Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Harašty, zastoupeného Mgr. Markem Škráškem, advokátem, sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2024 č. j. 49 Co 164/2023-645 a výroku V. rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. června 2023 č. j. 6 C 61/2016-499, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a Františka Svobody a Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Okresní soud zamítl žalobu vedlejšího účastníka Františka Svobody proti stěžovateli a napadeným výrokem V. rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Krajský soud v Brně napadeným výrokem II. rozsudku částečně změnil výrok V. rozsudku okresního soudu tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli na částečné náhradě nákladů řízení částku 11 433 Kč. Napadeným výrokem III. rozhodl, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli na částečné náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 888 Kč.
3. Vedlejší účastník podal dovolání proti výrokům I., II. a III. rozsudku krajského soudu, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
4. Stěžovatel namítá, že napadenými výroky o nákladech řízení obecné soudy zasáhly do jeho základních práv na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s ústavně garantovaným právem na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 a práva na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Obecné soudy podle něj chybně použily § 150 o. s. ř. a při určení náhrady nákladů řízení vycházely z nesprávné tarifní hodnoty.
5. Dříve, než Ústavní soud může přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí posoudit, zda jsou splněny procesní podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud zjistil, že jedna z těchto podmínek není splněna. Stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a jeho stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 zákona o Ústavním soudu].
7. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní soud zasahuje na ochranu ústavně zaručených práv a svobod až tehdy, když ostatní orgány veřejné moci nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly případný protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti totiž není jen úkolem Ústavního soudu, ale i soudů obecných (čl. 4 Ústavy České republiky). Ústavní soud proto obecně není oprávněn zasahovat do řízení, která teprve probíhají a v nichž stěžovatel ještě nevyčerpal všechny možnosti, jak ochránit svá ústavně zaručená práva a svobody (stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS- st. 58/23, body 23 až 25).
8. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu je nepřípustná, pokud je proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno i dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Nezáleží přitom na tom, zda dovolání podal stěžovatel nebo jeho protistrana (např. usnesení ze dne 24. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 165/25 , bod 8; ze dne 10. 12. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2474/24 , body 10 až 11; ze dne 27. 11. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2648/24 , body 9 až 10).
9. Tato situace nastala i v této věci. Proti napadenému rozhodnutí krajského soudu totiž podal dovolání vedlejší účastník. O tomto dovolání přitom dosud nebylo rozhodnuto, což Ústavní soud ověřil u Nejvyššího soudu na základě žádosti o sdělení stavu řízení a zároveň si vyžádal i kopii podaného dovolání. Z kopie podaného dovolání přitom vyplývá, že vedlejší účastník napadl výroky I., II. a III. rozsudku krajského soudu, přičemž výroky II. a III. napadl i stěžovatel v ústavní stížnosti.
10. Tato skutečnost je pro posouzení ústavní stížnosti podstatná. Pokud by totiž Nejvyšší soud shledal dovolání vedlejšího účastníka přípustným a důvodným, se zrušením či změnou rozhodnutí krajského soudu o věci samé by nutně souviselo zrušení či změna akcesorických výroků o nákladech řízení (§ 243e občanského soudního řádu), případně by o nich Nejvyšší soud mohl sám znovu rozhodnout (§ 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 až 2 zákona).
11. Pokud by Ústavní soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu již nyní, nerespektoval by tím subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným procesním prostředkům k ochraně práva a nepřímo by tím předjímal výsledek dovolacího řízení. Nic z toho však Ústavnímu soudu nepřísluší (např. usnesení ze dne 20. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 1040/25 , bod 11; ze dne 10. 12. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2474/24 , bod 10; ze dne 13. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 722/24 , bod 13).
12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a zároveň nenastaly okolnosti, které by nepřípustnost ústavní stížnosti dokázaly prolomit (§ 75 odst. 1 a odst. 2 zákona).
13. Ústavní soud dodává, že tímto rozhodnutím neodnímá stěžovateli jeho právo na přístup k Ústavnímu soudu. Stěžovateli nic nebrání podat po skončení řízení před obecnými soudy novou ústavní stížnost. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet až po doručení konečného rozhodnutí v této věci - ať už jím bude rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vedlejšího účastníka, nebo případně jiné rozhodnutí vydané v navazujícím řízení (usnesení ze dne 4. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1186/25 , bod 14; ze dne 11. 11. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2969/24 , bod 7; ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. III. ÚS 1980/24 , bod 9; ze dne 26. 6. 2024 sp. zn. bod 9; IV. ÚS 1060/24, bod 8).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2025
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj