11 Tdo 487/2024-708
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2024 o dovolání obviněného V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 8 To 19/2024, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 79/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 4 T 79/2023, byl obviněný V. P. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na straně 2 až 3 výroku rozsudku. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu 7 let.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že:
1) od blíže nezjištěné doby do 3. 10. 2022 v Praze XY, ulici XY, v hotelu XY, v pokoji číslo XY v XY. patře, který dlouhodobě obýval, neoprávněně, za účelem distribuce v 10 plastových sáčcích přechovával celkem 9,831 gramů heroinu o koncentraci 23,2 % diacetylmorfinu báze, což odpovídá 2,280 gramům diacetylmorfinu báze,
2) od blíže nezjištěné doby do 3. 10. 2022 minimálně v Praze XY, v ulici XY u čísla popisného XY ve svém motorovém vozidle tovární značky Mercedes – Benz, r.z. XY, v přihrádce pod sedadlem u řidiče neoprávněně za účelem distribuce přechovával celkem 3 kusy balíčků v alobalu s obsahem 14,65 gramů heroinu o koncentraci 23,5 % diacetylmorfinu báze, což odpovídá 3,44 gramům diacetylmorfinu báze,
3) od blíže nezjištěné doby do 4. 10. 2022 v Praze XY, ulici XY v jím užívaném bytě číslo XY, neoprávněně za účelem distribuce přechovával v plastovém sáčku celkem 27,87 gramů heroinu o koncentraci 2,1 % diacetylmorfinu báze, což odpovídá 0,58 gramu diacetylmorfinu báze,
4) od blíže nezjištěné doby v létě 2021 do 30. 6. 2022 na různých místech v Praze, minimálně v Praze XY, v okolí obchodního domu XY v ulici XY, v Praze XY, v okolí ulice XY a v Praze XY, v okolí ulice XY neoprávněně minimálně ve 30 případech, pokaždé v množství po 5 gramech za částku 5.000 Kč, prodal minimálně 150 gramů heroinu za celkovou částku 150.000 Kč A. L., narozené XY,
5) od blíže nezjištěné doby na jaře nebo v létě 2022 do 30. 6. 2022 na různých místech v Praze, s největší pravděpodobností buď v Praze XY v okolí zastávky metra XY nebo v Praze XY, v okolí XY nebo v Praze XY v okolí XY a XY a zastávky MHD XY nebo v Praze XY neoprávněně prodal minimálně ve dvou případech vždy v množství 0,5 gramu heroinu za částku 600 Kč J. K., narozenému XY,
6) od blíže nezjištěné doby v létě 2022 do 3. 10. 2022 na blíže nezjištěném místě v Praze XY ve XY, dále v Praze XY v okolí nákupního centra XY a v ulici XY minimálně po dobu dvou týdnů denně prodával přibližně 0,35 - 0,4 gramu heroinu za částku 400 Kč P. S., narozenému XY,
7) po blíže nezjištěné období okolo Vánoc na přelomu let 2021 a 2022 a dále od blíže nezjištěné doby minimálně v období dvou měsíců předcházejících dni 3. 10. 2022 do tohoto dne v Praze XY, u stanice metra XY a na dalších dosud blíže nezjištěných místech v Praze, neoprávněně opakovaně, v blíže nezjištěném počtu případů prodal 1 gram heroinu za 1.000 nebo 1.200 Kč nebo 0,5 gramu heroinu za 500 Kč T. G., narozenému XY, přičemž heroin je jako látka omamná uveden v příloze číslo 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný V. P., rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 8 To 19/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný V. P. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., když má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. mimo to spatřuje obviněný v nesprávném zjištění skutkového stavu, který nelze striktně oddělovat od nesprávného právního posouzení skutku, protože tyto dvě kategorie jsou v podstatě neoddělitelné. V této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.), dle něhož námitky, uplatněné proti porušení Listiny základních práv a svobod lze v rámci dovolání podřadit pod dovolací důvod dle původní právní úpravy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nyní dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože rozhodnutí vydané v ústavně nekonformním trestním řízení ve svém důsledku spočívá rovněž na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Má za to, že nižší soudy svým postupem porušily nejen ustanovení § 38, § 39 tr. zákoníku, ale i čl. 6 Úmluvy a právo na spravedlivý proces dle hlavy páté Listiny, spočívající v porušení čl. 36, 37, 38, 39 a 40 Listiny, neboť skutkové závěry v odsuzujícím rozsudku vyjádřené jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, které byly vyhodnoceny v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. v jeho neprospěch, přičemž důkazy svědčící v jeho prospěch nebyly vůbec provedeny nebo byly ignorovány. Trestní řízení je zatíženo porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu zásady in dubio pro reo a práva na obhajobu s přístupem ke všem dostupným důkazům, když některé důkazy, které mohly a měly být provedeny, byly soudem zcela ignorovány.
6. Obviněný předně namítl extrémní rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, kterážto vada měla podle něj nezpochybnitelný vliv na právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy na naplnění znaku „značný rozsah“. V reakci na uvedené soudům vytkl, že ignorovaly výpověď svědkyně A. L. z hlavního líčení konaného dne 21. 8. 2023, v jejímž rámci v podstatě nákup jakýchkoli drog od něj popřela a uvedla, že ho nezná. Nesouhlasil přitom se závěry, které soudy přisoudily jednotlivým výpovědím svědkyně L., když její (z jeho pohledu nevěrohodnou) výpověď z přípravného řízení považovaly chybně za pravdivou, a naopak její výpovědi z hlavního líčení neuvěřily.
7. Za rozporuplnou označil taktéž telefonickou komunikaci svědkyně L. v aplikaci Telegram, která podle orgánů činných v trestním řízení představovala její komunikací s jeho osobou. Vyjádřil přitom názor, že on osobou, která komunikovala v aplikaci Telegram pod jménem „V.“ a od níž L. heroin kupovala, nebyl. Na to konto soudům vytkl, že k jeho návrhu nepředvolaly znalce či odborníka, který by se mohl vyjádřit k nesrovnalostem komunikace v aplikaci Telegram, zejména k jeho námitce, podle níž on touto osobou být nemohl, neboť osoba „V.“ reagovala i v době kdy již byl ve vazbě.
8. Ke skutku pod bodem 1) vztahujícímu se k heroinu nalezenému v hotelu XY namítl, že nic neprokazuje, že by šlo o jeho drogu, neboť zde bydlí spousta Ukrajinců, přičemž pokud snad byl v hotelu pozorován, zřejmě se tak stalo v souvislosti s tím, že na žádost některého z nich vyzvedával nějaká zavazadla. Stejně tak z ničeho neplyne, že by mu patřily další věci nalezené v hotelu. Zmíněné pochybnosti ve vztahu ke skutkům pod body 1) a 4) tak podle něj vylučují, že by mohlo dojít k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Ve vztahu k výroku o vině závěrem shrnul, že nižší soudy se s jeho obhajobou nejen náležitě a přesvědčivě nevypořádaly, ale souhrn důkazů svědčících v jeho prospěch ignorovaly, zatímco vypovídací hodnotu důkazů jiných přecenily v jeho neprospěch. V zásadě tak skutkové závěry soudu extrémně vybočují z provedených důkazů, v důsledku čehož celkové hodnocení provedených důkazů vykazuje znaky svévole s cílem dosáhnout za každou cenu jeho odsouzení.
9. Ve vztahu k výroku o trestu pak po připomenutí ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku namítl, že v případě rozhodnutí o propadnutí věci, konkrétně motorového vozidla zn. Mercedes Benz, byla tímto trestem postižena i jeho matka, která se na jeho koupi finančně podílela a užívala je, přičemž k zakoupení vozidla navíc došlo dlouho před spácháním trestného činu.
10. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil „usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2024, č. j. 7 To 413/2023, případně i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 10. 2023, č. j. 52 T 92/2023“ (pozn. správně má být usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2024, sp. zn. 8 To 19/2024, případně i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 4 T 79/2023), usnesení Městského soudu v Praze event. i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušil a věc přikázal „jednomu či druhému z nich k novému projednání a rozhodnutí“. Současně požádal o odklad či přerušení výkonu trestu odnětí svobody a pozastavení nakládání s věcmi, tedy s motorovým vozidlem Mercedes Benz S350, nebylo-li dosud prodáno.
11. Z vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) k podanému dovolání vyplývá, že dovolání obviněného je doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. V návaznosti na to připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
12. Ve vztahu k výroku o vině obviněný označil primárně dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první a třetí alternativě, tj. rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. S akcentem na svou popěrnou obhajobu a výpověď svědkyně A. L. u hlavního líčení vytýká zjevný nesoulad provedených důkazů a skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu, a současně tvrdí, že nebylo bezdůvodně vyhověno jeho návrhu na doplnění dokazování, v jehož rámci by se odborně zdatná osoba mohla vyjádřit k problematice autentičnosti komunikace v aplikaci Telegram a přiřazení jí konkrétní osobě, a to ve vztahu k časům, kdy měla proběhnout. Obviněným přednesené výhrady podle státního zástupce sice s velkou dávkou tolerance pod uvedený dovolací důvod podřadit lze, jsou však zjevně neopodstatněné.
13. Pokud jde o problematiku úplnosti dokazování, státní zástupce podotýká, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by obviněný na svém požadavku na doplnění dokazování trval, neboť tento dával soudu pouze ke zvážení. Nicméně, i pokud by se skutečně jednalo o návrh na doplnění dokazování, šlo by o důkaz nadbytečný, a to mj. i z důvodů popsaných v odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí odvolání.
14. Opodstatněnou neshledal státní zástupce ani námitku, v jejímž rámci obviněný v reakci na výrok o vině a skutková zjištění vztahující se ke skutkům pod body 1) a 4) vytkl zjevný rozpor skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů.
15. Skutková zjištění podstatná pro závěr o vině obviněného vyplynula z výpovědí svědků L., K., S. a G., a to včetně rekognicí provedených s těmito svědky, jimiž byl obviněný jako distributor heroinu spolehlivě ztotožněn. Uvedené důkazy současně korespondují s výsledky domovních prohlídek provedených v bytě č. XY na ulici XY, Praha XY a na pokoji č. XY hotelu XY, stejně jako s výsledky prohlídek jiných prostor a pozemků, především motorového vozidla Mercedes Benz S350 RZ XY, kdy ve všech případech byl zajištěn mj. heroin. Byly rovněž nalezeny prostředky sloužící k distribuci a ředění drog, a stejně tak byl v hotelu XY objeven mobilní telefon svědka G., který ho zastavil z důvodu prodeje drogy.
16. Opomenout nelze ani souhrn stop zajištěných a zkoumaných v rámci odborných expertiz z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, dále znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky zkoumající mobilní telefony, v nichž byly objeveny informace týkající se distribuce drog, stejně jako informace získané postupem podle § 88a tr. ř. ve vztahu k jednotlivým zajištěným SIM kartám či výstup ze sledování osob a věcí související se skutkem pod bodem 1).
17. Dovolací argumentace obviněného je totiž vystavěna výlučně na jeho nesouhlasu se skutkovými závěry soudů. Fakticky totiž vůbec nevytýká, že by právě tato skutková zjištění soudů nenaplňovala znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným, přičemž středobodem jeho přesvědčení o vadné právní kvalifikaci a absenci podmínek pro naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je toliko jeho nesouhlas s přiléhavými skutkovými zjištěními soudů. Takto předestřené námitky se však s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně rozcházejí.
18. Pokud obviněný dále vznesl stručné výhrady proti výroku o trestu propadnutí věci, konkrétně automobilu Mercedes S350, RZ XY, z popisu údajné vady podle státního zástupce není zcela zřejmé, zda ve vztahu k němu vytýkal jeho nepřiměřenou přísnost, nebo zda se podle něj, s ohledem na užívání vozu matkou, která na jeho nákup měla rovněž finančně přispět, jednalo o trest nepřípustný, pro jehož uložení nebyly splněny zákonné podmínky.
19. V obecné rovině státní zástupce poznamenal, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu – s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci zákonného dovolacího důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. To obviněný vůbec neučinil. Kromě toho, že tento dovolací důvod neoznačil, je navíc stěžejní, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je reagováno toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo se jednalo o trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu.
20. To však není případ dovolatele, neboť jím zpochybňovaný trest propadnutí věci (automobilu) byl trestem přípustným. Jak totiž vyplynulo z osvědčení OTP č. XY, vůz byl ve výlučném vlastnictví dovolatele, přičemž podle skutkových zjištění soudů byl také nástrojem trestné činnosti, k jejímuž páchání byl užit. I pokud by tedy obviněný zmíněný dovolací důvod výslovně označil a svými výhradami cílil právě proti přípustnosti uložení trestu propadnutí věci, jeho námitku by bylo namístě posoudit jako zjevně neopodstatněnou.
21. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Naznačený způsob rozhodnutí současně vylučuje důvodnost a oprávněnost požadavku obviněného na odložení či přerušení výkonu rozhodnutí.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
23. Obviněný předně uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
24. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
25. Obviněný současně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí „na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
26. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněný uplatnil již v předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
27. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněným uplatněný v jeho první a třetí alternativě, za relevantní, nicméně neopodstatněné, lze označit námitky, jimiž vytýká, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
28. Dovolací námitky proti učiněným skutkovým zjištěním ve vztahu k bodům 1) a 4) obsahují nesouhlas dovolatele s tím, že byl uznán vinným na základě skutkového stavu a důkazů, které oba nižší soudy vyhodnotily podle jeho názoru nesprávně. Svými námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny, obviněný ve skutečnosti brojí proti rozsahu a způsobu vyhodnocení důkazů ze strany obou soudů a nabízí jejich vlastní hodnocení. V důsledku toho shledal, že skutková zjištění stran jemu přisouzené trestné činnosti v těchto bodech, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, neodpovídají obsahu provedených důkazů, tedy jsou s nimi ve zjevném rozporu. To platí zejména ve vztahu k námitkám ke skutku ad 1), že nic neprokazuje, že by se jednalo o jeho drogu, že toliko na žádost některého z Ukrajinců bydlících v hotelu XY vyzvedával nějaká zavazadla, že mu nepatří ani další věci nalezené v hotelu, že na těchto nebyly nalezeny jeho otisky ani stopy DNA, poukazuje, že G., jemuž nalezený mobilní telefon patřil nicméně neuvedl, že by jej předal právě jemu. Ohledně skutku ad 4) namítá, že soudy ignorovaly výpověď svědkyně A. L. z hlavního líčení dne 21. 8. 2023, kdy nákup jakýchkoliv drog od jeho osoby popřela a uvedla, že jej nezná, odmítá hodnotící závěry soudů, pokud ve vztahu k výpovědi této svědkyně chybně za pravdivou označily její výpověď z přípravného řízení. Za rozporuplnou označil též vyhodnocení jeho údajné telefonické komunikace s L., přičemž popírá, že to nebyl on, kdo s ní v aplikaci Telegram komunikoval a další.
29. Podstata dovolací argumentace obviněného tak nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu spočívající v tom, že skutková zjištění soudu prvního stupně projevující se v závěru o jeho vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž vyšly oba nižší soudy zpochybnit a prosadit vlastní (pro obviněného příznivější) variantu skutkového děje.
30. K výše namítanému zjevnému rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními nutno stran jeho existence zdůraznit, že by musel nastat takový exces, který odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento rozpor ale nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. IV. ÚS 570/03).
31. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek soudu prvního stupně a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Obvodní soud pro Prahu 10 realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových a právních závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Městský soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal.
32. Za relevantní nelze považovat ani tvrzení dovolatele, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. „in dubio pro reo“, když některé důkazy, které mohly a měly být provedeny, byly zcela ignorovány. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
33. Zásada in dubio pro reo, na kterou se obviněný odvolává, je zásadou procesní a Nejvyšší soud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014 a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. Také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. III. ÚS 888/14 publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu.
34. Není pochyb o tom, že soud prvního stupně odvodil své skutkové závěry z výsledků provedeného obsáhlého dokazování, které poskytovalo dostatečný obraz o trestném jednání obviněného. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá, že ačkoliv obviněný spáchání uvedeného zločinu v přisouzeném rozsahu popírá, je z této trestné činnosti spolehlivě usvědčován konkrétními důkazy. Dostatečné ukotvení skutkových závěrů soud prvního stupně shledal nejen v jeho částečném doznání, ale zejména ve výpovědích svědků A.
L., J. K., P. S. a T. G. – uživatelů a odběratelů heroinu, kteří popsali nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkali, ale také případy, kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu od něj heroin získali. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, pokud vycházel z výpovědi svědkyně A. L. z přípravného řízení, kterou označil za spontánní, souvislou a podrobnou, přičemž neshledal žádný důvod pochybovat o její věrohodnosti, zejména za situace, kdy plně korespondovala se zjištěními vyplývajícím z jejich vzájemné komunikace prostřednictvím aplikace Telegram.
Soud prvního stupně rovněž logicky zdůvodnil, z jakých důvodů tuto výpověď shledal za pravdivou oproti tendenčním tvrzením svědkyně u hlavního líčení dne 21. 8. 2023. Odvolací soud se rovněž v bodě 11. odůvodnění rozhodnutí vypořádal s námitkou obviněného ve vztahu k rekognici, které se účastnila svědkyně A. L. Doplnil dokazování přehráním videozáznamu z uvedeného úkonu, přičemž neshledal ani žádnou obviněným namítanou indispozici svědkyně v průběhu daného úkonu. Poukázal, že tomuto úkonu byla přítomna i obhájkyně obviněného, která na přímý dotaz policisty na konci rekognice uvedla, že k úkonu nemá žádné námitky.
Svědkyně jednoznačně popsala, jak poznala osobu obviněného mezi figuranty a jeho rozpoznání žádným způsobem nezpochybnila. Z fotografií figurantů odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku, že by se obviněný od nich výrazně odlišoval z důvodu jeho národnosti. Taktéž náležitě zdůvodnil, z jakých důvodů se neztotožnil s námitkou obviněného stran zpochybnění věrohodnosti svědkyně, přičemž za nepřípadné, hraničící s křivým obviněním označil tvrzení obviněného naznačující manipulaci s důkazy ze strany policistů, pro které nebyl předložen žádný důkaz.
Skutkové závěry jsou dále podporovány řadou dalších, zejména listinných důkazů. Jedná se především o výstupy vyplývající z rekognicí provedených s výše uvedenými svědky, kteří jednoznačně označili obviněného jako osobu, od které odebírali heroin. Tyto důkazy pak korespondují i s výsledky domovních prohlídek provedených v bytě č. XY, XY, Praha XY a v hotelu XY, v pokoji č. XY, stejně jako s výsledky prohlídky jiných prostor a pozemků – motorového vozidla Mercedes Benz S350, při nichž byl nalezen nejen heroin, ale též prostředky sloužící ředění drog a jejich distribuci.
V bytě v Křižíkově ulici pak bylo zajištěno též velké množství finančních prostředků, a to 400.000 Kč a 380 euro, ohledně nichž obviněný, který nebyl nikde zaměstnán, nebyl nicméně schopen věrohodným způsobem osvětlit jejich původ.
V pokoji hotelu XY byl nalezen rovněž mobilní telefon svědka T. G., který jej zastavil z důvodu prodeje drog obviněnému či osobě „M.“, která mu s distribucí heroinu pomáhala. Nutno též poukázat na souhrn stop zajištěných a zkoumaných v rámci odborných expertiz z oboru kriminalistiky, odvětví chemie, stejně jako na znalecký posudek z oboru kybernetiky, odvětví výpočetní techniky, zkoumající nalezené mobilní telefony, v nichž byly objeveny informace týkající se distribuce drog, a dále též informace získané postupem podle § 88a tr. ř. ve vztahu k jednotlivým zajištěným SIM kartám či výstup ze sledování osob a věcí ve vztahu ke skutku pod bodem 1).
35. Těmto důkazům byla oběma soudy nižších stupňů důvodně přiznána věrohodnost, přičemž není důvod od skutečností z nich jednoznačně a bezpochybně vyplývajících, odhlížet. V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 10, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, se rozhodně nejedná o žádný zjevný rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
36. Pokud jde o námitky, týkající se neprovedení důkazu odborným či znaleckým zkoumáním ve vztahu k problematice autentičnosti komunikace v aplikaci Telegram, její přiřazení ke konkrétní osobě, a to ve vztahu k časům, kdy měla proběhnout, je nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
37. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenutý důkaz nejednalo. V tomto směru nutno poukázat na protokol o hlavním líčení konaném dne 9. 10. 2023, z jehož obsahu se podává, že k dotazu předsedkyně senátu strany uvedly, že nemají další návrhy na doplnění dokazování (str. 3 protokolu o hlavním líčení na č. l. 552 tr. spisu). Toliko obhájkyně obviněného uvedla, že by„dala jen k úvaze soudu co se týká toho Telegramu, fotek z telefonu L., že by se v telefonu ukázal nějaký čas, kdy byl telefon online, což by znamenalo, že to je úplně někdo jiný než obviněný, nebo tam bylo s telefonem manipulováno ze strany policie, nebo si to nedokážu vysvětlit, proč tam byl nějaký čas, kdy byl naposledy V. online, v 00.45 hodin, ten den, ale ten den obžalovaný už byl dlouho ve vazbě. Tak asi bych to dala k úvaze soudu“. Za této situace soud prvního stupně, který provedl dokazování stran skutkových zjištění rozhodných pro ustálení skutkových závěrů a pro odůvodnění výroku o vině a trestu neměl důvod, aby se s tímto návrhem jakkoli vypořádával. Nakonec i podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dokazování způsobem zákonem předpokládaným a v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb a následně bylo v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vyhodnoceno. K tomu, že i kdyby se jednalo o návrh na doplnění dokazování, šlo by o důkaz nadbytečný, se též vyjádřil v bodě 12 odůvodnění usnesení tak, že: „Pokud jde o námitky ohledně telegramové komunikace (obhájkyně dala k úvaze nalézacího soudu, zda prověřovat čas na komunikaci, když byl ve vazbě, provedení důkazu přímo nenavrhla) v mobilním telefonu sv. L., která byla zajištěna ohledáním, pak k důkazu byl proveden obsah této komunikace z června 2022. Komunikace mimo jiné ve spojení s výpovědí sv. L. prokazuje několikagramové nákupy heroinu, někdy realizované i 2x denně. Skutkový stav byl nalézacím soudem zjištěn bez důvodných pochybností. Řešení otázky poslední aktivity obžalovaného v aplikaci Telegram, jak se zobrazuje na fotografiích z ohledání telefonu, není pro objasnění věci potřeba a je nadbytečné. Přístupové údaje k profilu mohly být komukoliv předány za účelem udržení komunikace s odběrateli návykových látek“.
38. Obviněným dále uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není naplněn námitkami, jimiž vyjadřuje nesouhlas s právním hodnocením posuzovaného jednání podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, což by obecně byly námitky pod tento dovolací důvod podřaditelné. Nejvyšší soud nicméně shledal, že dovolání je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., z obsahu dovolání je však zřejmé, že žádné konkrétní námitky obviněného proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání nesměřují.
39. Dovolatel totiž svou argumentací, že skutkové závěry soudu prvního stupně byly učiněny v extrémním rozporu s provedenými důkazy, kdy z obsahu provedených důkazů z přípravného řízení a následně z důkazů provedených před soudem prvního stupně nevyplývají takové skutečnost, jimiž by došlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zločinu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterou uplatnil již v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči právnímu hodnocení. Takto pojaté výhrady totiž nesměřují proti právnímu posouzení věci, že skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 10 popsaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nenaplňují znaky jemu přisouzeného zločinu, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově nenaplňují.
40. V návaznosti na shora uvedená východiska Nejvyšší soud konstatuje, že ze skutkových zjištění, jak jsou popsána v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) a podrobně rozvedena v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a ze kterých s ohledem na výše již uvedené vychází i Nejvyšší soud, je evidentní, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil všechny zákonné znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
41. Vznáší-li obviněný též námitky proti trestu propadnutí věci – automobilu zn. Mercedes S350, RZ XY, MZP Ukrajina, jak již správně podotkl státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, v tomto směru neuplatnil žádnou bližší argumentaci, z níž by bylo zřejmé, zda ve vztahu k jeho uložení namítá jeho nepřiměřenou přísnost nebo zda má za to, že se jednalo o trest nepřípustný, pro jehož uložení nebyly splněny zákonné podmínky. V této souvislosti je tak třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
42. Nejvyšší soud nicméně pro úplnost dodává, že podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti. Podle odst. 3 věty první téhož ustanovení trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.
43. Je třeba uvést, že důkazy provedené v průběhu trestního řízení zcela zjevně svědčí o tom, že oba soudy založily svá skutková zjištění i ve vztahu k této dovolací námitce, na relevantních důkazech. Pokud došlo podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v rámci uloženého trestu propadnutí věci rovněž k propadnutí automobilu zn. Mercedes S350, RZ XY, MZP Ukrajina, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že vozidlo bylo užíváno k distribuci drog, když přímo v tomto vozidle byla droga nalezena v tajné schránce u spolujezdce. Rovněž neshledal pochybnosti o tom, že předmětné vozidlo je výlučným majetkem obviněného, neboť vlastnictví vozidla obviněným bylo prokázáno OTP č. XY, tzn., že toto je na obviněného registrováno na Ukrajině. Tvrzení, že vozidlo z poloviny vlastní jeho matka, což dokládá jejím čestným prohlášením s plnou mocí, kterou ji jako vlastník vozidla zmocnil k administrativním a právním úkonům s registrací či zcizením vozidla souvisejícím, však nijak nesvědčí o spoluvlastnictví vozidla matkou obviněného. Okolnost, že matka obviněného případně finančně přispěla na nákup tohoto vozidla na tomto závěru nic nemění.
44. Měl-li tedy obviněný svými námitkami na mysli, že uložený trest propadnutí této věci je nepřípustný, jde o námitku evidentně neopodstatněnou. Je totiž zjevné, že v posuzovaném případě byl uložený trest propadnutí věci (automobilu Mercedes S350) trestem přípustným a jak výše uvedeno, tento automobil byl nástrojem posuzované trestné činnosti.
45. Jestliže obviněný v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítal hmotněprávní pochybení i v postupu při ukládání trestu s odkazem
na § 38 a 39 tr. zákoníku, nutno zdůraznit, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu tohoto dovolacího důvodu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Žádnou z těchto eventualit však obviněný nevytkl, přičemž v daném případě ukládání úhrnného, souhrnného či společného trestu nepřicházelo v úvahu. V této souvislosti lze též zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
46. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly podrobně rozebrány v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž již soud prvního stupně se jimi rozsáhle zabýval. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 3-13), a rovněž poukazuje na odůvodnění usnesení odvolacího soudu (str. 3-4). Nejvyšší soud konstatuje, že postupem soudů obou stupňů nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, ani z toho vyplývající zásada in dubio pro reo, jak je jím namítáno.
47. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného V. P. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako neopodstatněné odmítl. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
48. Nejvyšší soud nerozhodoval samostatným výrokem o podnětu obviněného V. P. na odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, když s ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nebyl ve věci k postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. shledán důvod (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu