Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: Ruslan Nikitin, zastoupený JUDr. Jiřím Pokorným, PhD., advokátem, sídlem Blanická 1008/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 256/2025-45 ze dne 22. srpna 2025, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení: Státní podnik "Dokument", zahraniční osoba registrovaná pod č. 32735236, sídlem Dovnar-Zapolskoho 8, Kyjev, Ukrajina, jednající v České republice prostřednictvím Státní podnik "Dokument", odštěpný závod, sídlem Michelská 1552/58, Praha 4 - Michle, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel ústavní stížností napadá shora označené soudní rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
2. Vedlejší účastník prostřednictvím odštěpného závodu vykonává v České republice činnost spočívající v zprostředkování vydání osobních dokladů totožnosti pro zde žijící občany Ukrajiny. Stěžovatel žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žádal, aby vedlejšímu účastníku byla uložena povinnost vydat žalobci (stěžovateli) cestovní pas státu Ukrajina znějící na jeho jméno. Poté, co mu vedlejší účastník cestovní pas vydal, vzal stěžovatel žalobu zpět. Obvodní soud usnesením pro zpětvzetí žaloby řízení zastavil a uložil vedlejšímu účastníku zaplatit stěžovateli k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení. Nákladový výrok odůvodnil procesním zaviněním vedlejšího účastníka, neboť stěžovatel vzal žalobu zpět pro pozdější chování vedlejšího účastníka.
3. K odvolání vedlejšího účastníka proti nákladovému výroku usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze napadeným usnesením nákladový výrok změnil tak, že povinnost nahradit náklady řízení před obvodním soudem uložil naopak stěžovateli ve výši 5 500 Kč, resp. 1 600 Kč, pokud jde o náklady řízení před městským soudem. Dovodil, že věc byla vyloučena z pravomoci českých soudů. Řízení proto mělo být zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Stěžovatel tím, že podal žalobu k soudu bez pravomoci věc rozhodnout, procesně zavinil zastavení řízení. Právo na náhradu nákladů řízení tak vzniklo vedlejšímu účastníku.
4. Těžiště ústavní stížnosti, která se týká pouze nákladů řízení, spočívá v nesouhlasu se závěry městského soudu o procesním zavinění stěžovatele.
5. Ústavní soud evidoval několik dalších obdobných ústavních stížností, podaných ovšem zrcadlově vedlejším účastníkem proti nákladovým usnesením jiných senátů městského soudu, jímž sice - stejně jako v tomto případě - rozhodl o tom, že žalobci mají platit náklady řízení vedlejšímu účastníku, avšak vedlejšímu účastníku pro neúčelnost, resp. zneužití zastoupení advokátem přiznal jen náklady nezastoupeného účastníka ve výši pouhých stovek korun. Všechny tyto ústavní stížnosti odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (viz usnesení
sp. zn. II. ÚS 2781/25
ze dne 7. 10. 2025, a dále usnesení
sp. zn. II. ÚS 2739/25
ze dne 7. 10. 2025, usnesení
sp. zn. I. ÚS 2920/25
z 15. 10. 2025, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2782/25
a
sp. zn. IV. ÚS 2905/25
z 22. 10. 2025, usnesení
sp. zn. I. ÚS 2894/25
z 24. 10. 2025, usnesení
sp. zn. II. ÚS 2919/25
z 29. 10. 2025, usnesení
sp. zn. III. ÚS 2800/25
z 30. 10. 2025 a usnesení
sp. zn. I. ÚS 2921/25
z 5. 11. 2025).
6. Jakkoli jde o zrcadlové situace, i tato ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z obdobných důvodů, jaké Ústavní soud vyložil v cit. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2781/25
týkajícím se téhož vedlejšího účastníka řízení a v obdobné věci. Na tyto důvody, opírající se zejména o stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (viz jeho bod [34]), podle něhož jsou ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které je činí co do ústavní roviny dostatečně významné, postačí ve smyslu § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve stručnosti odkázat. Krom toho, že ústavní stížnost směřuje jen do nákladů řízení, uložená povinnost hradit náklady řízení je zjevně v bagatelní výši. Mimořádné okolnosti, které by věc posouvaly do roviny ústavnosti, zde žádné nejsou. Nespočívají ani v tom, že se jednotlivé senáty městského soudu při rozhodování o nákladech řízení - v bagatelní výši - liší (viz ostatně již bod 14 cit. usnesení
sp. zn. II. ÚS 2781/25
). Ústavní soud zjevně není ani nejvyšším nákladovým soudem, ani odvolacím nákladovým soudem, jehož úkolem by bylo technické sjednocování nákladové judikatury. Východiska závěrů jednotlivých senátů městského soudu jsou ostatně stejná - žalobci podávané žaloby jsou nedůvodné a žalovanému (vedlejšímu účastníku) nelze přičítat procesní zavinění zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby a uložit mu povinnost platit žalobci náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.
7. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2025
Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu