22 Cdo 3144/2023-768
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) M. G. a b) J. G., zastoupených Mgr. et Mgr. Markem Polákem, advokátem se sídlem v Zábřehu, Valová 2357/8, proti žalované E. H., zastoupené JUDr. Petrem Dítětem, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19, o povolení nezbytné cesty, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 59/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 5. 2023, č. j. 69 Co 405/2022-753, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. 5. 2023, č. j. 69 Co 405/2022-753, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. V posuzované věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou povolení nezbytné cesty. I. Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v Šumperku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 8. 2022, č. j. 8 C 59/2012-718, zřídil služebnost cesty zatěžující část pozemku p. č. XY v k. ú. XY v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu Ing. Jiřího Hlaváčka č. plánu 125 15/2018, který je nedílnou součástí rozsudku, a to ve prospěch vlastníků pozemků p. č. XY, p. č. st. XY a budovy č. p. XY na p. č. st. XY, vše v k. ú. XY (výrok I), uložil žalobcům a) a b) povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu za služebnost vymezenou ve výroku I 18 720 Kč do tří dnů ode dne zápisu této služebnosti do katastru nemovitostí (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III-V).
3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2023, č. j. 69 Co 405/2022-753, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná (dále i
„dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje s odkazem na § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
5. V dovolání uvádí, že žalobci mají celoročně a bez omezení možnost přístupu přes pozemek p. č. XY, který také dodnes za účelem příjezdu ke svým nemovitostem užívají, nikdy ani netvrdili, že by nemohli své nemovitosti řádně užívat, možnost užívání této cesty plyne i z vyjádření příslušného odboru výstavby, který tento přístup při povolení ohlášené stavby předpokládal. Závěr soudů o jediném možném přístupu z komunikace je v hrubém rozporu s provedenými důkazy. Namítá, že nalézací soudy se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které je třeba při zřizování nezbytné cesty dbát, aby právo vlastníka pozemku bylo omezeno co možná nejméně; má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit. Žalovaná od počátku namítá, že žalobci měli možnost odkupu předmětného pozemku nebo jeho části, což odmítli, nedostatek přístupu si tak z hrubé nedbalosti sami zavinili. V důsledku této hrubé nedbalosti by žalovaná také musela odstranit nově vybudovaný základ oplocení z betonových tvarovek (odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2408/18). Nalézacím soudům vytýká, že neposuzovaly a nepoměřovaly výhodu nezbytné cesty pro žalobce s újmou, která by vznikla žalované (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1897/2004, sp. zn. 22 Cdo 38/2005, sp. zn. 22 Cdo 2977/2009 a sp. zn. 22 Cdo 5100/2016), a při stanovení ceny za zřízení služebnosti nezohlednily újmu, která by žalované vznikla (odkazuje na rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5409/2015), a to i z toho důvodu, že ve znaleckém posudku k ocenění hodnoty věcného břemene znalec nesprávně nezohlednil řádně vybudované základy plotu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. Navrhuje rovněž „odklad napadeného rozhodnutí“ s tím, že výkonem rozhodnutí by jí vznikla závažná újma a byla by závažně ohrožena na svých právech.
6. Žalobci se k dovolání nevyjádřili. III. Přípustnost dovolání
7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud se při svém rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. K možné cestě přes pozemek p. č. XY
9. Dovolatelka namítá rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (konkrétní rozhodnutí neoznačila), podle které má-li vlastník stavby možnost zřídit přístup ke stavbě jinak, bez omezení vlastníka přilehlého pozemku, nelze právo věcného břemene cesty zřídit, a uvádí, že skutkový závěr o tom, že přístup k nemovitosti žalobců je možný pouze z komunikace na pozemku p. č. XY, je v hrubém rozporu s provedenými důkazy, neboť nemovitost žalobců je přístupná přes pozemek p. č. XY.
10. Současná právní úprava dovolacího řízení však nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter má uvedená námitka. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).
11. Odvolací soud převzal skutkové zjištění soudu prvního stupně, že přístup přes pozemek p. č. XY je nevhodný, ba nemožný (bod č. 10 rozsudku). Tímto zjištěním je dovolací soud vázán. K hrubé nedbalosti žalobců
12. Hrubá nedbalost žalobců měla dle dovolatelky spočívat v odmítnutí možnosti odkupu potřebné části pozemku. Ani zde však není pro uvedený závěr skutkový podklad. Odvolací soud vyšel z toho, že strany o převodu jednaly, nedošly však k dohodě a „obě strany popisovaly jednání a důvody jeho neúspěchu jinak“. Nelze tedy vyjít z toho, že si žalobci způsobili nedostatek přístupu hrubou nedbalostí. K poměřování újmy vzniklé účastníkům povolením nezbytné cesty a k výši náhrady za povolení nezbytné cesty
13. Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka výše náhrady za povolení nezbytné cesty. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že dospěl při úvaze o výši újmy žalované k závěru, že v případě stanovení finanční náhrady, kterou by žalobci měli zaplatit žalované v souvislosti se zřízením předmětné služebnosti nezbytné cesty, je třeba vycházet z obvyklé ceny zatížené části pozemku p. č. XY, neboť předmětná služebnost prakticky znemožní žalované tuto část jejího pozemku reálně využívat. Nemůže zde vybudovat oplocení, pěstovat plodiny apod. Finanční náhradu proto stanovil ve výši obvyklé ceny zatížené části pozemku p. č. XY, tedy ve výši 18 720 Kč. Takové stanovení náhrady považoval za správné i odvolací soud, podle kterého je zaplacením obvyklé ceny pozemku vyvážena i újma žalované. Dodal, že se jedná o část (pás) pozemku při okraji pozemku žalované, při jeho užívání nebude jakýmkoliv způsobem zasahováno do užívání jiných částí pozemku ani narušováno soukromí, tato částka tak vyvažuje újmy žalované, které lze zohlednit.
14. Soudy se tedy vyjádřily k újmě žalované, a to i ve vztahu k výši náhrady; jestliže nezbytná cesta nijak nezasáhne do užívání nezatíženého pozemku žalované a nenaruší její soukromí, není tu v zásadě důvod pro stanovení vyšší náhrady; rozpor s judikaturou dovolacího soudu tak není dán. To platí i pro poměr újmy účastníků; nalézací soudy vyšly ze zjištění, že pozemek žalované podstatně zatížen není, naopak nepovolení nezbytné cesty by žalobcům přineslo zásadní komplikace i újmu při užívání jejich pozemku. Úvaha, ze které vychází stanovená výše náhrady, není zjevně nepřiměřená, a dovolací soud ji tak nemůže zpochybnit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2576/2016).
15. Stanovení obvyklé ceny části pozemku, která měla v dané věci tvořit základ pro určení náhrady za povolení nezbytné cesty, představuje otázku skutkovou, nikoli právní. Námitka, že soud při stanovení obvyklé ceny chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které přípustnost dovolání založit nemůže (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 326/2016). IV. Závěr a náklady řízení
16. Dovolání proti nákladovému výroku, který byl dovoláním rovněž napaden, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
17. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na nalus.usoud.cz)].
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 5. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu