11 Tdo 405/2022

11 Tdo 405/2022-3609

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovoláních obviněných 1. Š. C., narozeného XY ve XY, Slovenská republika, občana Slovenské republiky, bytem XY, Slovenská republika, v České republice bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, 2. J. K., narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 3. V. P., narozeného XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 4. D. Z., narozené XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou a o dovolání zúčastněné osoby 5. K. M., narozené XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2021, č. j. 15 To 62/2021-3167, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 7/2020, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Š. C., J. K., V. P. a D. Z. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání zúčastněné osoby K. M. odmítá.

1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 5. 2021, č. j. 98 T 7/2020-2991, rozhodl tak, že obviněného Š. C. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod body 1. až 3.), obviněného J. K. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod body 1. a 4.) a přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 5.), obviněného V. P. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 1.), obviněnou D. Z. uznal vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 1.) a obviněnou D. T. uznal vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod bodem 6.). Týmž rozsudkem dále soud prvního stupně rozhodl tak, že obviněného J. T., narozeného XY v XY, zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 2 KZV 44/2019, pro skutek, v němž byl spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť žalovaný skutek není trestným činem. Uvedených trestných činů se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že:

1. obvinění Š. C., J. K., V. P. a D. Z. od přesně nezjištěné doby nejméně od roku 2016 do 13. 10. 2019, kdy byli zadrženi policií, na různých místech v okresech Liberec, Beroun, Praha – východ, Mladá Boleslav každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu z Polska do České republiky a následné výrobě a distribuci metamfetaminu na území České republiky a dovozu do Polska,

kdy v období od měsíce prosince 2016 do začátku měsíce dubna 2018 V. P. a D. Z. jezdili přibližně dvakrát měsíčně k I. W., nar. XY, do místa jejího bydliště v Polsku v obci XY a dále pak v obci XY, kde od ní V. P. převzal vždy zhruba 2 kg tablet léku Cirrus obsahující přesně nezjištěné množství pseudoefedrinu v jedné tabletě, z čehož za kilogram platil od 35 000 Kč do 50 000 Kč a kilogram přebíral bez úplaty, dováželi je do České republiky, i přes hraniční přechod v XY, a V. P. z nich pak vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, který s D.

Z. vozili přibližně dvakrát měsíčně z České republiky I. W. do místa jejího bydliště v Polsku, kde jí V. P. předával v jednotlivých případech 400-500 g metamfetaminu, tedy celkem nejméně 12 kg metamfetaminu, z čehož nejméně zhruba za polovinu množství jim I. W. platila částku 500 Kč za jeden gram, přičemž takto jí prodali nejméně 5 kg metamfetaminu za částku ve výši 2 500 000 Kč, přičemž V. P. a D. Z. prodejem metamfetaminu I. W. v období od měsíce prosince 2016 do začátku měsíce dubna 2018 po odečtení plateb za tablety léku Cirrus získali částku nejméně ve výši 1 000 000 Kč, přičemž od I.

W. v období od poloviny roku 2017 do začátku měsíce dubna 2018 v místě jejího bydliště v obci XY část takto získaného metamfetaminu dvakrát měsíčně kupoval Š. C. v množství 100-500 g na jeden prodej za částku 500 Kč za jeden gram, kdy celkem od ní takto zakoupil nejméně 1 800 g metamfetaminu, a dále V. P. a J. K. nejméně ve dnech 28. 4. 2019, 4. 5. 2019, 12. 5. 2019, 19. 5. 2019, 1. 6. 2019, 2. 6. 2019, 28. 7. 2019, 17. 8. 2019, 21. 9. 2019 a 13. 10. 2019 v domě č. p. XY v obci XY z léčivých přípravků a za využití dalších chemikálií - červeného fosforu a jódu, které v přesně nezjištěné době od prosince 2016 do začátku měsíce dubna 2018

V. P. a D. Z. zakoupili v Polsku od I. W., a to nejméně v množství 50 kg červeného fosforu a 5 kg jódu, a dále toluenu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové a laboratorního a varného skla tzv. „českou cestou“ vyrobili metamfetamin, přičemž konkrétně 13. 10. 2019 vyrobili celkem 457,9 g metamfetaminu hydrochloridu a dále bylo na uvedeném místě zajištěno 263 g červeného fosforu, ze kterého lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 1 261 g čistého metamfetaminu hydrochloridu, 800 ml kyseliny trihydrogenfosforečné 87 %, ze které lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 1 804 g čistého metamfetaminu hydrochloridu a 914 g hydroxidu sodného, ze kterého lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 1 697 g čistého metamfetaminu hydrochloridu, a uvedené místo J.

K., V. P. a D. Z. navštěvovali i v dny předcházející výrobě metamfetaminu a v dny následující po výrobě metamfetaminu, a to za účelem přípravy výroby metamfetaminu a následného odvezení odpadu,

a vyrobený metamfetamin V. P. a D. Z. prodávali nejméně Š. C., kterému dne 15. 11. 2018 předali 320 g metamfetaminu a obviněný ho pak distribuoval níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám, a J. K. si část vyrobeného metamfetaminu nechal pro svou potřebu a část vyrobeného metamfetaminu distribuoval níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám,

2. obviněný Š. C. a) od přesně nezjištěné doby do 13. 10. 2019, kdy byl zadržen policií, u sebe neoprávněně přechovával 59,8 g metamfetaminu hydrochloridu obsahující 49,3 % hmotnostních čisté báze metamfetaminu za účelem jeho další distribuce,

b) nejméně od roku 2017 do října 2019 na různých místech v XY nejméně jednou měsíčně neoprávněně prodával J. B., nar. XY, blíže nezjištěné množství metamfetaminu, vždy za částku 500 - 1 000 Kč,

c) nejméně od konce roku 2018 do října 2019 na různých místech v XY a v XY, zhruba jednou až dvakrát měsíčně, celkem nejméně v pěti případech, neoprávněně prodal J. F., nar. XY, metamfetamin v množství 1 g za cenu 1 000 Kč a v jednom případě mu prodal metamfetamin v množství 3 g, čímž mu takto celkem prodal nejméně 10 g metamfetaminu,

d) od června 2019 do konce srpna 2019 v XY na XY nejméně jednou týdně neoprávněně prodával P. H., nar. XY, vždy nejméně 3 g metamfetaminu za cenu 1 200 Kč za 1 g, v nezjištěném počtu případů v množství 6 g metamfetaminu, čímž mu takto celkem prodal nejméně 50 g,

e) nejméně dne 18. 9. 2019 na nezjištěném místě v XY ve svém vozidle neoprávněně prodal V. K., nar. XY, nejméně 40 g metamfetaminu za částku 32 000,- Kč,

f) nejméně od roku 2013 do srpna 2019 v XY v místě svého bydliště, venku u posilovny XY ve 20-30 případech neoprávněně prodal R. M., nar. XY, vždy 0,2-0,3 g metamfetaminu za částku 500-700 Kč, čímž mu takto celkem prodal nejméně 4 g metamfetaminu,

g) od léta 2017 do března 2019 v XY, v herně XY, u OBI nebo Baumaxu jednou až dvakrát měsíčně neoprávněně prodával J. M., nar. XY, nejméně 1 g metamfetaminu za částku 1 000 Kč, čímž mu takto celkem prodal nejméně 22 g metamfetaminu,

h) po dobu dvou roků nejméně od října 2017 do října 2019 v XY v hotelu XY a na dalších místech v XY dvakrát až třikrát týdně neoprávněně prodával P. P. (v režimu dle § 55 odst. 2 tr. řádu) vždy 10-30 g metamfetaminu za částku 800-900 Kč za 1 g, čímž mu takto celkem prodal nejméně 2 120 g metamfetaminu,

3. obviněný Š. C. od přesně nezjištěné doby do 13. 10. 2019, kdy byl zadržen policií, v místě svého bydliště na adrese XY, neoprávněně přechovával 4 ks tablet o hmotnosti 1,119 g obsahující 37% hmotnostních čisté báze 3,4-MDMA, krystalickou látku o hmotnosti 611 mg obsahující 29% hmotnostních čisté báze 3,4-MDMA, krystalickou látku o hmotnosti 901 mg obsahující 70% hmotnostních čisté báze 3,4-MDMA, krystalickou látku o hmotnosti 292 mg obsahující 74% hmotnostních čisté báze 3,4-MDMA a krystalickou látku o hmotnosti 14,208 g obsahující 84% hmotnostních čisté báze 3,4-MDMA za účelem další distribuce,

4. obviněný J. K. a) od přesně nezjištěné doby do 13. 10. 2019, kdy byl zadržen policií, u sebe neoprávněně přechovával 22,9 g metamfetaminu hydrochloridu obsahující 25,7 % hmotnostních čisté báze metamfetaminu za účelem jeho další distribuce,

b) poprvé v roce 2013 a dále v přesně nezjištěné době do října 2019, celkem po dobu jednoho až jednoho a půl roku, v XY na různých místech a v místě svého bydliště, v XY u diskotéky XY zhruba jednou až dvakrát měsíčně, nejméně však zhruba ve 20-32 případech, neoprávněně prodal P. K., nar. XY, metamfetamin v blíže nezjištěném množství většinou za částku 300 Kč, nejvíce pak za 500 Kč, čímž mu takto prodal metamfetamin za celkovou částku nejméně 6 000 Kč,

c) v přesně nezjištěné době zhruba od roku 2013 do října 2019, nejméně po dobu jednoho roku, v XY v místě svého bydliště, v herně a na jiných místech v XY nejméně třikrát měsíčně neoprávněně prodával M. S., nar. XY, vždy po 1 g metamfetaminu za částku 1 000 až 1 500 Kč, čímž jí takto celkem prodal nejméně 36 g metamfetaminu,

d) v přesně nezjištěné době, naposledy v říjnu 2019 v XY v okolí svého bydliště v přesně nezjištěném množství případů, ve frekvenci nejméně jednou až dvakrát týdně, neoprávněně prodával M. S., nar. XY, metamfetamin za částku 300-500 Kč,

e) v přesně nezjištěné době nejméně od dubna 2019 do října 2019 v XY v místě svého bydliště ve 2-3 případech neoprávněně prodal J. S., nar. XY, metamfetamin v množství zhruba za částku 200 Kč, čímž mu takto prodal metamfetamin za celkovou částku nejméně 400 Kč,

f) od přesně nezjištěné doby nejméně od října 2016 do října 2019 v XY v místě svého bydliště a v místě bydliště svých rodičů ve frekvenci jednou za 14 dní neoprávněně prodával P. Š., nar. XY, nejčastěji 0,3-0,5 g metamfetaminu za částku 500 Kč, v nezjištěném počtu případů metamfetamin v množství 1 g za částku 1 200 – 1500 Kč, čímž jí takto celkem prodal nejméně 21,6 g metamfetaminu,

g) nejméně po dobu jednoho roku v letech 2018-2019 v XY v místě svého bydliště nejméně jednou týdně neoprávněně prodával L. Z., nar. XY, vždy 0,5 g metamfetaminu za částku 500 Kč, čímž mu takto celkem prodal nejméně 26,5 g metamfetaminu,

5. obviněný J. K. od přesně nezjištěné doby do 13. 10. 2019, kdy byl zadržen policií, v místě svého bydliště na adrese XY, neoprávněně přechovával látky s anabolickým účinkem, a to 3 kusy lékovek s tabletami o hmotnosti 165,52 g obsahující látku methandienom, 1 ks lékovky s tabletami o hmotnosti 15,08 g obsahující látku fluoxymesteron, 1 ks lékovky s tabletami o hmotnosti 25,25 g obsahující látku methandrostenolon, 1 ks ampule o hmotnosti 11,61 g obsahující látku boldenon a 1 ks ampule o hmotnosti 12,32 g obsahující látku trenbolon,

6. obviněná D. T. za využití zákaznické karty č. 29292 společnosti VERKON s.r.o., IČ 62968041, vydané jí jako podnikající fyzické osobě s IČ XY, za účelem výroby metamfetaminu pod bodem 1) shora, v prodejně spol. VERKON na adrese XY pro V. P. dne 23. 8. 2018 zakoupila odměrný válec, odměrku, plastové lopatky, indikátorové papírky a dále chemikálie potřebné k výrobě metamfetaminu, konkrétně pak 2 kg červeného fosforu a 5 l kyseliny fosforečné 85%, a dne 31. 10. 2018 zakoupila 5 kg červeného fosforu a 10 l kyseliny o-fosforečné 85%, celkem tedy v uvedené dny nakoupila 7 kg červeného fosforu, který je pomocnou látkou ve smyslu nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, a 15 l kyseliny o-fosforečné 85%, a to s vědomím, že tyto látky budou užity k výrobě metamfetaminu (pervitinu), přičemž z uvedeného množství lze vyrobit nejméně 24 kg metamfetaminu hydrochloridu tzv. českou cestou při předpokladu 80% účinnosti reálné syntézy při improvizovaných podmínkách,

a dále dne 28. 4. 2019, kdy obvinění V. P. a J. K. v domě č. p. XY v obci XY vyráběli metamfetamin, před výrobou přijela jako spolujezdkyně společně s V. P. vozidlem zn. Audi A4, RZ XY k uvedenému objektu, kde V. P. společně s J. K. za její účasti z uvedeného vozidla vyložili věci – nejméně dva plechové kanystry a následně s tímto vozidlem z místa odjela,

a všichni obvinění jednali s vědomím, že nedisponují příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž pseudoefedrin (efedrin) je prekurzor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, červený fosfor je pomocnou látkou ve smyslu nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, MDMA náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a uvedené v příloze č. 4 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a methandienom, fluoxymesteron, methandrostenolon, boldenon a trenbolon patří podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 454/2009 Sb. mezi látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem.

2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně uložil obviněnému C. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále tomuto obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 10 200 Kč. Obviněnému K. soud prvního stupně za shora uvedené trestné činy podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 9 (devíti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále označenému obviněnému soud prvního stupně uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Obviněnému P. soud prvního stupně za shora uvedený trestný čin uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil tresty propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 14 700 Kč a mobilního telefonu, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Obviněné Z. soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněné dále uložil tresty propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 59 000 Kč a mobilního telefonu, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Obviněné T. soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku, trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále soud prvního stupně této obviněné uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, a to mobilního telefonu a motorového vozidla, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil.

3. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl soud prvního stupně o zabrání věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku dále soud prvního stupně rozhodl tak, že zúčastněné osobě K. M. uložil ochranné opatření zabrání věci, a to motorového vozidla a nemovitostí, které ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění C., K., P., Z., T. a zúčastněná osoba M., jakož i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, odvolání.

5. K odvolání státní zástupkyně a obviněného K. odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výrocích o vině pod body 1. a 4. a o trestu u obviněného K., a k odvolání obviněných T. a C. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu u obviněné T. a ve výroku o způsobu výkonu trestu u obviněného C. Podle § 258 odst. 3 tr. řádu ve věci odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného K. uznal nově vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný, podle odvolacího soudu, dopustil tím, že:

spolu s V. P. nejméně ve dnech 28. 4. 2019, 4. 5. 2019, 12. 5. 2019, 19. 5. 2019, 1. 6. 2019, 2. 6. 2019, 28. 7. 2019, 17. 8. 2019, 21. 9. 2019 a 13. 10. 2019 v domě č. p. XY v obci XY z léčivých přípravků a za využití dalších chemikálií - červeného fosforu a jódu, které v přesně nezjištěné době od prosince 2016 do začátku měsíce dubna 2018 V. P. a D. Z. zakoupili v Polsku od I. W., a to nejméně v množství 50 kg červeného fosforu a 5 kg jódu, a dále toluenu, hydroxidu sodného, kyseliny chlorovodíkové a laboratorního a varného skla tzv. ,,českou cestou" vyrobili metamfetamin, přičemž konkrétně 13. 10. 2019 vyrobili celkem 457,9 g metamfetaminu hydrochloridu a dále bylo na uvedeném místě zajištěno 263 g červeného fosforu, ze kterého lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 1 261 g čistého metamfetaminu hydrochloridu, 800 ml kyseliny trihydrogenfosforečné 87%, ze které lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 1 804 g čistého metamfetaminu hydrochloridu a 914 g hydroxidu sodného, ze kterého lze při předpokladu 80% účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit 1 697 g čistého metamfetaminu hydrochloridu, a uvedené místo J. K., V. P. a D. Z. navštěvovali i v dny předcházející výrobě metamfetaminu a v dny následující po výrobě metamfetaminu, a to za účelem přípravy výroby metamfetaminu a následného odvezení odpadu,

a J. K. si část vyrobeného metamfetaminu nechal pro svou potřebu a část vyrobeného metamfetaminu distribuoval níže uvedeným a dalším dosud neustanoveným osobám,

a) od přesně nezjištěné doby do 13. 10. 2019, kdy byl zadržen policií, u sebe neoprávněně přechovával 29,325 g metamfetaminu hydrochloridu obsahující 25,7 % hmotnostních čisté báze metamfetaminu za účelem jeho další distribuce,

b) poprvé v roce 2013 a dále v přesně nezjištěné době do října 2019, celkem po dobu jednoho až jednoho a půl roku, v XY na různých místech a v místě svého bydliště, v XY u diskotéky XY zhruba jednou až dvakrát měsíčně, nejméně však zhruba ve 20 - 32 případech, neoprávněně prodal P. K., nar. XY, metamfetamin v blíže nezjištěném množství většinou za částku 300 Kč, nejvíce pak za 500 Kč, čímž mu takto prodal metamfetamin za celkovou částku nejméně 6 000 Kč,

c) v přesně nezjištěné době zhruba od roku 2013 do října 2019, nejméně po dobu jednoho roku, v XY v místě svého bydliště, v herně a na jiných místech v XY nejméně třikrát měsíčně neoprávněně prodával M. S., nar. XY, vždy po 1 g metamfetaminu za částku 1 000 až 1 500 Kč, čímž jí takto celkem prodal nejméně 36 g metamfetaminu,

d) v přesně nezjištěné době, naposledy v říjnu 2019 v XY v okolí svého bydliště v přesně nezjištěném množství případů, ve frekvenci jednou až dvakrát týdně, neoprávněně prodával M. S., nar. XY, metamfetamin za částku 300 - 500 Kč,

e) v přesně nezjištěné době nejméně od dubna 2019 do října 2019 v XY v místě svého bydliště ve 2 - 3 případech neoprávněně prodal J. S., nar. XY, metamfetamin v množství zhruba za částku 200 Kč, čímž mu takto prodal metamfetamin za celkovou částku nejméně 400 Kč,

f) v přesně nezjištěné době nejméně od října 2016 do října 2019 v XY v místě svého bydliště a v místě bydliště svých rodičů ve frekvenci jednou za 14 dní neoprávněně prodával P. Š., nar. XY, nejčastěji 0,3 – 0,5 g metamfetaminu za částku 500 Kč, v nezjištěném množství případů metamfetamin v množství 1 g za částku 1 200 – 1 500 Kč, čímž jí takto celkem prodal nejméně 21,6 g metamfetaminu,

g) nejméně po dobu jednoho roku v letech 2018 - 2019 v XY v místě svého bydliště nejméně jednou týdně neoprávněně prodával L. Z., nar. XY, vždy 0,5 g metamfetaminu za částku 500 Kč, čímž mu takto celkem prodal nejméně 26,5 g metamfetaminu.

6. Za uvedený trestný čin a za přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nezměněn, odvolací soud nově obviněnému K. uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále témuž obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu, který ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil.

7. Stran obviněné T. odvolací soud nově rozhodl tak, že jí podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 58 odst. 6 tr. zákoníku, uložil trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let, za současného vyslovení dohledu probačního úředníka. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku dále téže obviněné uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, a to mobilního telefonu a motorového vozidla, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Ohledně obviněného C. odvolací soud nově rozhodl tak, že jej pro výkon trestu odnětí svobody zařadil podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Konečně odvolání obviněných K., P. a Z. a zúčastněné osoby M. podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k nim

8. Proti rozsudku odvolacího soudu (potažmo ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně) podávají nyní shora označení obvinění a zúčastněná osoba dovolání.

9. Obviněný C. tak činí prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Polmy, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, když má za to, že obě napadená soudní rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení celého případu.

10. Konkrétně obviněný uvádí, že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku popsaného výše, neboť se přiznal k prodeji nedovolených látek J. B., J. F., P. H., V. K., R. M. a J. M., ohledně čehož i vyslovil upřímnou lítost. Od samého počátku trestního řízení však popíral prodej nedovolených látek P. P. (utajenému svědkovi), jemuž neprodal ani jeden gram, natož 2 120 g metamfetaminu. Ve vztahu k tomuto svědkovi obviněný namítá, že po celou dobu byl stíhán vazebně, a tedy nebyly splněny podmínky pro utajení totožnosti tohoto svědka, který byl prve vyslechnut až poté, co byl vzat do vazby, a navíc až na závěr přípravného řízení. Proti utajení totožnosti svědka proto obviněný po celou dobu trestního řízení brojil, avšak marně. Obviněný poukazuje na to, že jednotliví svědci uvedli, že za předmětné období od něj obdrželi jednotky či desetiny gramu metamfetaminu, avšak utajený svědek P. hovoří o množství 2 120 g téže látky, čímž se jeho tvrzení naprosto rozchází s výpověďmi ostatních svědků, ale i s poměry obviněného. Rovněž způsob předávání této látky je zcela odlišný, když utajený svědek měl za ním docházet domů a obviněný mu měl metamfetamin odvažovat z většího sáčku a dávat jej do gramových sáčků, což se mělo odehrát v přítomnosti dalších osob. Naopak ostatní svědci tvrdí, že k prodeji docházelo vždy na jiném místě, někde venku a obviněný u sebe měl jen nepatrné množství látky, přičemž nikoho nezval k sobě domů a látku nepředával nikdy před více osobami. Utajený svědek tak podle obviněného až v závěru přípravného řízení, kdy policejní orgán dohledal doposud jen šest svědků, jimž měl obviněný poskytnout pouze nepatrné množství metamfetaminu, podal velice nepravděpodobné a nelogické svědectví. Nadto se z výpovědi téhož svědka podává, že celé získané množství metamfetaminu tento nevyužil pro vlastní potřebu, ale za účelem jeho další distribuce, a policejní orgán tak uvěřil svědectví pachatele trestného činu, aniž by svůj postup blíže vysvětlil.

11. Rozsudku odvolacího soudu pak obviněný vytýká jednak jeho velmi stručné odůvodnění (v podstatě jen tři strany) zachycující jeho úvahy a hodnocení, když ve zbytku tento jen mechanicky odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně, a dále neprovedení žádných navrhovaných důkazů. Obviněný totiž navrhoval odtajnění totožnosti svědka P. a jeho nový výslech (což však odvolací soud zamítl s tím, že důvody pro utajení totožnosti svědka nadále trvají) a dále zkoumání zdravotního stavu svědkyně I. W., která je mnohaletou prodejkyní surovin pro výrobu drog a tyto i měla vyrábět, kdy navzdory těmto skutečnostem nebylo její závažné svědectví dále prověřováno a takto silně kriminálně narušená svědkyně byla považována za věrohodnou. Tímto postupem soudů bylo podle obviněného porušeno jeho právo na obhajobu, když daný důkaz bylo nejen možné, ale především důležité provést pro správné rozhodnutí věci. Odvolací soud však svůj postup stran daného důkazu nijak nevysvětlil, a odůvodnění jeho rozsudku je tak v této části nepřezkoumatelné.

12. K osobě svědkyně W. dále obviněný uvádí, že ji nezná, nikdy u ní na polských hranicích nebyl, tato neznala ani jeho jméno či příjmení, neměla na něj žádný kontakt a údajně měl jezdit k této nepravidelně domů a vždy si prý dohodli další návštěvu. Navzdory tomu, že dané tvrzení nepodporuje podle obviněného žádný další důkaz, bylo zahrnuto do popisu skutku uvedeného pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž další obviněné, s nimiž se měl na výrobě metamfetaminu údajně podílet (s výjimkou obviněného P., kterého několikrát potkal v XY na XY a u dálnice D10, ale nikdy nebyl u něj v XY či v XY, kde se měl metamfetamin vyrábět) nezná. Soud prvního stupně jej tedy zahrnul do uvedené skupiny osob, aniž by o tom měl k dispozici jakýkoliv důkaz, důsledkem čehož bylo uložení citelného trestu odnětí svobody. Odvolací soud uvedené pochybení nejenže nijak nenapravil, ale ani se k němu v odůvodnění svého rozsudku nijak nevyjádřil.

13. Jde-li o zajištěný majetek a vůz AUDI A7, který byl zabrán jeho družce – zúčastněné osobě M., uvádí, že oba soudy dostatečně neověřily původ tohoto majetku a jeho případnou spojitost s další trestnou činností. Obviněný i zúčastněná osoba sice požadovali, aby soudy vyčlenily rozhodnutí o zabrání věci do samostatného řízení, ale jejich návrhy byly ignorovány, pročež se obviněný cítí zkrácen na svém právu na obhajobu.

14. Závěrem svého dovolání obviněný shrnuje, že v jeho případě nebyly dány podmínky pro posouzení jeho jednání podle přísnější trestní sazby a měl tak být uznán vinným toliko trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, či odst. 2 tr. zákoníku a v důsledku toho mu měl být uložen i mírnější trest. Proto obviněný C. navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek soudu prvního stupně ve znění rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

15. Obviněný K. podává svůj mimořádný opravný prostředek skrze svoji obhájkyni Mgr. Ivanu Hákovou, advokátku, přičemž jej směřuje proti všem výrokům napadených rozhodnutí, které se vztahují k jeho osobě, a odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, jejichž zákonné znění cituje.

16. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje jednak v tom, že v dané trestní věci došlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy (k čemuž připomíná závěry relevantní rozhodovací praxe a dodává, že uvedeným postupem bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces) a dále, že odvolací soud zamítl jeho důkazní návrhy. Současně v obecné poloze soudům vytýká porušení jeho práva na obhajobu a na nestranné posouzení věci, jednostranné a nesprávné hodnocení provedených důkazů a odmítnutí jeho námitek a návrhů na doplnění dokazování bez přiměřených důvodů. Obviněný se proto domáhá přezkoumání a přehodnocení skutkových zjištění, na nichž jsou napadené rozsudky založeny, neboť podle něj žádný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že se dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedené tvrzení následně obviněný obecně rozvíjí.

17. Pokud jde o konkrétní námitky obviněného tak tento tvrdí, že po celou dobu trestního řízení konzistentně vysvětloval, že v objektu v XY se sice vyskytoval, ale nemá nic společného s organizovanou skupinou, neboť zde vyráběl pouze reklamu pro spoluobviněné P. a T., popř. zde prováděl i jiné práce, s nimiž chtěl obviněný P. pomoci. Tento důvod jeho přítomnosti v daném objektu přitom vysvětluje hned několik ve věci provedených důkazů, totiž jeho výpověď (jejíž obsah podrobně připomíná), výpovědi obviněných P. a T. (kteří jeho verzi potvrdili a jejichž výpovědi se ohledně výroby reklamy shodovaly či vzájemně doplňovaly; přičemž posouzení dílčích rozporů mezi těmito výpověďmi soudy tak, že tyto dospěly k závěru o nevěrohodnosti výpovědí uvedených obviněných, má obviněný za nepřiměřeně přísné), výpovědi svědka J. S. (který potvrdil verzi obviněného), fotodokumentace ohledání místa činu Policií České republiky (na níž byla výroba reklamy zaznamenána), příslib bývalého zaměstnavatele obviněného (potvrzujícím, že se obviněný podílel na výrobě reklamy pro obviněného P. a vyjadřující se i k časové náročnosti této výroby), dále kamerové záznamy z objektu XY z období od 28. 4. do 13. 10. 2019 (z nichž plyne, že obviněný se v daném objektu pohyboval prakticky ve všech případech o víkendu, celkem 72 hodin, což potvrzuje jeho verzi, přičemž na těchto záběrech se nevyskytuje ničeho podezřelého, což obviněný dále podrobně rozvádí), či z kamerové záznamy z téhož objektu ze dne zatčení obviněného (na nichž je patrné, že se zde nachází naštípané dříví, s jehož zpracováním obviněný dle své výpovědi pomáhal). Obviněný proto kategoricky odmítá, že by se v daném objektu jako účastník podílel na výrobě metamfetaminu.

18. Obviněný dodává, že samotný prodej metamfetaminu nepopírá, ale nesouhlasí s rozsahem této trestné činnosti, který je mu kladen za vinu. K tomu poukazuje na výpovědi svědků P. Š. (z níž podle něj může plynout závěr o prodeji 10,8 g metamfetaminu, nikoliv 21,6 g téže látky, ke kterémuž množství dospěl soud prvního stupně) a L. Z. (z této prý může plynout závěr o prodeji 12 g metamfetaminu, nikoliv 26,5 g téže látky, ke kterémuž množství dospěl soud prvního stupně), z čehož dovozuje, že mu lze k tíži klást prodej metamfetaminu v množství do 150 g, které odpovídá znaku „množství větší než malé“ ve smyslu stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. Daný závěr je přitom stěžejní z hlediska právní kvalifikace jeho jednání.

19. Pokud jde o výpověď svědka R. A., jemuž se měl údajně se svojí trestnou činností svěřovat, uvádí obviněný, že je zcela nelogické, aby se cizí osobě, před zahájením hlavního líčení, doznával, zvláště když po celou dobu trestního řízení svoji vinu odmítal. Svědek A. musel informace o dané trestní věci podle obviněného zneužít, resp. získat přímo z obžaloby, což demonstruje i to, že popisoval osoby a jednání uvedené pouze v prvé obžalobě, kdežto o obviněné T., jíž se týkala v pořadí druhá obžaloba v této věci, svědek ničeho neuvedl, neboť ji nečetl. Že se svědek A. seznámil s obsahem obžaloby, potvrdil ostatně svědek F. Následně obviněný rozvádí své úvahy o motivaci svědka A. k jeho nepravdivé výpovědi a uzavírá, že tato je vymyšlená a absolutně nevěrohodná.

20. Za nejméně věrohodný důkaz pak obviněný označuje kamerový záznam jeho zadržení. Je mu totiž kladeno k tíži, že při tomto měl odhodit sáček s metamfetaminem, a to pod motorové vozidlo, kdy k tomuto jednání obviněného až do hlavního líčení neexistoval ve spise žádný důkaz. Následný obsah úředního záznamu zasahujícího policisty podle obviněného vůbec nekoresponduje s obsahem kamerového záznamu, kde žádné takové jeho jednání zachyceno není a následně zajištěný metamfetamin neměl bílou barvu, jak uvedl v úředním záznamu zasahující policista, ale barvu žlutou. Obviněný se rovněž podivuje nad sepsáním tohoto záznamu až rok a půl po provedení zajištění. S ohledem na uvedené, jakož i další rozpory, na které obviněný poukazuje, navrhoval v řízení před soudy doplnit dokazování o rekonstrukci, která by simulovala jednání kladené mu za vinu, avšak tento návrh byl nedůvodně zamítnut, přestože šlo o jednání, které jej mělo spojovat s danou organizovanou skupinou. Následně obviněný podrobně rozvádí své další úvahy o tom, proč s jeho osobu daný nález metamfetaminu nelze spojovat a uzavírá, že závěr soudu prvního stupně o tom, že na kamerovém záznamu je vidět, jak obviněný odhazuje sáček s metamfetaminem, je podle něj čirá spekulace a odvolací soud měl tuto hodnotící úvahu posoudit jako extrémní rozpor.

21. Obviněný se vyslovuje i k zajištěné komunikaci mezi ním a dalšími spoluobviněnými, z níž se nepodává nic o tom, že by se měl podílet na výrobě metamfetaminu, nejvýše lze dovodit, že se podílel na jeho prodeji, což doznal. K této otázce obviněný navrhoval provedení výslechu své přítelkyně A. K., která měla ozřejmit, čeho se jednotlivé zachycené zprávy týkaly, avšak i tento jeho návrh byl odvolacím soudem zamítnut.

22. Obviněný připouští, že při domovní prohlídce byl u něj nalezen červený fosfor, nicméně tento nález logicky vysvětlil, neboť uživatelé drog tento materiál běžně někde seženou či obdrží a pak jej smění za drogu. Navíc šlo o jinou značku této chemikálie, než jaké byla zajištěna u obviněného P. a postrádalo by smysl, aby jej obviněný přechovával u sebe v bydlišti a neodvezl jej naopak do údajné varny metamfetaminu. Byť u něj byly zajištěny i další věci související s drogami, šlo o takové, jimiž disponuje každý jejich uživatel, a proto nelze z jejich nálezu automaticky usuzovat i na výrobu metamfetaminu. Vazbu nalezeného zápisníku s kontakty, které policejní orgán přiřadil k prodeji drog, na svoji osobu obviněný též popírá.

23. Dále obviněný poukazuje na překvapivé předložení nového odborného vyjádření ze dne 22. 4. 2021 ze strany obžaloby a klade si otázku, proč se tomu tak stalo až v závěru hlavního líčení, poté co dané stopy již byly podrobeny genetické analýze. Uvádí, že jeho rukavice a maska mohly být kontaminovány jódem v průběhu jejich zajištění, anebo při provádění expertízy, což opět podrobně rozvádí a dodává, že při zadržení na místě činu mu byly provedeny stěry a ani na jeho osobě, ani na rukavicích či masce žádné stopy syntézy metamfetaminu zajištěny nebyly, což je zcela nelogické, je-li mu kladeno za vinu, že tentýž den jej měl vyrábět.

24. Závěrem pak obviněný poukazuje na další doplňující poznatky, které potvrzují jeho nevinu, jako je absence vazby na ostatní spoluobviněné, absence jakékoliv konverzace mezi ním a obviněnými, která by alespoň okrajově či šifrovaně odkazovala na výrobu metamfetaminu, obviněného nikdo ze spoluobviněných, ale ani ze svědků v souvislosti s výrobou metamfetaminu nezmiňuje, tito jej ani neznali jménem, nespojovali jej s žádnou přezdívkou atp. Zmiňuje též různé pochybnosti, které se prolínají celým trestním řízením, a to s poukazem na jeho právo na spravedlivý proces – podezřelé obstarávání důkazů (nález sáčku s metamfetaminem a jeho propojení s osobou obviněného), podezřelou výpověď svědka A., nepochopitelně utajovaný výslech svědka P., nevěrohodnou výpověď svědkyně W., absenci trestního stíhání této svědkyně vzdor běžné praxi v případě organizovaných skupin. Rovněž obviněný namítá, že ani jeho majetkové poměry neodpovídají skutečnosti, že si měl finance obstarávat prostřednictvím výroby a distribuce metamfetaminu ve velkém rozsahu, což opět podrobně rozvádí, včetně kladného hodnocení jeho osoby a v podstatě jeho bezúhonnosti.

25. Stran přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku (skutek pod bodem 5.) obviněný konstatuje, že během trestního řízení namítal absenci subjektivní stránky u tohoto trestného činu, neboť si nebyl vědom trestnosti daného jednání, resp. měl za to, že dispozice s malým množstvím této látky nezakládá trestní odpovědnost.

26. Ve vazbě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný konstatuje jeho naplnění ve shodné argumentaci jako je shrnuta výše s tím, že odvolací soud podle něj měl dojít k závěru o extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně a měl jeho jednání právně posoudit jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to vzhledem k prokázané distribuci metamfetaminu, a současně měl vzít při svém rozhodování v potaz i základní zásady trestního práva, a to s ohledem na zásadu in dubio pro reo. Za problematické označuje rovněž uložení trestu odnětí svobody ve shora uvedené výměře, kterou shledává nepřiměřeně přísnou, když jeho předchozí trestní minulost mu již nemohla být – s ohledem na zahlazení předchozích odsouzení – dávána k tíži a do svého zadržení řádně pracoval.

27. Ve světle výše uvedeného obviněný K. navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v části týkající se jeho osoby zrušil a aby zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na daný rozsudek podle § 265k odst. 1 tr. řádu a podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby co do části pod body 1. a 5. obžaloby, a co do bodu 4. jej uzná vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a za tento mu uložený podmíněný trest odnětí svobody, eventuálně podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikáže danou věc k novému projednání odvolacímu soudu, a to v jiném složení senátu.

28. Obviněný P. dovolání podává skrze svého obhájce Mgr. Lukáše Vencla, advokáta, přičemž tak činí s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a k) tr. řádu. Je totiž přesvědčen, že v jeho případě soudy nižších stupňů učinily rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, kdy užitá právní kvalifikace není přiléhavá a zejména není ani jedním ze soudů nijak zdůvodněna. V návaznosti na uvedené je obviněný toho názoru, že trest, jaký mu byl na základě této nesprávné právní kvalifikace uložen, zákon nepřipouští, resp. mu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. V neposlední řadě má obviněný za to, že výrok o vině je neúplný, a to jde-li o formu spáchání trestného činu, jímž byl uznán vinným.

29. Podle obviněného oba soudy nižších stupňů založily své rozsudky na důkazní situaci, na základě níž nebylo jednoznačně a s vyloučením všech pochybností prokázáno, že jeho jednáním byly naplněny všechny zákonné znaky jemu přisouzeného zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, a bylo tak nesprávně právně posouzeno. Odvolacímu soudu pak vytýká, že pouze velmi stručně a okrajově převzal právní názor prvostupňového soudu a jak on, tak i nižší soud, neprovedly jím navržené důkazy.

30. Obviněný dále odkazuje na své odvolání a v něm uvedené námitky proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž znovu připomíná následující z nich.

31. Předně je obviněný přesvědčen, že na základě provedeného dokazování dospěly oba soudy k nesprávnému skutkovému zjištění, a to i přes rozpory mezi jednotlivými důkazy a do určité míry za situace důkazní nouze, které opřely o jediný a značně osamocený důkaz, a to výpověď svědkyně W., na jejímž základu učinily jednoznačný závěr o vině. Odvolací soud přitom nijak nevzal v potaz jeho námitky a zcela nedostatečně se vypořádal se všemi pochybnostmi, které provedeným dokazováním nebyly odstraněny. K tomu obviněný dodává, že oba soudy neakceptovaly důkazní návrh v podobě vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení věrohodnosti dané svědkyně, jímž měla být posouzena její obecná i specifická věrohodnost, a naopak ji posoudily jako věrohodnou s tím, že neshledaly žádné důvody pro závěr, že svědkyně se snažila získat touto výpovědí pro sebe nějakou výhodu. Takové hodnocení výpovědi svědkyně W. podle obviněného není objektivní, zejména proto, že její výpověď není potvrzena žádným dalším důkazem, k čemuž uvádí jednotlivé důvody týkající se osobnosti svědkyně, jež jej k tomuto přesvědčení vedou, a to především její trestní minulost a participaci na trestné činnosti a dále rozpory v její výpovědi (k čemuž odkazuje na procesně nepoužitelnou výpověď svědkyně ze dnů 7. a 11. 4. 2018, kde se o jeho osobě nijak nezmiňuje a jejíž přečtení obhajoba marně žádala).

32. Jde-li o samotnou právní kvalifikaci jeho jednání, pak s ohledem na uvedené má obviněný za to, že nebyl naplněn znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. V dané trestní věci totiž není s vyloučením všech pochybností prokázáno, že od uvedené svědkyně nakupoval přípravky určené k výrobě metamfetaminu a této následně prodával metamfetamin v množství minimálně 12 kg, a pokud by tomu tak bylo, pak by tatáž právní kvalifikace musela dopadnout nejen na další spoluobviněné, ale i na samotnou svědkyni. Z rozsudku soudu prvního stupně, ale ani z rozsudku odvolacího soudu, není zřejmé, zda se trestné činnosti dopustil samostatně, ve spolupachatelství nebo jako člen organizované skupiny (k čemuž připomíná judikaturní vymezení posledně uvedeného fakultativního znaku trestného činu). Jako členové organizované skupiny ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byli odsouzeni toliko obvinění K. a C., a není tedy pochopitelné, s kým tito spoluobvinění tvořili organizovanou skupinu, když u nikoho z ostatních spoluobviněných nebyla užita právní kvalifikace podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a v návaznosti na to je pak otázkou, zda se obviněný dopustil trestného činu jako člen organizované skupiny (která ale nebyla definována) či ve spojení s ní. V tomto kontextu pak obviněný dodává, že i v případě obviněného C. bylo prokázáno, že v Polské republice obstarával ingredience potřebné pro výrobu metamfetaminu, nicméně jeho jednání nebylo právně posouzeno podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, nýbrž pouze podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Jinými slovy obviněný má za to, že z obou napadených rozsudků není zřejmé, kdo měl onu organizovanou skupinu tvořit. Proto se domnívá, že jeho jednání mělo být správně posouzeno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, když v dané věci schází nejen definování organizované skupiny, ale i prokázání jejího působení ve více státech.

33. Ve vazbě na tyto námitky pak má obviněný za to, že výrok o vině napadeného rozsudku soudu prvního stupně je neúplný, což představuje vadu podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.

34. Ruku v ruce s uvedenými výhradami proti právnímu posouzení skutku pak jde i další námitka obviněného týkající se uloženého trestu, který – s ohledem na nesprávnou právní kvalifikaci, ale i z důvodu řady pochybností týkajících se skutkových závěrů soudů – považuje za nepřiměřeně přísný. K tomu dodává, že se doznal k výrobě metamfetaminu v množství necelých 460 g, ale zcela popřel, že by jej distribuoval do Polské republiky, popř. z této dovážel výrobky určené pro jeho výrobu, a navíc v množství uvedeném v napadeném rozsudku. Na existující pochybnosti je přitom podle něj třeba aplikovat zásadu in dubio pro reo a to přinejmenším pokud jde o stanovení výměry uloženého trestu. Závěrem pak dodává, že si je vědom mimořádné povahy dovolání jakožto opravného prostředku, který neslouží k náhradě odvolacího přezkumu, nicméně má za to, že oba soudy nižších stupňů se nezabývaly jeho námitkami a uplatněnou obhajobou, nepřipustily důkazy na podporu jeho tvrzení a výpovědi, pročež se cítí dotčen na svém právu na obhajobu a za zásah do svých práv považuje i nedostatečné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který má v tomto ohledu za nepřezkoumatelný.

35. S ohledem na uvedené proto obviněný P. navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil a přikázal tomuto, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

36. Obviněná Z. brojí proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, a to dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce JUDr. Františka Diviše, advokáta, které směřuje do všech výroků napadených rozhodnutí, které nebyly rozsudkem odvolacího soudu zrušeny, přičemž tak činí z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Má totiž za to, že obě napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, dále že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, kdy ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Odvolací soud zamítl její odvolání, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Dále obviněná v obecné poloze soudům nižších stupňů vytýká, že svými rozhodnutími porušily její právo na řádnou obhajobou a na nestranné posouzení věci, jakož i že jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly obhajobou navrhované doplnění dokazování, které mohlo přispět ke správnému a úplnému vyhodnocení rozhodných okolností a skutečností.

37. Následně obviněná rekapituluje jednání, jímž byla napadenými soudními rozhodnutími uznána vinnou, přičemž je přesvědčena, že výrok o vině je stran její osoby nesprávný, jelikož nebyly zcela splněny zákonné předpoklady vzniku trestní odpovědnosti, jde-li o znak organizované skupiny a nebyla ani jednoznačně prokázána příčinná souvislost mezi uvedeným jednáním, které je jí kladeno za vinu, a samotným škodlivým následkem. Ani jeden ze soudů pak neprovedl navrhované podstatné důkazy, které by nepochybně přispěly k objektivnímu posouzení a rozhodnutí o případné účasti obviněné na shora popsané trestné činnosti a naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Závěry soudů o rozsahu trestné činnosti a podílu zapojení jednotlivých osob označuje za hypotetické a nebylo podle ní prokázáno, že by svým jednáním, vytvářela jako člen organizované skupiny podmínky pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky a ve velkém rozsahu, a to opatřením prostředků a nástrojů k jeho spáchání.

38. Na podporu svých tvrzení obviněná uvádí, že závěr o její vině oba soudy opřely o osamocenou výpověď „hlavní svědkyně“ W., s níž se však obviněná neznala ani se s ní nikdy nesetkala (což ostatně daná svědkyně ani netvrdila) a vzhledem k výpovědím dalších svědků má za to, že zde jsou pochybnosti o účelovosti výpovědi označené svědkyně, která vystupuje jako významný svědek i v jiných obdobných případech. Soudy podle obviněné nedostatečně vzaly v potaz osobnost obviněné a její podíl na páchání trestné činnosti, byť páchané v zahraničí. Do Polské republiky obviněná jezdila v období let 2018 až 2019, a to pro vybavení rodinného květinářství, nikoliv od prosince 2016, přičemž její samostatné cesty do Polské republiky potvrzuje i standardní uvítací zpráva od polského operátora, kterou obdržela dne 25. 8. 2018, tedy mimo předmětné období od prosince 2016 do začátku dubna 2018. Tuto zprávu přitom nelze spojovat pouze s posuzovanou trestnou činností, což však soudy nižších stupňů učinily.

39. Stran prostorových odposlechů vozu užívaného obviněným C. uvádí, že zachycené hovory ze dnů 15. 11. a 3. 12. 2018 nijak konkrétně neprokazují, že by tomuto obviněnému prodala metamfetamin. Opačný závěr soudy nižších stupňů podle jejího přesvědčení vyvozují z poměrně nejednoznačných vět rozhovoru, jimž je přisuzován jiný smysl, než jaký jim kladli obvinění. Rovněž zachycené hovory mezi obviněnou a její dcerou D. T. nijak neprokazují páchání předmětné trestné činnosti, když jde toliko o soukromé hovory.

40. Co se týče varny metamfetaminu v obci XY, obviněná uvádí, že daný objekt si pronajal obviněný P., který zde skladoval věci a měl tu garáž, přičemž ví, že se v něm sekalo dříví, které se používalo i v servisu. V objektu byla celkem asi desetkrát, neměla od něj klíče, obviněného P. tam vozila a víc ji nezajímalo; neví, co obviněný P. v tomto objektu vykládal a nakládal. Pokud u objektu čekala někdy déle, vynášela jen odpad připravený v pytli, kdy jí obvinění P. nebo K. řekli, aby jej někde u popelnice vyhodila. K předloženým kamerovým záznamům pak namítá, že není zřejmé, zda skutečně zaznamenávaly předmětný objekt a neprokazují ani, že by do tohoto vstupovala, eventuálně za jakým účelem, a ani, že zde docházelo k výrobě metamfetaminu. Rovněž zásah policie ze dne 13. 10. 2019 neprokazuje její účast na posuzované trestné činnosti.

41. Další námitka obviněné se týká zabrání vozu AUDI A7 zúčastněné osoby K. M., k čemuž namítá, že uvedená nebyla soudy nižších stupňů ohledně onoho vozu vyslechnuta, a navíc toto náleželo obchodní společnosti J. „ve vlastnictví“ obviněné a jejího bratra J., což však nebylo blíže ověřeno.

42. Co do právní kvalifikace přisouzeného jednání obviněná uvádí, že závěr o její vině je založen na svědectví W. a obsahu prostorových odposlechů, aniž by došlo k „objektivizaci“ důkazů navrhovaných obhajobou. Odvolací soud na účet odvolacích námitek obviněné jen konstatoval, že s její obhajobou se přesvědčivě a přiléhavě vypořádal soud prvního stupně, na jehož rozsudek – co do příslušných pasáží – odkázal. Připomíná, že k ověření věrohodnosti svědkyně W. navrhovala vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie a psychiatrie, dále navrhovala výslech otce obviněného C., J. C., a to k obsahu odposlechů ze dne 15. 11. a 3. 12. 2018, za účelem upřesnění obsahu hovoru mezi obviněnou a obviněným C., rovněž požadovala předložení jednoznačného důkazu o tom, že kamerové záznamy skutečně zachycovaly objekt, v němž měla být v obci XY varna metamfetaminu, a konečně i výslech zúčastněné osoby K. M. za účelem prověření vlastnictví k vozu AUDI A7. Tím, že uvedené důkazní návrhy soudy nižších stupňů zamítly, přitom zasáhly podle obviněné do jejího práva na spravedlivý proces.

43. Ze všech shora uvedených důvodů proto obviněná Z. navrhuje, aby Nejvyšší soud jejímu dovolání vyhověl a obě napadená soudní rozhodnutí podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil a věc daným soudům vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

44. Zúčastněná osoba M. napadá v záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. Ing. Petra Petržílka, Ph.D., advokáta, přičemž jej směřuje proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž jí bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Činí tak s oporou o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) a m) tr. řádu.

45. Pokud jde o prve uvedený dovolací důvod, má zúčastněná osoba za to, že napadenými rozhodnutími bylo uloženo ochranné opatření, ač nebyly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, k čemuž odkazuje na argumentaci soudu prvního stupně obsaženou v bodu 131. jeho rozsudku. Domnívá se, že nebylo dostatečně prokázáno, že dané věci byly pořízeny za bezprostřední či zprostředkované výnosy z trestné činnosti, nýbrž bylo prokázáno toliko osobní a věcné propojení mezi zúčastněnou osobou M. a obviněným C., což tato nepopírá. V návaznosti na uvedené poukazuje na obsah zaznamenaných odposlechů z 28. 5. a 17. 9. 2019, z nichž se podle soudu prvního stupně má podávat závěr o tom, že obviněný C. měl zúčastněnou osobu instruovat k přepisu daného vozu na její osobu a následně se k vlastnictví vozu a nemovitostí měla vyjádřit blíže neidentifikovaná osoba v hovoru s tímto obviněným. Zúčastněná osoba je přesvědčena, že z obsahu odposlechů neplyne žádný poznatek, který by mohl zabrání věci odůvodnit, neboť tyto jsou zcela neurčité (což dále podrobně rozvíjí, včetně odkazů na rozhodovací praxi Ústavního soudu týkající se podmínek pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu). Na základě uvedeného pak zúčastněná osoba, s oporou o zákonnou úpravu ochranného opatření zabrání věci a teoretická východiska podmínek pro jeho uložení, shrnuje, že jestliže soud nijak neprokázal, že by zabrané věci byly financovány z prostředků získaných obviněným C. z trestné činnosti, nemohl ani dané ochranné opatření uložit.

46. To vše v situaci, kdy ani nebyla vyzvána k tomu, aby navrhla provedení důkazů na podporu svého tvrzení, v trestním řízení vzhledem ke svému vztahu s obviněným C. ani nevypovídala a nebyla ani přítomna hlavnímu líčení u soudu prvního stupně. Návrh na zabrání nemovitých věcí byl navíc podán státní zástupkyní dne 14. 5. 2021 (v pátek), přičemž již následující pondělí soud prvního stupně rozhodl o zabrání věcí, čímž zasáhl jak do jejích procesních práv ve smyslu § 42 tr. řádu, porušil řadu základních zásad trestního řízení a v neposlední řadě zasáhl i do jejího vlastnického práva a práva na spravedlivý proces (k čemuž odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 184/17).

47. Co do druhého dovolacího důvodu, který zúčastněná osoba uplatňuje, uvádí, že ačkoliv byly odvolacímu soudu známy všechny argumenty, které zmiňuje výše, nijak se těmito nezabýval, resp. uvedl, že soud prvního stupně provedl veškeré dostupné pro věc relevantní důkazy, které jsou shrnuty v bodu 131. jeho rozsudku, s čímž však zúčastněná osoba nesouhlasí, neboť má za to, že k původu zabraných věcí se mohla vyjádřit, mohly být provedeny k důkazu potvrzení o jejích příjmech, včetně jiných příjmů než z pracovního poměru atd. Závěr odvolacího soudu o dostatečně provedeném dokazování podle zúčastněné osoby tak zasahuje do jejího práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí obou soudů má tudíž v tomto směru za vystavěná pouze na spekulacích a neprůkazných skutkových zjištěních (neurčitých odposleších) a v tomto ohledu tedy nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, pročež musí být zrušena.

48. Zúčastněná osoba proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, v rozsahu, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a rozsudek prvostupňového soudu v rozsahu jeho výroku o uložení ochranného opatření zabrání věci, zrušil.

49. K dovolání obviněných a zúčastněné osoby se vyjádřil JUDr. Lumír Crha, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem svého vyjádření státní zástupce stran dovolání zúčastněné osoby M. předesílá, že zúčastněná osoba není oprávněna podat dovolání, jak je patrno z taxativního výčtu oprávněných osob v § 265d odst. 1 tr. řádu, podle něhož jsou osobami oprávněnými k podání dovolání toliko obviněný, nejvyšší státní zástupce a příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce (nic nenasvědčuje ani tomu, že by tato zúčastněná osoba M. byla „bývalou obviněnou“ ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 5 Tdo 1069/2019, uveřejněného pod č. 57/2021 Sb. rozh. tr. a zde uvedené prejudikatury). Její dovolání je tudíž podle státního zástupce podáno osobou neoprávněnou, což je důvod odmítnutí takového dovolání podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, pročež se k jeho obsahu dále ve svém vyjádření nevyslovuje.

50. Ve vztahu ke všem dovoláním podaným v této trestní věci pak státní zástupce obecně uvádí, že jsou založena na důvodech dílem podle nyní platného a dílem podle již neplatného znění trestního řádu, přičemž hmotněprávní námitky dovolatelů nyní odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 a námitky proti učiněným skutkovým zjištěním dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Z obsahu jednotlivých dovolání je patrno, že námitky proti učiněným skutkovým zjištěním se týkají rozsudku soudu prvního stupně, a

usnesení odvolacího soudu (pozn. správně rozsudek) chtěli dovolatelé napadnout pouze podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Jde-li o samotný obsah dovolání, platí, že v něm dovolatelé opakují svoji obhajobu, kterou uplatnili již před nalézacím soudem a kterou shrnuli ve svých odvoláních, kdy podstatná část textů dovolání je obsahově či doslovně shodná s texty předchozích odvolání. S těmito námitkami se tudíž už vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž státní zástupce se s jejich argumentací ztotožňuje a v podrobnostech na ni pro stručnost odkazuje. K jednotlivým dovolacím námitkám dodává následující.

51. Ohledně dovolání obviněného C. státní zástupce uvádí, že obviněný námitku mírnějšího právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, odůvodňuje pouze svým doznáním, lítostí, dosavadní zachovalostí, dlouhým pobytem ve vazbě a dobrou vůlí k nápravě, tedy okolnostmi, které jsou z hlediska výroku o vině bezpředmětné a lze je zohlednit toliko ve výroku o trestu. Takovou argumentací tedy nelze zpochybnit správnost právního posouzení tohoto skutku, a ačkoliv v této části dovolání sice odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je zjevně neopodstatněné.

52. Rovněž argumentaci obviněného brojící proti důvodům utajení totožnosti svědka označeného jako P. P. a neposouzení zdravotního stavu svědkyně W. za účelem hodnocení její věrohodnosti, státní zástupce odmítá jako zjevně neopodstatněnou ve smyslu výše uvedeného ustanovení. To proto, neboť s těmito námitkami se již odpovídajícím způsobem vypořádal nalézací soud v bodech 88. a 91. svého rozsudku, kde vysvětlil, proč bylo třeba totožnost svědka utajit a proč i bez zkoumání zdravotního stavu svědkyně W. tuto považoval za věrohodnou, přičemž zde uvedené úvahy soudu má státní zástupce za přiléhavé. Pouze na okraj pak doplňuje, že pokud dovolatel namítá, že policie by musela utajeného svědka – vzhledem k obsahu jeho výpovědi, jíž sám sebe usvědčuje z trestné činnosti – stíhat, pak taková okolnost věrohodnost utajeného svědka spíše posiluje než oslabuje.

53. Tvrdí-li dále obviněný ohledně skutku uvedeného shora pod bodem 1., že takové jednání mu nebylo prokázáno, namítá porušení zásady in dubio pro reo, kterážto je ale zásadou čistě procesní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby její dodržení zkoumáno v dovolacím řízení [k čemuž odkazuje na bohatou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu k této otázce – kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, či ze dne 26.

4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž porušení zásady in dubio pro reo „… pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“; uvedené se ostatně podává také z judikatury Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu)]. K tomu dále státní zástupce dodává, že respektování zásadní vázanosti dovolacího soudu skutkovými zjištěními učiněnými v řízení před nalézacím a odvolacím soudem ze strany Ústavního soudu je patrné například z usnesení Ústavního soudu ze dne 12.

9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17, bodu 19., z něhož cituje. Podle mínění státního zástupce platí, že námitky porušení zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod ani za nového znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 (k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, bod 14., kde se konstatuje, že nový dovolací důvod podle citovaného ustanovení „úzce navazuje na soudní praxí vymezená pochybení“ a změna je jen v tom, že nyní jsou tato pochybení přímým obsahem dovolacího důvodu a není zapotřebí dovozovat je extenzívním výkladem).

Z uvedených rozhodnutí konečně plyne, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Samotné porušení dané zásady ale dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásady ústnosti a zásady bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování.

O takový případ však nyní podle státního zástupe (zřejmě) nejde a takto formulovaná dovolací námitka žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

54. Obviněný konečně brojí proti uložení ochranného opatření zabrání věci ve vztahu k vozu AUDI A7 zúčastněné osobě (a jeho družce) M. K tomu státní zástupce uvádí, že k podání dovolání proti tomuto výroku není oprávněna ani zúčastněná osoba, ale ani obviněný, neboť výrok o zabrání věci se jej bezprostředně nedotýká a není tedy splněn požadavek podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. řádu (k čemuž odkazuje na shodný závěr prezentovaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 259/2017). V této části má tedy dovolání za podané osobou neoprávněnou.

55. Stran dovolání obviněného K. státní zástupce konstatuje, že obviněný nejprve brojí proti zamítnutí blíže neuvedených důkazů a následně uvádí námitky obsahově zaměřené na již shora zmíněnou zásadu in dubio pro reo, pročež k těmto částem dovolání poukazuje na shora uvedené konstatování, že ani za současného znění § 265b tr. řádu nemůže být na samotném porušení dané zásady založen žádný dovolací důvod.

56. Nesouhlasí-li obviněný s hodnocením výpovědi svědka A. soudem prvního stupně, kontruje státní zástupce, že s touto jeho námitkou se vypořádal již dříve prvostupňový soud v bodu 93. svého rozsudku, přičemž obdobně je tomu i v případě hodnocení kamerového záznamu, obsahu komunikace dovolatele s odběrateli nebo stop jódu (zde státní zástupce odkazuje na body 93. až 96. a 101. až 103. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž způsob, jakým soud hodnotil dané důkazy se státnímu zástupci nejeví svévolným ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a dovolání proto má i v této části za zjevně neopodstatněné. Rozporuje-li obviněný otázku zavinění ohledně držení anabolik, konstatuje státní zástupce, že soud prvního stupně se s touto jeho námitkou vypořádal v bodu 104. svého rozsudku se závěrem, že obviněný o neoprávněnosti držení anabolik věděl. K tomu státní zástupce poznamenává, že obviněný namítal absenci svého vědomí o „trestnosti“, ačkoliv podle § 19 tr. zákoníku spočívá právní omyl v absenci vědomí o protiprávnosti, nikoliv trestnosti. I kdyby dovolatel nevěděl, že jde o jednání trestné, byl si nepochybně vědom, že jde o jednání protiprávní. Také v této části proto považuje státní zástupce dovolání za zjevně neopodstatněné.

57. Závěrečné námitky obviněného směřující do přísnosti uloženého trestu podle státního zástupce nemohou obstát, neboť námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a jiná pochybení spočívající v nesprávném stanovení druhu či výměry uloženého trestu, zejména též nesprávné vyhodnocení polehčujících či přitěžujících okolností a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu (k čemuž připomíná závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018). Státní zástupce tak uzavírá, že otázka přiměřenosti trestu, včetně otázky podmíněného odložení trestu odnětí svobody, žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. V rámci dovolacích důvodů se tedy dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle § 39 tr. zákoníku. Výjimku z tohoto jinak obecně platného pravidla představují případy výjimečné svou nespravedlností, tj. takové, kdy je trest uložen v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016, nebo ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1694/2016). Obviněný však na uvedenou zásadu ve svém dovolání neodkazuje a výslovně jej opírá o dovolací důvody, z jejichž okruhu zjevně vybočit nechtěl, a takovou námitku tedy očividně nevznáší; jím uplatněná námitka přísnosti trestu tedy žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.

58. Ohledně dovolání obviněného P. státní zástupce co do námitky neopatření znaleckého posudku pro účely posouzení věrohodnosti svědkyně W. opět odkazuje na předchozí partie svého vyjádření a dodává, že daná námitka sice odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak je zjevně neopodstatněná. Pokud jde o samotné hodnocení výpovědi dané svědkyně, které obviněný prezentuje ve svém dovolání, konstatuje, že vytýká-li obviněný výpovědi svědkyně „celou řadou nesrovnalostí a vnitřních rozporů“, tak tyto v dovolání blíže nespecifikuje (na rozdíl od odvolání, jehož obsah však v dovolacím řízení zohlednit nelze, k čemuž státní zástupce připomíná nosné argumenty usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, uveřejněného pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Proto se státní zástupce k takto neurčitě vyjádřenému nesouhlasu obviněného s hodnocením svědecké výpovědi nemohl blíže vyjádřit.

59. Obviněný taktéž brojí proti přísnějšímu právnímu posouzení jeho jednání jako kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, namísto trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. K tomu státní zástupce uvádí, že pokud z uložení trestu v rámci sazby přísnější dovozuje uložení trestu mimo trestní sazbu mírnější, je základem této námitky nesouhlas obviněného s učiněným skutkovým zjištěním, kdy co do

trestních sazeb obviněný zaměňuje právní posouzení skutku na podkladě výroku rozsudku s jeho přáním mírnějšího právního posouzení. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu je však rozhodná trestní sazba trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným podle výroku rozsudku, nikoliv jímž měl být podle svého názoru uznán vinným. Takto formulované námitky pak podle mínění státního zástupce žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají.

60. Obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu by pak podle mínění státního zástupce mohla odpovídat námitka, že je výrok o vině neúplný, neboť neobsahuje informaci, zda jednal jako člen organizované skupiny nebo ve spojení s ní. Prvostupňový soud se posouzením jednání obviněného z tohoto pohledu věnoval v bodech 114. až 116. svého rozsudku. Shledal, že organizovaná skupina se vytvořila právě kolem tohoto obviněného, přičemž pokud obviněný zároveň jednal „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, pak tato kvalifikace současně vyjadřuje jak členství, tak volnější spojení s organizovanou skupinou. Požaduje-li obviněný přesné označení členů dané organizované skupiny, odkazuje státní zástupce na popis skutku a právní větu rozsudku soudu prvního stupně, přičemž podle prvého z nich tuto skupinu tvořili spoluobvinění C., K., P. a Z. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by byl výrok neúplný, a blíže se podle státního zástupce k dané námitce nelze vyjádřit. Dovolání má v této části za zjevně neopodstatněné, pokud vůbec odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu.

61. Konečně namítá-li obviněný P., že soudy nižších stupňů porušily zásadu in dubio pro reo a brojí proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, platí podle státního zástupce, že s odkazem na shora uvedené tyto námitky žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají, a proto je třeba i v této části dovolání obviněného odmítnout.

62. K dovolání obviněné Z. státní zástupce uvádí, že tato ve svém dovolání uplatňuje hned několik dovolacích důvodů a dále vychází z nesprávného názoru, že k porušení procesních podmínek ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu může dojít i tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami obviněného. Uvedené porušení procesních podmínek totiž spočívá v tom, že odvolací soud napadené rozhodnutí vůbec věcně nepřezkoumával, což není případ této trestní věci (k čemuž státní zástupce odkazuje na PÚRY, F., ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3175.). V další části dovolání pak obviněná obsahově namítá porušení zásady in dubio pro reo, která – jak státní zástupce uvedl výše – žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá, a v navazující části brojí proti uložení ochranného opatření zabrání věci zúčastněné osobě M., přičemž k této námitce státní zástupce připomíná svůj shora formulovaný závěr ohledně neoprávněnosti dovolání obviněné proti takovému výroku, který se jí bezprostředně nedotýká.

63. Co do důkazních návrhů obviněné státní zástupce konstatuje, že není patrno, zda se jedná o důkazy nově navrhované nebo o důkazní návrhy již dříve odmítnuté nebo o kombinaci obojího. Ohledně vypracování znaleckého posudku za účelem posouzení věrohodnosti svědkyně W. státní zástupce odkazuje na svoji argumentaci uvedenou shora. K navrhovanému výslechu otce obžalovaného C. pak uvádí, že není patrné, zda takový návrh obviněná učinila v hlavním líčení nebo ve svém odvolání. Pochybnost o tom, který objekt zobrazuje kamerový záznam, má pak státní zástupce spíše za vyjádření k důkazu než za návrh důkazu nového. Navrhuje-li obviněná výslech zúčastněné osoby M. k „prověření vlastnictví“ zabraného vozu, není státnímu zástupci zřejmé, jak se takový důkaz týká trestní věci obviněné. Z pohledu podaného dovolání nicméně shrnuje, že jde o námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak zjevně neopodstatněné.

64. Závěrem státní zástupce uvádí, že zúčastněná osoba M. není osobou oprávněnou k podání dovolání. Námitky vznesené obviněnými C. a Z. dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, dílem jsou zjevně neopodstatněné a dílem jsou uplatněny osobou k podání dovolání neoprávněnou. Námitky uvedené obviněnými K. a P. dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Z těchto důvodů proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu dovolání zúčastněné osoby M. odmítl, neboť jde o dovolání podané osobou neoprávněnou, a aby podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání všech obviněných odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu pak státní zástupce souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

65. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných a právnímu zástupci zúčastněné osoby k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

66. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání zúčastněné osoby M. a obviněných C., K., P. a Z. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) a c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu.

67. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti. Jinak je tomu u dovolání zúčastněné osoby M., neboť Nejvyšší soud zjistil, že této nenáleží postavení tzv. oprávněné osoby, tj. subjektu, který může podat dovolání.

68. Z ustanovení § 265d odst. 1 tr. řádu se podává, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé je k dispozici pouze v zákoně uvedeným oprávněným osobám, a to podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem nezastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, dále podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, pokud veřejnou žalobu před soudem zastupoval evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, a podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněnému, který je oprávněn tento mimořádný opravný prostředek podat pouze prostřednictvím svého obhájce, a to pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

69. Tento výčet subjektů je taxativní (uzavřený). Přitom platí, že zúčastněná osoba M. neměla v tomto trestním řízení postavení osoby obviněné, ale byla osobou zúčastněnou ve smyslu § 42 tr. řádu, neboť její věci – nemovitosti a motorové vozidlo – byly zabrány podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Ze shora předestřeného plyne, že zúčastněná osoba není osobou oprávněnou podávat dovolání, a to ani kdyby proti témuž rozhodnutí bylo jinak osobou k tomu oprávněnou dovolání přípustné. Proto její dovolání směřující proti některému z rozhodnutí, proti němuž je dovolání podle § 265a odst. 1, 2 tr. řádu přípustné, je nutno odmítnout jako dovolání podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu (srov. PÚRY, F., ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3209, 3244 a 3245).

70. Nejvyšší soud proto stran dovolání zúčastněné osoby M. konstatuje, že je podáno osobou k tomu neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, když zúčastněná osoba není subjektem, jemuž trestní řád přiznává oprávnění podat tento mimořádný opravný prostředek. Proto jej podle shora citovaného ustanovení musel odmítnout, a to bez věcného přezkoumání napadených rozhodnutí. V nyní projednávané trestní věci přitom nejde o případ, jímž se Nejvyšší soud zabýval ve svém usnesení ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1069/2019, uveřejněném pod č. 57/2021 Sb. rozh. tr., tedy (zjednodušeně řečeno) kdy by zúčastněná osoba M. byla v témže řízení „bývalou obviněnou“.

71. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou dovolací argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

72. Obvinění C. a Z. podávají svá dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu, přičemž tak zjevně činí ve znění tohoto ustanovení účinném do 31. 12. 2021. Obviněný P. uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. k) tr. řádu, kdy i v jeho případě platí, že odkazuje na znění tohoto ustanovení účinné do 31. 12. 2021. Obviněný K. vznáší dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, s citací znění těchto dovolacích důvodů účinného od 1. 1. 2022.

73. Protože dovolání všech obviněných byla podána po 1. 1. 2022, tedy po nabytí účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb., a protože podle zásady platné pro trestní řízení se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; viz též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), vycházel Nejvyšší soud při subsumpci dovolacích námitek obviněných C., P. a Z. pod zákonem vymezené dovolací důvody z aktuálně účinného znění § 265b odst. 1 tr. řádu (na které je v tomto rozhodnutí nadále odkazováno).

74. Proto platí, že obviněnými C. a Z. uplatněným dovolacím důvodům odpovídají dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. řádu a obviněným P. uplatněným dovolacím důvodům odpovídají dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), písm. i) a písm. l) tr. řádu.

75. Nejvyšší soud konstatuje, že v případě všech obviněných přinejmenším část jejich dovolacích námitek směřuje proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, resp. proti hodnocení provedených důkazů, přičemž platí, že vady rozhodnutí soudu prvního stupně lze v rámci dovolacího řízení uplatnit pouze s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Byť tak obvinění K. a P. výslovně neuvádějí, platí, že v jejich dovolacích námitkách lze vysledovat i tento dovolací důvod.

76. Nejvyšší soud se tudíž nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu (druhá alternativa).

77. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl (mimo jiné) tak, že dílem vyhověl odvolání obviněných K. a C. (viz bod 5. tohoto usnesení) a dále zamítl odvolání obviněných K., P. a Z. (srov. bod 7. tohoto usnesení), pak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu toliko v jeho druhé alternativě, která předpokládá jeho uplatnění ve spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

78. Tímto dovolacím důvodem je v případě obviněných C. a Z. důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, k němuž – s ohledem na obsah jejich dovolacích námitek – přistupuje důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V případě obviněného P. jsou to důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), písm. i) a písm. l) tr. řádu, k nimž se přidává (vzhledem k obsahu podaného dovolání) důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Konečně v případě obviněného K. jsou to důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.

79. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

80. K nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je určen dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

81. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu) [prvá alternativa], případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.) [druhá alternativa], a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno (třetí alternativa).

82. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu je tento dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (prvá alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

83. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34. in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015) platí, že jde-li o dovolací námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí), lze tyto v dovolání zásadně úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015; k námitkám proti výroku o trestu podřaditelným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, body 49. a násl.] ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

84. Lze jen dodat, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí, ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

85. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tento je naplněn, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. I tento dovolací důvod tak spočívá ve dvou alternativách, totiž že určitý výrok nebyl vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Obecně platí, že chybějící výrok v rozhodnutí odvolacího soudu se týká pouze absence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných odvolání, o kterých odvolací soud rozhodoval. Neúplným je pak takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. PÚRY, F., ŠÁMAL, P. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3173-3174).

86. Nezbývá než dodat, že Nejvyšší soud nadále i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci řízení o dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

87. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolací námitky obviněných neodpovídají žádnému z jimi uplatněných dovolacích důvodů, jak Nejvyšší soud vysvětluje níže. K jednotlivým dovoláním považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.

IV. A K dovolání obviněného C.

88. Dovolací námitky obviněného C. se opírají o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. řádu. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje v tom, že se doznal k prodeji drog svědkům B., F., H., K., M. a M., avšak popírá od samého počátku prodej utajenému svědku P. V souvislosti s výslechem tohoto svědka namítá, že byl prve vyslechnut až po vzetí obviněného do vazby a proti utajení totožnosti tohoto svědka po celou dobu trestního řízení brojil, avšak marně. Obviněný dále poukazuje na to, že jednotliví svědci uvedli, že za předmětné období od něj obdrželi jednotky či desetiny gramu metamfetaminu, avšak utajený svědek P. hovoří o množství 2 120 g téže látky, čímž se jeho tvrzení naprosto rozchází s výpověďmi ostatních svědků, ale i s poměry obviněného. Rovněž způsob předávání této látky je podle obviněného zcela odlišný a z výpovědi téhož svědka se podává, že celé získané množství metamfetaminu nevyužil pro vlastní potřebu, ale za účelem další distribuce. Policejní orgán tak podle obviněného uvěřil svědectví pachatele trestného činu, aniž by svůj postup blíže vysvětlil.

89. Nejvyšší soud konstatuje, že předložené námitky obviněného pod jím uplatněné dovolací důvody podřadit nelze, neboť jejich podstatou je dílem nesouhlas s hodnocením důkazů, které byly provedeny soudem prvního stupně v hlavním líčení, resp. nabízení vlastní verze jejich hodnocení, která je však odlišná od toho, jak byl skutkový stav věci objasněn prvostupňovým soudem, dílem pak nesouhlas s procesním postupem soudu prvního stupně, spočívajícím v utajení totožnosti svědka P. Jejich podstata tudíž ani zdaleka nespočívá v argumentaci zpochybňující právní posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, byť tak uvádí v úvodní pasáži svého dovolání.

90. Hypoteticky by bylo možné námitky obviněného směřující proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně argumentace obviněného se tímto směrem neubírá, resp. (protože je vystavěna na znění dovolacích důvodů účinném do 31. 12. 2021 a související judikatuře) nijak kvalifikovaně nenamítá, že by mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními panoval extrémní nesoulad (ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006 a nálezů Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05), potažmo že by rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s provedenými důkazy ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

91. Navzdory tomu, že dovolací námitky obviněného nejsou s to založit mimořádnou přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu vůči skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud dodává, že obviněným vytýkanými vadami skutková zjištění, na nichž je vystavěn rozsudek soudu prvního stupně, netrpí. Pokud jde o výpověď utajeného svědka P., tak daný svědek vypovídal za přítomnosti obhájce obviněného v přípravném řízení a posléze i v hlavním líčení (srov. bod 30. rozsudku prvostupňového soudu). Tvrzení svědka, že obviněný disponoval větším množstvím metamfetaminu, než sám přiznává, podporují výpovědi svědků H. a F. (body 26. a 25. rozsudku prvostupňového soudu), kteří vypovídali o podvodu na obviněném, který se týkal 1 kg metamfetaminu, resp. jímž měla být obviněnému způsobena škoda ve výši 2,5 milionu Kč. To, že obviněný disponoval s výrazně vyšším množstvím metamfetaminu, než sám doznal, následně potvrzuje i obsah odposlechu obviněného (srov. bod 69. rozsudku soudu prvního stupně), z něhož se podává obchodování s metamfetaminem v řádech desítek, až nižších stovek gramů (srov. hodnocení důkazů v bodu 105. rozsudku prvostupňového soudu in fine). Jinými slovy, ačkoliv svědek P. jediný vypověděl, že od obviněného získal metamfetamin v několikanásobně větším množství, než uváděli ostatní svědci stran jejich vlastních odběrů, nelze toto jeho tvrzení považovat za jakkoliv extrémní v tom smyslu, že by z jiných provedených důkazů nevyplývaly žádné poznatky o tom, že obviněný disponoval výrazně větším množstvím metamfetaminu, než sám tvrdil. Skutečnost, že svědek od obviněného obdržel metamfetamin, který nepoužil pouze pro svoji osobu, ale dále jej distribuoval, naopak podporuje závěr soudu prvního stupně o věrohodnosti jeho výpovědi, neboť touto se svědek P. současně sám usvědčuje ze spáchání trestného činu, přičemž si lze jen stěží představit důvody, které by jej vedly ke křivé výpovědi ve vztahu k jiné osobě, jíž by současně inkriminoval i svoji osobu.

92. Ani další námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obviněný namítá, že po celou dobu trestního řízení se dožadoval odtajnění totožnosti utajeného svědka P. a jeho následného nového výslechu a dále zkoumání zdravotního stavu svědkyně W., což jsou námitky svojí povahou ryze procesního charakteru, přičemž těmto by mohl odpovídat jen (obviněným neuplatněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ani tomuto dovolacímu důvodu však argumentace obviněného neodpovídá. V případě návrhu na odtajnění totožnosti utajeného svědka P. jde pouze o návrh procesního postupu soudu, nikoliv o důkazní návrh. U návrhu na zkoumání zdravotního stavu svědkyně W. pak sice jde o důkazní návrh, jímž se však oba soudy nižších stupňů zabývaly a v tomto směru proto nelze hovořit o důkazu opomenutém ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě.

93. V návaznosti na právě řečené je třeba k problematice tzv. opomenutých důkazů pro úplnost dodat, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.

94. Proto opět pouze nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že návrhem na odtajnění totožnosti utajovaného svědka P. se zabýval jak soud prvního stupně (srov. bod 88. jeho rozsudku), tak i odvolací soud (viz bod 18. jeho rozsudku), přičemž oba soudy uvedly, že důvody pro utajení totožnosti daného svědka nadále trvají, kterýžto závěr lze opřít jednak o výpověď daného svědka, v níž tento zmiňuje strach při jejím podání (srov. bod 29. rozsudku soudu prvního stupně) a dále o skutečnost, že v dané trestní věci je obviněný stíhán jako člen organizované skupiny, která disponovala nemalými finančními prostředky.

Jde-li o návrh na znalecké zkoumání zdravotního stavu svědkyně W., platí, že tento důkazní prostředek byl soudem prvního stupně zamítnut jako nadbytečný s odůvodněním, že co do duševní zachovalosti svědkyně nevyvstaly v řízení žádné pochybnosti (srov. bod 88. rozsudku soudu prvního stupně). Přitom věrohodnost dané svědkyně ve světle námitek obviněných tentýž soud posoudil v kontextu řady dalších důkazů, prokazujících propojení jednotlivých spoluobviněných se svědkyní W. (k tomu srov. příslušné partie rozsudku soudu prvního stupně – stran obviněných C., P.

a Z. hodnocení důkazů v bodu 91., ve vztahu k obviněnému C. dále bod 100., k obviněnému P. bod 97. a k obviněné Z. bod 99.). Ani tato část dovolací argumentace obviněného ve světle odůvodnění napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů neobstojí.

95. Rovněž další – ryze procesní – námitka obviněného, založená na údajné nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, neodpovídá žádnému z jím uplatněných (ale ani jiných) dovolacích důvodů. Její podstata spočívá v porušení práva obviněného na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo na odůvodnění soudního rozhodnutí (srov. KMEC, J. In: Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 757 a násl.). Jak přitom ve své rozhodovací praxi připomněly jak Ústavní soud, tak i Nejvyšší soud, obecně platí, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z článku 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 1999, García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, bod 26.) [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, a v podrobnostech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod číslem 37/2021 Sb. rozh. tr., bod 37. a násl. a prejudikaturu zde uvedenou, včetně rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva]. Jak je z následujícího bodu odůvodnění tohoto usnesení Nejvyššího soudu zřejmé, rozsudek soudu prvního stupně hodnocení věrohodnosti výpovědi svědkyně W. věnuje náležitou pozornost a jeho hodnotící úvahy jsou v tomto směru naprosto adekvátní, ne-li vyčerpávající. Proto postupu odvolacího soudu, spočívajícímu v odkázání obviněného ohledně vypořádání jeho námitky proti hodnocení výpovědi dané svědkyně, na příslušné pasáže rozsudku soudu prvního stupně, v nichž jsou tyto náležitým způsobem vyvráceny (srov. bod 17. jeho rozsudku), nemá Nejvyšší soud co vytknout, resp. snad jen tolik, že příslušné odkazy na relevantní pasáže rozsudku soudu prvního stupně měl náležitě propojit s konkrétními námitkami obviněného.

96. Další část dovolání obviněného míří právě proti hodnocení výpovědi svědkyně W., přičemž platí, že i v této části se dovolací námitky obviněného ocitají mimo jím uplatněné dovolací důvody a dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný formulaci svých argumentů nepřizpůsobuje a námitku extrémního nesouladu výslovně neuplatňuje (srov. bod 90. tohoto usnesení).

97. K této části dovolání obviněného je třeba uvést, že svědkyně W. jej poznala při rekognici v přípravném řízení a označila jej i u hlavního líčení (tzv. agnoskace) a ve své výpovědi hovořila o obviněném jako o „XY“ (srov. body 32. a 100. rozsudku soudu prvního stupně). Dále svědkyně popsala modus operandi, totiž nákup tablet léčiva Cirrus obviněnými P. a Z., četnost schůzek s těmito, cenu za tablety, způsob následného vypořádání mezi ní a obviněným P., od něhož následně odebírala vyrobený metamfetamin, jakož i to, že obviněnému C. následně prodávala metamfetamin vyrobený obviněným P. a po jejím zatčení se tito dva (resp. s obviněnou Z. tři) začali setkávat přímo, kdy k předávkám metamfetaminu docházelo v lese (srov. bod 100.). Výpověď svědkyně pak podporuje – obviněným rovněž zpochybňovaná – jeho vazba na další spoluobviněné, kterážto je prokázána obsahem provedeného prostorového odposlechu ze dnů 15. 11. a 3. 12. 2018 (srov. bod 70. rozsudku soudu prvního stupně) a výsledky realizovaného sledování osob (viz bod 72. téhož rozsudku). Z uvedeného je také zřejmé, že přímá vazba mezi těmito obviněnými vzniká až po zadržení svědkyně W., což plyne i z její výpovědi (bod 32.). Námitkám obviněného proti výpovědi dané svědkyně proto Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.

98. Nejvyšší soud dále považuje za potřebné pro upřesnění dodat, že obviněnému – ač tvrdí opak – není za vinu kladena přímo výroba metamfetaminu, ale napojení se na další spoluobviněné, které bylo nejprve zprostředkováno přes svědkyni W. a následně po jejím zadržení již probíhalo přímo. Tomuto závěru (tedy že obviněnému není kladena za vinu participace na výrobě metamfetaminu) ostatně svědčí jak tzv. skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (viz jednání pod bodem 1. výše), tak i tzv. právní věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, podle které je obviněnému kladeno za vinu že neoprávněně dovezl, prodal a pro jiného přechovával psychotropní látku, čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve velkém rozsahu ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

99. Konečně poslední dovolací námitka obviněného se týká uložení ochranného opatření zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, a to vozidla značky AUDI A7, reg. zn. XY, vč. klíče, technického průkazu a zelené karty zúčastněné osobě M.

100. V této části má Nejvyšší soud dovolání obviněného za podané osobou neoprávněnou ve smyslu § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, jelikož podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. řádu je obviněný oprávněn dovolání podat pouze pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Takovým výrokem však není výrok, jímž bylo osobě odlišné od obviněného uloženo ochranné opatření, neboť jsou to práva a povinnosti této jiné osoby – zde zúčastněné osoby M. – jichž se takový výrok týká (v podrobnostech srov. argumentaci obsaženou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 6 Tdo 259/2017, bod 33. a násl.).

IV. B K dovolání obviněného K.

101. Obviněný K. své dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu a uplatňuje též námitku extrémního nesouladu a opomenutých důkazů ve smyslu shora předestřené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dále obviněný soudům nižších stupňů vytýká porušení jeho práva na obhajobu a na nestranné posouzení věci, jakož i jednostranné a nesprávné hodnocení provedených důkazů. Podle obviněného totiž žádný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že se dopustil trestného činu, který je mu (primárně) kladen za vinu.

102. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá jím uplatněným, ale ani jiným zákonným dovolacím důvodům. Obviněný totiž – byť uplatňuje námitku extrémního nesouladu, jejíž podstata však odpovídá interpretaci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021, když s účinností od 1. 1. 2022 námitky směřující do oblasti skutkových zjištění zahrnuje nově formulovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – svoji dovolací argumentaci nestaví tak, že by rozporoval rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podstata jeho dovolací argumentace je totiž primárně založena na opakování již dříve uplatněných námitek, s nimiž se soudy nižších stupňů vypořádaly, resp. které ve světle jejich skutkových zjištění neobstojí (především pokud jde o setrvalou obhajobu obviněného, že na místě činu se nacházel pouze proto, že zde měl vyrábět reklamu pro spoluobviněného P. Pokud jde o námitky obviněného směřující do oblasti právního posouzení skutu, resp. skutků, jimiž byl uznán vinným, platí, že ani v této části jeho námitky neodpovídají druhému z jím vznesených dovolacích důvodů, totiž podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. To proto, neboť obviněný svůj nesouhlas s právní kvalifikací jemu přisouzeného jednání staví nejprve na polemice se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, a teprve na základě vlastní verze skutkového stavu věci, odlišné od toho, jak byla zjištěna soudy, tvrdí, že právě této neodpovídá učiněná právní kvalifikace. Jak však Nejvyšší soud vysvětlil výše (srov. bod 79. tohoto usnesení), prostřednictvím první varianty daného dovolacího důvodu lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, nikoliv jak podle představy obviněného zjištěn být měl. V podrobnostech k dovolání obviněného pak Nejvyšší soud uvádí následující.

103. Obviněný předně Nejvyššímu soudu předkládá výčet jednotlivých důkazů a jejich hodnocení, z nějž se podle něj podává, že se nedopouštěl výroby metamfetaminu v objektu v XY, v němž byl dne 13. 10. 2019 společně s obviněnými P. a Z. zadržen a kde byla současně zajištěna tzv. varna metamfetaminu. Podle Nejvyššího soudu lze skutečně dát obviněnému za pravdu v tom, že nahlíženo izolovaně a bez přihlédnutí k dalším ve věci provedeným důkazům tyto samy o sobě nemají natolik silnou vypovídací hodnotu. Současně ale obviněný přehlíží, že jeho trestná činnost se podává z řady důkazů, které soud prvního stupně nehodnotil pouze selektivně, ale i v celkovém kontextu, a tedy v souladu se zásadami pro hodnocení důkazů formulovanými v § 2 odst. 6 tr. řádu. Právě z takto důsledně provedeného dokazování přitom závěr o jeho vině bez důvodných pochybností vyplynul.

104. Obviněného z výroby metamfetaminu, tak jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu (viz bod 6. tohoto usnesení), velmi ilustrativně usvědčuje zachycená SMS konverzace s jeho přítelkyní A. K., kde jej nejprve tato osočuje z toho, že „už nedává ten fet, kterej sám vaří“, přičemž v další zprávě (o měsíc později) je zmíněno jméno „V.“ a obviněný je zjevně rozčilený s tím, že „to, že každý víkend někam chodil věděl jen on a ona“ a následně jí vyčítá, že tím „ohrozila i jeho“ (míněno třetí osobu – V.), na což A. K. zpochybňuje, že „něco o V. řekla“, a obviněný reaguje tak, že „kdo jiný mu mohl říct, že chodí každý víkend něco dělat“, což uzavírá tím, že jej osoba, které se A. K. svěřila, měla „naprášit a měla na ně přijít sledka“ (srov. bod 65. rozsudku soudu prvního stupně). Vedle této konverzace obviněného dále usvědčuje výpověď svědka A., jemuž se obviněný svěřil ohledně výroby drog s osobami P. a D. (viz bod 35. a dále bod 93. rozsudku soudu prvního stupně, kde se tento zabývá věrohodností výpovědi svědka A.), dále výstupy realizovaného sledování osob, ze kterého je zřejmé, ve kterých dnech se obviněný nacházel na místě činu a že do objektu vnášel, popř. z něj vynášel různé předměty, a to nejen kanystry, ale i elektrickou míchačku (pozn. běžně využívanou během výrobního procesu metamfetaminu), a činil tak v rukavicích (srov. body 61. a 62. rozsudku soudu prvního stupně). Jeho biologické stopy byly nalezeny na místě činu na pracovních rukavicích (na nichž byl nalezen i jód, používaný při výrobě metamfetaminu, k čemuž se Nejvyšší soud vyjadřuje níže) a na ochranné obličejové masce, přičemž dané předměty byly uzamčeny ve schránce spolu s věcmi obviněného P. souvisejícími zcela jednoznačně s výrobou této látky (srov. bod 48. rozsudku prvostupňového soudu).

105. Hodnocením provedených důkazů se následně velmi podrobně zabývá soud prvního stupně v bodech 94. až 96. odůvodnění svého rozsudku. A to včetně hodnocení obhajoby obviněného, založené na tvrzení, že na místě činu se zabýval výrobou reklamy. K této soud prvního stupně uzavřel, že není po celou dobu trestního řízení konzistentní, neboť obviněný nejprve při vazebním zasedání vypověděl, že v objektu se v době jeho zadržení vyskytoval vlastně poprvé, možná zde byl dříve, ale to jistě nebyl uvnitř. Teprve poté počet svých návštěv zvýšil a přišel s legendou o výrobě reklamy pro další spoluobviněné. Z výsledků provedeného sledování osob se dále podává, že obviněný se v daném objektu v XY poprvé objevil již v dubnu 2019, ačkoliv neonovou reklamu pro květinářství a svíticí reklamu pro autoservis u něj obviněný P. poptával až v červenci 2019. Spoluobvinění P. a Z. pak ohledně poptávky, realizace a placení údajné reklamy vypovídali odlišně, s obviněnou Z. se podle její vlastní výpovědi obviněný znal déle a neviděl ji poprvé až v dubnu 2019. Obviněný P. pak tvrdil, že obviněný K. v den jejich zadržení v XY pracoval na reklamě, která zde však nalezena nebyla a naopak se nacházela v autoservisu obchodní společnosti J. Přehlédnout nelze ani obsah provedených odposlechů, z nichž plyne, že obviněný dne 15. 8. 2019 odmítal své odběratele metamfetaminu s tím, že nemá, popř. jej nemá moc, ale v sobotu (17. 8. 2019) jej mít bude – kdy právě ten den v objektu v XY pobýval podle výsledků sledování osob od přibližně devíti hodin ráno do sedmi hodin večer, načež v osm hodin večer již svým odběratelům odpovídal, že se za ním mohou stavit – tj. zakoupit u něj metamfetamin (v podrobnostech srov. bod 95. rozsudku soudu prvního stupně).

106. Obviněný následně velmi podrobně brojí proti hodnocení výpovědi svědka A. a proti hodnocení kamerového záznamu z jeho zadržení dne 13. 10. 2019.

107. Stran výpovědi svědka A. má za zcela nelogické, aby se cizí osobě, před zahájením hlavního líčení ve své vlastní trestní věci, doznával, zvláště pokud po celou dobu trestního řízení svoji vinu odmítal. Soud prvního stupně si byl dobře vědom „specifičnosti“ výpovědi tohoto svědka, podle něhož se mu měl obviněný svěřovat ve vazební věznici, a věnoval proto jejímu hodnocení náležitou pozornost. Poukázal na charakteristický údaj zmíněný svědkem, a to používání dvojitých rukavic obviněným při výrobě, který byl následně potvrzen tím, že na rukavicích, na nichž byly nalezeny biologické stopy obviněného se nenašly stopy metamfetaminu. Z výpovědi svědka rovněž vyplynulo, že obviněný měl mít při sobě v okamžiku zadržení metamfetamin, pocházející z jiného výrobního procesu, což bylo následně v řízení potvrzeno odlišnou vizuální podobou i složením zajištěné látky (srov. bod 93. rozsudku prvostupňového soudu). Tyto skutečnosti zmiňované svědkem, které nemohl reálně zjistit jinak než právě přímo od obviněného, tak podle soudu prvního stupně potvrzují závěr o věrohodnosti jeho výpovědi, přičemž takové hodnocení podle Nejvyššího soudu rozhodně nelze považovat za nelogické či jakkoliv jinak excesivní.

108. Další námitka obviněného proti hodnocení důkazů se týká kamerového záznamu z jeho zadržení dne 13. 10. 2019 a souvisejícího úředního záznamu sepsaného zasahujícím policistou, resp. jejich hodnocení. Podle obviněného na uvedeném záznamu nelze vidět, že by v určitém okamžiku pod vedle něj stojící vozidlo zahazoval sáček s nějakou látkou. Pod tímto vozidlem byl následně zajištěn sáček obsahující 185,6 g metamfetaminu, jehož nález soud prvního stupně spojil s níže uvedeným jednáním obviněného (viz bod 96. rozsudku soudu prvního stupně), které je na daném kamerovém záznamu zřetelně viditelné. Obviněný soudu prvního stupně jednak vytýká, že na kamerovém záznamu není patrno, že by se shora popsaného jednání dopustil, a dále brojí proti sepsání úředního záznamu o vyhodnocení obsahu pořízeného záznamu ze zásahu až rok a půl po samotném zásahu. K posledně uvedenému lze jen dodat, že uvedený úřední záznam (č. l. 2534, 2536) sám o sobě nepředstavuje důkaz, z něhož soud prvního stupně vycházel při hodnocení samotného videa, jak je patrné z odůvodnění jeho rozsudku. Pokud jde o samotné hodnocení kamerového záznamu, tak tímto se podrobně zabýval soud prvního stupně v bodu 63. svého rozsudku (důkaz záznamem byl proveden v hlavním líčení dne 23. 3. 2021, č. l. 2645 verte), kde detailně rozebírá jednotlivé okamžiky zásahu a v čase 9:26:51 konstatuje, že obviněný zpod těla vytahuje pravou ruku, v dlani drží bílý předmět, následně rukou máchne pod vozidlo a při pohybu ruky zpět k tělu již v dlani nic nedrží. Jestliže na základě takto provedeného důkazu soud prvního stupně dospěl k závěru, že sáček obsahující 185,6 g metamfetaminu, který byl následně pod vozidlem zajištěn, sem předtím odhodil obviněný (viz bod 96. rozsudku soudu prvního stupně), nelze tento jeho závěr označit za jakkoliv excesivní.

109. V návaznosti na uvedený důkaz obviněný dále údajně navrhoval provedení rekonstrukce na místě činu, avšak tomuto jeho návrhu nebylo soudem prvního stupně vyhověno. Pomine-li Nejvyšší soud, že po provedení tohoto důkazu v hlavním líčení (srov. č. l. 2645) takový důkazní návrh ze strany obhajoby nezaznívá, platí, že s ohledem na obsah kamerového záznamu by bylo provedení takového důkazu zjevně zcela nadbytečné, neboť daná otázka byla objasněna již přehráním záznamu. Obdobně tomu je i v případě obviněným zmiňovaného návrhu výslechu jeho přítelkyně A. K. k obsahu zajištěné komunikace formou SMS zpráv (srov. bod 104. tohoto usnesení), který je natolik průkazný, že provádění tohoto důkazu by nebylo s to jakkoliv přispět k objasnění dané trestní věci.

110. Další část dovolání obviněného obsahuje výhrady vůči nálezu červeného fosforu a předmětů souvisejících s užíváním metamfetaminu a dále zápisníku s kontakty na jednotlivé osoby, které policejní orgán přiřadil k prodeji drog, které byly zajištěny v jeho bydlišti při provedené domovní prohlídce. K posledně uvedenému předmětu Nejvyšší soud toliko konstatuje, že tento v rámci odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nijak nefiguruje a soud mu tak zjevně nepřikládal tentýž význam jako policejní orgán. Pokud jde o nález předmětů souvisejících s užíváním metamfetaminu v bydlišti obviněného (viz bod 41. rozsudku soudu prvního stupně), platí, že tyto soud prvního stupně se samotnou výrobou v objektu v XY nespojoval (srov. bod 95. rozsudku soudu prvního stupně), a tudíž k této námitce obviněného Nejvyšší soud nemá co dodat.

111. Obviněný rovněž brojí proti odbornému vyjádření ze dne 22. 4. 2021 (založeno na č. l. 2815) předloženému v závěru hlavního líčení, podle něhož byly na rukavicích a masce, na nichž byly zajištěny biologické stopy obviněného, zajištěny i stopy jódu, používaného při výrobě metamfetaminu. Uvádí, že jeho rukavice a maska mohly být kontaminovány jódem v průběhu jejich zajištění, anebo při provádění expertízy, což podrobně rozvádí a dodává, že při zadržení na místě činu mu byly provedeny stěry a ani na jeho osobě, ani na rukavicích či masce žádné stopy syntézy metamfetaminu zajištěny nebyly, což je zcela nelogické, je-li mu kladeno za vinu, že tentýž den jej měl vyrábět. K uvedené hypotetické námitce obviněného lze dodat, že i pokud by k takové kontaminaci mohlo dojít až následně, nic to nemění na skutečnosti, že dané věci byly zajištěny zamčené v bedně společně s dalšími předměty sloužícími k výrobě metamfetaminu (srov. bod 95. rozsudku soudu prvního stupně).

112. Ve světle výše uvedeného tak Nejvyšší soud neshledává učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně ohledně podílu obviněného na výrobě metamfetaminu v objektu v XY, jako problematická, resp. nemající oporu v provedeném dokazování. Je třeba říci, že obviněný stran výroby a propojení s obviněnými P. a Z. postupoval přeopatrně a konspirativně a tomu zákonitě odpovídá i podoba důkazní materie, kterou se ve vztahu k jeho osobě podařilo orgánům činným v trestním řízení zajistit. Současně ale platí, že soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil komplexně a zasadil je do celkové mozaiky, v níž jednotlivé díly samy o sobě sice nemusejí postačovat k závěru o vině obviněného, jako celek ale poskytují zřetelný obraz o jeho trestné činnosti.

113. Další část dovolacích námitek obviněného směřuje proti jednání pod bodem 4. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným. Obviněný ve vztahu k výpovědím vybraných osob, jimž distribuoval metamfetamin, namítá, že z těchto nelze dovodit závěry o množství této látky, které ve svém rozsudku uvádí soud prvního stupně. Konkrétně obviněný tvrdí, že z výpovědi svědkyně P. Š. může plynout nanejvýše závěr o prodeji 10,8 g metamfetaminu, nikoliv 21,6 g téže látky, a z výpovědi svědka L. Z. může plynout nanejvýše závěr o prodeji 12 g metamfetaminu, nikoliv 26,5 g téže látky.

114. I ve vztahu k této části dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že argumentace obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jak totiž již vzpomenul výše, obviněnému je kladeno za vinu neoprávněné nakládání s celkem 566,7 g metamfetaminu a příprava výroby více než 1 kg téže látky, a tedy jeho námitky týkající se údajného nesprávného výpočtu množství metamfetaminu poskytnutého svědkům Š. a Z. nesměřují do oblasti rozhodných skutkových zjištění, neboť jím uvedená diskrepance ve výpočtu soudu prvního stupně má představovat množství 22,8 g metamfetaminu, které je – v porovnání s celkovým množstvím této látky, s nímž prokazatelně neoprávněně nakládal – zanedbatelné.

115. Pouze pro pořádek Nejvyšší soud dodává, že z výpovědi svědkyně Š. se podává, že tato od obviněného odebírala metamfetamin nejen v množství 0,3 g jednou za dva týdny, ale jindy i dvojnásobek, někdy jednou za týden, někdy jednou za měsíc. Jinými slovy na základě výpovědi svědkyně lze dospět k závěru o poskytnutí 21,6 g metamfetaminu a ten tak nelze označit za jakkoliv extrémní. Pokud jde o svědka Z., platí, že svědek prvně vypověděl, že od obviněného odebíral metamfetamin v množství 0,5 g každý týden po dobu dvou let, což zcela odpovídá právě množství 26,5 g, k němuž dospěl soud prvního stupně.

116. Na uvedené konkrétní námitky pak navazuje výhrada obviněného, podle které soudy nižších stupňů pro hodnocení provedených důkazů dostatečně nereflektovaly zásadu in dubio pro reo. Pomine-li Nejvyšší soud, že tato výtka obviněného neodpovídá žádnému z jím uplatněných, ale ani jiných dovolacích důvodů (k tomu srov. podrobné shrnutí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ze strany státního zástupce v bodu 53. tohoto usnesení, jež není třeba zde znovu rekapitulovat), konstatuje, že na straně soudu prvního stupně nepanovala ve vztahu k osobě obviněného žádná pochybnost, pokud jde o otázku viny, kterou bylo možno interpretovat v jeho prospěch. Podle judikatury Ústavního soudu se nadto tato zásada aplikuje až na závěr kompletně provedeného hodnocení, nikoliv u jednotlivých důkazů, jak požaduje obviněný v nyní projednávané trestní věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 3146/18).

117. Další část dovolacích námitek obviněného se pak týká jednání pod bodem 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, které tento kvalifikoval jako přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný k tomuto konstatuje, že během trestního řízení namítal absenci subjektivní stránky u tohoto trestného činu, neboť si nebyl vědom trestnosti daného jednání, resp. měl za to, že dispozice s malým množstvím této látky nezakládá trestní odpovědnost.

118. Takto formulovaná námitka obviněného by sice mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě, tj. nesprávné právní posouzení skutku, avšak vzhledem k její přílišné obecnosti (obviněný nijak nerozvádí právní argumentaci, která by měla zpochybnit správnost právního posouzení skutku co do formy jeho zavinění, popř. existence právního omylu negativního ve smyslu § 19 tr. zákoníku) se jí Nejvyšší soud nemohl podrobněji zabývat a odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho body 104. a 118.).

119. I další část dovolací argumentace obviněného se týká jím uplatněného dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě. Jeho naplnění však obviněný odvíjí od úspěšnosti své předchozí argumentace zaměřené vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, pokud jde o otázku rozsahu jeho trestné činnosti. Jak ale Nejvyšší soud vysvětlil výše, platí, že takovýmto způsobem nelze úspěšně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu uplatnit, neboť východiskem pro právní posouzení skutku jsou skutková zjištění ustálená na základě provedeného dokazování, nikoliv taková, která za správná považuje sám obviněný (srov. bod 79. tohoto usnesení).