20 Cdo 1715/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněného M. F., narozeného dne XY, bytem XY,
zastoupeného Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích,
U Černé věže č. 304/9, proti povinnému K. D., narozenému dne XY, bytem XY,
zastoupenému opatrovníkem JUDr. Zbyňkem Krchňavým, advokátem se sídlem v
Dačicích, Bratrská č. 303, za účasti bývalé manželky povinného E. D., narozené
dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Špulkou, advokátem se sídlem v Praze
5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, pro 1 633 777,03 Kč s příslušenstvím, vedené u
soudního exekutora JUDr. Milana Bronce, Exekutorský úřad České Budějovice, pod
sp. zn. 8 EX 717/17, o dovolání bývalé manželky povinného E. D. proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 24 Co
528/2020, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. dubna 2020, sp. zn.
24 Co 528/2020, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých
Budějovicích k dalšímu řízení.
1. Soudní exekutor JUDr. Milan Bronec, Exekutorský úřad České
Budějovice, usnesením ze dne 1. 4. 2020, č. j. 8 EX 717/17-238, udělil příklep
oprávněnému jako vydražiteli na vydražených nemovitostech – pozemku parc. č.
XY, orná půda, o výměře 639 m2, parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o
výměře 538 m2, jehož součástí je stavba č. p. XY, rodinný dům, parc. č. XY,
trvalý travní porost, o výměře 1322 m2, a parc. č. XY, trvalý travní porost, o
výměře 1014 m2, vše v k. ú, XY, obec XY, zapsaných na LV XY pro k. ú. XY, obec
XY, okres XY (dále též jen „vydražené nemovitosti“), za nejvyšší podání 2 060
000 Kč.
2. K odvolání bývalé manželky povinného Krajský soud v Českých
Budějovicích usnesením ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 24 Co 528/2020, usnesení
soudního exekutora potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne
20. 2. 2020, č. j. 8 EX 717/17-208, vydal soudní exekutor dražební vyhlášku,
kterou nařídil elektronickou dražbu na 1. 4. 2020, že v dražební vyhlášce byl
popsán předmět dražby, určena výsledná cena částkou 2 000 000 Kč, stanoveno
nejnižší podání na 1 333 333 Kč a výše jistoty na 500 000 Kč. Odvolací soud
dospěl k závěru, že při dražebním jednání nedošlo k porušení zákona ve smyslu §
336k odst. 4 občanského soudního řádu, neboť dražba byla nařízena pravomocnou
dražební vyhláškou vydanou na základě pravomocného usnesení o ceně a proběhla
zákonem předpokládaným způsobem. Dražební vyhláška byla doručena příslušnému
finančnímu úřadu, přičemž obecnímu úřadu zákon doručit exekuční příkaz
neukládá. Vydražené nemovitosti byly vždy označeny jako majetek ve společném
jmění povinného a bývalé manželky povinného, přičemž odvolací soud nezjistil,
že by byl předmět dražby nesprávně označen jako prodej ideální poloviny
vydražených nemovitostí, a dovodil, že rozhodná je pouze skutečnost, jak byly
vydražené nemovitosti popsány v exekučním příkazu, usnesení o ceně, dražební
vyhlášce a usnesení o příklepu. Odvolací soud rovněž dovodil, že námitky, které
bývalá manželka vznesla v návrhu na zastavení exekuce ze dne 29. 3. 2020 a v
návrhu na odklad exekuce, jsou obsahově totožné s námitkami, které bývalá
manželka povinného vznesla již v předcházejících řízeních o návrzích na
zastavení exekuce, bylo o nich již rozhodnuto tak, že nejsou důvodné, a proto
nebyl dán důvod pro nekonání dražby. Vzhledem k tomu, že bývalá manželka
povinného je z účasti na dražbě zákonem vyloučena a její nemožnost se dražby
účastnit je tedy nerelevantní a vzhledem ke skutečnosti, že šlo o elektronickou
dražbu, nebránil jejímu konání ani vyhlášený nouzový stav.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala bývalá manželka povinného
dovolání. Namítá, že v projednávané věci byl dán důvod pro změnu usnesení o
příklepu podle ustanovení § 336k odst. 4 občanského soudního řádu tak, že se
příklep neuděluje, protože soudní exekutor při inzerci plánované dražby
pochybil, když v popisu předmětu dražby nesprávně inzeroval, že předmětem je
pouze spoluvlastnický podíl na vydražených nemovitostech (za cenu celé
nemovitosti), namísto celých nemovitostí. Chybný popis vydražených nemovitostí
v inzerátu přitom mohl mít za následek menší počet zájemců o dražbu nemovitostí
a aktivních dražitelů a v tomto důsledku rovněž i nižší konečnou cenu, za
kterou byly nemovitosti vydraženy. Odvolací soud se touto námitkou bývalé
manželky povinného téměř nezabýval, nepřihlédl k dokládaným inzerátům soudního
exekutora z portálu www.exdrazby.cz, a jeho závěr, že chybné označení v
inzerátu je nepodstatné, je nepřezkoumatelný. Soudní exekutor rovněž porušil
ustanovení § 335b odst. 5 občanského soudního řádu, když exekuční příkaz k
prodeji vydražených nemovitostí po nabytí právní moci nevyvěsil na své úřední
desce, ani jej nedoručil příslušnému finančnímu a obecnímu úřadu. V důsledku
tohoto pochybení soudního exekutora se případní zájemci o dražbu nemohli
dozvědět s dostatečným předstihem o jejím konání a dražby se tak zúčastnili
aktivně pouze dva dražitelé, z nichž jedním byl oprávněný. Dovolatelka dále
namítá, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi jejími
námitkami týkajícími se nesprávného doručování písemností povinnému v průběhu
řízení, konkrétně že povinnému byl ustanoven opatrovník usnesením ze dne 16. 3. 2017, č. j. 10 EXE 4050/2013-100, z důvodu, že se nezdržoval na adrese svého
bydliště, proto mu nebylo řádně doručeno vyrozumění o zahájení exekuce, ani
další rozhodnutí soudního exekutora do doby ustanovení opatrovníka a zřejmě ani
exekuční titul. Tímto postupem odvolací soud porušil právo dovolatelky na
spravedlivý proces. Dovolatelka konečně namítá, že pro stanovení ceny
vydražených nemovitostí pro dražbu konanou dne 1. 4. 2020 neměl být použit
znalecký posudek Ing. Neubauera ze dne 25. 10. 2017, z důvodu jeho
neaktuálnosti. Vzhledem k časové prodlevě od jeho vypracování došlo v mezidobí
k podstatné změně poměrů, ze kterých znalecký posudek vycházel, a to jak stavu
vydražených nemovitostí, tak celkové situace na trhu nemovitostí. Bývalá
manželka povinného si k prokázání této skutečnosti nechala zpracovat znalecký
posudek JUDr. Kubáta č. 11/2020, ze kterého vyplývá, že došlo ke změně poměrů,
ze kterých vycházel posudek Ing. Neubauera, a byl tedy dán důvod pro změnu
usnesení o ceně, která je ve skutečnosti vyšší, než byla stanovená. Vzhledem k
tomu, že odvolací soud ve svém rozhodnutí pouze odkázal na rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1182/2016, které však na projednávanou věc
nedopadá, a dovodil, že samotný faktor času za okolnost rozhodnou pro ocenění
nemovitosti nelze považovat, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné rovněž v této
otázce.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu
změnil, popřípadě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatelka v
dovolání rovněž navrhla odklad právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího
soudu.
4. Oprávněný ve svém vyjádření namítá, že v usnesení o nařízení
dražebního jednání byly v předmětu dražby specifikovány nemovitosti ve
společném jmění povinného a jeho bývalé manželky, že tvoří jeden funkční celek
a budou draženy s příslušenstvím a součástmi jako jeden celek, přičemž pro
provedení dražby jsou podstatné pouze informace uvedené v dražební vyhlášce a
jakékoliv jiné údaje, které se objevily na internetu, nejsou údaji soudního
exekutora. Namítá, že cena prodávané nemovitosti stanovená znaleckým posudkem
Ing. Neubauera, potažmo cena, za kterou byly nemovitosti vydraženy, odráží
tržní cenu v dané lokalitě a nelze přisvědčit názoru, že byla-li by stanovena
cena nemovitostí vyšší, byl by rovněž i větší zájem o dražbu nemovitostí.
Povinnému byl v řízení ustanoven opatrovník, kterému jsou doručována usnesení
soudního exekutora. Oprávněný navrhl, aby dovolací soud dovolání bývalé
manželky povinného odmítl.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se
dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
6. Dovolatelka namítá, že ze strany soudního exekutora došlo k pochybení
při doručování a vyvěšování exekučního příkazu k prodeji nemovitých věcí
spočívající v tom, že exekuční příkaz nebyl doručen příslušnému finančnímu a
obecnímu úřadu a nebyl ani vyvěšen na úřední desce soudního exekutora. Podle
ustanovení § 49 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a
exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, dále též jen „ex. řád“, a podle § 335b odst. 5 o. s. ř. se exekuční
příkaz po nabytí právní moci doručí finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v
jejichž obvodu je nemovitá věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště
(sídlo). Případné pochybení v tomto směru však samo o sobě nevede k tomu, že by
exekuční příkaz nenabyl právní moci, a tato okolnost tedy sama o sobě nebrání
uskutečnění dražby. Za porušení zákona ve smyslu § 336k odst. 4 o. s. ř. by
mohlo být považováno až to, že by soudní exekutor nedoručil obecnímu úřadu
dražební vyhlášku, takže by nemohlo dojít k uveřejnění dražební vyhlášky ze
strany obecního úřadu způsobem v místě obvyklým (§ 225c odst. 3 o. s. ř.), což
by vedlo k oprávněnému úsudku, že dražby se zřejmě nezúčastnili všichni
potenciální dražitelé, protože nebyli v přiměřeném předstihu informováni o
dražebním jednání. Závěr odvolacího soudu, že toto opomenutí nevedlo k porušení
zákona při dražbě podle § 336k odst. 4 o. s. ř. je tedy správný.
7. Dovolatelka dále namítá, že cena vydražených nemovitostí byla
stanovena nesprávně, neboť byla určena na základě znaleckého posudku Ing.
Neubauera ze dne 25. 10. 2017, po jehož vypracování se podstatně změnily poměry
a stav nemovitostí, proto z tohoto znaleckého posudku neměl soudní exekutor
vycházet. Odvolacímu soudu přitom vytýká, že nepřihlížel k předloženému
znaleckému posudku JUDr. Kubáta, ze kterého vyplývá, že byl dán důvod pro změnu
usnesení o ceně.
8. Z ustálené soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007, či ze dne 23. 5 2007, sp. zn. 20 Cdo
2006/2006 a mnoho rozhodnutí dalších), stejně jako literatury (viz např.
Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201-376. Komentář. 1.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 2502 s.) vyplývá, že zákonná úprava rozděluje
průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z
nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení
exekuce, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s
nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a
určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba
a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení
zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v
další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak
tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu § 336a odst.
1 písm. d/ o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání /§ 336 o. s. ř./) a u
dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu
uvést (§ 336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Pravomocným usnesením určujícím
výslednou cenu nemovitostí i usnesením o dražební vyhlášce je soud při
rozhodování o příklepu vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného pod č.
4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, s. 16/46),
vyjma např. podstatné změny poměrů, z nichž vycházel znalecký posudek při
ocenění nemovitostí, jejich příslušenství, práv a závad spojených s
nemovitostmi, např. podstatné znehodnocení stavby živelní pohromou (o kterýžto
případ v souzené věci nejde). Kromě toho je třeba zdůraznit, že účelem ocenění
není stanovení ceny, za kterou bude nemovitost prodána. Výsledná cena (§ 336a
odst. 1 písm. d/ o. s. ř.), jak je zřejmé z ustanovení § 336e odst. 1 o. s. ř.,
představuje jen východisko pro určení výše nejnižšího podání; nemovitost se v
exekuci prodává za nejvyšší podání, a kolik toto podání bude činit, se ukáže až
v samotné dražbě.
9. Z obsahu spisového materiálu se podává, že dovolatelka předložila
znalecký posudek JUDr. Kubáta č. 11/2020, který byl zpracován ke dni 15. 4.
2020, dne 16. 4. 2020, přičemž dražba proběhla dne 1. 4. 2020. Vzhledem k
tomu, že nový znalecký posudek byl vypracován a soudnímu exekutorovi předložen
až po konání dražebního jednání, nemohl být na jeho základě dán ani důvod k
revizi usnesení o ceně; bylo věcí dovolatelky, aby podstatnou změnu okolností,
pro které by mělo dojít ke změně usnesení o ceně, tvrdila a exekutorovi
doložila do doby vydání dražební vyhlášky (viz ustanovení § 336a odst. 4 o. s.
ř.). Dovolací soud se přitom ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že prosté
plynutí času v řádu cca 2,5 roků není samo o sobě důvodem pro změnu usnesení o
ceně ve smyslu ustanovení § 336a odst. 4 o. s. ř., aniž by dovolatelka včas
poukázala na podstatné změny na věci nebo změny na trhu s nemovitostmi, k nimž
eventuálně došlo od původního usnesení o ceně do nařízení dražebního jednání.
Exekutor proto nepochybil, jestliže sám z moci úřední neprověřoval, zda má
dojít ke změně usnesení o ceně pouze proto, že od vypracování původního
znaleckého posudku uplynulo cca 2,5 roku.
10. Dovolatelka dále namítá, že soudní exekutor při inzerci plánované
dražby pochybil, když v popisu předmětu dražby nesprávně inzeroval, že
předmětem je pouze spoluvlastnický podíl na vydražených nemovitostech (za cenu
celých nemovitostí), namísto celých nemovitostí. Tato námitka však nemůže
přípustnost dovolání založit, neboť dovolatelka zpochybňuje skutkový stav
zjištěný odvolacím soudem, podle něhož „v odvolání tvrzené označení předmětu
dražby, jako prodej ideální poloviny nemovitých věcí, ze spisu nevyplývá a
podstatné je, jak jsou nemovité věci popsány v exekučním příkazu, usnesení o
ceně, dražební vyhlášce a usnesení o příklepu“. Skutkový základ sporu však
nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; pro dovolací soud je závazný
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4589/2015,
proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne
25. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2393/16). Namítá-li tedy dovolatelka chybný popis
předmětu dražby, resp. chybnou inzerci předmětu dražby na webových stránkách,
opírá dovolání o skutkové okolnosti, které odvolací soud nezjistil, takže tato
její námitka nezakládá přípustnost dovolání (ustanovení § 241a odst. 1, 3 o. s.
ř.).
11. Dovolatelka konečně odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně
nevypořádal s jejími námitkami v odvolání stran nesprávného doručování
písemností povinnému v průběhu řízení, zejména, že mu nebylo řádně doručeno
vyrozumění o zahájení exekuce ani další rozhodnutí soudního exekutora z důvodu,
že se povinný dlouhodobě nezdržuje na adrese trvalého bydliště a opatrovník mu
byl ustanoven až dne 16. 3. 2017. Odvolací soud se s touto námitkou dovolatelky
vypořádal pouze tak, že „argumenty bývalé manželky povinného na zastavení
exekuce ze dne 29. 3. 2020 jsou obsahově totožné s argumenty v návrzích na
zastavení exekuce, o kterých rozhodl již Okresní soud v Jindřichově Hradci
usnesením ze dne 9. 5. 2017, č. j. 10 EXE 4050/2013-106, a Krajský soud v
Českých Budějovicích dne 14. 7. 2017, č. j. 24 Co 769/2017-128, a v návrhu
bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce prodejem nemovitých
věcí v jejich nevypořádaném společném jmění manželů, o kterém rozhodl Okresní
soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 10. 7. 2018, č. j. 10 EXE
4050/2013-250, a Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. 2. 2019, č. j. 24
Co 1383/2018-369.“ Při posouzení shora uvedené otázky je třeba zohlednit
nálezovou judikaturu Ústavního soudu, podle níž jakákoliv námitka, jejíž
podstatou je tvrzení dovolatele o porušení jeho ústavně zaručených základních
práv a svobod postupem nebo rozhodnutím odvolacího soudu v občanském soudním
řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.,
když ústavně zaručeným právem je i právo na spravedlivý proces, a může být o ni
opřeno i dovolání (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp.
zn. II. ÚS 2000/16, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn.
III. ÚS 772/13). Přitom nelze odestát, že za porušení práva na spravedlivý
proces je třeba pokládat i situaci, kdy z rozhodnutí odvolacího soudu není
zřejmé, které námitky odvolatelky, jak a v kterém z předchozích rozhodnutí byly
vypořádány (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2005, sp. zn.
22 Cdo 943/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo
4455/2009, nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94,
publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, ročník 1995,
č. 34, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 346/09).
Deficit nepřezkoumatelnosti je přitom ve vztahu k dovoláním napadenému
rozhodnutí způsobilým dovolacím důvodem, neboť v konečnému důsledku dovolateli
znemožňuje formulovat právní otázku, která by měla posloužit jako dovolací
důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1, 3 o. s. ř. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1927/2018). Z tohoto důvodu
dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání bývalé manželky povinného je
přípustné. Dovolací soud přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §
242 o. s. ř., bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
12. Z § 157 odst. 2 o. s. ř. plyne pro soud povinnost v odůvodnění
přesvědčivě vyložit (mimo jiné), které skutečnosti má prokázány a které
nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při
hodnocení důkazů řídil, a jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc
posoudil po právní stránce. Opomene-li se soud v odůvodnění náležitě vypořádat
se všemi námitkami významnými pro posouzení správnosti rozhodnutí ve věci, je
jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4634/2010). V projednávané věci se odvolací soud
námitkou odvolatelky stran nedostatků doručování exekučního titulu a dalších
písemností soudního exekutora povinnému adresně nezabýval, ačkoliv tyto mohou
potenciálně založit důvody pro rozhodnutí o změně usnesení o příklepu ve smyslu
§ 336 odst. 4 o. s. ř, a pouze bez dalšího odkázal na předchozí rozhodnutí ve
věci. Dovolací soud sice nevylučuje, že případné vypořádání konkrétních
opětovně vznesených námitek v zásadě lze provést i odkazem na dřívější
pravomocné rozhodnutí, v němž již byly jako předběžná otázka posuzovány a
nebyly shledány důvodnými a že soud z tohoto předchozího rozhodnutí při jejich
opakovaném posouzení vychází. Jiný přístup by totiž vedl k potlačení principu
předvídatelnosti práva a soudního rozhodování a s tím svázaného principu
legitimního očekávání, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního
rozhodování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn.
32 Cdo 578/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo
2740/2012, uveřejněné pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). I za takových okolností je však třeba v dalším navazujícím
rozhodnutí uvést, jaké konkrétní námitky již byly dříve jako předběžné otázky
ve kterém konkrétním rozhodnutí a s jakým výsledkem posouzeny, jakož i ve
stručnosti sdělit, proč soud nemá důvod se od jejich dřívějšího řešení
odchýlit.
13. V posuzované věci byly nedostatky odůvodnění usnesení odvolacího
soudu na újmu dovolatelky, neboť odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí
adresně nezabýval a nevypořádal se všemi námitkami. Rozhodnutí odvolacího soudu
proto není správné. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení
dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro
změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle
ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Českých
Budějovicích) vrátil k dalšímu řízení (srov. § 243e odst. 2 věta první o. s.
ř.).
14. Dovolatelka v dovolání navrhuje odklad právní moci dovoláním
napadaného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8.
2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že lze akceptovat takový
postup, kdy o návrhu na odklad vykonatelnosti Nejvyšší soud rozhodne spolu s
dovoláním, aniž by se zabýval důvody, pro které je jeho vydání navrhováno, to
však za předpokladu, že se tak stane ve lhůtě přiměřené pro samotné rozhodnutí
o návrhu na odložení výkonu rozhodnutí. Stejně tak nelze nic namítat proti
tomu, kdy Nejvyšší soud ve stejné lhůtě projedná dovolání meritorně. Vzhledem k
tomu, že dovolací soud o dovolání bývalé manželky povinného rozhodl neprodleně
(tedy v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě), nezabýval se jejím návrhem
na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, protože z
důvodu zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí pozbývá dovoláním napadené
rozhodnutí veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci a
vykonatelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp.
zn. 20 Cdo 3298/2018).
15. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1
část věty první za středníkem o. s. ř.).
16. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v
novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní
bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 9. 2020
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu