USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou
ve věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building,
Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, registrační číslo 408579, zastoupené Mgr. Soňou
Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným:
1) J. H., a 2) J. H., o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v
Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 59/2021, o dovolání obou povinných proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2024, č. j. 3 Co 3/2024-21,
Řízení o dovolání obou povinných se zastavuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podali oba povinní dovolání, přičemž nebyli
zastoupeni advokátem, dovolání nebylo sepsáno advokátem a ani nebylo zjištěno,
že by povinní měli právnické vzdělání. Podle ustanovení § 241 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), není-li dále
stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec
první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má
právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož
ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu
uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není
možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu
soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit,
řízení zastaví. Soud prvního stupně předložil spis dovolacímu soudu, aniž dovolatele vyzval,
aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta či notáře a aby podali
řádné dovolání prostřednictvím tohoto zástupce. Tento postup odpovídá závěrům
Nejvyššímu soudu, jemuž je z vlastní činnosti známo (a plyne to i z obsahu
spisu), že oba dovolatelé dlouhodobě zneužívají práva na soudní ochranu
opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po
zahájení řízení činí velké množství vesměs neodůvodněných procesních podání,
jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové
dlouhodobé a cílené počínání účastníků lze označit za obstrukční a sudičské
(srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS
480/06, či ze dne 27. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 – zmíněná rozhodnutí,
stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu, jsou přístupná na
internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). K obdobným
závěrům dospěl také Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30
Cdo 1417/2016 (toto usnesení, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího
soudu, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu
https://www.nsoud.cz), a konkrétně ve vztahu přímo k dovolatelům např. v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze
dne 1. listopadu 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 25. ledna 2023, sp. zn. 24 Cdo 208/2023, nebo ze dne 26. června 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024. Je tedy
zřejmé, že oba dovolatelé jsou obeznámeni s povinností být v dovolacím řízení
kvalifikovaně zastoupen, jelikož jim tato povinnost nutně musí být známa z
předchozích řízení. Povinní rovněž nezaplatili soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud
je vědom, že zastavení dovolacího řízení pro nedostatek podmínek řízení zásadně
předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro
nezaplacení poplatku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2012,
sen. zn.
29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), v intencích
projednávané věci k zaplacení soudního poplatku dovolatele znovu nevyzýval. Z
postoje dovolatelů v tomto i v dalších řízeních je totiž zřejmé, že si jsou
povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze
opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce. Povinní tak dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní
ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž
pak využívají všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných
opravných prostředků. Nejvyšší soud eviduje desítky řízení o dovoláních
povinných, z nichž většina je zastavována (k tomu srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2024, sp. zn. 25 Cdo 1391/2024, ze dne 26. června 2024, sp. zn. 25 Cdo 1437/2024, nebo ze dne 10. června 2024, sp. zn. 26
Cdo 1518/2024). Jednání dovolatelů lze tudíž považovat za obstrukční, a nikoli
za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo podle jejich názoru
neoprávněně zasaženo. Návrhy, které mimo jiné spočívají v tom, že zbytečně zatěžují soudní soustavu a
užívají ji k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, jímž je
poskytování ochrany právům v souladu s čl. 90 Ústavy, představují zneužití
práva, jež nepožívá právní ochrany (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze
dne 5. prosince 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, ze dne 14. listopadu 2018, sp. zn. I. ÚS 2751/18, ze dne 14. července 2018, sp. zn. I. ÚS 2792/18, či ze dne
26. června 2019, sp. zn. I. ÚS 3084/18). Dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této
procesní povinnosti měli dostatečný prostor. Dovolací soud tedy dovozuje, že i
když povinní nebyli vyzváni, aby splnili podmínku povinného zastoupení dle
ustanovení § 241 o. s. ř., nemohla být tímto postupem ohrožena jejich procesní
práva. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i Ústavním soudem (srovnej
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13). Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s §
241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil
pro nesplnění podmínky povinného zastoupení obou dovolatelů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu podle
ustanovení § 243 písm. a) o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému
dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných
odkladů po předložení věci dovolací řízení zastavil, nerozhodoval již
samostatně o návrhu povinných na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího
soudu (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS
3425/16, nebo dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2018,
sp. zn. 20 Cdo 4987/2017, uveřejněné pod číslem 47/2019 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2018, sp.
zn. 26 Cdo 3041/2018).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu