23 Cdo 889/2025-804
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce R. P., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 1419/22, proti žalované Pelko real a.s., se sídlem v Praze 9, Čakovice, Dyjská 845/4, identifikační číslo osoby 27919536, zastoupené Mgr. Lukášem Jirsou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 1731/19, o určení vlastnického práva, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 C 118/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 2. 2024, č. j. 1 C 118/2018-730, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2024, č. j. 8 Co 230/2024-758,
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 2. 2024, č. j. 1 C 118/2018-730, se zastavuje.
II. Dovolání se odmítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku 6 776 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.
1.
2. Žalobce se domáhal obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 1 C 118/2018, v němž se proti žalované domáhal určení vlastnického práva k (v žalobě specifikovaným) nemovitým věcem v k. ú. XY, přičemž jím podaná určovací žaloba byla v původním řízení zamítnuta.
3. Okresní soud v Lounech jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 1 C 118/2018-730, žalobu na obnovu řízení zamítl (výrok I) a
4. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I napadeného usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného usnesení).
5. Usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v řešení otázky hmotného nebo procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žalobce konkrétně namítl, že soud prvního stupně nevyslechl jím navrhované svědky, jejichž výslech nemohl navrhnout v původním řízení, nezhodnotil „propojenost mezi společnostmi ACEMA Credit Czech a.s. a žalovanou společností Pelko real a.s.“, a neprovedl důkazy k tomu, „zdali byla naplněna hmotně právní podmínka dle § 160 o. s. ř.“. Dále žalobce namítl, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou, přičemž je podle žalobce absolutně neplatná. Žalobce měl konečně za to, že v řízení před soudy nižších stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Ve vyjádření k dovolání žalovaná zpochybnila dovolací argumentaci žalobce, označila jeho dovolání za nepřípustné a nedůvodné a uvedla, že žalobce nevymezil žádnou konkrétní právní otázku. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
8. Nejvyšší soud předně podotýká, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však dovoláním výslovně napadl nejen rozhodnutí odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád ovšem neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož absence funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle § 243b ve spojení s § 104 odst. 1 větou první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 248/2023, a ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. 23 Cdo 1877/2024). Dovolací soud se dále zabýval dovoláním v části směřující proti usnesení odvolacího soudu.
9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel
uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. V části dovolání týkající se námitek, že napadeným usnesením bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, že soudy neprovedly dokazování svědeckými výpověďmi žalobcem navrhovaných svědků, jakož ani znaleckým posudkem znalecké kanceláře ESTIMATES Consulting s.r.o., a že se soudy nezabývaly tím, zda jsou žalovaná a společnost ACEMA Credit Czech, a.s. propojenými osobami, dovolání trpí vadou absence obligatorních náležitostí dovolání, neboť žalobce nedostál požadavku obsaženému v § 241a odst. 2 o. s. ř., jelikož řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
14. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jak je tomu i v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje za splněnou. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu s tím, že toto právní posouzení má být jiné, jakož ani pouhá citace ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se ve svém rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní judikaturou dosud neřešená otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je v jeho rozhodovací praxi rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit, tj. vyřešit dříve řešenou otázku nyní jinak, pak nepředstavují řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o.
s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2618/2018, ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 23 Cdo 944/2023, a ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. 23 Cdo 516/2024).
15. Úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či (v tomto případě) procesního práva (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, či usnesení Ústavního soudu ze dne 26.
6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). V usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, pak Ústavní soud konstatoval, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2321/2022). Obdobně pak i námitka porušení ústavně garantovaných práv dovolatele může být předmětem dovolacího přezkumu jen za předpokladu, že dovolatel i při namítání porušení svých ústavně zaručených práv řádně vymezí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích § 237 až 238a o.
s. ř. (srov. bod 57 a 58 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, či odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 1.11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1594/16).
16. Jestliže v projednávané věci žalobce v dovolání pouze obecně (ve vztahu ke všem dovolacím námitkám) uvedl, že dovolání považuje za přípustné pro řešení „otázky hmotného či procesního práva“ (viz strana 2 dovolání) v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, a obdobným způsobem žalobce rovněž vymezil jednotlivé dovolací důvody, jež představují toliko zcela obecnou polemiku se závěry odvolacího soudu, potažmo strohé konstatování o porušení jeho práva na spravedlivý proces, pak žalobce v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., ve spojení s § 241a odst. 2 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2230/2016, ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5700/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 23 Cdo 313/2017).
17. V rozsahu dotčených námitek (viz bod 13 odůvodnění shora) tak dovolání trpí vadou spočívající v absenci obligatorní náležitosti dovolání, kterou nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit, již uplynula (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence této obligatorní náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání v této části.
18. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností dovolání ve vztahu ke zbývající námitce žalobce, že mu soudy měla být poskytnuta zvláštní ochrana, neboť účastníky uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou, přičemž je podle žalobce absolutně neplatná.
19. Dotčená námitka však nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť dovolatel touto otázkou namítá nesprávné právní posouzení věci přijaté soudy v původním řízení. Nápravy pochybení při právním posouzení věci se ovšem žalobou na obnovu řízení domáhat nelze, a odlišné právní posouzení věci tedy není způsobilým důvodem obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2526/2015, ze dne 7. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3004/2019, ze dne 15.
9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2659/2020, ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 2761/2019, a ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 842/2022). Není pak zcela žádných pochybností o tom, že závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru či její spotřebitelské povaze přijatý v původním řízení je závěrem právním (a nikoliv skutkovým), jak v napadeném rozhodnutí výstižně konstatoval též odvolací soud (srov. bod 17 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Lze rovněž dodat, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat ani nápravy případných procesních vad.
K nápravě vad řízení majících povahu zmatečností pak slouží žaloba pro zmatečnost podle § 229 o. s. ř., nikoliv obnova řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005, ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 33 Odo 290/2005, ze dne 18. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3348/2009, a ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2165/2022).
20. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zčásti pro vady a zčásti pro nepřípustnost).
21. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že
dovolání žalobce směřuje pouze proti výroku I napadeného usnesení, neboť ve vztahu k nákladům řízení (výroku II napadeného usnesení) dovolání postrádá jakékoliv odůvodnění. V uvedeném rozsahu by ostatně dovolání nebylo podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (objektivně) přípustné. 22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., přičemž dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost uhradit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě na obnovu řízení), která podle § 7 bodu 6., § 9a odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. k), odst. 2 písm. c) a odst. 3 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 85/2013) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“) činí 5 150 Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.; celkem tedy 6 776 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu