USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Autoslužby Perun, spol. s r.o., se sídlem v Praze 9, Českobrodská 34, identifikační číslo osoby 49687000, zastoupené JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 767/25, proti žalované LAMILUX CZ s.r.o., se sídlem v Praze 4, Nusle, Na Zámecké 1518/9, identifikační číslo osoby 29151996, zastoupené Mgr. Ondřejem Filipem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 156, o zaplacení částky 104 425,42 Kč oproti vrácení střešních světlíků a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 59 456,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 492/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2023, č. j. 68 Co 288/2023-348, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhá zaplacení částky 104 425,42 Kč oproti povinnosti žalobkyně vrátit žalované čtyři střešní světlíky, jejichž výrobu a dodání si u ní (v celkovém počtu 9 kusů) objednala dne 26. 9. 2019. Žalobkyně v řízení tvrdí, že žalovaná částka představuje kupní cenu čtyř vadných střešních světlíků, které žalovaná zhotovila v jiných rozměrech, než zněla potvrzená objednávka, což se po montáži jednoho z nich projevilo zatékáním. Žalovaná žalobkyní uplatněný nárok neuznala a na svou obranu uvedla, že zatékání je důsledkem vadné montáže, která nebyla předmětem objednávky u žalované. Zdůraznila také, že žalobkyni dostatečně informovala o nutných úpravách střešních otvorů, které měly montáži předcházet a které nebyly žalobkyní provedeny. Žalovaná uplatnila vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení částky 59 456,98 Kč s příslušenstvím, jímž požaduje doplatek kupní ceny uvedených střešních světlíků.
2. Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 43 C 492/2020-311, zamítl žalobu, podle které by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 104 425,42 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti žalobkyně vrátit v žalobě uvedená plnění (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 59 456,98 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky ve výši 10 % ročně za dobu od 1. 4. 2020 do zaplacení (výrok II),
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a IV (výrok I napadeného rozsudku), změnil výrok III rozsudku soudu prvního stupně tak, že změnil výši náhrady nákladů řízení o žalobě a o vzájemném návrhu (výrok II napadeného rozsudku), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení o žalobě (výrok III napadeného rozsudku) a o vzájemném návrhu (výrok IV napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, ve kterém odvolacímu soudu vytýká, že se se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1253/2009), neboť se nezabýval otázkou, zda žalovaná vyrobila střešní světlíky do střešních otvorů žalobkyně podle jí odsouhlasené objednávky, přestože tato otázka představuje podstatu sporu. Žalobkyně rovněž uvedla, že soudy obou stupňů odhlédly od provedených důkazů, které prokazovaly její tvrzení, že střešní světlíky byly vyrobeny v rozporu s objednávkou žalobkyně. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že nesouhlasí s dovolací argumentací žalobkyně, neboť její úvahy o chybném postupu odvolacího soudu i soudu prvního stupně jsou zcela neopodstatněné. Žalovaná má za to, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl, a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. K námitce žalobkyně, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda žalovaná vyrobila světlíky do střešních otvorů žalobkyně podle jí odsouhlasené objednávky, dovolací soud uvádí, že jejím prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založena. Uvedenou otázkou se zabýval již soud prvního stupně, který konstatoval, že pokud žalobkyně namítá, že sporné čtyři střešní světlíky byly žalovanou vyrobeny v jiných rozměrech, než si objednala, pak k takovému závěru nelze po provedeném dokazování dospět, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně požadovala vyrobit střešní světlíky v jiných rozměrech (srov. bod 32 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se závěry soudu prvního stupně aproboval a nadto zdůraznil, že plnění ze strany žalované nebylo vadné, neboť podle závěrů znaleckého posudku nebyla příčinou zatékání velikost střešních světlíků, ale absence přesahu a oplechování, kdy obě tyto záležitosti souvisely s přípravou a úpravou stávajících podsad, které však nebyly předmětem objednávky žalobkyně, resp. dohodnutým plněním ze strany žalované (srov. body 18 a 19 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Uvedená námitka žalobkyně se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. Hodlá-li žalobkyně prosadit svůj názor, že žalovaná nedodala střešní světlíky do střešních otvorů žalobkyně podle jí odsouhlasené objednávky, svou kritiku právního závěru odvolacího soudu zakládá na své vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je
právní posouzení věci založeno. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem v souladu s rozhodovací praxi dovolacího soudu, přitom Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004, ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5632/2016, či ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2442/2020). 12. Zpochybňuje-li pak žalobkyně způsob, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy (znalecký posudek znalce Pavla Brousila či výpověď svědka J. K.), Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že námitky dovolatele k hodnocení důkazů odvolacím soudem a ke skutkovým zjištěním a skutkovým závěrům soudu, tedy námitky, jimiž je namítán rozpor mezi skutkovými zjištěními (závěry) a právním posouzením věci, nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, nebo ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 724/2024), což ale pro projednávanou věc neplatí. 13. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné. 14. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 25. 9. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu