 Kč, za níž obviněná právnická osoba neobdržela adekvátní protiplnění. Dosáhla tak za cenu vyplacení částky 20 460 000 Kč snížení daňové povinnosti o 6 690 000 Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by měla obviněná z posuzovaného skutku jakýkoliv jiný prospěch. Obviněná právnická osoba tak dovozuje, že v rozsahu rozdílu obou uvedených částek se může považovat za poškozenou jednáním svého statutárního orgánu, pročež nemohl být výše popsaný skutek spáchán v její prospěch. Poukázala přitom na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž nelze zpravidla jednání přičítat právnické osobě, na jejíž úkor byl trestný čin spáchán.

20. Závěrem proto obviněná právnická osoba navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě a sám rozhodl podle § 265m tr. ř. tak, že se obviněná právnická osoba zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, eventuálně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněné právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o.

21. Obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., opřela své dovolání o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť vyjádřila názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

22. Odvolací soud se, dle mínění dovolatelky, zejména nedostatečně zabýval otázkou přičitatelnosti skutku právnické osobě, poněvadž nastíněná problematika je řešena pouze okrajově, a ryze formálně. Obviněná právnická osoba vyjádřila přesvědčení, že výše popsaný skutek nebyl spáchán v jejím zájmu, nýbrž k její újmě. Zdůraznila přitom, že předmětnou činností získala finanční prostředky v souhrnné výši 975 000 Kč, zatímco v rámci téhož jednání z ní její jednatel vyvedl, pro účely nákupu reklamního plnění, částku ve výši 2 025 000 Kč, za níž obviněná neobdržela adekvátní protiplnění. Dosáhla tak za cenu vyplacení částky 2 025 000 Kč snížení daňové povinnosti o 975 000 Kč, přičemž nebylo prokázáno, že by měla obviněná právnická osoba z posuzovaného skutku jakýkoliv jiný prospěch. Dovolatelka tak dovozuje, že v rozsahu rozdílu obou uvedených částek se může považovat za poškozenou jednáním svého statutárního orgánu, pročež nemohl být výše popsaný skutek spáchán v její prospěch. Poukázala i na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž nelze zpravidla jednání přičítat právnické osobě, na jejíž úkor byl trestný čin spáchán.

23. Závěrem proto obviněná právnická osoba navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě a sám rozhodl podle § 265m tr. ř. tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, eventuálně podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněné P. W.

24. Obviněná P. W. opřela své dovolání o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť vyjádřila názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

25. Obviněná úvodem připomněla, že v celém řízení nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval jakákoliv proběhnuvší jednání mezi dovolatelkou a spoluobviněným S. B. ani žádnou protiprávní domluvu obou jmenovaných. Naopak poukázala na svou komunikaci přes SMS zprávy s F. H. a zdůraznila, že i tento svědek při hlavním líčení připustil komunikaci s dovolatelkou o předmětné smlouvě na reklamní plnění, přičemž vzpomínaná komunikace byla verifikována znaleckým posudkem Ing. Marka Fialy.

26. Z výše zmíněné komunikace dle dovolatelky vyplynulo povědomí F. H. o existenci smluvní spolupráce společnosti AGEL Trade, s. r. o., se společností PAMBROKE Media, s. r. o., i jeho aktivní angažovanost v ní. Taktéž z ní vyplynulo, že obviněná neměla do momentu popsané komunikace, kdy byla smlouva již uzavřená, jakoukoliv znalost o osobě svědka M. O., přičemž stručný charakter komunikace vylučuje bližší známost dovolatelky se zmíněným svědkem. Z prokázaného blízkého vztahu mezi F. H. a svědkem M. O. pak obviněná dovodila absenci svého úmyslu, a to ve vztahu k předchozí domluvě zastíracího charakteru ohledně smlouvy o reklamním plnění i inkasování jakéhokoliv prospěchu z daného plnění. Obviněná v tomto směru rovněž namítala, že nevěděla o existenci žádného řetězce osob, v jehož rámci měla probíhat předmětná trestná činnost a neprojevila vůli se do podobného uskupení zapojit. Dále akcentovala rozdílnost vlastního postavení, když nejednala, na rozdíl od jiných spoluobviněných, jako vrcholný manažer, ale jen jako jeden ze statutárních orgánů společnosti AGEL Trade, s. r. o., přičemž nikdy nebyla společníkem vzpomínané společnosti. Dále obviněná vytkla soudu druhého stupně, že se nedostatečně vypořádal s úlohou F. H. v řešeném případu, když jej toliko lakonicky zmínil ve svém rozsudku. Jednalo se přitom o zásadní okolnost ve vztahu k posouzení dovolatelčiny viny a adekvátní reakci na její důsledné zohlednění by představovalo zproštění obviněné obžaloby.

27. Obviněná vyjádřila přesvědčení, že F. H. zneužil svého postavení v rámci skupiny AGEL a kolegiální důvěry dovolatelky, když do tohoto systému bez vědomí kohokoliv dalšího ze skupiny AGEL, zapojil právě společnost AGEL Trade, s. r. o. Vyzdvihla, že na rozdíl od ostatních obviněných společností, které si objednaly reklamní plnění, nebylo prokázáno, že by společnost AGEL Trade, s. r. o., nebo dovolatelka inkasovaly jakýkoliv prospěch z předmětného protiprávního jednání. Obviněná též zdůraznila absenci vlastního motivu pro jednání popsané v rozsudku odvolacího soudu. Odmítla závěry soudů o vlastním zapojení do předmětné trestné činnosti i s poukazem na nelogičnost jednání skrze F. H., pokud by do daného řetězce byla sama zapojena.

28. Dovolatelka dále poukázala na faktickou existenci dalšího jednatele společnosti AGEL Trade, s. r. o., přičemž připomněla, že tento druhý jednatel nebyl trestně stíhán, byť jediný rozdíl mezi ním a obviněnou spočíval ve skutečnosti, že jen ona řešila s F. H. doložení dokladů k předmětné smlouvě o reklamním plnění. Taktéž odmítla závěry soudů o snadné zjistitelnosti cen poskytovaného reklamního plnění, neboť dané ceny nebyly všeobecně známé a jejich výše měla proměnlivý charakter, místy ji dokonce chránilo obchodní tajemství. Taktéž zdůraznila, že předmětnou smlouvu podepsala, mezi mnoha dalšími dokumenty, v době své pracovní neschopnosti, kdy se spoléhala na solidnost spolupracovníků. Takový postup, dle mínění obviněné, může být hodnocen nejvýše jako nedbalý, avšak nelze v něm spatřovat úmysl. Dále obviněná vytkla odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jejím vysvětlujícím argumentům, aniž by takový postup zdůvodnil.

29. Z výše uvedeného dovolatelka dovozuje, že jednak existuje zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a obsahem provedených důkazů, především s ohledem na význam jednání dovolatelky a zapojení F. H. do podvodného řetězce a ve vztahu k absenci prokázání jejího úmyslu, byť ve formě srozumění, zapojit se do předmětného protiprávního jednání. Taktéž vyjádřila nesouhlas s právní kvalifikací skutku, jelikož dle jejího názoru absentuje subjektivní stránka trestného činu.

30. Závěrem proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Dovolání obviněné právnické osoby AGEL Trade, s. r. o. (dříve KTR-Servis, s. r. o.)

31. Obviněná právnická osoba AGEL Trade, s. r. o., opřela své dovolání o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť vyjádřila názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

32. Zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními klíčovými pro naplnění znaků předmětného trestného činu a obsahem provedených důkazů detekovala dovolatelka především ve vztahu k vyhodnoceným závěrům zajištěné SMS komunikace mezi P. W. a F. H. a v absenci prokázání jakéhokoliv profitu, který by P. W. touto cestou získala.

33. Obviněná právnická osoba vytkla odvolacímu soudu, že adekvátním způsobem nepromítl nová zjištění o aktivitách F. H. ve smyslu předmětné trestné činnosti do popisu skutku v odsuzujícím rozsudku. Především pak namítala, že soud druhého stupně nelogicky vyvodil z výše zmíněné SMS komunikace srozumění obviněné P. W. s kriminální podstatou posuzované činnosti. Poukázala přitom na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2024, č. j. 31 Af 19/2022-83, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ve vztahu k výše popsanému skutku, když správní soud dospěl k závěru, že nebyl prokázán profit obviněné na předmětné činnosti. Dále označila za zjevně rozporné s obsahem provedených důkazů skutkové zjištění soudu, že obviněná právnická osoba i obviněná P. W. jednaly s vědomím, že bude část finančních prostředků, vynaložených na pořízení reklamního plnění, využita ve prospěch těchto obviněných, třebaže podobné závěry postrádaly jakoukoliv oporu v provedených důkazech.

34. Nesprávné právní posouzení pak shledala v nedostatečném zvážení přičitatelnosti excesivního jednání bývalého člena statutárního orgánu její mateřské společnosti AGEL, a. s., F. H., popř. i jednání obviněné P. W., dovolatelce, jako právnické osobě, což vedlo k vyvození její trestní odpovědnosti. Obviněná právnická osoba kritizovala, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda nebyla část finančních prostředků z uhrazených cen za reklamní plnění, vrácena právě F. H., přičemž jeho excesivní jednání, jímž směřoval výhradně k uspokojování vlastních zájmů, nemůže být přičítáno obviněné, neboť se nacházela v pozici osoby poškozené tímto excesivním jednáním. V jednání obviněné P. W., dle názoru dovolatelky, absentuje subjektivní stránka, tudíž ani toto jednání jí nelze přičítat. Ve vztahu k možné přičitatelnosti excesivního jednání fyzických osob osobám právnickým obviněná odkázala na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a pasáž z Metodiky Nejvyššího státního zastupitelství.

35. Závěrem proto obviněná právnická osoba navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podaným dovoláním

36. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření nejprve obecně konstatoval, že nesouhlasí s výhradami obviněných, které se týkají výše škody způsobené předmětnou trestnou činností. Naopak vyslovil souhlas s postupem soudů, přičemž dodal, že jejich přístup koresponduje s rozhodovací praxí v podobných věcech. Upozornil, že případné náklady na sjednanou reklamu ve své podstatě neměly povahu nákladů vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, ale byly určeny výhradně k zastírání daňové trestné činnosti. Celkový rozsah zkrácené daně proto nelze snižovat o náklady pachatelem vynaložené na spáchání předmětného trestného činu. Uzavřel tedy, že při zjišťování rozsahu zkrácení daně se neuplatní stejná hlediska jako v případě určování výše prospěchu.

37. K dovolání obviněného S. B. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl, že se primárně zakládá na odlišném způsobu hodnocení důkazů, přičemž takový argument nepostačuje pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na popisu skutku ve výroku o vině neshledal nic nelogického, nesrozumitelného ani rozporného, přičemž odmítl dovolatelovy námitky jako zjevně bezvýznamné. Státní zástupce taktéž podotkl, že námitky obviněného směřující k nedostatečnému prokázání subjektivní stránky napadají skutkový stav zjištěný soudy, aniž by existoval jeho reálný rozpor s obsahem provedených důkazů, přičemž poukázal na důkazy, jimiž byl úmysl obviněného v předmětné věci doložen.

Námitky obviněného směřující proti výroku o trestu z důvodu jeho nepřiměřenosti ve vztahu k délce proběhlého řízení označil za obecně nepodřaditelné pod žádný dovolací důvod, nicméně poukázal na ústavní výjimku z obecné nemožnosti přezkoumávat pouhou přiměřenost trestu v rámci podaného dovolání. Státní zástupce však neshledal v trestu uloženém obviněnému zcela zjevnou nepřiměřenost ani přísnost. Naopak poukázal na skutečnost, že uložený trest koresponduje s tresty běžně ukládanými za předmětnou trestnou činnost.

Zdůraznil přitom, že ani sám obviněný neuvádí žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly uložení trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Dále státní zástupce vyzdvihl význam práva na přiměřenou délku řízení, avšak poukázal na skutečnost, že problematikou délky předmětného řízení se zabýval již soud prvního stupně, který vzpomínanou okolnost zohlednil při rozhodování o trestu, pročež trest uložil na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, a to za současného konstatování několika přitěžujících okolností.

V neposlední řadě pak státní zástupce obviněnému vytkl, že ve své argumentaci délku proběhlého řízení nadsadil, což odůvodnil poukazem na data rozhodných událostí.

38. K dovolání obviněného M. K. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl, že ve vztahu k jeho námitce o nezákonnosti procesního provedení výslechu svědka T. S. neměl k dispozici všechny potřebné dokumenty, nicméně přesto vyjádřil svůj pohled na předmětnou záležitost. Z části v popsané věci souhlasil s obviněným ohledně vadnosti odůvodnění odvolacího soudu, byť vyslovil úvahu, zda nedošlo v posuzované věci k situaci, kdy se obviněný k hlavnímu líčení nedostavil bez řádné a včasné omluvy.

Za zásadní však státní zástupce považoval skutečnost, že na zmíněném důkazu se nezakládala rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neboť podstatná skutková zjištění v předmětné věci založily soudy na jiných důkazech, tudíž výpověď svědka T. S. nepředstavovala důkaz neopomenutelný, když z jeho obsahu soudy prakticky nic podstatného nedovodily. Ve vztahu k namítanému nedůvodnému neprovedení podstatných důkazů soudem pak státní zástupce podotkl, že obviněný prakticky nijak nekonkretizoval, v čem podobně chybný postup soudu spatřoval, tedy jaká skutková zjištění měla být z konkrétních opomenutých důkazů, v případě jejich provedení vyvozena.

Státní zástupce tak kategoricky odmítl, že by nezaložení nezájmových částí odposlechů, z nichž neplynula žádná informace podstatná pro posuzovanou věc do spisu, naplňovalo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

39. K dovolání obviněných právnických osob TRUMF International, s. r. o., a SUNPEMA ENERGY, s. r. o., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření připustil, že námitky zmíněných dovolatelů sice lze subsumovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., leč nelze jim přiznat opodstatnění. Odmítl, že by jednání přičítané dovolatelkám soudy bylo spácháno k jejich újmě, a nikoliv k prospěchu, přičemž poukázal na odlišnost předmětné věci od případů, na něž odkazovaly obviněné právnické osoby.

Státní zástupce připomněl, že předmětný skutek spočíval v tom, že právě u obviněných došlo v daňovém řízení ke zkrácení daně, popř. vylákání neoprávněné výhody na dani. Pro výše uvedené dospěl k přesvědčení, že zde jednoznačně existuje materiální prospěch, který obviněné popsaným způsobem získaly na úkor České republiky, když jim byla vyměřena nižší daň, popř. vylákán nadměrný odpočet na DPH. Dodal, že P. V., jehož jednání se dovolatelkám přičítalo, v pozici jinak odpovědného podnikatele rozhodně nesledoval výlučně soukromé zájmy a osobní prospěch.

Rovněž se přitom nejednalo o prosté zneužití existence obviněných, jako právnických osob, jelikož podstatou předmětné činnosti bylo právě dosažení neoprávněných výhod na dani obou dovolatelek. Následně státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že předmětný trestný čin je spáchán v zájmu právnické osoby, pokud byla její daňová povinnost zkrácena v zákoně popsaným způsobem. Odmítl význam následného dělení dosaženého prospěchu mezi osobami zúčastněnými na daném trestném činu pro otázku naplnění znaků předmětné skutkové podstaty.

Upozornil, že obviněné právnické osoby jsou odpovědné za celý skutek vymezený ve skutkových větách o vině, tedy za celý následek takto způsobený, neboť předmětný trestný čin spáchaly ve spolupachatelství s dalšími obviněnými. Taktéž akcentoval, že nelze připustit, aby řádné odvedení daně ze strany jednoho subjektu vyvážilo neodvedení daně subjektem jiným. Nastíněné úvahy tedy státní zástupce zakončil konstatováním, že celková bilance na straně právnické osoby, zapojené do daňové trestné činnosti, včetně případných nákladů potřebných ke spáchání činu či způsobu rozdělení výnosu z trestné činnosti mezi více pachatelů, postrádá pro posouzení trestní odpovědnosti na významu, protože dosažení čistého prospěchu není zákonným znakem skutkové podstaty předmětného trestného činu.

40. K dovolání obviněné P. W. státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl, že nesouhlasí s názorem dovolatelky ohledně významu doplnění důkazního podkladu pro posouzení úvah o jejím úmyslném zapojení do předmětné trestné činnosti. Absenci prokázání osobního materiálního profitu obviněné pak označil za nevýznamnou pro naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Odmítl námitky ohledně zdravotního stavu dovolatelky v době, kdy měla uzavřít klíčovou smlouvu, neboť vzpomínaný stav jí evidentně ve výkonu funkce nijak podstatně nebránil. Taktéž zavrhl námitky obviněné poukazující na zprostředkovaný charakter její účasti na popsaném skutku, jelikož zdůraznil, že není podstatné, s kým přesně dovolatelka jednala. Význam v tomto směru přisoudil jen skutečnosti, že klíčové rozhodnutí bylo učiněno, přičemž nelze popírat účast obviněné, jakožto zodpovědné osoby, na něm a vlastnímu obsahu uzavřené smlouvy o reklamním plnění, včetně jejího skutečného protiprávního účelu. Podpořil též závěry soudů ohledně možnosti obviněné zjistit reálnou cenu předmětného reklamního plnění. V neposlední řadě projevil nesouhlas s postoji obviněné vztahujícími se k hodnocení komunikace mezi ní a F. H., poněvadž připomněl, že z uvedených skutečností vyplývající odlišná pozice obviněné oproti jiným obviněným se projevila při posouzení subjektivní stránky, kdy u obviněné byl dovozen toliko úmysl nepřímý.

41. K dovolání obviněné právnické osoby AGEL Trade, s. r. o. (dříve KTR-Servis, s. r. o.), státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření konstatoval, že námitky uvedené touto dovolatelkou shledává zjevně neopodstatněnými, neboť směřovaly proti zavinění obviněné P. W., nikoliv vůči závěrům soudů obou stupňů o možné přičitatelnosti jednání zmíněné obviněné dovolatelce. Upozornil přitom, že podobným postupem obviněná právnická osoba nepřípustně napadá závěr o trestní odpovědnosti jiné osoby. Zdůraznil také absenci jakékoliv věcné námitky, skrze níž by obviněná argumentačně podložila vlastní závěr, že vynaložila veškeré úsilí, jež po ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu osoby uvedené v zákoně zabránila a sama se tak zprostila trestní odpovědnosti. Státní zástupce vytkl dovolatelce, že ve své argumentaci ohledně nedostatků v možné přičitatelnosti jednání fyzické osobě sobě samé, odkazovala na aktivity F. H., jehož jednání jí však vůbec přičítáno nebylo.

42. Vzhledem k výše uvedenému navrhl státní zástupce Nejvyššímu soudu, aby podaná dovolání všech obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná.

Replika obviněné P. W. k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

43. Obviněná využila možnost uplatnit repliku a vyjádřila se k podání státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, s nímž se neztotožnila. Připustila sice, že získání osobního prospěchu není znakem skutkové podstaty předmětného trestného činu, avšak poukázala na potřebu prokázat úmysl obviněné ve vztahu k danému deliktu, přičemž právě na absenci úmyslu ve svém případě založila dovolatelka své dovolání a vyzdvihla relevantní skutečnosti, z nichž měl neexistenci subjektivní stránky ve formě úmyslu u obviněné soud dovodit. Dovolatelka tak odmítla závěr státního zástupce, že by nově zjištěné skutečnosti, především prokázané zapojení F. H. a svědka M. O. do předmětné trestné činnosti, nemělo žádný vliv na správnost úvah ohledně naplnění subjektivní stránky ze strany dovolatelky. Naopak zopakovala přesvědčení, že právě výše zmíněné informace vyvrací její vinu a potvrzují její zneužití ze strany výše zmíněných osob.

44. Obviněná se taktéž ohradila vůči stanovisku státního zástupce, že není podstatné, s kým konkrétně dojednávala předmětnou smlouvu a zda tak činila osobně, neboť právě zmíněné okolnosti vytváří celkový obraz, z nějž lze dovodit absenci subjektivní stránky obviněné, resp. minimálně důvodné pochybnosti o jejím úmyslu, v důsledku čehož by měla být dovolatelka v duchu zásady in dubbio pro reo zproštěna obžaloby. Samotnou existenci problematického rozhodnutí o nákupu reklamního plnění nepovažovala za dostatečný důvod pro vyvození své trestní odpovědnosti, a to právě s poukazem na absenci subjektivní stránky. V neposlední řadě připomněla svá dřívější vyjádření ohledně složitosti při ověřování ceny inkriminovaných reklamních plnění a opět zdůraznila, že její myslitelné pochybení v dané věci by mohlo pokrývat nejvýše zavinění ve formě nedbalosti, nikoliv však úmyslu.

45. Z výše popsaných důvodů setrvala obviněná na podaném dovolání.

Replika obviněné právnické osoby AGEL Trade, s. r. o. (dříve KTR-Servis, s. r. o.), k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

46. Obviněná právnická osoba využila možnost uplatnit repliku a vyjádřila se k podání státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, s nímž se neztotožnila. Především vytkla státnímu zástupci, že se ve svém vyjádření vůbec nezabýval jedním z hlavních argumentů, které ve svém dovolání vznesla, tj. upozorněním na absenci jakéhokoliv profitu dovolatelky z údajně předraženého reklamního plnění, a to včetně poukazu na rozhodnutí správního soudu v dané věci.

47. Taktéž obviněná právnická osoba odmítla závěry státního zástupce o vzájemné nezávislosti trestní odpovědnosti právnických a fyzických osob, jak ji popsal ve svém stanovisku. V této souvislosti dovolatelka připomněla odlišnost P. W., jejíž jednání jí bylo přičítáno, od jiných obviněných, kteří přiznali, že z předmětného jednání profitovali. Dále vytkla státnímu zástupci, že se nedostatečně zabýval změnou skutkové věty v odvolacím řízení, kterou si vyžádala nová zjištění o účasti F. H. na předmětné trestné činnosti. Rovněž zdůraznila, že otázkou přičitatelnosti jednání F. H. se ve svém dovolání zabývala pro případ, kdyby soud zjistil, že případné profity z výše popsaného skutku inkasoval právě on, a to v rámci jednoznačného excesu. V nastíněném směru pak kritizovala státního zástupce, že se nevypořádal s poukazy na relevantní judikaturu ve věci přičitatelnosti excesu fyzické osoby osobě právnické.

48. Z výše uvedených důvodů setrvala obviněná právnická osoba na podaném dovolání.

III. Přípustnost dovolání

49. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami k tomu oprávněnými, tj. obviněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňují náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak vyhodnotil je za zjevně neopodstatněná.

IV. Důvodnost dovolání

K námitce nezohlednění nákladů pro určení výše zkrácené daně

50. Hned několik dovolatelů ve svých podáních formulovalo námitku, že soudy obou stupňů řádně nezjistily reálnou výši daňové povinnosti, a tudíž ani výši zkrácení daně a způsobené škody, neboť nezohlednily skutečné náklady obviněných vynaložené na zajištění reklamního plnění. Zmíněná výhrada je bezesporu podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože směřuje proti hmotněprávním závěrům soudů nižších stupňů v dané věci, tedy vyplývá z ní, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V tomto směru Nejvyšší soud nejprve obecně předestírá, že celkový rozsah zkrácené daně nelze snižovat o náklady pachatelem vynaložené na spáchání předmětného trestného činu. Při zjišťování rozsahu zkrácení daně se neuplatní stejná hlediska jako v případě určování výše prospěchu, který pachatel získal trestnou činností, neboť při zkrácení daně pachatel zčásti nebo vůbec neplní své zákonné povinnosti přiznat a zaplatit daň a využívá k tomu postupy, které nejsou v souladu se zákonem. Výše zkrácené daně pak respektuje to, jaká byla skutečná daňová povinnost příslušného plátce či poplatníka, do které se promítají všechny slevy, odpočty, náklady a další položky, jimiž lze legálně snižovat daňový základ.

Byla-li daň a výše jejího zkrácení takto zjištěna, není už namístě při určování rozsahu zkrácení daně odečítat od zkrácené daně nějaké další náklady na provedení trestné činnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 Tdo 693/2013, uveřejněné pod č. 45/2014 Sb. rozh. tr.).

51. Z výše uvedeného vyplývá, že pro určení, zda měly být náklady vynaložené na reklamní plnění promítnuty do výše daňové povinnosti, a tedy zohledněny při stanovení výše zkrácené daně, představuje rozhodný faktor účelovost těchto nákladů, tedy otázka, zda dané reklamní plnění představovalo reálnou součást podnikatelské činnosti daných společností, nebo se jednalo o čistě účelový krok, jehož reálný cíl spočíval ve vytvoření podkladů pro trestnou činnost, tedy zkrácení daně a vylákání neoprávněné výhody na dani ve smyslu § 240 tr. zákoníku. Ze skutkového stavu, jak jej zjistily soudy nižších stupňů přitom plyne, že zmíněné reklamní plnění představovalo právě takový účelový konstrukt, na jehož základě obvinění páchali předmětnou trestnou činnost (viz odstavce 201. až 208. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 66. odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně). Soudy tudíž nepochybily, jestliže vycházely z reálné výše daňové povinnosti, přičemž logicky nepřihlédly k nákladům účelově vynaloženým s cílem takto vzniklou, skutečnou daňovou povinnost zkrátit, popř. vylákat neoprávněnou výhodu na dani. Není proto rozhodné, zda bylo reklamní plnění skutečně poskytnuto, avšak zásadní zůstává jeho účelovost jakožto nástroje pro páchání trestné činnosti. V tomto směru se jedná o riziko, které nesou obvinění jako důsledek páchání trestné činnosti, kdy se nemohou odvolávat na náklady vynaložené za účelem zastření daňových deliktů (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 613/2022). Skutečnost, že vybrané společnosti, jako objednatelé předmětného reklamního plnění, toto využívaly a popř. z něj měly i určitý prospěch, stejně jako otázka, jak dopadla tíže nákladů vynaložených k zajištění reklamního plnění na jednotlivé obviněné, již postrádá na relevanci. Nevýznamnou se též stává polemika nad přesnou mírou nadhodnocení účelově realizovaného reklamního plnění. Nastalá situace se tak liší od případů, kdy dojde toliko k machinaci v účetních dokladech, avšak podobná machinace je provedena v souvislosti s plněním, které od počátku netvoří ryze účelový nástroj páchání trestné činnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 5 Tdo 1503/2014).

K dovolání obviněného S. B.

52. Obviněný S. B. své dovolání opřel o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a i) tr. ř., neboť vyjádřil názor, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a taktéž, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

53. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

54. Obviněný svou argumentaci v předmětném smyslu z velké části založil na odlišném hodnocení provedených důkazů a tímto způsobem vyvozených rozdílných skutkových zjištěních, leč podobné úvahy a subjektivní názory obviněného nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Namítal-li dovolatel nedostatečnou oporu rozhodných skutkových zjištění, především ohledně protiprávní dohody o celém mechanismu zkoumané činnosti a svém úmyslu se do něj zapojit, v provedených důkazech, nelze s jeho závěry souhlasit. Podobný rozpor z napadeného rozsudku neplyne a ani sám dovolatel v tomto směru svá tvrzení nerozvinul do konkrétnější podoby. Pokud trval na neexistenci jediného důkazu, který by prokazoval výše popsanou dohodu či jeho úmyslnou účast na předmětné trestné činnosti, lze připomenout, že odvolací soud se s těmito námitkami již dostatečně vypořádal (viz odstavec 61. napadeného rozsudku). Nejvyšší soud toliko připomíná, že odvolací soud opřel svá zjištění o ucelený řetězec důkazů, a to včetně doznání některých spoluobviněných, kteří popsali celý mechanismus předmětné trestné činnosti.

55. Z odůvodnění rozhodnutí zejména soudu odvolacího je pak dostatečně zřejmé, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů je na místě dovodit především, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývala by z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo by zjištění sestávala z pravého opaku toho, co bylo obsahem dokazování, k čemuž však v daném případě nedošlo.

56. Proto dovolací soud považuje za nutné konstatovat, že na základě dokazování, provedeného v dostatečném rozsahu, soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán výše. Nejvyšší soud tudíž mezi skutkovými zjištěními na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, požadovaný zjevný rozpor neshledal. Není pak předmětem řízení o dovolání jednotlivé důkazy znovu dopodrobna rozebírat, přehodnocovat a vyvozovat z nich vlastní skutkové závěry. Důležité je, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nemohl-li být v nyní posuzované věci shledán zjevný rozpor, nemohl být ani porušen procesní princip in dubio pro reo, který vyplývá ze zásady presumpce neviny, neboť v předmětné věci nevznikly pochybnosti o průběhu skutkového děje.

57. Nejvyšší soud rovněž nepovažuje popis skutku v napadeném rozsudku za vnitřně rozporný ani nelogický, jelikož zkrácení daňových povinností ze strany odběratelů reklamního plnění nijak nevylučuje zkrácení vlastních daňových povinností společností PAMBROKE Media, s. r. o., za kterou jednal obviněný. Naopak zkrácení daně skrze zaúčtování fiktivních faktur ze strany společnosti PAMBROKE Media, s. r. o., dokresluje podvodný charakter zmíněného smluvního vztahu o poskytnutí reklamního plnění. Taktéž lze poukázat na skutečnost, že odvolací soud dospěl k závěru o mnohonásobném navýšení reálné ceny reklamního plnění, přičemž za základ reálné ceny přijal pořizovací cenu reklamních ploch. Takovéto zjevné nadhodnocení ceny reklamního plnění není možno popřít pouhým poukazem na odlišnost reklamního plnění a pořizovací ceny reklamních ploch, když ani obviněný nenamítá, jakým způsobem by mělo dojít k tak zásadnímu a mnohonásobnému zhodnocení poskytovaných reklamních ploch, jejichž užití představovalo jádro zmíněného plnění.

58. Jedná-li se o výhrady vůči nezohlednění nákladů na předmětná reklamní plnění za účelem určení výše zkrácené daně, shoduje se tato kritika s námitkou obviněného M. K., třebaže vybočuje mimo obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a naopak ji lze subsumovat pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z důvodů efektivnosti a přehlednosti se touto totožnou námitkou Nejvyšší soud komplexně zabýval v odstavcích 50. a 51. odůvodnění tohoto usnesení, přičemž závěry tam uvedené se vztahují i na vytyčenou část argumentace dovolatele.