23 Cdo 1866/2022-570
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a
soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a, ve věci
žalobkyň a) BONTONFILM a.s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1047/26, Nové
Město, identifikační číslo osoby 26737493, b) BLUE SKY FILM DISTRIBUTION a.s.,
se sídlem v Praze 1, Sněmovní 173/9, Malá Strana, identifikační číslo osoby
27401413, d) FILM EUROPE, s.r.o., se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, Nové
Město, identifikační číslo osoby 28922921, e) HOLLYWOOD C.E., s.r.o., se sídlem
v Praze 1, Rybná 716/24, Staré Město, identifikační číslo osoby 43872646,
zastoupených JUDr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pernerova
294/13, proti žalovanému O. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupenému Ing. Mgr. Bc.
Petrem Molnárem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Vrchlického 678/19, o
náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 C 124/2014, o
dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021,
č. j. 4 Co 38/2021-479, takto:
I. Dovolání žalobkyně a) v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku
I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4 Co
38/2021-479, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o
zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným do částky 1 670 470 Kč
s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům II a III
rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a
žalovaným, se odmítá.
II. Dovolání žalobkyň b) a d) se odmítají.
III. Dovolání žalobkyně e) v rozsahu, v němž směřuje proti té části
výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4 Co
38/2021-479, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o
zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní e) a žalovaným do částky 1 151 827 Kč
s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti výrokům II a III
rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní e) a
žalovaným, se odmítá.
IV. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 4 Co
38/2021-479, v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu
prvního stupně o zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným do
částky 9 847 041 Kč s příslušenstvím, a v části, v níž byl potvrzen výrok I
rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby ve vztahu mezi žalobkyní e) a
žalovaným do částky 2 643 428 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích II a III ve
vztahu mezi žalobkyněmi a) a e) a žalovaným a rozsudek Krajského soudu v
Ostravě ze dne 1. 3. 2021, č. j. 5 C 124/2014-403, v části výroku I, v níž byla
zamítnuta žaloba ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovaným do částky 9 847 041 Kč
s příslušenstvím, a v části, v níž byla zamítnuta žaloba ve vztahu mezi
žalobkyní e) a žalovaným do částky 2 643 428 Kč s příslušenstvím, a ve výroku
II ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a e) a žalovaným se zrušují a věc se v tomto
rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
V. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 224,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám jeho zástupce.
VI. Žalobkyně d) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení částku 695,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám jeho zástupce.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se svojí žalobou [původně rovněž s žalobkyní c) Cinema City
Czech s.r.o., se sídlem v Praze 4, Arkalycká 951/3, identifikační číslo osoby
26449242, a žalobkyní f) INTERSONIC RADIO VIVA s.r.o., se sídlem v Bratislavě,
Staré Grunty 36, Slovenská republika] domáhaly v žalobě specifikovaných částek
s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou jim měl žalovaný způsobit porušením
práv žalobkyň podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech
souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 5 C
3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyň a žalovaného dovoláním
napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (první
výrok), změnil jej ve výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního
stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí
výrok).
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých byl
žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2012, č. j. 1 T
63/2012-336, uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv
souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 3
písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že
nejméně od května 2010 do května 2012 bez souhlasu majitelů práv zpřístupnil
prostřednictvím internetového úložiště předměty ochrany podle autorského
zákona, včetně 169 předmětů, k nimž uplatňují práva podle autorského zákona
žalobkyně. K průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že Česká protipirátská
unie jako zmocněnkyně žalobkyň podala dne 8. 3. 2012 trestní oznámení na
neznámého pachatele, v němž označila žalovaného jako podezřelého ze spáchání
trestného činu jeho jménem, příjmením, a datem narození. Dne 15. 3. 2012
obdržela Česká protipirátská unie od policejního orgánu e-mailem seznam souborů
uploadovaných žalovaným a dne 18. 4. 2012 v zastoupení žalobkyň uplatnila právo
na náhradu škody v adhezním řízení. Trestním rozsudkem, který nabyl právní moci
dne 6. 11. 2012, byly žalobkyně odkázány se svým nárokem na náhradu škody na
řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že práva žalobkyň
jsou promlčena podle § 106 odst. 1 a § 112 věty první zák. č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku. O osobě škůdce měly žalobkyně znalost nejpozději dne 8. 3.
2012, kdy Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně žalobkyň podala trestní
oznámení obsahující označení žalovaného jako škůdce. O výši škody se žalobkyně
dozvěděly dne 15. 3. 2012 v důsledku doručení seznamu uploadovaných souborů
České protipirátské unii policejním orgánem. Následujícího dne započala běžet
tzv. subjektivní promlčecí doba. K jejímu stavění došlo dne 18. 4. 2012, kdy se
žalobkyně připojily k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. Promlčecí
doba počala znovu běžet dne 7. 11. 2012 po nabytí právní moci trestního
rozsudku. Žaloba v projednávané věci byla podána dne 17. 10. 2014. Promlčecí
doba práva žalobkyň činila 730 dnů, před jejím stavěním z ní uplynulo 33 dnů
(od 16. 3. 2012 do 17. 4. 2012), posléze (od 7. 11. 2012 do 17. 10. 2014)
uplynulo dalších 710 dnů, tedy celkem 743 dnů. Žaloba byla proto podána po
uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že žalovaný promlčení namítl, bylo
třeba dle odvolacího soudu žalobu zamítnout.
6. Dle odvolacího soudu je nepřípadná argumentace žalobkyň rozsudkem
Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015, dle kterého při
stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí doby nelze ztotožňovat
okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném
subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než
poškozený, tedy například advokát, který poškozeného zastupoval v jiném řízení,
neboť v projednávané věci nastala situace, kdy se o škodě ze sdělení policie
dozvěděl zástupce poškozených v řízení trestním, v němž se žalobkyně náhrady
škody domáhaly.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, napadly
žalobkyně dovoláním, které považují za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání je
patrné, že žalobkyně shledávají jeho přípustnost v řešení otázky hmotného
práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu. A to konkrétně otázky, zda započala běžet promlčecí doba
práva na náhradu škody způsobené žalobkyním vytýkaným jednáním žalovaného podle
§ 106 odst. 1 obč. zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako
zmocněnkyně žalobkyň v trestním řízení vedeném s žalovaným získala na základě
informací od policejního orgánu vědomost o této škodě.
8. Nesprávnost právního posouzení věci spatřují žalobkyně v tom, že
okamžik, kdy se o škodě a škůdci dozvěděla jiná osoba, např. advokát, který
poškozeného zastupoval v jiném řízení, nelze ztotožňovat s okamžikem, kdy se o
škodě a škůdci dozvěděl poškozený. Dle žalobkyň se odvolací soud svým závěrem
odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015.
9. Kromě toho žalobkyně namítají, že se ani Česká protipirátská unie
nemohla o výši škody dozvědět již dne 15. 3. 2012, kdy jí byl doručen seznam
uploadovaných souborů opatřený policejním orgánem, neboť z předaných dat bez
dalšího odborného zkoumání výše škody jednotlivých žalobkyň nevyplývala. Dále
žalobkyně zpochybňují, že by vědomost žalobkyň o žalovaném jako škůdci
existovala již ke dni podání trestního oznámení, neboť to obsahovalo pouze
neověřené informace o pachateli z veřejných zdrojů. Žalobkyně rovněž namítly
nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení.
10. Žalovaný se k dovolání žalobkyň vyjádřil v tom smyslu, že považuje
dovolání jednak za vadné, neboť neobsahuje zákonem předepsané náležitosti,
jednak za nepřípustné z důvodu podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jinak
považuje rozsudek odvolacího soudu v otázce promlčení uplatněných práv za
správný. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyň odmítl, popřípadě zamítl.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami, zastoupenými
advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání
přípustné.
12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
13. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není
přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem
bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění
nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení,
ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
14. I po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 30. 9.
2017 zákonem č. 296/2017 Sb. platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti
dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého
plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může
být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním
napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn.
25 Cdo 2384/2018, a na něj navazující judikaturu).
15. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více
samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k
jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny
v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 11.
5. 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 532/2011,
ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2671/2012, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29
Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace
ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené zákonem č. 296/2017 Sb.
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo
1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením
ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
16. V poměrech projednávané věci odvolací soud rozhodl o souhrnném
nároku na zaplacení částky 15 824 543 Kč s příslušenstvím, který se však podle
tvrzení uvedených v žalobě skládá z více samostatných nároků s odlišným
skutkovým základem, a to jednotlivých nároků na náhradu škod způsobených tím,
že žalovaný neoprávněně zhotovoval rozmnoženiny předmětů ochrany podle
autorského zákona a poté je prostřednictvím internetového úložiště sděloval
veřejnosti. Těmito jednáními měly dovolatelkám vzniknout blíže specifikované
škody sestávající z ušlých zisků („za nerealizovaný prodej rozmnoženin –
předloh“ a „na ušlé odměně za prodej rozmnoženin děl, které uživatelé získali
stažením kopií žalovaným neoprávněně sdělovaných děl“).
17. Neoprávněné užití každého předmětu ochrany bylo v dané věci
samostatným případem a o každém z uplatněných („dílčích“) nároků by mohlo být
vedeno samostatné řízení s potenciálně rozdílným výsledkem, a to právě vzhledem
k tomu, že každý z nároků má odlišný skutkový základ. Proto může být dovolání
přípustné pouze ve vztahu k takovým nárokům se samostatným skutkovým základem,
jež převyšují zákonný limit 50.000 Kč, jelikož ve věci nejde o vztah ze
spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod
číslem 4/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 537/2020, ze dne 9. 8. 2021, sp. zn.
27 Cdo 2759/2020, a ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2931/2020, a usnesení
Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, ze dne 10. 4. 2018,
sp. zn. I. ÚS 363/17, či ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
18. V případě žalobkyně a) je dovolání přípustné pouze ve vztahu k
nárokům na náhradu škody za neoprávněné rozmnožení a veřejné sdělování
následujících děl (a jejich zvukově obrazových záznamů)
Název díla Uplatněná škoda v Kč
Monte Carlo 115710
127 hodin 141489
13 95520
30 minut nebo méně 66234
Benga v záloze 148255
Cizinec 300490
Čas hrdinů 61889
Černá hodina 79068
Černá labuť 112833
Ďábel 77212
Ďáblův dvojník 81795
Dostaň ho tam 155220
Elitní zabijáci 58904
Gangsteři 65272
Gulliverovy cesty 162185
Hanna 261345
Hostel III 89102
Jack a Jill 56905
Já, padouch 76416
Jane Eyre 55919
Karate Kid 152832
Kazatel 622440
Kontraband 238402
Král Škorpion - Bitva osudu 78936
Králova řeč 205567
Kronika 257570
Letopisy Narnie: Plavba Jitřního poutníka 112634
Margin Call 86565
Mistrovský plán 120796
Moneyball 88053
Nebezpečná metoda 83860
Nezastavitelný 106664
Noc žraloka 3D 57312
Pan Popper a jeho tučňáci 78804
Panna nebo orel 114823
Paul 348327
Pomáhat a chránit 53730
Princ a Pruďas 260148
Rallye smrti 2 81988
Resident Evil: Afterlife 93928
Rio 58307
Robin Hood 126564
Rychle a zběsile 5 134922
Rychlejší 303475
S.W.A.T.: Pod palbou 79600
Salt 134723
Sanctum 72834
Scott Pilgrim proti zbytku světa 79401
Sejmout zabijáka 53332
Sociální síť 158603
Správci osudu 321594
StreetDance 3D 52138
Světová invaze 358598
Šmoulové 145209
Tekken 68607
Tintinova dobrodružství 86112
Tucker & Dale vs. Zlo 67063
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část 86583
Útes smrti 64874
Varieté 63282
Velký skok 61098
Voda pro slony 133266
Vyměřený čas 176358
Wall Street: Peníze nikdy nespí 131736
X-Men: První třída 375060
Zatím spolu, zatím živi 66068
Zelený sršeň 141091
Zkažená úča 129350
Zkus mě rozesmát 85371
Zrození Planety opic 243789
Ženy sobě 282891
Celkem 9847041
19. V případě žalobkyň b) a d) nepřevyšuje žádný z uplatněných nároků
částku 50 000 Kč a jejich dovolání tak není v celém rozsahu přípustné.
20. V případě žalobkyně e) je dovolání přípustné pouze ve vztahu k
nárokům na náhradu škody za neoprávněné rozmnožení a veřejné sdělování
následujících děl (a jejich zvukově obrazových záznamů)
Název díla Uplatněná škoda v Kč
(K)Lamač srdcí 63879
Barbar Conan 64675
Fighter 50944
Hon na čarodejnice 983259
Kajínek 56516
Let´s Dance 3D 88555
Londýnský gangster 115929
Orel Deváté legie 460486
Red 113430
Tři mušketýři 85172
Velký třesk 71043
Vřískot 4 88555
Všemocný 132136
Záměna 65670
Zdrojový kód 203179
Celkem 2643428
21. Přípustnost dovolání přitom nemůže založit ani nesprávné poučení
poskytnuté účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného
rozhodnutí o tom, že dovolání je v celém rozsahu (bez dalšího) přípustné (k
tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo
62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly
73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn.
II. ÚS 323/07).
22. Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není přípustné proti
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
23. Proto dovolání žalobkyň není přípustné ani v části, v níž napadají
správnost výroků rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení.
24. V rozsahu, v němž není dovolání žalobkyň a) a e) ze shora uvedených
důvodů nepřípustné, posoudil dovolací soud jeho přípustnost podle § 237 o. s.
ř., podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak.
25. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)
uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí
napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
26. Přípustnost dovolání nezakládají námitky žalobkyň, kterými napadají
správnost zjištění odvolacího soudu o okolnostech vzniku vědomosti České
protipirátské unie o škodě způsobené žalobkyním jednáním žalovaného a o tom, že
za tuto škodu odpovídá žalovaný.
27. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a
samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného
hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu
dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna
2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod
číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
28. Žalobkyně tak tímto způsobem neuplatňují způsobilý dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem podle § 241a odst. 1 o. s.
ř; tím spíše pak jejich námitky nemohou založit přípustnost jejich dovolání
podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014,
sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
29. Dovolání žalobkyň a) a e) je však přípustné pro řešení otázky
hmotného práva, zda započala běžet promlčecí doba práva na náhradu škody
způsobené žalobkyním vytýkaným jednáním žalovaného podle § 106 odst. 1 obč.
zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně žalobkyň v
trestním řízení vedeném proti žalovanému získala na základě informací od
policejního orgánu vědomost o této škodě, neboť při řešení této otázky se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
30. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při
vyřešení této otázky na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s.
ř.).
31. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení
zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní
normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či
nikoliv.
32. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci
práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval.
33. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle
dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a
doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i
lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i
když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
34. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013)
právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o
škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
35. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, podle kterého při
stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na
náhradu škody nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost
poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto
skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, např. advokát, který na
základě plné moci zastupoval poškozeného v jiném řízení (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015).
36. K uvedenému závěru se dovolací soud přihlásil v dalších svých
rozhodnutích. V těchto rozhodnutích přitom nerozlišoval, v jakém konkrétním
řízení zástupce poškozeného zastupoval a jakým konkrétním způsobem se zástupce
o škodě či o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl. Stejně tak dovolací soud ve
svém rozhodování zdůraznil jako rozhodující pro počátek běhu tzv. subjektivní
promlčecí doby skutečnost, zda zástupce informoval (včas) poškozeného o
poznatcích nabytých při jeho zastupování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu
ze dne 18. 3. 2005, sp. zn. 28 Cdo 56/2005, a ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 25
Cdo 2930/2019, nebo jeho usnesení ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3422/2019).
37. Z uvedeného plyne, že rozhodovací praxe dovolacího soudu z hlediska
počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody podle § 106
odst. 1 obč. zák. neztotožňuje okamžik, kdy se o okolnostech svědčících o škodě
a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla jiná osoba, s okamžikem, kdy se o těchto
okolnostech dozvěděl sám poškozený, a to i za situace, kdy taková jiná osoba
působila jako zástupce poškozeného v některém soudním řízení. Ostatně i ve
shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo
2168/2015, je pouze jako příklad uvedena situace (vzhledem ke skutkovému stavu
zjištěnému v dané věci), že takovou osobou může případně být i advokát
zastupující poškozeného v jiném řízení. Z uvedeného však neplyne, že by v
jiných případech měla být skutečná vědomost poškozeného o škodě a o tom, kdo za
ni odpovídá, naopak ztotožňována s vědomostí zástupce o těchto skutečnostech.
38. Není pak důvod, aby se tento závěr neprosadil i za situace, kdy se
na základě informací poskytnutých orgánem činným v trestním řízení dozví o
okolnostech svědčících o škodě osoba, která zastupuje poškozeného jako
zmocněnec v trestním řízení podle § 50 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (trestní řád), při úkonech poškozeného podle § 43 odst.
1 trestního řádu a jež následně po nabytí této znalosti poškozeným navrhne jeho
jménem ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu, aby soud v odsuzujícím rozsudku
uložil obžalovanému povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným
činem (tj. uplatní nárok na náhradu škody v tzv. adhezním řízení).
39. Ostatně dochází-li ke stavění běhu promlčecí doby soukromého práva
poškozeného na náhradu škody (až) jeho uplatněním v tzv. adhezním řízení (a
nikoli již samotnou účastí poškozeného v trestním řízení), pak až do samotného
„zahájení“ tohoto řízení podáním návrhu poškozeného podle § 43 odst. 3
trestního řádu není poškozený v tomto samotném (tzv. adhezním) řízení z povahy
věci nijak zastupován (jelikož nebylo dosud ani zahájeno), což platí i ve
vztahu k dřívějším úkonům zmocněnce poškozeného (tedy mimo rámec tzv. adhezního
řízení) podle § 43 odst. 1 trestního řádu. Z hlediska uplatnění soukromého
práva žalobkyň na náhradu škody v tzv. adhezním řízení tedy Česká protipirátská
unie ani nemohla získat informace o škodě žalobkyň až v tomto samotném řízení
(neboť ho žalobkyně jako poškozené do té doby nezahájily a ani řádně zahájit
nemohly), nýbrž stalo se tak již předtím, tedy mimo samotný rámec tzv.
adhezního řízení.
40. Zároveň je třeba skutkový stav zjištěný v projednávané věci
odlišovat od situace, kdy poškozeným je osoba, která není plně způsobilá k
právním úkonům, a o okolnostech svědčících o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá,
se dozví zákonný zástupce nebo opatrovník poškozeného (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 433/2019). Ze zjištění
odvolacího soudu neplyne, že by v projednávané věci právě taková situace
nastala.
41. Proto dospěl-li odvolací soud v poměrech projednávané věci k závěru,
že tzv. subjektivní promlčecí doba práva na náhradu škody žalobkyň a) a e)
způsobené vytýkaným jednáním žalovaného započala plynout dne 16. 3. 2012 v
důsledku doručení dopisu policejního orgánu, kterým se o okolnostech svědčících
o škodě dozvěděla Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně poškozených
žalobkyň v trestním řízení vedeném proti žalovanému, aniž by pro posouzení
odvolacího soudu bylo významné zjištění, kdy se o takových okolnostech
dozvěděly samy žalobkyně jako poškozené, je právní posouzení věci odvolacím
soudem nesprávné.
42. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné,
dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2
písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci
43. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu napadeném
přípustným dovoláním žalobkyň neobstálo co do právního posouzení věci (a ve
zbývajícím rozsahu nebylo možné k vadám řízení v dovolacím řízení přihlížet
podle § 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud existenci vad řízení pro
nadbytečnost neposuzoval, neboť ty nemohly na výsledku dovolacího řízení ničeho
změnit.
V. Závěr
44. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dovolání žalobkyň b)
a d) a částečně též žalobkyň a) a e) podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
odmítl.
45. V části, ve které je dovolání žalobkyň a) a e) přípustné, dospěl
dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání
je důvodné.
46. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v
dovolacím řízení o věci v tomto rozsahu rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o.
s. ř.], dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném
přípustným dovoláním žalobkyň včetně závislých výroků o nákladech řízení ze
shora uvedených důvodů podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst.
1 o. s. ř.) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl částečně zrušen
rozsudek odvolacího soudu, platí v tomto rozsahu i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud v příslušné části rovněž toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s.
ř.).
47. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního
stupně závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
48. Jelikož ve vztahu mezi žalobkyněmi b) a d) a žalovaným se řízení
tímto rozhodnutím končí, rozhodl dovolací soud o náhradě nákladů řízení mezi
těmito účastníky podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů řízení souvisejících s jeho vyjádřením k dovolání.
Tyto náklady spočívají v odměně za zastupování advokátem, jejíž výši dovolací
soud odvodil ze sazby mimosmluvní odměny jednoho úkonu právní služby ve podle §
7 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), podle tarifní
hodnoty peněžitého plnění představujícího předmět dovolacího řízení ve výši 15
545 306 Kč, čemuž odpovídá odměna ve výši 50 540 Kč, a dále v paušální náhradě
hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a
rovněž v náhradě DPH 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 10 676,40 Kč,
celkem 61 516,40 Kč, přičemž vzhledem k poměru nároků jednotlivých žalobkyň
vůči celkovému předmětu dovolacího řízení připadá na žalobkyni b) povinnost
náhrady ve výši 224,40 Kč, na žalobkyni d) ve výši 695,80 Kč. Lhůta k plnění
byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
49. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyněmi a) a e) a
žalovaným, včetně tohoto dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o
věci
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 30. 12. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu