22 Cdo 1378/2024-217
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce P. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalovanému P. P., zastoupenému JUDr. Veronikou Janošíkovou, advokátkou se sídlem v Lounech, Kpt. Nálepky 2224, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 9 C 26/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 14 Co 80/2023-189, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 907 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Davida.
1. Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 11. 2022, č. j. 9 C 26/2021-147, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemkům parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) a přikázal je do výlučného vlastnictví žalobce (výrok I). Dále zrušil přídatné podílové spoluvlastnictví žalovaného ve výši jedné jednostoosminy (1/108) k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a spoluvlastnický podíl přikázal do vlastnictví žalobce (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 926 167 Kč do třiceti dnů od první moci tohoto rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-VI).
2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 14 Co 80/2023-189, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že ze zrušeného podílového spoluvlastnictví do vlastnictví žalovaného přikázal pozemky parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY, jinak jej potvrdil [výrok I písm. a) rozsudku odvolacího soudu], ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil [výrok I písm. b) rozsudku odvolacího soudu] a ve výroku III změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 291 586 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku [výrok I písm. c) rozsudku odvolacího soudu]. Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II–IV rozsudku odvolacího soudu).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, kterým napadá rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu.
4. Neztotožňuje se se stanovením obvyklé ceny předmětných nemovitostí, cituje z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 885/2001, 22 Cdo 3035/2006, 22 Cdo 1376/2021 25 Cdo 2217/2017 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2399/08 a namítá, že došlo k pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, neboť nalézací soudy se nikterak nevypořádaly se „značnými rozdíly zaměřovaných nemovitostí, když v jednotlivých posudcích jsou nesprávně zakotveny tyto užitkové plochy, venkovní terénní úpravy“, přestože bylo možno shledané nedostatky odstranit konfrontací znalců; to považuje za porušení práva na spravedlivý proces. Ve znaleckém posudku Ing. Vodičky pak podle žalovaného ani nelze shledat jednoznačný závěr o konkrétní hodnotě některých pozemků.
5. Odvolacímu soudu dále vytýká, že nezkoumal „snížení hodnoty nemovitostí v důsledku jejich přikázání jednomu ze spoluvlastníků, možnost přístupu k pozemku a tím i výkon vlastnického práva“ a faktické možnosti dělitelnosti jednotlivých pozemků (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2136/2006). Provedl vlastní kalkulaci a navrhuje jiný způsob vypořádání, který považuje za „nejvíce adekvátní“. Rozhodnutí odvolacího soudu označil dovolatel za nepřezkoumatelné.
6. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že žalovaným tvrzený dovolací důvod nemůže obstát, neboť směřuje pouze ke zpochybnění skutkových závěrů odvolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, příp. zamítl a žalobci přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
8. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
9. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
12. Z judikatury Ústavního soudu se podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
13. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. I. ÚS 1564/23 (dostupném na http://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn a jak konkrétně je naplněn.
14. V projednávané věci dovolatel neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je naplněn. Neformuluje ani žádnou zobecnitelnou otázku hmotného nebo procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat, natož aby ji spojil s konkrétním předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Samotnými odkazy na jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze nahradit zákonné požadavky na vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
15. Dovolací soud dále s ohledem na obsah dovolacích námitek připomíná, že současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, neboť dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 27.
3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018). Dovolání není objektivně přípustné ani proti nákladovým výrokům [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.], k tvrzeným vadám řízení by mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
16. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 13. 8. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu