22 Cdo 2169/2025-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) M. K. a b) B. K., zastoupených Mgr. Ladislavem Kudrnou, MBA, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 157/30, proti žalované P. H., zastoupené Mgr. Pavlem Kašparem Krasem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 208/35, o zrušení věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 C 246/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 14 Co 427/2024-129, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a) je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2 075 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Kašpara Krase, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 208/35. III. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 2 075 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Kašpara Krase, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 208/35.
1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 33 C 246/2023-91, zamítl žalobu o zrušení věcného břemene odpovídajícího služebnosti stezky a cesty přes pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v katastrálním území XY (dále jen „služebný pozemek“) ve prospěch pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v katastrálním území XY (dále jen „panující pozemek“), a to v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. 421-380/2019 zpracovaném F. V. – GEOVOT a schváleném Katastrálním úřadem XY, Katastrálním pracovištěm XY dne 19. 12. 2019
(dále jen „předmětná služebnost“) – (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 2. 2025, č. j. 14 Co 427/2024-129, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Odvolací soud se měl při svém rozhodování odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (nálezu sp. zn. II. ÚS 435/09 a nálezu sp. zn. III. ÚS 3023/23) „v otázce tzv. náležitostí odůvodnění soudního rozhodnutí“. Uvedli, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo žalobců na spravedlivý proces tím, že odvolací soud odůvodnění svého rozhodnutí omezil na konstatování souhlasu s rozhodnutím soudu prvního stupně, aniž by obsahovalo jeho vlastní argumentaci.
Tvrdili, že v odvolání „velmi podrobně předestřeli své námitky, avšak odvolací soud naprosto rezignoval na to, aby se těmito podrobnými námitkami zabýval, či se k nim vyjádřil, když pouze odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.“ Dále se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. 22 Cdo 3561/2018, či rozsudku sp. zn. 22 Cdo 129/2009), podle níž může být dodatečně zajištěný přístup k pozemkům oprávněných osob jinudy než přes zatížený pozemek při existenci věcného břemene spočívajícím v právu cesty důvodem pro zrušení věcného břemene pro změnu poměrů.
Hrubý nepoměr mezi zatížením jejich pozemku a výhodou panujícího pozemku odůvodňují skutečností, že panující pozemek přímo sousedí s pozemkem parc. č. XY, který je od roku 2021 ve vlastnictví dcery žalované a který je napojen na obecní komunikaci. Odvolací soud se touto skutečností podle žalobců vůbec nezabýval, a proto ani komplexně neposoudil všechny okolnosti případu. Nesouhlasili ani s tím, že hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků řízení nezakládá „ojedinělý útok psa“. Situace podle žalobců rozhodně nebyla ojedinělým incidentem, nýbrž se jedná o každodenní záležitost; pes žalované skáče na bránu a velmi útočně štěká, vrčí a tzv. startuje.
Hrubý nepoměr pak podle nich zakládá i bezohledné chování osob navštěvujících žalovanou. Nadto se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. rozsudku sp. zn. 32 Cdo 4004/2011 či rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1961/2009) „v otázce závaznosti vyřešení otázky, která nebyla přímo předmětem sporu v jiném řízení a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, pro soud v jiném řízení“.
Za vadný označili postup soudů obou stupňů, kterým bylo v řízení zjištěno, že pozemek parc. č. XY je pro žalovanou nevhodný s ohledem na jeho svažitost. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že neshledala žádné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, nepovažuje je za nepřezkoumatelné a ani se neomezilo na pouhé konstatování souhlasu s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně. Argumentovala, že koupí pozemku parc. č. XY dcerou žalované nebyl založen žádný nepoměr, natož hrubý nepoměr ve smyslu § 1299 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Tento pozemek nenabyla sama žalovaná a z příbuzenského vztahu nelze nic dovozovat. Úvahy o svažitosti či jiné vhodnosti tohoto pozemku jsou proto nemístné. Navrhla, aby bylo odvolání odmítnuto.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 zákona č 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Z obsahu dovolání vyplývá námitka žalobců, podle které měl odvolací soud nesprávně posoudit, zda nastala trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku. Takovou změnu měla odůvodňovat jednak skutečnost, že pozemek parc. č. XY sousedící s panujícím pozemkem nabyla v roce 2021 do vlastnictví dcera žalované, čímž měl žalované vzniknout jiný přístup na panující pozemek, jednak konfliktní vztahy mezi účastníky řízení.
9. Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se při posuzování otázky, zda tvrzené okolnosti zakládají trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
10. Podle § 1299 odst. 2 o. z. při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.
11. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4153/2014, (dostupném stejně jako i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz) uvedl, že „při aplikaci § 1299 odst. 2 o. z. je v zásadě použitelná i judikatura, publikovaná k § 151p odst. 3 obč. zák.“ Níže citované závěry pak pro poměry zákona č. 89/2012 Sb. Nejvyšší soud převzal usnesením ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3561/2018.
12. Pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu se stavem v době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 269/96 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura, 1998, č. 23, jako SJ 166/98)]. Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci; především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené, a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu, a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2165/98 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2000, č. 10, str. 303)].
13. Dodatečně zajištěný přístup k pozemkům oprávněných osob jinudy než přes zatížený pozemek při existenci věcného břemene spočívajícím v právu cesty může být důvodem pro zrušení věcného břemene pro změnu poměrů ve smyslu § 151p odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 129/2009).
14. Změna poměrů, kterou vznikne hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, spočívá nejen v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků a za určitých okolností může vzniknout i změnou v chování účastníků (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 755/2000). Musí však být zřejmé, že existence věcného břemene je důvodem sporů mezi účastníky, které mají negativní vliv na užívání a údržbu nemovitosti, a že stávající situace je dlouhodobě neudržitelná, přičemž současně je výsledkem změny původně dobrých vztahů mezi účastníky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 82/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1697/2013).
15. V projednávané věci odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobci ani přes řádné poučení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. netvrdili žádné relevantní skutečnosti, kterými by došlo ke změně poměrů zakládající hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi účastníků oproti stavu ke dni 1. 1. 2019, kdy předmětná služebnost vznikla, pročež neunesli břemeno tvrzení. Pozemek parc. č. XY není ve vlastnictví žalované, a proto jí alternativní možnost přístupu nenabízí. Ojedinělý útok psa pak podle odvolacího soudu rovněž změnu poměrů zakládající hrubý nepoměr neodůvodňuje a žádná konkrétní změna v chování žalované zakládající hrubý nepoměr nebyla prokázána.
16. S těmito závěry, jako s důvody, které nezakládají hrubý nepoměr v důsledku změny poměrů, se dovolací soud ztotožňuje. Tvrzená skutečnost, že pozemek parc. č. XY je ve vlastnictví dcery žalované, nevypovídá nic o tom, zda má sama žalovaná zajištěn jiný přístup k panující nemovitosti. I za předpokladu, že by snad dcera žalované s užíváním jejího pozemku k přístupu na panující pozemek žalovanou souhlasila (resp. by jej žalovaná užívala z titulu výprosy), nešlo by o přístup zakládající trvalou změnu vyvolávající hrubý nepoměr ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. odůvodňující zrušení služebnosti. Nadto odvolací soud jednoznačně konstatoval, že „se jedná o pozemek pro žalovanou zcela nevhodný pro svou svažitost, a to s ohledem na věk a zdravotní stav žalované“.
17. Co se týče namítaných konfliktních vztahů mezi účastníky řízení, setrvalé agresivity psa žalované či bezohledného chování osob navštěvujících žalovanou, dovolací soud zdůrazňuje, že je vázán skutkovými zjištěními nalézacích soudů a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoliv přezkoumávat (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Ze soudy zjištěného skutkového stavu pak vyplývá toliko zjištění o tom, že útokem psa žalované došlo k poranění žalobce na paži a poškození rukávu na mikině žalobce (bod 15 rozsudku soudu prvního stupně), a že k tomuto incidentu došlo na pozemku žalované (bod 13 rozsudku odvolacího soudu). Jestliže soudy dospěly k závěru, že tento ojedinělý incident nemá za následek trvalou změnu zakládající hrubý nepoměr, nelze než s ním souhlasit. Ojedinělý incident skutečně nic nevypovídá o trvalé změně poměrů.
18. Dále žalobci dovolacímu soudu předložili „otázku tzv. náležitostí odůvodnění soudního rozhodnutí“ s tím, že odvolací soud odůvodnění svého rozhodnutí omezil na konstatování souhlasu s rozhodnutím soudu prvního stupně, aniž by obsahovalo jeho vlastní argumentaci. Odvolací soud se podle dovolatelů vůbec nezabýval jeho podrobnými námitkami.
19. Ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
20. Ústavní soud v nálezu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 3023/23, (dostupném stejně jako níže citovaný nález Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz) zdůraznil, že soudy vyšších stupňů se samozřejmě mohou v odůvodnění svých rozhodnutí ztotožnit s tím, jak věc hodnotil nižší soud, jejich rozhodnutí se však nesmí vyčerpat prostým konstatováním takového souhlasu. Je třeba, aby v odůvodnění svých rozhodnutí nastínily – byť stručně – nosné úvahy, které je vedly k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí a které musejí zároveň odpovídajícím způsobem reflektovat argumenty předložené účastníky řízení. Odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí je možné v případě, kdy se námitky uplatněné v opravném prostředku shodují s námitkami uplatněnými v původním podání, o němž rozhodoval soud v napadeném rozhodnutí. I takový odkaz je přípustný pouze v podrobnostech (kupříkladu poukazem na konkrétní body odůvodnění rozhodnutí nižšího soudu, v němž jsou dané námitky účastníků řízení již vypořádány); paušální odkaz na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí jako celek bez jakékoliv vlastní argumentace přijmout nelze (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 1842/12).
21. Předně není pravdou, že se odvolací soud omezil na pouhé konstatování souhlasu s prvostupňovým rozhodnutím. Byť se nejprve se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně ztotožnil a pro stručnost na ně odkázal (bod 10 rozsudku), což se v soudní praxi děje běžně, je-li podle názoru odvolacího soudu rozhodnutí věcně správné a obsahuje výstižné a vyčerpávající odůvodnění, dále nastínil nosné úvahy, které ho vedly k potvrzení přezkoumávaného rozhodnutí (body 11 a 12 rozsudku), a zabýval se jednotlivými odvolacími námitkami (body 13 až 16 rozsudku). V tomto ohledu tak v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. nelze po obsahové stránce odůvodnění napadeného rozsudku ničeho vytknout a právo žalobců na spravedlivý proces nebylo dotčeno.
22. Dovolací soud však také podotýká, že dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Není úkolem dovolacího soudu, aby aktivně vyhledával všechny žalobci uplatněné námitky v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Naopak bylo úlohou dovolatelů, aby dovolacímu soudu přednesli, s jakými jejich námitkami se podle jejich názoru odvolací soud opomněl vypořádat. Ostatně z dovolání není vůbec patrno, které zásadní námitky a tvrzení měl tímto způsobem odvolací soud opomenout. V dovolání však pouze v bodu 9 dovolatelé výslovně odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval jejich námitkou o existenci jiného přístupu k panujícímu pozemku (přes pozemek parc. č. XY). Jak je zřejmé už z výše uvedeného, danou námitkou se odvolací soud zabýval a přesvědčivě zdůvodnil, proč žalovaná přes pozemek parc. č. XY alternativní přístup na panující pozemek způsobem, který by zakládal hrubý nepoměr v důsledku změny poměrů, zajištěn nemá. Dovolatelům proto ani v tomto ohledu nelze přisvědčit.
23. Přípustnost dovolání není s to založit ani poslední dovolateli předestřená otázka týkající se závaznosti odůvodnění rozhodnutí v jiné věci pro tuto věc, konkrétně skutkového zjištění, podle něhož pozemek parc. č. XY je pro žalovanou nevhodný s ohledem na jeho svažitost. Není totiž vůbec zřejmé, jak by se zjištění ohledně vlastností daného pozemku mohlo promítnout do řešení nyní projednávané věci. Odvolací soud v tomto duchu správně konstatoval, že podstatné pro toto řízení je to, že ve vztahu k tomuto sousednímu pozemku se nejedná o žádnou trvalou změnu poměrů ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z., která by vedla ke zrušení služebnosti soudem, a to, protože pozemek patří dceři žalované, nikoliv žalované. Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu není v žádném ohledu založeno na závaznosti předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně č. j. 75 C 32/2020-337, ale na skutkových zjištěních, která v této věci soud prvního stupně učinil z uvedeného rozsudku, jímž provedl důkaz, a odvolací soud tento způsob akceptoval. Ostatně tento argument označil odvolací soud výslovně „navíc“ nad závěr, že pozemek parc. č. XY nepatří žalované.
24. Jelikož dovolání žalobců není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
25. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. 9. 2025
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu