21 Cdo 3433/2020-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce D. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 58/47, proti žalovanému M. V., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Jaroměři, nám. Československé armády č. 51, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C 223/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2020, č. j. 17 Co 29/2020-202, t a k t o:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2020, č. j. 17 Co 29/2020-202, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr (shodný se soudem prvního stupně), že žaloba, aby soud nahradil projev vůle žalovaného spočívající v souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod spisovou značkou 14 Sd 1/2018, kterým je vozidlo tovární značky XY, VIN XY, registrované dne 14. 9. 2017 na jméno D.
K., je důvodná, neboť žalobce nabyl předmětné vozidlo do svého vlastnictví podle ustanovení § 1109 písm. c) občanského zákoníku, a proto mu svědčí právo na vydání tohoto vozidla ze soudní úschovy] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Dovolací soud ve své standardní judikatuře dovodil, že je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka.
Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána „se zřetelem ke všem okolnostem“, zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.
5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž mohlo právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96). Oprávněná držba se však nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus), tedy jde o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.
7. 2001, sp. zn. 22 Cdo 301/2000). S těmito závěry není napadené rozhodnutí rozporné. Posouzení otázky, zda byl kupující (žalobce) v době uzavření kupní smlouvy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že „J. Š. je oprávněn mu auto prodat“, je věcí úvahy soudu v nalézacím řízení, kterou dovolací soud přezkoumá jen v případě, kdyby byla zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.
s. ř. však úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem nelze (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4804/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2.
2011,
sp. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5927/2016). Sama skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, neznamená, že zvolené hodnocení je nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6.
2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1176/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 28/2016). Způsob hodnocení důkazů může dovolací soud přezkoumat jen v případě, že hodnotící úvahy soudu jsou zjevně nepřiměřené, v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností, avšak jen v případě jinak přípustného dovolání. Tak tomu ale v této věci není. Odvolací soud při úvaze, „zda žalobce byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu“ ve smyslu ustanovení § 1109 písm. c) občanského zákoníku, přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem na straně obou účastníků; vycházel přitom z
konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Namítá-li dovolatel – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Cdo (správně 32 Odo) 1411/2005, nebo ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2569/2010 (v nichž soudy řešily otázku nabytí vlastnického práva od nevlastníka na základě ustanovení § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013) - že odvolací soud rozhodl „odchylně od ustálené praxe dovolacího soudu“, přehlíží, že rozsudek odvolacího soudu je (ve vztahu k posouzení otázky dobré víry nabyvatele o tom, že se stal na základě sjednané smlouvy vlastníkem věci) v souladu s právním závěrem v těchto rozhodnutích přijatým; soudy navíc však v jím zmiňovaných věcech vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než je dán v projednávané věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.