11 Tdo 394/2023

11 Tdo 394/2023-5488

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2023 o dovolání obviněného P. M. N., narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, v České republice trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, č. j. 11 To 15/2021-4846, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 11/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. M. N. odmítá.

1. H. N. H. v přesně nezjištěné době v květnu 2018 v nehtovém studiu XY studio, situovaném na adrese XY, objednal pro V. X. T. prostřednictvím L. M. H. 50 kilogramů tablet obsahujících prekursor pseudoefedrin od N. T. A., který následně dodání požadovaného množství tablet potvrdil, v přesně nezjištěné době kolem dne 20.06.2018 L. M. H. domluvil předání tablet mezi N. T. A. a H. N. H. v prostorách OC XY v XY, kdy H. N. H. téhož dne kolem 11:00 hodin předal v blízkosti uvedeného nehtového studia osobě L. M. H. přesně nezjištěnou finanční hotovost za 50 kilogramů tablet, následně došlo ke schůzce v prostorách OC XY v XY, kde doposud neztotožněný kurýr od N. T. A., který kurýra na místo schůzky navigoval a zároveň cestou kontroloval případný výskyt policejních hlídek, předal doposud přesně neztotožněnému kurýrovi od V. X. T. 50 kilogramů tablet obsahujících prekursor pseudoefedrin, přičemž bezprostředně po tomto předání V. X. T. informoval osobu L. M. H. prostřednictvím SMS o tom, že zboží je v pořádku, načež tento následně předal přesně nezjištěnou finanční hotovost za prodej tablet N. T. A.,

2. V. X. T. prodal v přesně nezjištěné době v červenci 2018, ve 2 případech celkem 4.000 gramů psychotropní látky metamfetamin N. T. A. za celkovou částku 1.920.000 Kč (480.000 Kč za 1 kilogram), kdy tento obchod mezi nimi zprostředkoval L. M. H., přičemž k samotnému předání metamfetaminu došlo v obou případech v katastru obce XY, kdy psychotropní látku metamfetamin v obou případech na místo přivezl doposud neustanovený kurýr od V. X. T., který tuto látku předal doposud neustanovenému kurýrovi od N. T. A., který kurýra na místo předání doprovázel, a po takto uskutečněných obchodech byly platby za dodání požadovaného množství psychotropní látky metamfetamin vždy uskutečněny prostřednictvím L. M. H., jemuž N. T. A. předal celkem 1.920.000 Kč a tento je následně předal V. X. T.,

3.

V.

X. T. jako organizátor výroby metamfetaminu, v období nejméně od 04.09.2018 do 21.09.2018, sjednal prostřednictvím elektronické komunikace, vedené konspirativním způsobem, na území hlavního města Prahy s L. M. H. jako zprostředkovatelem obchodu s metamfetaminem, prodej vyrobené psychotropní látky metamfetamin jejím odběratelům a distributorům N. T. A. a I. M., přičemž takto nejméně ve dnech 05.09.2018, 11.09.2018 a 21.09.2018 došlo k předávce vyrobené psychotropní látky metamfetamin uvedeným odběratelům za účelem její další distribuce, kdy dne 05.09.2018 okolo 11:56 hodin Z. Ž. jako kurýr dodavatele V.

X. T. předal, na slepé hospodářské komunikaci v katastru obce XY, N. T. A. a I. M. 4.000 gramů psychotropní látky metamfetamin výměnou za 30.000 gramů tablet s obsahem výchozí vstupní látky pseudoefedrin, potřebné k výrobě metamfetaminu, dne 11.09.2018 v 12:06 hodin Z. Ž. jako kurýr dodavatele V.

X. T. předal, na slepé hospodářské komunikaci v katastru obce XY, N. T. A. a I. M. 6.000 gramů psychotropní látky metamfetaminu výměnou za 50.000 gramů tablet s obsahem výchozí vstupní látky pseudoefedrin a dne 21.09.2018 v 15:15 hodin Z. Ž. jako kurýr dodavatele V.

X. T. předal, na slepé hospodářské komunikaci v katastru obce XY, I. M. psychotropní látku metamfetamin, zabalenou ve dvou balíčcích, které I. M. převezl v motorovém vozidle Škoda Superb, bílé barvy, RZ XY, mezinárodní registrace SK, na Prahu 4, do oblasti křižovatky ulic Michelská a U Michelského mlýna, kde jeden z těchto balíčků s psychotropní látkou metamfetamin o hmotnosti 993,99 gramů s koncentrací base metamfetaminu 80,3 %, což představuje 798,17 gramů base metamfetaminu, si nechal ve vozidle Škoda Superb, a druhý o hmotnosti 996,41 gramů s koncentrací base metamfetaminu 80,2 %, což představuje 799,12 gramů base metamfetaminu, předal J. Z., který převzatou psychotropní látku metamfetamin uložil do poblíž zaparkovaného motorového vozidla Mercedes C200 R2, RZ XY, mezinárodní registrace SK, za účelem jejího dalšího převozu,

4. V. X. T. jako organizátor výroby psychotropní látky metamfetamin, v dosud přesně nezjištěném období zadal P. M. N. a H. N. H., aby v prostorách budovy, vlevo za vjezdovou bránou, na pozemku nemovitosti na adrese XY, okr. Kladno, ve zde zřízené a provozované velkokapacitní nelegální laboratoři na výrobu psychotropní látky metamfetamin (tzv. varně), vyrobili tuto psychotropní látku, kdy na základě tohoto zadání P. M. N. a H. N. H., od blíže nezjištěné doby, minimálně do 19.09.2018, v přesně nezjištěném počtu výrobních cyklů, tzv. varů, za pomoci zde provozovaných technologií a vstupních surovin, a dále za součinnosti Z. Ž., který je k prostorám varny vozil jím užívanými vozidly, dále do prostor laboratoře docházel v době výrobních cyklů a P. M. N. a H. N. H. zde v době výrobních cyklů zajišťoval, vyrobili přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin přesahující velký rozsah, minimálně však 26.229,19 gramů této látky, kdy 19.955,86 gramů s hmotností base metamfetaminu 15.905,42 gramů bylo zajištěno připravené k další distribuci při domovní prohlídce ve čtyřech krabicích označených písmeny A, B, C, D, celkem 4.182,9 gramů s hmotností base metamfetaminu 3.360,7 gramů bylo zajištěno ve čtyřech kusech barelů, na varném tálu a v průhledném sáčku, 993,99 gramů s hmotností base metamfetaminu 798,17 gramů bylo k další distribuci zajištěno při prohlídce osobního motorového vozidla značky Škoda Superb, RZ XY, které ten den užíval I. M., a 996,41 gramů s hmotností base metamfetaminu 799,12 gramů bylo k další distribuci zajištěno při prohlídce osobního motorového značky Mercedes C200 R2, RZ XY, které dne 21.09.2018 užíval J. Z.,

5. obv. N. T. A. od přesně nezjištěné doby, nejméně však do 21.09.2018, pro jiného přechovával v přihrádce palubní desky v osobním motorovém vozidle značky Škoda Superb, RZ XY, MPZ SK, ve kterém byl téhož dne zadržen v obci XY, celkem 2,723 gramů hydrochloridu metamfetaminu s obsahem base metamfetaminu 78,9 %, což odpovídá 2,148 gramů base metamfetaminu, a dále celkem 9,209 gramů hydrochloridu pseudoefedrinu s obsahem base pseudoefedrinu 80,5 %, což odpovídá 7,413 gramů pseudoefedrinu, přičemž z takového množství hydrochloridu pseudoefedrinu by bylo možné vyrobit 6,79 gramů hydrochloridu metamfetaminu.

2. Za uvedený zločin soud prvního stupně obviněnému P. M. N. uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to dvou mobilních telefonů specifikovaných ve výroku o tomto trestu. Pro úplnost lze dodat, že uvedeným rozsudkem byli uznáni vinnými i všichni ostatní shora jmenovaní obvinění a byly jim uloženy tresty.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění V. X. T., N. T. A., L. M. H., H. N. H., P. M. N. a Z. Ž. a dále státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných H. N. H. a P. M. N. O odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. 11 To 15/2021-4846, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze zrušil ve výrocích o trestech v celém rozsahu u obviněných H. N. H. a P. M. N. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak ve zrušené části rozsudku nově rozhodl tak, že při nezměněných výrocích o vině uložil obviněnému H. N. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 a půl (osmi a půl) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se mobilního telefonu specifikovaného ve výroku o tomto trestu. Obviněnému P. M. N. uložil odvolací soud podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se dvou mobilních telefonů specifikovaných ve výroku o tomto trestu. Konečně odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání všech shora uvedených obviněných.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní dovolání již jen obviněný P. M. N. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Janíka, advokáta, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. V podrobnostech dovolatel předně namítá, že odvolací soud v jeho případě nesprávně posoudil zejména otázku trestné součinnosti a podmínky pro aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody. Připomíná, že odvolací soud připustil, že prokázání jeho viny stojí výhradně na nepřímých důkazech, nicméně dovodil, že tyto nepřímé důkazy tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které vcelku shodně a spolehlivě dokazují skutečnosti, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že z nich je možno dovodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. Obviněný je toho názoru, že v daném případě existovaly na základě provedených důkazů dvě rovnocenné verze skutkového stavu, z nichž jedna, ke které se soudy obou stupňů nepřiklonily, jej z trestné činnosti vyviňuje. Vytýká soudům obou stupňů, že se s tímto stavem v souladu se zákonem nevypořádaly. Má za to, že soudem zjištěný skutkový stav se dostal do významného nesouladu s provedenými důkazy, a na tomto základě došlo k nesprávnému posouzení skutku. Je přesvědčen, že tyto skutečnosti zakládají důvod pro mimořádný zásah a nápravu ze strany dovolacího soudu.

6. Dále obviněný vytýká, že v daném případě soudy obou stupňů uzavřely, že se dopustil trestné činnosti nikoliv jako účastník [ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], nýbrž jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku a navíc coby člen organizované skupiny, přestože v obou dosavadních rozsudcích absentuje zdůvodnění, na základě jakých zjištění vzešlých z dokazování lze obviněnému přičítat, že byl spolupachatelem podle § 23 tr. zákoníku, resp. členem organizované skupiny a nikoli účastníkem jednání ve formě pomocníka, zejména pak z pohledu naplnění subjektivní stránky, když se ke všem složkám pojmu tohoto sdružení pachatelů u každého z nich vyžaduje alespoň nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Namítá, že s ohledem na jeho prokázané jednání mu nemohlo být zřejmé, že v posuzované věci má existovat takové sdružení osob, které má všechny rozhodné znaky organizované skupiny, tj. sdružení, v němž je realizována určitá dělba úkolů mezi jeho jednotlivé členy s cílem provedení a dokončení trestné činnosti.

7. Obviněný vytýká rovněž to, že v rozsudcích obou soudů absentuje jakékoliv zjištění či závěr o tom, zda se měl na činnosti organizované skupiny vyrábějící a distribuující metamfetamin podílet od jejího vzniku, nebo se do ní měl zapojit až později a zda jej lze činit odpovědným za všechna jednání tohoto uskupení, tedy i za ta, kterých se skupina dopustila do doby zapojení jeho osoby, přičemž taková okolnost má významný dopad na ukládání trestů. Obviněný v tomto směru shledává oba rozsudky zcela nepřezkoumatelnými.

8. Poslední dovolací výhrada obviněného pak směřuje vůči správnosti rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení výroku rozsudku soudu prvního stupně o jemu uložených trestech, když odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 58 tr. zákoníku, a nepřistoupil k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody. Vyslovuje názor, že v dané věci se jednalo o situaci, kdy je trest uložený v rámci trestní sazby, byť na samé spodní hranici rozpětí této sazby, ve zřejmém nepoměru ke společenské škodlivosti činu, za který je ukládán, pachatelem je nutně pociťován jako trest nespravedlivý a tento trest tak neplní své poslání a odporuje požadavku naplnění účelu trestu. Poukazuje na to, že § 58 tr. zákoníku tedy umožňuje odstranit zjevnou tvrdost zákona, jak tomu je v posuzovaném případě, přičemž pro aplikaci citovaného zákonného ustanovení není nutné, aby okolnosti případu nebo poměry pachatele byly výjimečné a mimořádné, jak akcentuje odvolací soud. Vycházeje ze závěrů soudů učiněných o jeho vině má za to, že v jeho případě došlo v porovnání s ostatními obviněnými v této věci (či obdobnými případy) k naplnění kvalifikované skutkové podstaty neobvykle nízkou měrou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost jeho trestné činnosti do té míry, že tuto snížila pod běžnou mez natolik, že byl na místě mírnější postih, než předpokládá příslušné zákonné ustanovení kvalifikované skutkové podstaty. V této souvislosti nesouhlasí s přístupem odvolacího soudu, který v jeho případě zúžil kritéria pro důvodnou aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku v bodech 111. a 112. svého rozsudku a vyloučil jako kritérium nízkou intenzitu formálního naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku; naopak k tomuto s odkazem na shora uvedené podotýká, že § 58 odst. 1 tr. zákoníku poskytuje širší možnosti k tomu, aby soud uložit trest odnětí svobody pod dolní hranici jeho zákonné trestní sazby, a to i v případě naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty.

9. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, č. j. 11 To 15/2021-4846, a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl, eventuelně aby sám ve věci rozhodl podle § 265m tr. řádu. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud do rozhodnutí o dovolání přerušil výkon trestu odnětí svobody podle § 265o odst. 1 tr. řádu.

10. K dovolání obviněného se vyjádřila JUDr. Martina Havlíková, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že dovolání je vystavěno na opakování námitek prolínajících se více méně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly, a tudíž v tomto směru lze odkázat na přesvědčivou argumentaci obsaženou v odůvodnění jejich rozsudků.

11. Státní zástupkyně plně souhlasí s názorem soudů obou stupňů, že jednání obviněného bylo prokázáno především výpovědí spolupracujícího obviněného L. M. H. U obviněného nebyly podle jejího názoru v žádném případě splněny podmínky aplikace § 58 tr. zákoníku, neboť nelze přehlédnout, že obvinění P. M. N. a H. N. H. se žalovaného jednání dopouštěli po delší dobu a vyrobili velké množství metamfetaminu, respektive nakládali s velkým množstvím metamfetaminu, než je ve srovnatelných případech obvyklé. Postavení těchto obviněných bylo shodné jako postavení obviněných I. M. a Z. Ž., kteří rovněž plnili pokyny hlavních organizátorů, a to obviněných N. T. A. a V. X. T. Proto se trest uložený odvolacím soudem obviněnému zcela důvodně jeví jako naprosto adekvátní všem rozhodným hlediskům pro uložení trestů. V zásadní shodě s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a učinil tak ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu státní zástupkyně souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

13. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

16. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), když namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, v rámci níž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Přestože tedy obviněný v dovolání odkazuje na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, zjevně nemínil uplatnit citovaný dovolací důvod ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť ze slovního vyjádření daného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolání podává z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Pro úplnost je vhodné dodat, že pod písmenem g) byl vložen nový dovolací důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

17. V dovolání obviněného lze nadto vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

18. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

19. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že jednak zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech u obviněného a též obviněného H. N. H. a při nezměněných výrocích o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku uložil těmto obviněným za daný zločin podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku tresty odnětí svobody specifikované ve výrocích o trestech jeho rozsudku, a jednak podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání (mimo jiné) obviněného, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v jeho druhé variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

20. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Ten je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to

přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

21. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Jeho argumentace je totiž jednak skutkové povahy a jednak směřuje proti uloženému trestu odnětí svobody, jenž obviněný považuje za nepřiměřený, když má za to, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o tom, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

23. První argument obviněného se týká údajné existence dvou skutkových verzí, z nichž jedna jej vyviňuje, avšak soudy obou stupňů se s touto situací nevypořádaly. Podle jeho názoru lze závěry o jeho vině vystavět pouze na nepřímých důkazech, což ostatně potvrzuje i odvolací soud, a z provedených důkazů není vyvrácena verze, že v místě varny metamfetaminu vykonával pouze pomocné práce (úklid a příprava jídel). Tuto (navíc značně nekonkrétní) argumentaci nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, neboť obviněný jejím prostřednictvím vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry, ke kterým dospěl soud prvního stupně a z nichž pak vyvodil právní závěry. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku řádně a podrobně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Vysvětlil tak přesvědčivě zejména to, z jakých důvodů dospěl, byť s tímto obviněný nesouhlasí, k závěru o protiprávním jednání obviněného a jeho zapojení do organizované skupiny. S hodnotícími úvahami a závěry soudu prvního stupně v tomto směru se pak plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se vypořádal s námitkami obviněného ohledně odlišné verze skutkového děje, stejně jako s napadenými důkazy. Oběma soudům nelze ničeho vytknout, jestliže na základě provedených a řádně vyhodnocených důkazů neuvěřily tvrzení obviněného, že v prostorách varny pouze uklízel a vařil jídlo a na výrobě metamfetaminu se nepodílel.

24. V konkrétnostech lze k jednotlivým skutkovým zjištěním odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů následovně: DNA obviněného bylo nalezeno na vnitřní straně respirátoru a rukavic, které byly nalezeny při prohlídce varny (viz body 132. a 284. rozsudku soudu prvního stupně). Dále byly ze stěrů z rukou obviněného zjištěny stopy metamfetaminu a vedlejších látek jeho výroby (viz bod 132. rozsudku soudu prvního stupně). Protiprávní jednání obviněného prokazuje také výpověď spolupracujícího obviněného L. M. H. (viz body 25. a 26. rozsudku soudu prvního stupně). V telefonu obviněného byly nalezeny fotografie chemikálií používaných pro výrobu metamfetaminu (viz body 135., 136. a 269. rozsudku soudu prvního stupně). Dalšími usvědčujícími důkazy jsou záznam ze sledování osob a věcí a odposlech a záznam telekomunikačního provozu (viz body 310. a 312. rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně tak měl vinu všech obviněných daným zločinem prokázanou nad jakoukoliv pochybnost (viz body 319. a 324. rozsudku soudu prvního stupně). S těmito závěry vyslovuje souhlas i odvolací soud, který uvádí, že z provedeného dokazování nelze mít žádné pochybnosti, že se všichni obvinění dopustili předmětné trestné činnosti (viz bod 75. rozsudku odvolacího soudu). K obviněnému P. M. N. pak zvlášť dodává, že byť je jeho jednání prokázáno pouze nepřímými důkazy, nelze o ní mít pochyb (viz bod 78. rozsudku soudu prvního stupně).

25. V další části své dovolací argumentace obviněný napadá nesprávné právní posouzení formy své trestné součinnosti učiněné oběma soudy nižších instancí. Soudy se podle názoru obviněného nevypořádaly s možností, že se na dané trestné činnosti účastnil toliko jako pomocník. Nejvyšší soud konstatuje, že takový argument souvisí s výše uvedenými námitkami a navazuje na verzi skutkového stavu prezentovanou obviněným, jež však byla provedenými důkazy vyvrácena. Rovněž tuto, ve své podstatě skutkovou, námitku tak nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněným namítané nesprávné právní posouzení skutku se ve skutečnosti netýká právní kvalifikace skutku zjištěného soudem prvního stupně, nýbrž je vytýkáno na podkladě jím tvrzeného skutkového stavu. V tomto směru Nejvyšší soud uvádí, že oba soudy nepochybily, pokud zjištěné protiprávní jednání obviněného právně posoudily jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož se obviněný dopustil nikoli jako pomocník, nýbrž jako spolupachatel a nadto člen organizované skupiny.

26. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že zmíněná námitka ohledně jednání obviněného jako pomocníka je vyvrácena provedeným dokazováním. Soud prvního stupně dospěl na podkladě provedených důkazů k jednoznačnému závěru, že obviněný vyráběl metamfetamin (viz body 25., 26., 132. a 136. rozsudku soudu prvního stupně). Stejný závěr pak učinil i odvolací soud (viz body 39., 78., 95., 96. a 98. rozsudku odvolacího soudu). Námitku obviněného ohledně jeho nevědomosti o organizované skupině shledává Nejvyšší soud taktéž za vyvrácenou. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, organizovanou skupinou se rozumí sdružení minimálně tří trestně odpovědných osob, v níž je provedena určitá dělba úkolů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, uveřejněné pod č. 53/1976-II Sb. rozh. tr., popř. rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, uveřejněný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). V daném případě lze nade vši pochybnost učinit závěr o tom, že obviněný daný zločin spáchal jako člen organizované skupiny (viz bod 102. rozsudku odvolacího soudu). Z provedených důkazů se totiž podává, že obviněný musel znát některé z členů této skupiny a zároveň vědět o existenci takové skupiny. Konkrétně ze záznamu o sledování osob a věcí vyplývá, že obviněný se znal s obviněným H. N. H., s nímž vyráběl metamfetamin, a dále s obviněnými V. X. T. a Z. Ž. (viz body 310., 312. a 326. až 331. rozsudku soudu prvního stupně). Z těchto důkazů jasně vyplývá i rozdělení rolí v rámci skupiny, o němž musel obviněný také vědět. Ke stejným závěrům dochází taktéž odvolací soud (viz body 39. a 95. až 102. rozsudku odvolacího soudu).

27. Další argumentace obviněného cílí na údajně neobjasněný časový úsek jeho zapojení do trestné činnosti, což podle názoru obviněného může mít svůj význam pro uložení trestu. Takovou námitku nejenže nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale nadto jde o námitku nedůvodnou. Je totiž třeba připomenout, že časový úsek zapojení obviněného do organizované skupiny je uveden v obou rozsudcích, ať už v popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a dále se podává z bodu 286. tohoto rozsudku nebo je zřejmý z bodu 31. rozsudku odvolacího soudu.

28. Poslední námitkou obviněný brojí proti závěru odvolacího soudu, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Domnívá se, že v jeho případě byly dány okolnosti odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody, neboť k naplnění kvalifikované skutkové podstaty došlo neobvykle nízkou měrou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost jeho trestné činnosti do té míry, že tuto snížila pod běžnou mez natolik, že byl na místě mírnější postih, než předpokládá příslušné zákonné ustanovení kvalifikované skutkové podstaty. Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým tento soud zrušil výrok o trestu obviněného a uložil mu nově trest odnětí svobody bez použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, z výše uvedeného důvodu shledává nesprávným.

29. Nejvyšší soud považuje za potřebné na tomto místě zdůraznit, že danou námitku, jíž obviněný brojí proti neužití moderačního práva soudu zakotveného v § 58 odst. 1 tr. zákoníku a domáhá se snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, tj. namítá vlastně nepřiměřenost jemu uloženého trestu, nelze podle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 263/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 969/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 890/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 6 Tdo 506/2019 aj.). Aplikace uvedeného ustanovení je totiž na volné úvaze soudu (oproti postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku jde o fakultativní postup soudu, který není povinen dané ustanovení využít). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením § 58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).

30. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 se jednalo o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se pak týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou, anebo trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

31. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; oproti tomu k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49. a násl.] ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

32. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí, ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 se jednalo o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.

9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů, zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr.

řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.

33. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, kdy obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, tj. na samé dolní hranici zákonné trestní sazby, nejedná.

34. Nad rámec shora uvedeného konstatování o tom, že předmětnou námitku obviněného, jíž tento brojí proti neužití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, nelze podřadit pod jím deklarovaný (a ani žádný jiný) dovolací důvod, Nejvyšší soud uvádí, že tato není důvodná. Obviněný svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu předmětného zločinu, a to dokonce její dva znaky, neboť daný zločin spáchal jednak jako člen organizované skupiny a jednak ve velkém rozsahu. Obviněný se dopustil velmi závažné trestné činnosti drogové povahy, která ve srovnání s typově podobnými případy vykazuje výrazný zásah do zákonem chráněného zájmu. V tomto ohledu lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který v jeho bodech 107. až 112. uzavírá, že v případě obviněného nebyly splněny podmínky pro aplikaci institutu mimořádného snížení trestu. Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolacího soudu plně ztotožňuje, považuje je za správné a především pak zákonné.

V. K návrhu na odklad výkonu napadeného rozhodnutí

35. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný ve svém podání současně navrhl, aby předseda senátu dovolacího soudu přerušil výkon rozsudku odvolacího soudu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.

VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

36. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného P. M. N. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. 6. 2023

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu