23 Cdo 1908/2022-312
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a
soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci
žalobkyně AQS, a.s., se sídlem v Praze 2, Kunětická 2534/2, identifikační číslo
osoby 25655922, zastoupené JUDr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem v Praze
8, Pernerova 294/13, proti žalovanému O. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupenému
Ing. Mgr. Bc. Petrem Molnárem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Vrchlického 678/19, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.
zn. 5 C 12/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259, takto:
I. Dovolání žalobkyně v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co 45/2021-259,
kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby
co do částky 1 653 604 Kč s příslušenstvím, jakož i v rozsahu, v němž směřuje
proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, se odmítá.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2022, č. j. 4 Co
45/2021-259, v části výroku I, v níž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu
prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 10 373 893 Kč s příslušenstvím,
a ve výrocích II a III a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2021,
č. j. 5 C 12/2016-203, v části výroku I, v níž byla zamítnuta žaloba co do
částky 10 373 893 Kč s příslušenstvím, a ve výroku II se zrušují a věc se v
tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se svojí žalobou doručenou soudu dne 17. 10. 2014 domáhala
zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě
ušlého zisku za nerealizovaný prodej rozmnoženin (předloh) a ušlé odměny za
prodej rozmnoženin děl (které uživatelé získali stažením kopií žalovaným
neoprávněně sdělovaných děl), kterou jí měl žalovaný způsobit porušením práv
žalobkyně podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech
souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
Stejnou žalobou původně uplatnily své nároky vedle žalobkyně (původně g/) i
další žalobkyně a/ až f/ (v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.
zn. 5 C 124/2014); následně bylo řízení o věci žalobkyně (původně žalobkyně g/)
proti žalovanému o zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím vyloučeno
(usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 2016, č. j. 5 C 124/2014-33)
k samostatnému řízení.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 C
3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně a žalovaného dovoláním
napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (první
výrok), změnil jej ve výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního
stupně (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí
výrok).
4. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, podle kterých byl
žalovaný rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2012, č. j. 1 T
63/2012-336, uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv
souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 3
písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jehož se dopustil tím, že
nejméně od května 2010 do května 2012 bez souhlasu majitelů práv zpřístupnil
prostřednictvím internetového úložiště předměty ochrany podle autorského
zákona, včetně předmětů, k nimž uplatňuje práva podle autorského zákona
žalobkyně. K průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že Česká protipirátská
unie (jakožto spolek, který své členy zastupuje na základě plných mocí a
pověření členských společností a v jejich zastoupení jako poškozených uplatňuje
jejich práva v trestních a správních řízeních jako zmocněnec poškozených, a
jehož členem byla též právní předchůdkyně žalobkyně, společnost MAGIC BOX,
a.s., identifikační číslo osoby 26155273) podala dne 8. 3. 2012 trestní
oznámení na neznámého pachatele, v němž označila žalovaného jako podezřelého ze
spáchání trestného činu jeho jménem, příjmením, a datem narození. Dne 15. 3.
2012 obdržela Česká protipirátská unie od policejního orgánu e-mailem seznam
souborů uploadovaných žalovaným. Na základě tohoto seznamu pak Česká
protipirátská unie provedla identifikaci neoprávněně užitých děl a nositelů
práv a dne 18. 4. 2012 v zastoupení poškozených, včetně právní předchůdkyně
žalobkyně, uplatnila jejich nároky na náhradu škody v adhezním řízení. Původně
vyčíslená škoda (právní předchůdkyně) žalobkyně ve výši 11 811 182 Kč byla
následně podáním ze dne 26. 6. 2012, doručeným policii dne 3. 7. 2012, zvýšena
na celkovou částku 12 027 497 Kč. V soudní části trestního řízení doložila
žalobkyně do trestního spisu pověření udělené České protipirátské unii k
zastupování žalobkyně v trestním řízení jakožto právní nástupkyně zaniklé
společnosti MAGIC BOX, a.s. (tato byla dne 1. 10. 2012 vymazána z obchodního
rejstříku v důsledku sloučení s žalobkyní jako nástupnickou společností).
Odsuzujícím trestním rozsudkem, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2012, byli
všichni poškození, včetně žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně), odkázáni
se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že práva žalobkyně
jsou promlčena podle § 106 odst. 1 a § 112 věty první zák. č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku. O osobě škůdce právní předchůdkyně žalobkyně věděla již
dne 8. 3. 2012, kdy Česká protipirátská unie jako její zmocněnkyně podala
trestní oznámení obsahující označení žalovaného jako škůdce. O rozsahu škody se
právní předchůdkyně žalobkyně dozvěděla opět prostřednictvím zmocněnkyně dne
15. 3. 2012, kdy Česká protipirátská unie obdržela od policie informace
nezbytné k uplatnění škody (seznam uploadovaných souborů). Následujícího dne
16. 3. 2012 započala běžet tzv. subjektivní promlčecí doba. K jejímu stavění
došlo dne 18. 4. 2012, kdy se právní předchůdkyně žalobkyně připojila k
trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. Promlčecí doba počala znovu běžet
dne 7. 11. 2012 po nabytí právní moci trestního rozsudku. Žaloba v projednávané
věci byla podána dne 17. 10. 2014. Promlčecí doba práva žalobkyně činila 730
dnů, před jejím stavěním z ní uplynulo 33 dnů (od 16. 3. 2012 do 17. 4. 2012),
posléze (od 7. 11. 2012 do 17. 10. 2014) uplynulo dalších 710 dnů, celkem tedy
743 dnů. Žaloba byla proto podána po uplynutí promlčecí doby. Vzhledem k tomu,
že žalovaný promlčení namítl, bylo třeba dle odvolacího soudu žalobu zamítnout.
6. Dle odvolacího soudu je nepřípadná argumentace žalobkyně rozsudkem
Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015, dle kterého při
stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí doby nelze ztotožňovat
okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném
subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než
poškozený, tedy například advokát, který poškozeného zastupoval v jiném řízení,
neboť v projednávané věci nastala situace, kdy se o škodě ze sdělení policie
dozvěděl zástupce poškozených v řízení trestním, v němž se žalobkyně (její
právní předchůdkyně) náhrady škody domáhala.
II. Dovolání a vyjádření k němu
7. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, napadla
žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání je
patrné, že žalobkyně shledává jeho přípustnost v řešení otázky hmotného práva,
při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího
soudu. A to konkrétně otázky, zda započala běžet promlčecí doba práva na
náhradu škody způsobené žalobkyni vytýkaným jednáním žalovaného podle § 106
odst. 1 obč. zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně
právní předchůdkyně žalobkyně v trestním řízení vedeném s žalovaným získala na
základě informací od policejního orgánu vědomost o této škodě.
8. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje žalobkyně v tom, že
okamžik, kdy se o škodě a škůdci dozvěděla jiná osoba, např. advokát, který
poškozeného zastupoval v jiném řízení, nelze ztotožňovat s okamžikem, kdy se o
škodě a škůdci dozvěděl poškozený. Dle žalobkyně se odvolací soud svým závěrem
odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015.
9. Kromě toho žalobkyně namítá, že se ani Česká protipirátská unie
nemohla o výši škody dozvědět již dne 15. 3. 2012, kdy jí byl doručen seznam
uploadovaných souborů opatřený policejním orgánem, neboť z předaných dat bez
dalšího odborného zkoumání výše škody jednotlivých poškozených (včetně
žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně) nevyplývala. Dále žalobkyně
zpochybňuje, že by vědomost žalobkyně (její právní předchůdkyně) o žalovaném
jako škůdci existovala již ke dni podání trestního oznámení, neboť to
obsahovalo pouze neověřené informace o pachateli z veřejných zdrojů. Rovněž
vytýká nesprávnost i nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě
nákladů řízení a dále namítá několik vad řízení.
10. Žalovaný se k dovolání žalobkyně podle obsahu spisu nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem
(§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
13. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není
přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem
bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění
nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení,
ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
14. I po novele občanského soudního řádu provedené s účinností od 30. 9.
2017 zákonem č. 296/2017 Sb. platí, že za rozhodnou pro posouzení přípustnosti
dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši peněžitého
plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může
být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy o němž bylo rozhodnuto dovoláním
napadeným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn.
25 Cdo 2384/2018, a na něj navazující judikaturu).
15. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více
samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k
jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny
v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, ze dne 11.
5. 2004, sp. zn. 29 Odo 209/2003, ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 532/2011,
ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2671/2012, a ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29
Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace
ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené zákonem č. 296/2017 Sb.
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo
1791/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením
ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
16. V poměrech projednávané věci odvolací soud rozhodl o souhrnném
nároku na zaplacení částky 12 027 497 Kč s příslušenstvím, který se však podle
tvrzení uvedených v žalobě skládá z více samostatných nároků s odlišným
skutkovým základem, a to jednotlivých nároků na náhradu škod způsobených tím,
že žalovaný neoprávněně zhotovoval rozmnoženiny předmětů ochrany podle
autorského zákona a poté je prostřednictvím internetového úložiště sděloval
veřejnosti. Těmito jednáními měly dovolatelce vzniknout blíže specifikované
škody sestávající z ušlých zisků („za nerealizovaný prodej rozmnoženin –
předloh“ a „na ušlé odměně za prodej rozmnoženin děl, které uživatelé získali
stažením kopií žalovaným neoprávněně sdělovaných děl“).
17. Neoprávněné užití každého předmětu ochrany bylo v dané věci
samostatným případem a o každém z uplatněných („dílčích“) nároků by mohlo být
vedeno samostatné řízení s potenciálně rozdílným výsledkem, a to právě vzhledem
k tomu, že každý z nároků má odlišný skutkový základ. Proto může být dovolání
přípustné pouze ve vztahu k takovým nárokům se samostatným skutkovým základem,
jež převyšují zákonný limit 50 000 Kč, jelikož ve věci nejde o vztah ze
spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod
číslem 4/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 537/2020, ze dne 9. 8. 2021, sp. zn.
27 Cdo 2759/2020, a ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2931/2020, a usnesení
Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05, ze dne 10. 4. 2018,
sp. zn. I. ÚS 363/17, či ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3187/18).
18. Dovolání je tak přípustné pouze ve vztahu k žalobkyní uplatněným
nárokům na náhradu škody za neoprávněné rozmnožení a veřejné sdělování
následujících děl (a jejich zvukově obrazových záznamů):
Název díla
Uplatněná škoda v Kč
J. Edgar 64 845
Arthur 65 471
Bez soucitu 231 043
Bláznivá, zatracená láska 104 937
Captain America: První Avenger 460 845
Cesta na tajuplný ostrov 2 102 960
Čarodějův učeň 133 927
Červená Karkulka 139 101
Ďábel v těle 56 430
Dál než se zdálo 81 590
Den zrady 160 875
Drive Angry 209 746
Fotři jsou lotři 211 338
Green Lantern 340 746
Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 476 905
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 399 000
Hezké vstávání 69 451
Hlavně nezávazně 134 126
Hugo a jeho velký objev 196 515
Jackass 3D 101 689
Jonesovi 50 148
Jsem číslo čtyři 188 254
John Carter: Mezi dvěma světy 204 930
Kocour v botách 133 100
Kovbojové a vetřelci 101 745
Králičia nora 62 685
Kung Fu Panda 2 91 770
Legenda o sovích strážcích 79 202
Machete 127 559
Méďa Béďa 82 983
Město 105 271
Mission Impossible - Ghost Protocol 328 185
Moje krásná učitelka 98 505
Na doraz130 942
Na vlásku 153 088
Nákaza 64 239
Neřízená střela 94 923
Neznámý 260 491
Obhájce 227 539
Obřad 80 997
Ocelová pěst 319 000
Opravdová kuráž 83 381
Paranormal Activity 2 63 481
Paranormal Activity 3 81 627
Pařba v Bangkoku 369 075
Piráti z Karibiku: Na vlnách podivína 300 196
Počátek 155 817
Poznáš muže svých snů 58 806
Prokletý ostrov 50 745
Půlnoc v Paříži 106 743
Rango 141 726
Sherlock Holmes: Hra stínů 159 885
Speciální jednotka 361 845
Sucker Punch 92 535
Super 8 226 233
Šéfové na zabití 159 201
Thor 289 731
Transformers 3 105 336
TRON: Legacy 3D 124 176
Tři dny ke svobodě 254 720
Útěk ze Sibiře 256 113
Znovu a jinak 58 905
Železná lady 146 520
Celkem 10 373 893
19. Přípustnost dovolání přitom nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté
účastníkům odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom,
že dovolání je v celém rozsahu (bez dalšího) přípustné (k tomu srov. obdobně
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne
27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo
1624/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07).
20. Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není přípustné proti
rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
21. Proto dovolání žalobkyně není přípustné ani v části, v níž napadá správnost
výroků rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení.
22. V rozsahu, v němž není dovolání žalobkyně ze shora uvedených důvodů
nepřípustné, posoudil dovolací soud jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř.,
podle kterého není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak.
23. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst.
1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno,
proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá,
vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh) (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní
posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá
nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
24. Přípustnost dovolání nezakládají námitky žalobkyně, kterými napadá
správnost zjištění odvolacího soudu o okolnostech vzniku vědomosti České
protipirátské unie o škodě způsobené žalobkyni (její právní předchůdkyni)
jednáním žalovaného a o tom, že za tuto škodu odpovídá žalovaný.
25. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné
hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení
důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího
řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013)
úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem
4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
26. Žalobkyně tak tímto způsobem neuplatňuje způsobilý dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem podle § 241a odst. 1 o. s.
ř; tím spíše pak její námitky nemohou založit přípustnost jejího dovolání podle
§ 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp.
zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
27. Dovolání žalobkyně je však přípustné pro řešení otázky hmotného práva, zda
započala běžet promlčecí doba práva na náhradu škody způsobené žalobkyni
(právní předchůdkyni žalobkyně) vytýkaným jednáním žalovaného podle § 106 odst.
1 obč. zák. v důsledku toho, že Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně
žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) v trestním řízení vedeném proti
žalovanému získala na základě informací od policejního orgánu vědomost o této
škodě, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
28. Dovolání je důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá při vyřešení
této otázky na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
29. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného
skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež
vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
30. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva
na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle
právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice
správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně
aplikoval.
31. Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních
právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které
začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby
pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou
běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
32. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) právo na
náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a
o tom, kdo za ni odpovídá.
33. Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k závěru, podle kterého při
stanovení počátku běhu tzv. subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na
náhradu škody nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost
poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto
skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, např. advokát, který na
základě plné moci zastupoval poškozeného v jiném řízení (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2168/2015).
34. K uvedenému závěru se dovolací soud přihlásil v dalších svých rozhodnutích.
V těchto rozhodnutích přitom nerozlišoval, v jakém konkrétním řízení zástupce
poškozeného zastupoval a jakým konkrétním způsobem se zástupce o škodě či o
tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl. Stejně tak dovolací soud ve svém rozhodování
zdůraznil jako rozhodující pro počátek běhu tzv. subjektivní promlčecí doby
skutečnost, zda zástupce informoval (včas) poškozeného o poznatcích nabytých
při jeho zastupování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2005,
sp. zn. 28 Cdo 56/2005, a ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2930/2019, nebo
jeho usnesení ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 3422/2019).
35. Z uvedeného plyne, že rozhodovací praxe dovolacího soudu z hlediska počátku
běhu tzv. subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody podle § 106 odst. 1
obč. zák. neztotožňuje okamžik, kdy se o okolnostech svědčících o škodě a o
tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděla jiná osoba, s okamžikem, kdy se o těchto
okolnostech dozvěděl sám poškozený, a to i za situace, kdy taková jiná osoba
působila jako zástupce poškozeného v některém soudním řízení. Ostatně i ve
shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo
2168/2015, je pouze jako příklad uvedena situace (vzhledem ke skutkovému stavu
zjištěnému v dané věci), že takovou osobou může případně být i advokát
zastupující poškozeného v jiném řízení. Z uvedeného však neplyne, že by v
jiných případech měla být skutečná vědomost poškozeného o škodě a o tom, kdo za
ni odpovídá, naopak ztotožňována s vědomostí zástupce o těchto skutečnostech.
36. Není pak důvod, aby se tento závěr neprosadil i za situace, kdy se na
základě informací poskytnutých orgánem činným v trestním řízení dozví o
okolnostech svědčících o škodě osoba, která zastupuje poškozeného jako
zmocněnec v trestním řízení podle § 50 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (trestní řád), při úkonech poškozeného podle § 43 odst.
1 trestního řádu a jež následně po nabytí této znalosti poškozeným navrhne jeho
jménem ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu, aby soud v odsuzujícím rozsudku
uložil obžalovanému povinnost nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným
činem (tj. uplatní nárok na náhradu škody v tzv. adhezním řízení).
37. Ostatně dochází-li ke stavění běhu promlčecí doby soukromého práva
poškozeného na náhradu škody (až) jeho uplatněním v tzv. adhezním řízení (a
nikoli již samotnou účastí poškozeného v trestním řízení), pak až do samotného
„zahájení“ tohoto řízení podáním návrhu poškozeného podle § 43 odst. 3
trestního řádu není poškozený v tomto samotném (tzv. adhezním) řízení z povahy
věci nijak zastupován (jelikož nebylo dosud ani zahájeno), což platí i ve
vztahu k dřívějším úkonům zmocněnce poškozeného (tedy mimo rámec tzv. adhezního
řízení) podle § 43 odst. 1 trestního řádu. Z hlediska uplatnění soukromého
práva žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) na náhradu škody v tzv.
adhezním řízení tedy Česká protipirátská unie ani nemohla získat informace o
škodě žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) až v tomto samotném řízení
(neboť ho právní předchůdkyně žalobkyně jako poškozená do té doby nezahájila a
ani řádně zahájit nemohla), nýbrž stalo se tak již předtím, tedy mimo samotný
rámec tzv. adhezního řízení.
38. Zároveň je třeba skutkový stav zjištěný v projednávané věci odlišovat od
situace, kdy poškozeným je osoba, která není plně způsobilá k právním úkonům, a
o okolnostech svědčících o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, se dozví zákonný
zástupce nebo opatrovník poškozeného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 433/2019). Ze zjištění odvolacího soudu neplyne, že
by v projednávané věci právě taková situace nastala.
39. Proto dospěl-li odvolací soud v poměrech projednávané věci k závěru, že
tzv. subjektivní promlčecí doba práva na náhradu škody žalobkyně způsobené
vytýkaným jednáním žalovaného započala plynout dne 16. 3. 2012 v důsledku
doručení dopisu policejního orgánu, kterým se o okolnostech svědčících o škodě
dozvěděla Česká protipirátská unie jako zmocněnkyně poškozené právní
předchůdkyně žalobkyně v trestním řízení vedeném proti žalovanému, aniž by pro
posouzení odvolacího soudu bylo významné zjištění, kdy se o takových
okolnostech dozvěděla sama právní předchůdkyně žalobkyně jako poškozená, je
právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávné.
40. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací
soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a
b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci
41. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu napadeném
přípustným dovoláním žalobkyně neobstálo co do právního posouzení věci (a ve
zbývajícím rozsahu nebylo možné k vadám řízení v dovolacím řízení přihlížet
podle § 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud existenci žalobkyní namítaných vad
řízení (že soud svým postupem znemožnil žalobkyni účastnit se jednání
nařízeného na den 11. 5. 2021 od 11:30 hod, že soud prvního stupně nepostupoval
v intencích příkazu ustanovení § 119 odst. 3 o. s. ř. a § 119a odst. 2 o. s.
ř., že obě jednání soudu prvního stupně byla vedena jako přípravná) ani jiných
vad řízení pro nadbytečnost neposuzoval, neboť ty nemohly na výsledku
dovolacího řízení ničeho změnit.
V. Závěr
42. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dovolání žalobkyně částečně
podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
43. V části, ve které je dovolání žalobkyně přípustné, dospěl dovolací soud k
závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je důvodné.
44. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím
řízení o věci v tomto rozsahu rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.],
dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu napadeném přípustným
dovoláním žalobkyně včetně závislých výroků o nákladech řízení ze shora
uvedených důvodů podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o.
s. ř.) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl částečně zrušen
rozsudek odvolacího soudu, platí v tomto rozsahu i na rozsudek soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud v příslušné části rovněž toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s.
ř.).
45. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně
závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
46. O náhradě nákladů řízení, včetně tohoto dovolacího řízení, rozhodne soud v
novém rozhodnutí o věci.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 12. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu