22 Cdo 929/2024-736
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Rosickým, advokátem se sídlem v Jihlavě, Zrzavého 3259/9, proti žalované FARMER CZ s.r.o., se sídlem v Božejově 63, IČO: 25190440, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 57/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 23. 11. 2023, č. j. 15 Co 203/2023-715, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“) domáhal určení subjektivně sporné hranice mezi pozemky, a tím určení svého vlastnického práva k nově vzniklému pozemku označenému jako parc. č. XY v k. ú. XY, vymezenému geometrickým plánem č. 797-107/2020 ze dne 16. 4. 2020.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 4 C 57/2020-210, žalobě vyhověl.
3. K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 15 Co 199/2021-337, po doplnění dokazování rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť v odvolacím řízení žalobce a žalovaná předložili protichůdné znalecké posudky.
4. Soud prvního stupně nechal ve věci vypracovat revizní (dovolatelem v dovolání označený též jako super revizní, pozn. dovolacího soudu) znalecký posudek, a následně rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 4 C 57/2020-678, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
5. K odvolání obou účastníků odvolací soud rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 15 Co 203/2023-715, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a III potvrdil (výrok I), ve výroku II změnil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
6. Podstata věci: Žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY, které sousedí s pozemkem parc. č. XY v k. ú. XY ve vlastnictví žalované. Hranice mezi pozemky žalobce a žalované je mezi účastníky subjektivně sporná, přičemž žalovaná stav, který odpovídá vyznačení v digitální katastrální mapě, nerozporuje; naproti tomu žalobce má zato, že stav v terénu nasvědčuje tomu, že se hranice mezi pozemky žalobce a žalované nachází v jiném místě v souladu s umístěnými sloupky a mezníky. Žalobce se proto žalobou domáhal určení vlastnictví ke geometrickým plánem vymezenému pozemku označenému jako parc. č. XY v k. ú. XY, který by vznikl oddělením od pozemku žalované v rozsahu, který odpovídá rozdílu pozemku ve vlastnictví žalované označeného parc. č. XY a jeho skutečným vymezením hranicí v terénu, která dle žalobce určuje skutečnou hranici pozemku a neodpovídá katastrálnímu znázornění. Soudy proto žalobu posuzovaly podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a dospěly k tomu, že žalobce má právní zájem na určení vlastnického práva. Protože v řízení byly žalobcem a žalovanou předloženy dva protichůdné znalecké posudky zkoumající, kde se hranice mezi pozemky nachází, byl proveden revizní znalecký posudek, podle kterého hranice mezi pozemky odpovídá zákresu v digitální katastrální mapě. Protože bylo prokázáno, že hranice vede jinudy, než tvrdí žalobce, soudy žalobě nevyhověly.
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost spatřoval v tom, že se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od stávající judikatorní praxe, a to 1) v otázce validity znaleckého posudku a jeho hodnocení mezi ostatními důkazy, jakož i 2) v otázce způsobu určování hranic pozemků v terénu ve vztahu k jejich evidenci v katastru nemovitostí a právních vztahů k nim podle občanského zákoníku. Ad 1) Super revizní znalecký posudek i související výpověď znalce jsou pouze jedním z provedených důkazů, přičemž odvolací soud nereflektoval např. provedené svědecké výpovědi. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2017, sp. zn. III. ÚS 299/06, přitom znalecký posudek nemá větší důkazní sílu než jiné důkazy. Závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího hodnocení v souvislosti jiných důkazů pouze přebírat, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010. Zpracovatel posudku, jehož možnou podjatost žalobce opětovně namítl, nevzal v potaz § 87 odst. 3 „katastrální vyhlášky“, podle něhož bylo zapotřebí přihlédnout rovněž k předmětům a přirozenému rozhraničení pozemků, např. k pozůstatkům plotu mezi pozemky. K tomu poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2616/2013 či na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4822/2014. Zadání znaleckého posudku neznělo na určení hranice pozemkového vlastnictví, ale na určení průběhu sporné hranice mezi pozemky označenými parcelními čísly. Ad 2) Závěry soudů i super revizního znaleckého posudku se vztahují k parcele ve smyslu práva veřejného, nikoliv k pozemku ve smyslu práva soukromého, k čemuž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2271/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2028/2008, v němž dovolací soud vyslovil závěr, že pouhým zpřesněním geometrického a polohového určení nedochází ke změně právních vztahů k pozemku. Nesrovnalosti v parcelním znázornění pozemků nastaly vlivem administrativních procesů při vedení a správě katastru, přičemž nelze před skutečným stavem upřednostnit stav evidenční. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.
9. Dovolání není přípustné.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Dovolací soud v prvé řadě podotýká, že – vázán ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolacím důvodem – danou věc přezkoumal toliko v intencích dovolacích námitek. Ke vztahu parcely a pozemku:
12. Vymezení parcely je jen evidenční záležitostí a nemůže nic měnit na vlastnickém právu k pozemku; proto také soud nemůže určovat, jaká je ve skutečnosti výměra parcely, neboť stanovení výměry parcely je jen věcí katastrálního úřadu, který parcely eviduje [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2271/2006 (toto i další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. Nadále platí, že v případě rozporu mezi údaji katastru nemovitostí a skutečným stavem práv k nemovitosti platí skutečný stav (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1840/2003, dostupný, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
13. Naproti tomu platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, pokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak (viz § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) – (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018). Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že se vlastnická hranice mezi pozemky žalobce a pozemkem žalované nachází v jiném místě, než znázorňuje vyznačení parcelních hranic v katastru nemovitostí, tížilo žalobce, který se určení svého vlastnického práva domáhal určovací žalobou podle § 80 o. s. ř. V takovém případě bylo třeba sporný pozemek (jeho část) vymezit geometrickým plánem a vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2028/2008).
14. Ačkoliv žalobce pozemek parc. č. XY, který by vznikl oddělením od pozemku parc. č. XY ve vlastnictví žalované za pomoci geometrického plánu, řádně identifikoval, nepodařilo se mu prokázat, že by mu k takto označenému pozemku svědčilo vlastnické právo. Soudy na základě zjištěného skutkového stavu nedospěly k závěru, že by skutečná hranice mezi pozemky měla být definována sloupky a mezníky, jak se domáhal žalobce (viz bod 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Naopak se přiklonily k závěrům revizního znaleckého posudku, který konstatoval soulad skutečné vlastnické hranice s hranicí vyznačenou v digitální katastrální mapě. Pokud žalobce namítá soustředěnost znalce toliko na katastrální hranici ve smyslu práva veřejného, pak je nutno podotknout, že samotný revizní znalecký posudek se zabýval určením sporné hranice mezi pozemky, kdy se explicitně na s. 278 a 279 zabýval též sloupky a mezníky, jejichž existence měla dle žalobce deklarovat skutečnou vlastnickou hranici mezi předmětnými pozemky (v terénu). Pakliže soudy na základě zjištění převzatých ze znaleckého posudku nedospěly při hodnocení provedených důkazů k závěru, že by vlastnická hranice mezi pozemky měla vést tak, jak uváděl žalobce, tj. odchylně od jejího vyznačení v digitální katastrální mapě, bylo na místě žalobu zamítnout.
15. Již jen nad rámec dovolací soud podotýká, že žalobci se nepodařilo prokázat ani žádný právní důvod, který by svědčil ve prospěch jeho vlastnického práva ke sporné části pozemku, a s tímto závěrem dovolatel v dovolání ani nepolemizuje. Samotná existence sloupků a mezníků, jejichž relevanci pro určení hranice mezi pozemky nadto zpochybnil závěr revizního znaleckého posudku, zjevně nemůže být – sama o sobě – důvodem pro určení vlastnického práva žalobce. K validitě a hodnocení znaleckého posudku:
16. Dovolání lze podle § 241a odst. 1 o. s. ř. podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 297/2018, či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2296/2017). Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. Nejvyšší soud již mnohokrát vysvětlil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014 (uveřejněný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní)]. Skutkové námitky pak také nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.
17. To, zda lze průběh určité hranice v terénu zjistit či nikoliv, je otázkou skutkovou; skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení je dovolací soud vázán (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1539/2016). Zpochybňuje-li pak žalobce závěry revizního znaleckého posudku stran zjištění skutečné vlastnické hranice mezi pozemky, jedná se o jeho odlišné – skutkové – hodnocení věci. Totéž platí o hodnocení znaleckého posudku jako důkazního prostředku.
18. Co se tedy týče námitek žalobce ohledně hodnocení jednotlivých důkazů, pak dovolací soud konstatuje, že námitky do zjištěného skutkového stavu, případně námitky týkající se hodnocení dokazování nalézacími soudy nepředstavují způsobilý dovolací důvod (srovnej § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
19. Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobce přípustným, podle § 243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
20. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu