Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Správy železnic, státní organizace, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, Nové Město, identifikační číslo osoby 70994234, za účasti 1) PKP CARGO INTERNATIONAL a. s., se sídlem v Ostravě, Betonářská 580/14, Muglinov, identifikační číslo osoby 47675977, zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, 2) Arriva Services a.s., se sídlem v Králově Dvoře, Pod Hájem 97, identifikační číslo osoby 28170911, 3) ARRIVA vlaky s.r.o., se sídlem v Praze 8, Křižíkova 148/34, identifikační číslo osoby 28955196, 4) AŽD Praha s.r.o., se sídlem v Praze 10, Žirovnická 3146/2, Záběhlice, identifikační číslo osoby 48029483, 5) BF Logistics s.r.o., se sídlem v Praze 9, Beranových 826, Letňany, identifikační číslo osoby 27406911, zastoupené Mgr.
Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Křížkem 428/4, 6) CityRail, a.s., se sídlem v Praze 4, Magistrů 202/16, Michle, identifikační číslo osoby 24199010, 7) CZ Logistics, s.r.o., se sídlem v České Třebové, Semanínská 580, identifikační číslo osoby 62957937, 8) ČD Cargo, a.s., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1569/2c, Holešovice, identifikační číslo osoby 28196678, 9) České dráhy, a.s., se sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody 1222, identifikační číslo osoby 70994226, 10) DBV-ITL, s.r.o., se sídlem v Kolíně IV, Polepská 867, identifikační číslo osoby 25786768, 11) EDIKT a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 461/95, identifikační číslo osoby 25172328, 12) Elektrizace železnic Praha a.s., se sídlem v Praze 4, nám.
Hrdinů 1693/4a, Nusle, identifikační číslo osoby 47115921, 13) EUROVIA CZ a.s., se sídlem v Praze 4, U Michelského lesa 1581/2, Michle, identifikační číslo osoby 45274924, 14) Express Group, a. s., se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7/B, Slovenská republika, registrační číslo 35795123, 15) EP Cargo a.s. se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1693/4a, Nusle, identifikační číslo osoby 24721166, 16) FIRESTA-Fišer, rekonstrukce, stavby a.s., se sídlem v Brně, Mlýnská 388/68, Trnitá, identifikační číslo osoby 25317628, 17) GJW Praha spol.
s r.o., se sídlem v Praze 9, Mezitraťová 137, Hloubětín, identifikační číslo osoby 41192869, 18) GW Train Regio a.s., se sídlem v Ústí nad Labem, Tovární 975/3, identifikační číslo osoby 28664116, 19) Chládek & Tintěra, a.s., se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1022/16, Předměstí, identifikační číslo osoby 62743881, 20) Chládek a Tintěra Havlíčkův Brod, a.s., se sídlem v Havlíčkově Brodě, Průmyslová 941, identifikační číslo osoby 60932171, 21) Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., se sídlem v Pardubicích, K Vápence 2677, Zelené Předměstí, identifikační číslo osoby 25253361, 22) IDS - Inženýrské a dopravní stavby Olomouc a.s., se sídlem v Olomouci, Albertova 229/21, Nová Ulice, identifikační číslo osoby 25869523, 23) IDS CARGO a.s., se sídlem v Olomouci, Albertova 229/21, Nová Ulice, identifikační číslo osoby 27820017, 24) JARO Česká Skalice, s.r.o., se sídlem v České Skalici, Havlíčkova 610, identifikační číslo osoby 25934473, 25) Jindřichohradecké místní dráhy, a.s., se sídlem v Jindřichově Hradci, Nádražní 203, identifikační číslo osoby 62509870, 26) KK - provoz a opravy lok.
s.r.o., se sídlem v Býškovicích, Býškovice 108, identifikační číslo osoby 25834282, 27) KŽC Doprava, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Meinlinova 336, Koloděje, identifikační číslo osoby 27423069, 28) Leo Express Global a.s., se sídlem v Praze 3, Řehořova 908/4, Žižkov, identifikační číslo osoby 29016002, 29) Lokálka Group, spolek, se sídlem v Rokycanech, Plzeňská 334, Plzeňské Předměstí, identifikační číslo osoby 47695609, 30) LOKO TRANS s.r.o., se sídlem ve Střelicích, Tetčická 887/2a, identifikační číslo osoby 60731796, 31) LokoTrain s.r.o., se sídlem v České Třebové, Školní 353, identifikační číslo osoby 28903811, 32) LTE Czechia s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Drážďanská 506/8, Krásné Březno, identifikační číslo osoby 27208028, 33) MBM rail s.r.o., se sídlem v Jaroměři, Žižkova 595, Pražské Předměstí, identifikační číslo osoby 25277171, 34) METRANS, a.s., se sídlem v Praze 10, Podleská 926/5, Uhříněves, identifikační číslo osoby 40763811, 35) METRANS Rail s.r.o., se sídlem v Praze 10, Podleská 926, identifikační číslo osoby 26361485, 36) N+N - Konstrukce a dopravní stavby Litoměřice, s.r.o., se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 2215, identifikační číslo osoby 44564287, 37) NOR a.s., se sídlem v Trutnově, Lípová 509, Horní Předměstí, identifikační číslo osoby 13585312, 38) OHLA ŽS, a.s., se sídlem v Brně, Tuřanka 1554/115b, Slatina, identifikační číslo osoby 46342796, 39) OLOMOUCKÁ DOPRAVNÍ s.r.o., se sídlem v Olomouci, U Panelárny 538/1, Chválkovice, identifikační číslo osoby 27778479, 40) Ostravská dopravní společnost, a.s.
v likvidaci, se sídlem v Ostravě, U Tiskárny 616/9, Přívoz, identifikační číslo osoby 60793171, 41) PKP CARGO S. A., se sídlem ve Varšavě, ul. Grójecka 17, Polská republika, zastoupené Mgr.
Petrou Ledvinkovou, advokátkou se sídlem v Hostivicích, Lipová 595, 42) Prvá Slovenská železničná, akciová spoločnosť, se sídlem v Bratislavě, Einsteinova 24, Petržalka, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35858664, 43) Puš s.r.o., se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Bezručova 1665, identifikační číslo osoby 48154547, 44) Rail Cargo Austria Aktiengesellschaft, se sídlem ve Vídni, Am Hauptbahnhof 2, Rakouská republika, registrační číslo FN 248731g, 45) Rail system s.r.o., se sídlem v Rudolfově, Třeboňská 93/3, identifikační číslo osoby 29381614, 46) RegioJet a.s., se sídlem v Brně, náměstí Svobody 86/17, identifikační číslo osoby 28333187, zastoupené JUDr.
Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, 47) RETROLOK s.r.o., se sídlem v Praze 5, Nádražní 279/1, Smíchov, identifikační číslo osoby 24830275, 48) RM LINES, a.s., se sídlem v Sokolově, Jednoty 1931, identifikační číslo osoby 27274489, 49) RTS RAIL TRANSPORT SERVICE GMBH, se sídlem v Grazu, Puchstrasse 184b, Rakouská republika, registrační číslo FN252571d, 50) RUTR, spol. s r.o., se sídlem v Praze 4, Chodovská 7, identifikační číslo osoby 49244515, 51) SANRE, spol. s r.o., se sídlem v Bohumíně, Lidická 219, Nový Bohumín, identifikační číslo osoby 62360922, 52) SART-stavby a rekonstrukce a.s., se sídlem v Šumperku, Uničovská 2944/1b, identifikační číslo osoby 25898671, 53) SD - Kolejová doprava, a.s., se sídlem v Kadani, Tušimice 7, identifikační číslo osoby 25438107, 54) SEŽEV-REKO, a.s., se sídlem v Brně, Vídeňská 298/135, Přízřenice, identifikační číslo osoby 46904859, zastoupené Mgr.
Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem v Brně, Milady Horákové 2047/23, 55) Skanska a.s., se sídlem v Praze 8, Křižíkova 682/34a, Karlín, identifikační číslo osoby 26271303, 56) Slezské zemské dráhy, o.p.s., se sídlem v Třemešné, Třemešná 298, identifikační číslo osoby 26819856, 57) SLEZSKOMORAVSKÁ DRÁHA a.s., se sídlem v Ostravě, Poděbradova 3360/113, Moravská Ostrava, identifikační číslo osoby 47676965, 58) Slovenská železničná dopravná spoločnosť, a.s., se sídlem v Bratislavě, Lermontovova 3, Staré Mesto, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35856742, 59) Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., se sídlem v Sokolově, Staré náměstí 69, identifikační číslo osoby 26348349, 60) Stavební firma CARDA-MÜLLER s.r.o., se sídlem v Olomouci, Chválkovická 332/17, Chválkovice, identifikační číslo osoby 25882082, 61) Středočeská železniční společnost s.r.o., se sídlem v Čerčanech, Sukova 378, identifikační číslo osoby 62577603, 62) TOMI - REMONT a.s., se sídlem v Prostějově, Přemyslovka 2514/4, identifikační číslo osoby 25508571, 63) TONCUR s.r.o.
v likvidaci, se sídlem v Praze 9, Kolbenova 805/32, Vysočany, identifikační číslo osoby 24800261, 64) TORAMOS, s.r.o., se sídlem v Českém Těšíně, Nová Tovární 2072, identifikační číslo osoby 61944327, 65) VIAMONT Servis a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Mařákova 3079/2, identifikační číslo osoby 25021851, 66) Trakce, a.s.
„v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Hlávkova 428/3, Přívoz, identifikační číslo osoby 25836510, 67) TRAMO RAIL, a.s., se sídlem v Olomouci, Železniční 547/4a, Chválkovice, identifikační číslo osoby 25369610, 68) Traťová strojní společnost, a.s., se sídlem v Praze 5, Musílkova 257/48, Košíře, identifikační číslo osoby 04946685, 69) TSS Cargo a.s., se sídlem v Praze 5, Musílkova 257/48, Košíře, identifikační číslo osoby 29393736, 70) TSS GRADE, a. s., se sídlem v Bratislavě, Dunajská 48/7509, Staré Mesto, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35802723, 71) ORLEN Unipetrol Doprava s.r.o., se sídlem v Litvínově, Růžodol 4, identifikační číslo osoby 64049701, 72) ARRIVA autobusy a.s., se sídlem v Chrudimi, Na Ostrově 177, identifikační číslo osoby 25945408, 73) VIAMONT a.
s., se sídlem v Teplicích, Na Letné 835/9, identifikační číslo osoby 64651711, 74) STRABAG Rail a.s., se sídlem v Ústí nad Labem, Železničářská 1385/29, Střekov, identifikační číslo osoby 25429949, 75) VÍTKOVICKÁ DOPRAVA a.s., se sídlem v Ostravě, 1. máje 3302/102a, Moravská Ostrava, identifikační číslo osoby 25909339, 76) Die Länderbahn GmbH DLB, se sídlem ve Viechtachu, Bahnhofsplatz 1, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 4299, 77) ZABABA, s.r.o., se sídlem v Praze 5, Noutonická 512/39, Hlubočepy, identifikační číslo osoby 27148548, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 C 75/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.
6. 2024, č. j. 15 Co 164/2022-1101,
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici 6) CityRail, a.s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici 46) RegioJet a.s., na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a účastníky 1) až 77) s výjimkou účastnic 6) a 46) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2021, č. j. 63 C 75/2019-816, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2023, č. j. 63 C 75/2019-942, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil rozhodnutí Ministerstva dopravy č. j. 151/2012-130-SPR/2 ze dne 8. 1. 2013, jakož i rozhodnutí Drážního úřadu č. j. DUCR-46093/12/KJ ze dne 10. 9. 2012, a řízení ve věci zastavil (výrok I); dále řízení mezi žalobkyní a účastníkem Max Cargo s.r.o., se sídlem v Praze 9, U Skládky 1695, identifikační číslo osoby 27861210, zastavil (výrok II); a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky (výrok III a IV); dále řízení mezi žalobkyní a účastníkem TCHAS ŽD s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Ostravě-Porubě, Francouzská 6167/5, identifikační číslo osoby 27856704, zastavil (výrok III opravného usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů mezi žalobkyní a tímto účastníkem (výrok IV opravného usnesení).
2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 20. 6. 2024, č. j. 15 Co 164/2022-1101, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok); dále žalobkyni poučil o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky navzájem i vůči státu (třetí a čtvrtý výrok).
3. Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení výše uvedených rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy s tím, že požadovala, aby nadále platilo Prohlášení o dráze v původním znění, tedy ve znění nedotčeném správním řízením vedeném na základě návrhu účastníka 1), v němž správní orgány vydaly napadená rozhodnutí. Odvolací soud dospěl s ohledem na současný vývoj judikatury Nejvyššího soudu k závěru, že uvedená rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy nejsou rozhodnutími, jimiž bylo rozhodnuto o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva, a postupoval proto podle § 104b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a řízení zastavil.
4. K námitkám žalobkyně, která nesouhlasila s tím, že jde o věc, která má být řešena ve správním soudnictví, odvolací soud odkázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle nichž se § 65a zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění účinném od 1. 2. 2022, (dále jen „zákon o dráhách“), který byl do zákona vložen novelou č. 426/2021 Sb. a který svěřuje přezkum rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře správním soudům, aplikuje i na soudní řízení zahájená před účinností novely (podrobně viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023).
5. Odvolací soud se vypořádal rovněž s námitkami žalobkyně, že dosavadní judikatura Nejvyššího soudu se zabývala přezkumem rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, a v nyní probíhajícím řízení jde o rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy. Odvolací soud uzavřel, že uvedené závěry judikatury je možno aplikovat i na rozhodnutí týkající se prohlášení o dráze, která byla vydána Drážním úřadem a Ministerstvem dopravy, neboť v obou případech se jedná o rozhodnutí shodné podstaty, kterými bylo rozhodováno o přezkumu prohlášení o dráze podle zákona o dráhách, a toliko s ohledem na vývoj právní úpravy působnosti jednotlivých úřadů (jejíž konkrétní vývoj odvolací soud v odůvodnění rozebral), docházelo novelizacemi zákona k přesunům působnosti k rozhodování o změně prohlášení o dráze. Podle zákona o dráhách účinného do 30. 11. 2016 (tj. do vzniku Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře) vykonával působnost regulačního subjektu (oprávněného mimo jiné rozhodovat o změně prohlášení o dráze podle § 34g odst. 3 zákona o dráhách) Drážní úřad a přezkum jeho rozhodnutí náležel Ministerstvu dopravy.
6. Vzhledem k uvedenému proto odvolací soud považoval Ministerstvo dopravy za úřad, který byl v době vydání svého rozhodnutí oprávněn rozhodovat o přezkumu prohlášení o dráze. Závěry dosavadní judikatury proto odvolací soud vztáhl i na nyní projednávanou věc, byť předmětem přezkumu není rozhodnutí Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře (či jeho předsedy jako přezkumného orgánu), ale rozhodnutí Drážního úřadu a Ministerstva dopravy jako rozhodnutí přezkumné, neboť neshledal žádný logický důvod pro to, aby totožné rozhodnutí (byť vydané jiným správním orgánem) bylo přezkoumáváno v odlišném režimu.
7. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. na vyřešení právní otázky, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Konkrétně se jednalo o otázku působnosti § 65a zákona o dráhách vloženého novelou provedenou zákonem č. 426/2021 Sb. rovněž na rozhodnutí jiných správních orgánů než Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, které nebyly „Úřadem“ ve smyslu legislativní zkratky zavedené zákonem o dráhách.
8. Dovolatelka nesouhlasila s tím, že odvolací soud ustanovení § 65a odst. 2 zákona o dráhách aplikoval i na nyní projednávanou věc, ačkoli rozhodnutí nevydal Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, s nímž zákon o dráhách pracuje pod legislativní zkratkou „Úřad“, nýbrž šlo o rozhodnutí Ministerstva dopravy, které v době vydání napadeného rozhodnutí (do novely provedené zákonem č. 180/2014 Sb.) vykonávalo působnost odvolacího orgánu proti rozhodnutím regulačního orgánu (tj. Drážního úřadu). Podle dovolatelky nelze § 65a odst. 2 zákona o dráhách aplikovat na rozhodnutí vydaná jiným orgánem, než „Úřadem“, o němž citované ustanovení hovoří, tedy Úřadem pro přístup k dopravní infrastruktuře (či nyní Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže). Odvolací soud vyložil judikaturu Nejvyššího soudu k aplikaci § 65a zákona o dráhách nepřípustně extenzivně, neboť Nejvyšší soud své závěry vyslovil pouze ohledně rozhodnutí vydaných Úřadem pro přístup k dopravní infrastruktuře. Podle dovolatelky nelze rozhodnutí Ministerstva dopravy považovat za rozhodnutí Úřadu ve smyslu legislativní zkratky, kterou používá zákon o dráhách (srov. § 22a odst. 5 a § 54 zákona o dráhách).
9. Dovolatelka dále namítala, že řízení je stiženo průtahy, neboť řízení je vedeno 11 let a nyní je žalobkyně rozhodnutím odvolacího soudu odkázána žalovat věc znovu, tentokrát ve správním soudnictví. Závěrem proto navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. K dovolání se vyjádřila účastnice 6) CityRail, a.s., která uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za správné, neboť odvolací soud správně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu a rovněž z toho, že Drážní úřad i Ministerstvo dopravy byly v době vydání žalobou napadených rozhodnutí těmi správními orgány, které vykonávaly pravomoci regulačního subjektu a přezkoumávaly prohlášení o dráze. Účastnice 6) proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
11. Účastnice 46) RegioJet a.s. ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné a argumentace v dovolání k nesprávnému právnímu posouzení je nedostatečná. Účastnice 46) proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, příp. zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, za kterou jedná její zaměstnanec, který má právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 21 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], posuzoval, zda je dovolání přípustné.
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
14. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání není přípustné.
16. Nejvyšší soud ve svém rozhodování, konkrétně v usnesení ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023, dospěl k závěru, že podle § 65a odst. 2 zákona o dráhách ve znění účinném od 1. 2. 2022 jsou k přezkumu rozhodnutí Úřadu i v řízeních zahájených před tímto datem příslušné soudy jednající a rozhodující ve správním soudnictví. Učinil tak na základě výkladu účelu a smyslu novely zákona o dráhách provedené zákonem č. 426/2021 Sb., kterou bylo do zákona o dráhách vloženo ustanovení § 65a odst. 2, jež spočívaly především v zavedení takového režimu soudního přezkumu, u něhož nebude existovat pochybnost o souladu s unijním právem, což platí i pro soudní řízení již zahájená. Dovodil proto, že z uvedeného důvodu je třeba vztáhnout časové účinky § 65a odst. 2 zákona o dráhách ve znění účinném od 1. 1. 2022 i na soudní řízení již zahájená a projednávaná podle části páté občanského soudního řádu (srov. též navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1455/2023, a ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3643/2023, ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 23 Cdo 478/2024, či ze dne 30. 7. 2024, sp. zn. 25 Cdo 548/2024, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2024, sp. zn. II. ÚS 2816/24).
17. Dovolací soud pak nemá důvod odchýlit se od výše citovaných závěrů své dosavadní judikatury ani v nyní projednávané věci. Na uvedeném závěru o aplikaci § 65a odst. 2 zákona o dráhách rovněž na řízení zahájená před 1. 2. 2022, pak ničeho nemění ani to, že v nyní projednávané věci o změně prohlášení o dráze rozhodoval Drážní úřad a Ministerstvo dopravy (v postavení odvolacího správního orgánu), neboť jak správně uvedl odvolací soud, jednalo se ve své podstatě o totožné rozhodnutí (o téže věci – změně prohlášení o dráze), které bylo v době vydání rozhodnutí [tj. v režimu zákona o dráhách účinném ke dni 10. 9. 2012 (rozhodnutí Drážního úřadu) a 8. 1. 2013 (rozhodnutí Ministerstva dopravy)] svěřeno do působnosti jiného správního orgánu. Vzhledem k tomu, že Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře byl zákonodárcem zřízen až zákonem č. 320/2016, účinným od 1. 12. 2016, je logické, že v nyní projednávané věci vzhledem k době vydání napadených rozhodnutí nemohl rozhodnutí vydat Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře.
18. Dovolací soud dospěl k závěru, že uvedená odlišnost spočívající v tom, že v době vydání napadených rozhodnutí bylo rozhodování o prohlášení o dráze svěřeno zákonem jinému správnímu orgánu, nemůže sama o sobě vést k závěru o neaplikovatelnosti výše citované judikatury na nyní projednávaný případ. I v nyní projednávaném případě stále platí důvody, pro které Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil použitelnost § 65a odst. 2 zákona o dráhách i na řízení zahájená před účinností novely provedené zákonem č. 426/2021 Sb.; jednalo se zejména o účel právní úpravy směřující k vyloučení pochybností o souladu dosavadní právní úpravy s unijním právem vzhledem k požadavku unijního práva na jednotné rozhodování vnitrostátního regulačního úřadu a s tím spojenému požadavku na soudní přezkum takových rozhodnutí, které s ohledem na místní příslušnost správních soudů a způsob přezkumu rozhodnutí správních orgánů mají naplňovat soudy ve správním soudnictví (podrobněji viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1349/2023). Pouhá skutečnost, že v nyní projednávané věci bylo napadeno rozhodnutí o změně prohlášení o dráze, které vydal Drážní úřad, resp. Ministerstvo dopravy v přezkumné instanci, a nikoli Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, nemůže vést k odlišnému závěru o tom, které soudy jsou příslušné takové věci projednat a rozhodovat o nich.
19. Vytýkala-li žalobkyně v dovolání soudům nižších stupňů též průtahy v řízení, uplatnila tím námitku vady řízení. Vady řízení však samy o sobě nejsou způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci (a to pouze některých vad) by mohl dovolací soud přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Toto tvrzení žalobkyně nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 14/2014, a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015). Navíc průtahy v řízení nemohou založit vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ani vadu uvedenou v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 85/2004).
20. Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a účastnice 6), jež nebyla v dovolacím řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., k tomuto dovolání podala vyjádření. V souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. jí proto náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši stanovené zvláštním právním předpisem. Zmíněným předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle jejíhož § 2 odst. 3 má tato náhrada činit 300 Kč.
22. Nelze ovšem přehlédnout, že tuto paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl proto, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými [viz důvodovou zprávu k zákonu č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)]. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom vyhláškou stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával advokátní tarif v § 13 odst. 3 (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem.
23. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady (v zásadě) týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž je v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán nosnými důvody plenárního nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 (a jenž není podle čl. 95 Ústavy vázán vyhláškou jako podzákonným předpisem, jejíž soulad se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou je oprávněn posoudit) dospěl k závěru, že je namístě přiznat účastnici 6) v souvislosti s vyjádřením k dovolání podaným po 1. 1. 2025 na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč.
24. Náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná účastnici 46) sestává z odměny advokáta, jejíž výši dovolací soud určil v rozsahu jedné poloviny sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání nikoli ve věci samé) ve výši podle § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025), tj. ve výši 2 310 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uveřejněné pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jeho hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % daně z přidané hodnoty, celkem tedy náhrada nákladů náležející účastnici 46) činí 3 340 Kč. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu