23 Cdo 3555/2021-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců
JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně
ŠkoFIN, s. r. o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 635/6, identifikační číslo
osoby 45805369, zastoupené JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem
se sídlem v Praze 8, Pobřežní 394/12, proti žalovanému L. J., narozenému XY, se
sídlem v CX, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Liborem Hlavsou,
advokátem se sídlem v Plzni, Klatovská třída 73/7, o zaplacení 50 346,30 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 17 C 33/2020,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6.
2021, č. j. 64 Co 132/2021-200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů
dovolacího řízení částku 2 614 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení k rukám zástupce žalobkyně.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, č. j. 17 C
33/2020-154, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 346,30 Kč
s tam specifikovaným úrokem z prodlení a náklady spojené s uplatněním
pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalovaného k
náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 35 563,20 Kč (výrok II). Krajský soud v Plzni k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterou bylo žalovanému
uloženo zaplatit žalobkyni částku 18 133,30 Kč (bezdůvodné obohacení) s tam
specifikovaným úrokem z prodlení a částku 1 200 Kč (první výrok), ve zbývající
části výrok I rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení
částky 32 213 Kč (náhrady škody) s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl
(druhý výrok), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů
řízení před soudy obou stupňů ve výši 12 787 Kč (třetí výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku podal žalovaný
včasné dovolání, v němž navrhoval zrušení napadeného rozsudku v dovoláním
dotčeném výroku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti
rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání
rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč,
včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží. Podle výkladu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přijatého v ustálené rozhodovací
praxi dovolacího soudu je sice nutno pro posouzení přípustnosti dovolání z
hlediska finančního limitu považovat za rozhodnou výši peněžitého plnění, jež
bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být
rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy v rozsahu, o němž bylo rozhodnuto
dovoláním napadeným výrokem. Tento závěr vyplývá též z důvodové zprávy k zákonu
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jež dokládá
záměr zákonodárce, aby zněním § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. účinným od 30. 9. 2017 byla zúžena možnost podání dovolání v tzv. bagatelních věcech, nikoli
rozšířena (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn.
25 Cdo 2384/2018, ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 107/2018, ze dne 8. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 748/2019, ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2195/2019,
ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 633/2020, ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo
770/2021, ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 670/2021, a ze dne 11. 11. 2021,
sp. zn. 30 Cdo 438/2021, jež jsou veřejnosti dostupná na https://www.nsoud.cz). Tuto rozhodovací praxi shledal ústavně souladnou též Ústavní soud (srov. například usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18, či ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2577/21, jež jsou veřejnosti dostupná na
https://nalus.usoud.cz). V nyní posuzované věci je dovoláním napaden výrok rozsudku odvolacího soudu,
kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 18 133,30 Kč s
příslušenstvím. Jelikož toto peněžité plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč a
současně se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní
vztah, je přípustnost dovolání vyloučena vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř.. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o
možnosti podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., neboť nesprávné
poučení odvolacího soudu přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustanovení § 236
odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu
pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání v zákoně
stanovena, pak jde vždy – bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům
řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod
číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), dovolání žalovaného odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (srov. § 243f
odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. 12. 2021
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu