22 Cdo 393/2025-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. J., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Polankou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Josefa Růžičky 1110, proti žalovaným 1) M. L. a 2) T. L., oběma zastoupeným JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární 478/1, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 C 15/2023, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2024, č. j. 18 Co 133/2024-134, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Každý z žalovaných je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 280 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Zdeňka Polanky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 2. 2024, č. j. 21 C 15/2023-102, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. XY o výměře 272 m? v katastrálním území Plzeň (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemek parc. č. XY o výměře 136 m? (výrok II) a do podílového spoluvlastnictví žalovaných přikázal pozemek parc. č. XY o výměře 137 m? (výrok III), oba pozemky vzniklé rozdělením pozemku parc. č. XY na základě geometrického plánu Ing. Jany Fuksové č.
12715-58/2022, který je nedílnou součástí rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok IV) a účastníků (výrok V).
2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 9. 2024, č. j. 18 Co 133/2024-134, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II rozsudku odvolacího soudu). II.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňují v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Žalovaní namítají rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 837/2018, a formulují otázku „zda odvolací soud nemusí rozhodnout o stanovení peněžitého vyrovnání hodnoty podílů, když v řízení o vypořádání spoluvlastnictví pozemku bylo prokázáno, že nově vzniklé pozemky nejsou stejné kvality.“ Dovolatelé tedy namítají, že odvolací soud při rozhodování o rozdělení spoluvlastnictví nezohlednil rozdílnou kvalitu a hodnotu nově vzniklých pozemků a neprovedl peněžité vyrovnání.
4. Dále poukazují na nepřiměřenost úvahy odvolacího soudu o tom, komu připadnou části původního společného pozemku (odkazují přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005). Podle dovolatelů dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena otázka „zda je možné v případě zrušení podílového spoluvlastnictví k pozemku rozhodnout o tom, která konkrétní část pozemku bude přikázána do spoluvlastnictví jednoho z účastníků řízení, pouze na základě existence užívacího titulu k sousedícímu pozemku jednoho ze spoluvlastníků.“ Dovolatelé nesouhlasí s tím, že žalobci byl přikázán do vlastnictví pozemek parc. č. XY, neboť se v jeho sousedství nachází jím pronajatý pozemek města Plzně, jehož část by žalobce mohl v budoucnu odkoupit. Tuto úvahu odvolacího soudu považují za zjevně nepřiměřenou opět ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005.
5. V neposlední řadě dovolatelé nesouhlasí s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení a namítají odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, konkrétně od nálezu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22, podle kterého zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, která je charakteristická tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám.
6. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
7. Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, řádně a logicky odůvodněné a zohledňující veškeré okolnosti případu. Dle jeho názoru neexistuje žádný dovolací důvod a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl. III. Přípustnost dovolání
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. K údajné rozdílné kvalitě nově vzniklých pozemků 10. Podle žalovaných je pozemek parc. č. XY, který byl přikázán do vlastnictví žalobci, hodnotnější a tvarově i polohově výhodnější. Rozdílná kvalita obou pozemků měla být zohledněna stanovením finanční náhrady. 11. Žalovaní v této části dovolání však pouze napadají skutková zjištění soudů nižších stupňů, na základě kterých soudy nepřistoupily k finančnímu vyrovnání s tím, že z dokazování a zejména ze znaleckého zkoumání vyplynula stejná hodnota nově vzniklých pozemků. 12. Pouhá polemika se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje (v této souvislosti) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srov. odst. 24–27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, dostupného na nalus.usoud.cz). V takovém případě je ovšem dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016 (rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz), nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16, a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. I. ÚS 2135/16]. 13. V projednávané věci tedy byl dovolací soud vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně (např. vhodnost pozemků k zástavbě, rozloha, případná osluněnost, prosvětlenost, přístup na pozemky), na jejichž základě soudy nižších stupňů uzavřely, že v poměrech projednávané věci je hodnota obou nově vzniklých pozemků shodná. V takovém případě není uplatněním (dnes jediného přípustného) dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. 14. Již jen z tohoto důvodu nemohou přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit ani námitky žalovaných směřující do právního posouzení věci samé, jsou-li založeny na jiném skutkovém stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud a který nebyl v dovolacím řízení řádně zpochybněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017). K přikázání pozemků 15. Ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud postupoval v souladu se stávající rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 16. Podle § 1143 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) nedohodnou -li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 17. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 2 o. z.). 18. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 19. V první řadě je třeba zdůraznit, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, oproti dřívější úpravě nestanoví výslovná zákonná hlediska pro vypořádání spoluvlastnictví, a poskytuje tak soudům široký prostor pro vlastní uvážení, aby vedle dřívějších zákonných kritérií (velikosti spoluvlastnického podílu a účelného využití věci) přihlédly k dalším v úvahu přicházejícím hlediskům [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016 (uveřejněný pod č. C 15 919 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3150/2015]. 20. I v tomto případě platí, že úvaha odvolacího soudu zohledňující kritéria pro vypořádání spoluvlastnictví (např. velikost spoluvlastnických podílů, účelné využití věcí, popřípadě kritéria další, která může jako pro věc významná vymezit soud, aniž by byla zákonem přímo upravena), může být podrobena dovolacímu přezkumu pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3742/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3374/2011). 21. Dovolací soud dále konstatoval, že i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud musí i nadále přihlížet k účelnému využití společné věci a k výši podílů spoluvlastníků [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 (R 5/2016)]. Použití kritéria účelnosti využití nemovitosti nemusí spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová nebo uvede do potřebného stavu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1078/2009). 22. V nyní posuzované věci přihlédl odvolací soud jak ke kritériu velikosti spoluvlastnických podílů, tak ke kritériu účelného využití věci (vhodnost pro následné zastavění pozemků) a rozdělil pozemky mezi účastníky tak, aby pozemek žalobce mohl tvořit celek s částí pozemku ve vlastnictví města Plzeň, kterou má v současné době žalobce v nájmu (s tím, že do budoucna je reálný odkup pronajatého pozemku). Přitom se účastníkům dostává pozemek v hodnotě odpovídající velikosti jejich spoluvlastnických podílů a rovněž výměra pozemků odpovídá velikosti jejich spoluvlastnických podílů (rozdíl je cca 1 m2 ve prospěch žalovaných). 23. Dovolací soud nepovažuje úvahu odvolacího soudu za zjevně nepřiměřenou. Soudy nižších stupňů se dostatečně zabývaly žalovanými navrhovaným vertikálním rozdělením původního pozemku, avšak tato varianta nebyla shledána jako vhodná z hlediska přístupu a prosvětlení. I po provedeném znaleckém dokazování byl pozemek rozdělen horizontálně, což bylo shledáno jako řešení s identickou hodnotou obou pozemků. V řízení nevyplynulo, že by byl některý ze spoluvlastníků vypořádáním poškozen. Šlo-li uvažovat o různých variantách přikázání nově vzniklých pozemků spoluvlastníkům, výběr jedné z možných variant nezakládá bez dalšího nesprávné právní posouzení věci jenom proto, že by bylo možné uvažovat i o variantě jiné, kterou by též bylo možné odůvodnit. Nejvyšší soud ve vztahu k úvaze o možnosti výběru různých variant vypořádání spoluvlastnictví v usnesení ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2688/2020 uvedl, že „učinit tuto úvahu a promítnout ji do svého rozhodnutí je právě výsadou nalézacích soudů, kterou dovolací soud respektuje a zasahuje do ní pouze v odůvodněných a výjimečných případech souhrnně označovaných jako úvahy zjevně nepřiměřené, tj. takové, které v dané konkrétní věci bez dalšího nemohou obstát. Kdy se o případy zjevné nepřiměřenosti jedná, je pak posouzeno dovolacím soudem v konkrétním individuálním případě“. I v nyní posuzované věci kromě kritéria velikosti spoluvlastnických podílů a dalšího využití věci zohlednil odvolací soud také ostatní rozhodné skutečnosti mající vliv na přikázání pozemků. Současně respektoval další obecně přijímaný požadavek na minimalizaci přiměřené náhrady. 24. Proto ani v této části nemá dovolací soud odvolacímu soudu čeho vytknout a rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. 25. K námitce žalovaných ohledně náhrady nákladů řízení lze již pouze uvést, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné. IV. Závěr a náklady řízení 26. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právních otázkách, při jejichž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 27. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 4. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu