Judikát 20 Cdo 2691/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02.04.2026
Spisová značka:20 Cdo 2691/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.2691.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Notářský zápis
Dotčené předpisy:§ 243e odst. 1,2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E 20 Cdo 2691/2025-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného T. Š., zastoupeného Mgr. Jakubem Koudelkou, advokátem se sídlem v Brně, Palackého třída 3048/124, proti povinnému M. Č., zastoupenému Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, pro 5 450 000 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 19 EXE 693/2024, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. června 2025, č. j. 13 Co 192/2025-129, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. června 2025, č. j. 13 Co 192/2025-129, a usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 3. března 2025, č. j. 19 EXE 693/2024-109, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-jih k dalšímu řízení. Odůvodnění:
1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 6. 2025, č. j. 13 Co 192/2025-129, potvrdil k odvolání povinného usnesení Okresního soudu Plzeň-jih (dále „soud prvního stupně“) ze dne 3. 3. 2025, č. j. 19 EXE 693/2024-109, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce. 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v posuzované exekuci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný dne 6. 12. 2018 pod sp. zn. NZ 1943/2018, N 2095/2018, notářským kandidátem Mgr.
Robertem Řezníčkem jménem JUDr. Tomáše Strnada, notáře v Třebíči (dále „exekuční titul“ nebo „notářský zápis“), na jehož základě povinný uznal závazek vůči oprávněnému ve výši 5 450 000 Kč s příslušenstvím spolu s uzavřením dohody účastníků o splácení závazku (úvěru) a spolu se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu. Před sepisem uvedeného exekučního titulu účastníci uzavřeli dne 6. 12. 2018 smlouvu o úvěru poskytnutého povinnému ve výši 5 450 000 Kč s úrokem z úvěru 1,7 % měsíčně; v případě prodlení s vrácením úvěru se povinný zavázal zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši a uhradit oprávněnému smluvní pokutu ve výši 0,03 % denně z dlužné částky.
Závazek z úvěrové smlouvy byl dále zajištěn zástavním právem váznoucím na nemovitých věcech povinného zapsaných na listu vlastnictví č. XY v katastrálním území a obci XY. Povinný uhradil „několik splátek úvěru“, následně přestal splátky plnit a dluh byl v souladu se smlouvou zesplatněn. 3/ V předchozí exekuci, vedené pod sp. zn. 179 EX 2189/23 u soudního exekutora Mgr. Zdeňka Ráčka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou (dále „exekutor“), se oprávněný s povinným dohodli na tom, že nemovité věci v katastrálním území XY povinný prodá třetí osobě a z výtěžku prodeje vyplatí oprávněnému částku 9 100 000 Kč, přičemž oprávněný po této platbě navrhne zastavení exekuce.
Nemovité věci povinného byly prodány za kupní cenu 12 990 000 Kč, z níž oprávněný inkasoval 9 000 000 Kč. Dne 20. 10.
2023 sepsal oprávněný listinu označenou jako „Vyčíslení zástavního věřitele“ (dále též „Vyčíslení“), zahrnující jeho souhlas se zcizením nemovitých věcí a se zatížením nemovitosti jiným zástavním právem, příslib oprávněného ohledně výmazu zástavního práva a souhlas oprávněného s mimořádnou splátkou povinného ve výši 9 100 000 Kč. Ze zbylé kupní ceny měla být podle smlouvy o advokátní úschově oprávněnému poukázána částka 100 000 Kč. Oprávněný dne 31. 10. 2023 na základě uvedených skutečností navrhl zastavení exekuce, k čemuž došlo usnesením exekutora ze dne 1.
11. 2023, č. j. 179 EX 2189/23-53. 4/ Posuzovaná exekuce byla zahájena návrhem oprávněného ze dne 11. 4. 2024 a má „omezené možnosti vymáhání pohledávek oprávněného“ (prodejem dvou starších motorových vozidel, přikázáním případného přeplatku na daních a pojistného plnění od Generali Česká pojišťovna a. s.). Na majetek povinného je vedeno u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 785/2025 insolvenční řízení, do něhož oprávněný přihlásil svou pohledávku za povinným ve výši 7 452 925,11 Kč (kapitalizovanou smluvní pokutu a smluvní úrok).
5/ Odvolací soud v souladu se soudem prvního stupně uzavřel, že podmínky pro zastavení exekuce nejsou dány (odkázal přitom na své usnesení ze dne 13. 11. 2024, č. j. 10 Co 952/2024-99), neboť z důkazně provedených listin (z kupní smlouvy, z Vyčíslení, ze souhlasu se zcizením nemovitých věcí a jejich zatížení jiným zástavním právem, z příslibu výmazu zástavního práva a z úschovní smlouvy) nebylo možno dovodit, že došlo k prominutí části dluhu či novaci vymáhaného závazku. Příslušenství pohledávky (úvěru) není exekvováno „v nepřiměřené výši a nelze je považovat za rozporné s dobrými mravy“.
Postižení pojistného plnění od Generali Česká pojišťovna a. s. neodporuje právním předpisům a nejde ani o pohledávku z exekuce vyloučenou ve smyslu § 317 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). Insolvence na majetek povinného nebrání rozhodování o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce. Odvolací soud upřesnil, že Vyčíslení bylo jednostranným právním jednáním oprávněného, jakýsi „smírný krok“, který nebyl zcela respektován, neboť povinný oprávněnému zaplatil částku 9 000 000 Kč později oproti dohodnutému termínu a částku 100 000 Kč doposud neuhradil.
6/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudů ohledně zániku dluhu úhradou při existenci prohlášení oprávněného o modifikaci vymáhané částky“, tj. „zda lze takové prohlášení považovat za novaci závazku, a tím i za změnu výše dluhu“, zda je vedení exekuce za uvedeného stavu přiměřené a oprávněné, tedy zda „je možné“ exekuční návrh považovat „za rozporný dobrým mravům“, neboť je veden úmyslem způsobit povinnému újmu; k těmto otázkám dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
července 2000, sp. zn. 30 Cdo 1244/99. 7/ Odvolací soud se podle názoru dovolatele „odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při řešení otázky zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti nebo by byl dokonce v rozporu s principy právního státu. Uvedenou otázku povinný spojil s argumentací „ohledně neexistence dluhu v okamžiku zahájení exekuce z důvodu prohlášení oprávněného o výši dluhu a jeho následné úhradě dle tohoto prohlášení, tedy zda lze na takové prohlášení analogicky aplikovat ujednání o novaci závazku“. 8/ V dalších podrobnostech dovolatel upřesnil, že „lakonické konstatování toho, že dluh i nadále trvá“, je v rozporu s chováním povinného, který měl do zahájení exekučního řízení „zájem na řešení celé věci“ a „uhradil ve svém součtu (…) nezanedbatelnou částku, a to i v průběhu covidového období“, takže postup vůči němu je „nepřiměřeně přísným“, podřaditelným pod nález Ústavního soudu sp. zn. II.
ÚS 3194/18. Soudy neaplikovaly ustanovení § 251 o. s. ř., jestliže povinný „dle nově sjednaných podmínek s oprávněným dobrovolně svůj dluh splnil“. 9/ V neposlední řadě povinný namítal, že „od samého počátku“ rozporoval výši příslušenství „vzhledem k samotnému základu nároku“ a „s ohledem na novaci závazku“. Úrok z prodlení je nepřiměřený, přesahuje jistinu a nemůže být v souladu s ústavním pořádkem. Pohledávka z exekučního titulu byla povinným jako nepodnikající fyzickou osobou sjednána v rozporu s dobrými mravy, činil-li smluvní úrok 20,4 % ročně a smluvní pokuta (0,03 % denně) je rovněž „nepřiměřeně vysoká a měla by být minimálně moderována“.
V rámci posuzované exekuce oprávněný vymáhá smluvní úrok a smluvní pokutu „přesahující jednonásobek jistiny, to vše za situace, kdy dovolatel již uhradil téměř dvojnásobek poskytnutého úvěru a neměl možnost bránit se v nalézacím řízení, je-li exekučním titulem notářský zápis. Napadené usnesení není v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2020, sp. zn. 20 Cdo 2884/2019. Postupováno tudíž nebylo ani s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 1. dubna 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, přičemž nepřiměřenost smluvní pokuty odporující dobrým mravům s následkem neplatnosti tohoto právní jednání řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19.
června 2002, sp. zn. 33 Odo 313/2002. Oprávněný přitom „vzhledem ke všem okolnostem musel vědět, že povinný“ (s dluhy u finančního úřadu a jiných institucí) „mu ve lhůtě určené exekučním titulem zapůjčenou jistinu s příslušenstvím vrátit nemůže“. 10/ Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 11/ Oprávněný se k dovolání vyjádřil tak, že dovolatel nevymezil dovolací otázky, takže dovolání by mělo být odmítnuto.
Napadené usnesení odvolacího soudu považuje za správné, námitky dovolatele za obecné či generalizující označenou rozhodovací praxi soudů. Povinný účelově vykládá obsah Vyčíslení, které je „prostým konstatováním stavu závazku“, nikoli novací závazkového vztahu účastníků nebo částečným či úplným prominutím dluhu. Argument rozporu smluvních úroků a smluvní pokuty s dobrými mravy představuje právní hodnocení věci a doposud nebyl povinným namítán (do dovolacího řízení „je vnášen dávno po skončení koncentrační lhůty“).
12/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex.
řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce vykonatelnosti notářského zápisu hlediskem korektivu dobrých mravů přípustné z důvodu odchýlení se odvolacího soudu při jejím řešení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.), zároveň je i opodstatněné. 13/ Především je namístě připomenout, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů a že mu nenáleží přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní.
Tomu odpovídá ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž předestírá-li dovolatel vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2010, sp. zn. 22 Cdo 5039/2008, ze dne 4.
října 2017, sp. zn. 23 Cdo 3349/2017, ze dne 28. února 2018, sp. zn. 23 Cdo 5859/2017, či ze dne 30. října 2025, sp. zn. 23 Cdo 190/2025). V této souvislosti je nepochybné zjištění soudů obou stupňů, že pohledávka oprávněného ve výši poskytnutého úvěru 5 450 000 Kč již byla včetně části smluvních úroků a smluvní pokuty uspokojena (z výtěžku prodeje nemovitých věcí povinného) a že posuzovaná exekuce je nyní vedena pro zbývající část příslušenství jistiny (pro smluvní úroky a smluvní pokutu), kterou oprávněný přihlásil v rozsahu 7 452 925,11 Kč do insolvenčního řízení na majetek povinného.
Přiměřeností a otázkou dobrých mravů tohoto exekvovaného plnění se odvolací soud v napadeném usnesení zabýval (byť toliko odkazem na své předchozí rozhodnutí, jak je zřejmé z bodu 14 odůvodnění, čímž aproboval bod 18 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně), tj. nešlo o nová tvrzení, které by dovolatel nemohl v dovolacím řízení namítat. Z téhož hlediska přípustnosti dovolacího důvodu však Nejvyšší soud nemohl přihlédnout k námitkám povinného zaměřeným na hodnocení důkazu oprávněným vyhotovené listiny Vyčíslení (k polemice dovolatele s tímto důkazem a z něj dovolatelem vyvozovaným závěrem o analogické novaci či o prominutí zbytku dluhu).
14/ Nejvyšší soud k notářským zápisům v podobě exekučních titulů ve své stabilní rozhodovací praxi mnohokrát vysvětlil, že dohoda oprávněné a povinné osoby obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nemá hmotněprávní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004); jde o jednu z náležitostí, kterou musí takový zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný, avšak tato dohoda sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu, tudíž nemůže být ani narovnáním či novací.
I když je zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje), není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Notářský zápis je sepsán na základě dohody oprávněné a povinné osoby bez oprávnění notáře zkoumat její podklad v hmotném právu, a to na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004). V návaznosti na předchozí závěry Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, dovodil, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci či výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. Z uvedeného nutně vyplývá, že platební povinnosti, k jejichž splnění se povinný zavázal v dohodě obsažené v notářském (exekutorském) zápise se svolením k vykonatelnosti, lze poměřovat jen tím, jaké (nesplněné) povinnosti pro něj vyplývají z uzavřeného hmotněprávního jednání, které se stalo podkladem pro sepis tohoto zápisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2014, sp. zn. 21 Cdo 3776/2013). 15/ Ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, jež si zasluhují za účelem speciální ochrany slabší strany - spotřebitele, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dlouhodobě akcentuje, že při posuzování jednoho ujednání spotřebitelské smlouvy (např. o smluvní pokutě) nelze odhlédnout od ostatních ujednání spotřebitelské smlouvy a od důsledků, které mají ujednání ve svém souhrnu, tj. smlouvu je nutno posuzovat jako celek za účelem zjištění, zda ujednání v celém komplexu negenerují výrazně nerovnocenný právní vztah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.
září 2010, sp. zn. 33 Cdo 4601/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018). Pro závěr, zda je smlouva o úvěru neplatná, je třeba zkoumat, za jakých okolností byla smlouva uzavřena, a to s pomocí kritérií plynoucích z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod.; současně je nezbytné zohlednit i konkrétní okolnosti, za kterých byla úvěrová smlouva uzavírána (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 2441/2018). 16/ Namítal-li proto dovolatel nepřiměřenost smluvních úroků a smluvní pokuty ve spojení s korektivem dobrých mravů, bylo povinností odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), aby se takovou otázkou v souladu s judikaturou dovolacího soudu pečlivě a v komplexu všech relevantních okolností týkajících se uzavřené smlouvy o úvěru zabýval. K tomu v posuzované věci zjevně nedošlo, takže napadené usnesení trpí nepřezkoumatelností, a je tudíž nesprávné.
17/ Za vylíčené situace Nejvyšší soud, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně, pro něž platí stejný kasační závěr) zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), v němž bude soud vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o.
s. ř.). 18/ V dalším řízení se soud musí zaměřit zejména na tvrzení povinného, že příslušnou smlouvu o úvěru uzavíral ve slabší pozici spotřebitele a že oprávněný znal jeho majetkové poměry, takže věděl, že mu povinný „ve lhůtě určené exekučním titulem zapůjčenou jistinu s příslušenstvím vrátit nemůže“; krom dalších ujednání úvěrové smlouvy nelze rovněž přehlédnout okolnost rozsahu smluvního zajištění poskytnutého úvěru (viz smluvní pokuta a její výše, existence smluvního zástavního práva k nemovitým věcem povinného).
19/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 4. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu