22 Cdo 1912/2025-262
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce P. O., zastoupeného Mgr. Hanou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jezuitská 14/13, proti žalovanému statutárnímu městu Teplice, IČO 00266621, se sídlem v Teplicích, náměstí Svobody 2/2, zastoupenému JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 207/34, o zdržení se vnikání kořenů a větví stromu na pozemek žalobce a o odstranění kořenů a větví stromu přesahujících na tento pozemek, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 25 C 14/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 8 Co 364/2024-235, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 8 Co 364/2024-235, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
1. V projednávané věci se Nejvyšší soud zabýval právními otázkami souvisejícími s požadavkem žalobce na uložení povinnosti žalovanému, aby se zdržel vnikání kořenů a větví stromu rostoucího na pozemku žalovaného na pozemek žalobce, a dále na uložení povinnosti žalovanému odstranit kořeny a větve tohoto stromu přesahující na pozemek žalobce. Posuzoval, zda jsou tyto požadavky žalobce opodstatněné podle § 1013 odst. 1, § 1042 a § 2903 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). I. Dosavadní průběh řízení
2. V této věci se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému, aby se zdržel zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu rostoucího na pozemku žalovaného p. č. XY na pozemek žalobce p. č. XY, jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. ev., vše v katastrálním území XY. Současně se domáhá uložení povinnosti žalovanému odstranit kořeny a větve téhož stromu, které přesahují na pozemek žalobce. Podle tvrzení žalobce větve a kořeny stromu nacházejícího se na pozemku žalovaného přesahují na pozemek žalobce a v důsledku jejich působení dochází k poškozování stavby garáže žalobce.
3. Okresní soud v Teplicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 3. 2024, č. j. 25 C 14/2023-189, uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu (výrok I). Ve výroku II zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému odstranit
4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že kořeny a větve stromu rostoucího na pozemku žalovaného přesahují na pozemek žalobce. Kořeny se nacházejí i pod základy garáže a zasahují pod celý její půdorys. Stejně tak koruna stromu přesahuje větvemi přes celou garáž. Kořeny stromu mají negativní vliv na stavbu garáže, neboť nadzdvihují její základy, v důsledku čehož dochází k praskání nosného zdiva, narušení statiky stavby a poškozování ocelových vrat. Suché větve z koruny stromu padají na střechu garáže a poškozují střešní krytinu.
5. Dovodil, že vnikáním kořenů a větví na pozemek žalobce, v důsledku čehož vzniká škoda na majetku žalobce, dochází k zásahu do vlastnického práva žalobce. Tento zásah je protiprávní, neboť k němu žalovanému nesvědčí žádný právní důvod. Proto uložil žalovanému podle § 1042 o. z. povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví stromu na pozemek žalobce.
6. Žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému odstranit kořeny a větve dubu přesahující na jeho pozemek. Uvedl, že takové opatření nelze realizovat, „neboť by muselo dojít k odstranění téměř 50 % objemu kořenového systému stromu a jeho koruny, čímž by došlo k narušení statiky stromu a jeho bezprostřednímu pádu“.
7. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 3. 2. 2025, č. j. 8 Co 364/2024-235, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil a ve výroku I jej změnil tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu, který se nachází na pozemku p. č. XY v k. ú. XY, na pozemek p. č. XY v k. ú. XY, jehož součástí je stavba garáže bez č. p./č. ev. (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů nalézacího a odvolacího řízení (výrok II a III).
8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Vyložil, že v posuzované věci jde fakticky o střet výkonu dvou vlastnických práv – výkonu vlastnického práva žalobce ke stavbě garáže a výkonu vlastnického práva žalovaného ke vzrostlému stromu nacházejícímu se na jeho pozemku.
9. Odvolací soud uzavřel, že jestliže soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví stromu na pozemek žalobce, jedná se fakticky o rozhodnutí o odstranění stromu. Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že odstranění kořenového systému a větví přesahujících na pozemek žalobce „by mělo absolutní dopad na další existenci stromu a jeho stabilitu“.
10. Zohlednil, že stavba garáže byla postavena na základě rozhodnutí stavebního úřadu vydaného dne 24. 11. 1989. V době vydání rozhodnutí a zahájení stavby se na pozemku žalovaného již nacházel vzrostlý dub, jehož stáří tehdy činilo minimálně 70 až 80 let. Žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba garáže, na základě smlouvy v roce 1995.
11. Vzrostlý strom se tak nacházel na pozemku žalovaného již několik desítek let před zahájením stavby garáže. Pokud právní předchůdce žalobce zahájil stavbu garáže v blízkosti takto vzrostlého stromu, musel si být vědom jeho případného negativního vlivu a destruktivních účinků kořenového a korunového systému stromu na stavbu. Poznamenal, že stav stromu, jehož perspektiva přesahuje 100 let, lze zlepšit úpravou povrchu v okolí stromu. Taková úprava by mohla zlepšit jeho kondici a omezit pád suchých větví na pozemek žalobce.
12. Na základě uvedeného nepovažoval odvolací soud za opodstatněný ani požadavek žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu. V této souvislosti odkázal rovněž na čl. 35 odst. 3 Listiny. II. Dovolání žalobce a vyjádření žalovaného
13. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, které zčásti dosud nebyly v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a zčásti se odvolací soud při jejich řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
14. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není opodstatněný jeho požadavek na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví stromu ani požadavek na uložení povinnosti žalovanému odstranit jeho kořeny a větve.
15. Předně napadá závěr soudů nižších stupňů, že přesah větví stromu ani podrůstání jeho kořenů pod pozemek a stavbu žalobce nelze považovat za imisi ve smyslu § 1013 o. z. Poukazuje na závěry Nejvyššího soudu, že obtěžováním ve smyslu § 1013 o. z. je „takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky fyzicky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně“ (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 296/2011).
16. Podotýká, že v rozhodnutích sp. zn. 22 Cdo 2484/2023 a sp. zn. 22 Cdo 3552/2021 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že imisí je rovněž spad listí na sousední pozemek. V takovém případě je nutné za imisi považovat rovněž spad větví na pozemek žalobce a podrůstání kořenů stromu.
17. Odkazuje rovněž na § 2903 odst. 2 o. z., podle kterého může vlastník pozemku požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Na základě tohoto ustanovení je rovněž dovolatel oprávněn domáhat se odstranění stromu, jelikož dochází k vážnému ohrožení jeho majetku (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 591/2021 a sp. zn. 22 Cdo 5259/2015). Soudy nižších stupňů požadavek žalobce na odstranění větví a kořenů přesahujících na jeho pozemek podle tohoto ustanovení vůbec neposoudily.
18. Neztotožňuje se ani se závěrem odvolacího soudu, že není opodstatněný jeho požadavek na uložení povinnosti žalovanému podle § 1042 o. z. zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu na jeho pozemek. Podle dovolatele je nezbytné zohlednit, že garáž na dotčeném pozemku byla vystavěna v souladu s příslušným rozhodnutím stavebního úřadu a řádně zkolaudována. Dovolatel i jeho právní předchůdce si tak počínali „ve vší obezřetnosti“. Je-li strom na pozemku žalovaného vysazen v nedostatečné vzdálenosti od pozemku žalobce, musí to jít k tíži žalovaného, a nikoli žalobce. Pokud odvolací soud rozhodl o zamítnutí žaloby na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu na jeho pozemek, je rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyjádřenou v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2573/2019.
19. Podle dovolatele rovněž odvolací soud řádně nepoměřoval ochranu vlastnického práva žalobce a žalovaného. Za „absurdní“ považuje závěr odvolacího soudu, že si měl být vědom při nabývání nemovitosti možných destrukčních účinků stromu nacházejícího se na vedlejším pozemku. V takovém případě by byla značně omezena možnost vlastníků pozemků, v jejichž sousedství se nachází strom, postavit na těchto pozemcích stavbu, neboť by v budoucnu mohlo dojít v důsledku působení stromu k destrukci stavby, která by však šla k tíži vlastníka stavby. Poznamenává, že pokud by žalovaný řádně o strom pečoval, nemuselo dojít k poškození majetku žalobce. Avšak nedostatek péče je přičítán k tíži žalobce. Nelze rovněž brát v potaz pouze skutečnost, že strom byl vysazen dříve, než byla garáž postavena. Má za to, že v ustálené rozhodovací praxi dosud nebyla vyřešena právní otázka, jaká kritéria je nutno posuzovat, rozhoduje-li soud v intencích skutkově obdobných věcí.
20. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
21. Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Zdůrazňuje, že vzrostlý strom existoval na jeho pozemku již několik desítek let před zahájením stavby garáže, a proto si musel být stavebník vědom negativního vlivu kořenového a korunového systému vzrostlého stromu a jeho případných destrukčních účinků. V projednávané věci lze rovněž učinit opatření vedoucí ke zlepšení kondice stromu, která by vedla ke zpomalení prosychání stromu a jeho negativních účinků na majetek žalobce. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. III. Přípustnost dovolání
22. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
23. Dovolací soud předně připomíná, že je-li v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena právní otázka obecnějšího charakteru, nezakládají přípustnost dovolání dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž vyřešení však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné [viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 2619/15, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3461/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1373/2024 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. III.A K námitce, že přesah větví stromu na sousední pozemek a podrůstání kořenů tohoto stromu je imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.
24. Žalobce předně napadá závěr soudů nižších stupňů, že přesah větví stromu ani podrůstání jeho kořenů pod pozemek a stavbu žalobce nelze považovat za imisi ve smyslu § 1013 o. z.
25. Podle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
26. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1881/2017, přijal a odůvodnil závěr, že samotné vysázení rostlin při hranici pozemku a jejich následný vzrůst s možným přesahem na sousední pozemek není sám o sobě bez dalšího imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. K tomuto závěru se rovněž přihlásil v rozsudku ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2573/2019.
27. Proto ani v projednávané věci nelze považovat samotný vzrůst stromu nacházejícího se na pozemku žalovaného s přesahem na sousední pozemek žalobce za imisi ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.
28. Jelikož odvolací soud dospěl ke stejnému závěru, je jeho rozhodnutí založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto tato námitka žalobce nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. III.B K požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do jeho vlastnického práva vnikáním kořenů a přesahem větví stromu na jeho pozemek podle § 1042 o. z.
29. Dovolatel dále namítá, že je opodstatněný jeho požadavek na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahu do vlastnického práva žalobce vnikáním kořenů a větví dubu, který se nachází na pozemku žalovaného, a to na základě § 1042 o. z.
30. Podle § 1016 odst. 2 o. z. neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.
31. Podle § 1042 o. z. se může vlastník domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.
32. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2573/2019, vyložil, že vlastník pozemku dotčeného kořeny nebo větvemi stromu přesahujícími ze sousedního na jeho pozemek je může za podmínek uvedených v § 1016 o. z. odstranit sám, nebo může uplatnit proti sousedovi nárok na ochranu vlastnického práva (§ 1042 o. z.), působí-li mu podrosty či převisy škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Dodal, že při zvažování podmínek pro vyhovění žalobě zejména tam, kde odstranění podrostů může strom poškodit, je třeba přihlédnout i ke vzdálenosti stromu od hranic mezi sousedními pozemky.
33. K těmto závěrům se přihlásil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1712/2023.
34. Rozhodnutí o tom, zda jde v poměrech konkrétní projednávané věci o zásah do vlastnického práva žalobce, proti kterému je nutno poskytnout ochranu, je do značné míry věcí soudcovského uvážení založeného na posouzení jedinečných skutkových okolností každé projednávané věci (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 636/2014). Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že dovolací soud zpochybní relevantní úvahu soudů nižších stupňů jen tehdy, je-li zjevně nepřiměřená či není-li řádně odůvodněná (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 638/2023).
35. V poměrech projednávané věci je nutné uzavřít, že odvolací soud své úvahy o přiměřenosti ochrany vlastnického práva žalobce náležitě odůvodnil. Vyšel především z toho, že vzrostlý strom existoval řadu desítek let před zahájením stavby garáže. Pokud právní předchůdce žalobce zahájil stavbu garáže v blízkosti takového stromu, musel si být vědom možného negativního vlivu a případných destrukčních účinků kořenového a korunového systému takto vzrostlého stromu. Lze rovněž přihlédnout k tomu, že „budoucí perspektiva stromu“ je nejméně 100 let a strom je výraznou dominantou dané lokality. V takovém případě nelze závěr odvolacího soudu o tom, že zájem na nedotčeném zachování stromu převyšuje škodu či jiné obtíže, které vzrostlý strom žalobci působí, a že proto není opodstatněný požadavek žalobce na odstranění podrostů a větví stromu přesahujících na pozemek žalobce, označit za zjevně nepřiměřený.
36. Z uvedeného se podává, že odvolací soud se ani při řešení této právní otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto ani tato námitka žalobce nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. III.C K požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému odstranit přesahující větve a podrůstající kořeny na základě § 2903 odst. 2 o. z.
37. Podle dovolatele je rovněž opodstatněný jeho požadavek na odstranění větví a kořenů podle § 2903 odst. 2 o. z.
38. Odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Proto je dovolání žalobce v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné. IV. Důvodnost dovolání
39. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle
§ 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. IV.A K požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému odstranit přesahující větve a podrůstající kořeny na základě § 2903 odst. 2 o. z. 40. Podle § 2903 odst. 1 o. z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. 41. Podle § 2903 odst. 2 o. z. může ohrožený při vážném ohrožení požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. 42. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021, přijal a odůvodnil závěr, že soud může uložit vlastníku, aby odstranil strom v zástavbě a v dosahu majetku jiných osob (§ 2903 odst. 2 o. z.), je-li prokázáno, že dřevina vykazuje takové konkrétní defekty či vlastnosti, jež by svou povahou mohly reálně vést ke vzniku škodní události pádem stromu, jeho větví či působením kořenového systému, a současně není jiné přiměřené řešení k odvrácení vzniku hrozící škody než strom pokácet. 43. V uvedeném rozhodnutí vyložil, že § 2903 o. z. upravuje tzv. zakročovací povinnost (současně též oprávnění) osoby, jíž hrozí vznik újmy. Je na ohroženém, aby přiměřeným způsobem čelil událostem, z nichž mu může vzniknout újma, a pokud tak neučiní, přičítá se v odpovídajícím rozsahu následek jemu samému. Právním následkem jeho nečinnosti je pak stav, kdy poškozenému nevzniká nárok na náhradu újmy vůči škůdci. Vedle toho ovšem v závažnějších případech, kdy nepostačuje nebo není možné odstranit hrozbu přičiněním samotného poškozeného, dává mu zákon možnost preventivní ochrany cestou soudního rozhodnutí, jímž může být naopak potenciální škůdce nucen ke splnění aktivní povinnosti předejít vzniku hrozící újmy. Pro aplikaci § 2903 odst. 2 o. z. musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení majetku žalobce nebo jiných hodnot, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak natolik vážné, že je tu důvodná obava vzniku škody v budoucnu. Současně však musí být doloženo, že žalobcem navrhované opatření bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019, uveřejněný pod číslem 58/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dosavadní judikatura dovolacího soudu k § 417 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) je pak přiměřeně použitelná i v režimu § 2903 odst. 2 o. z. 44. Dodal, že úsudek soudů nižších stupňů, zda jde o vážné ohrožení ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. a zda je žalobou navrhované řešení přiměřeným prostředkem k dosažení účelu sledovaného tímto ustanovením, je volnou úvahou soudu, kterou dovolací soud zpochybní, jen je-li zjevně nepřiměřená nebo není- li řádně odůvodněná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3968/2009, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3319/2010, a ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1743/2016). 45. V posuzované věci však odvolací soud požadavek žalobce na odstranění větví a kořenů stromu přesahujících na jeho pozemek podle § 2903 odst. 2 o. z. vůbec neposoudil. Ze žalobních tvrzení se však podává, že strom nacházející se na pozemku žalovaného vykazuje takové konkrétní defekty či vlastnosti, které svou povahou vedou ke vzniku škodní události, a současně neexistuje jiný způsob k zamezení vzniku škody než eliminace příčiny této škodní události. Proto je právní posouzení věci provedené odvolacím soudem neúplné, a tudíž nesprávné ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 46. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že si je vědom toho, že požadavek žalobce směřuje k odstranění kořenů a větví přesahujících na jeho pozemek, nikoli k odstranění stromu. I tímto způsobem se však může žalobce domáhat ochrany před hrozící škodou ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. a v případě úspěchu může v konečném důsledku dosáhnout odstranění stromu (jelikož uloženou povinnost nepůjde splnit jinak), byť ne přímým žalobním požadavkem na odstranění celého stromu. IV.B K požadavku žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se vnikání větví na jeho pozemek spočívajícímu ve spadu suchých větví podle § 1013 odst. 1 o. z. 47. Žalobce rovněž namítá, že imisi ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. představuje také spad větví ze stromu žalovaného, které poškozují stavbu žalobce. 48. Jelikož se odvolací soud i při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání i v této části podle § 237 o. s. ř. přípustné. 49. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že i spad listí může představovat (při splnění dalších podmínek) relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3552/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2484/2023). 50. V takovém případě může představovat relevantní imisi z hlediska soukromého práva i spad větví na pozemek žalobce a žalobce se může domáhat ochrany před těmito imisemi podle § 1013 odst. 1 o. z. 51. Jelikož v poměrech projednávané věci se žalobce domáhal mimo jiné uložení povinnosti žalovanému zdržet se „vnikání větví“ na jeho pozemek, lze tento požadavek rovněž interpretovat jako požadavek žalobce na ochranu před spadem větví na jeho pozemek. V takovém případě je nezbytné, aby odvolací soud posoudil i tento požadavek žalobce podle § 1013 odst. 1 o. z. Jelikož tak neučinil, je jeho právní posouzení projednávané věci i v tomto ohledu neúplné, a proto nesprávné podle § 241a odst. 1 o. s. ř. V. Závěr a náklady řízení 52. Z uvedeného se podává, že právní posouzení odvolacího soudu je v souvislosti s požadavkem žalobce ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. na odstranění větví a kořenů, které přesahují ze stromu nacházejícího se na pozemku žalovaného na nemovitost žalobce, neúplné, a proto nesprávné ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Stejně tak odvolací soud nesprávně posoudil požadavek žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. vnikání větví na jeho pozemek spočívající ve spadu větví na nemovitost žalobce. 53. Jelikož Nejvyšší soud neshledal naplnění podmínek pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř., rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil podle § 243e odst. 2 o. s. ř. k dalšímu řízení. 54. V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 55. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu