24 Cdo 3076/2024-486
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po A. S., narozeném XY, zemřelém XY, za účasti poz. manželky J. S., zastoupené JUDr. Alenou Burianovou, advokátkou, se sídlem Řevnice, Kozinova 496, poz. dcery M. R. a poz. dcery M. V., zastoupené JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou, se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 18, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 20 D 1293/2021, o dovolání J. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 24 Co 171/2023-362, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“), prostřednictvím pověřené soudní komisařky JUDr. Šárky Novotné, notářky v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2023, č. j. 20 D 1293/2021-302, určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti po A. S. částkou 16 114 901,36 Kč, výši pasiv pozůstalosti částkou 1 422 522,18 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 14 692 379,18 Kč. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že zůstavitel zemřel ženatý a měl dvě děti. Za této situace pak uzavřel, že jako dědičky ze zákona přicházejí v úvahu pozůstalá manželka J. S. a obě pozůstalé dcery M. R. a M. V., které dědictví neodmítly. Soud již dříve pravomocným usnesením ze dne 6. 2. 2023 rozhodl o stanovení obvyklé ceny majetku patřícího do společného jmění manželů zůstavitele a pozůstalé manželky a schválil uzavřenou dohodu dědiček ze zákona s pozůstalou manželkou o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů. O rozsahu aktiv a pasiv nebylo sporu, sporné však bylo ocenění blíže označených nemovitých věcí, konkrétně šlo o pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY v části obce XY, pozemek parc. č. XY a pozemek parc. č. XY vše v kat. úz. XY (vše na listu vlastnictví - LV č. XY). Nemovitosti zapsané na LV č. XY pro katastrální území XY byly oceněny soudem vyžádaným znaleckým posudkem společnosti PROFI – TEN a. s. ke dni úmrtí zůstavitele na částku ve výši 11 950 000 Kč a „spoluvlastnický podíl o velikosti ? na nemovitostech zapsaných na LV č. XY“ pro katastrální území XY [Nejvyšší soud pro absenci bližších údajů v napadeném rozhodnutí upřesňuje, že jde o podíl v rozsahu id. ? vzhledem k celku, pokud jde o pozemky parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY] byl tímto znaleckým posudkem ohodnocen částkou 1 186 000 Kč.
2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání pozůstalé manželky usnesení soudu prvního stupně s podrobnější argumentací potvrdil, maje za správné v něm rozebrané skutkové i na ně navazující právní závěry, jimž zcela přisvědčil.
3. Usnesení odvolacího soudu napadla pozůstalá manželka (dále též „dovolatelka“) v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
4. Námitka, že odvolací soud nehodnotil správnost a úplnost znaleckého posudku (resp. znaleckých posudků) nemůže přípustnost dovolání založit, neboť odvolací soud se nikterak judikatorním závěrům, na něž odkazuje v dovolání pozůstalá manželka (konkrétně jde o rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016, ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015), nezpronevěřil, neboť uvedená rozhodnutí vycházejí ze situace, že je v řízení vyžádáno (popř. za podmínek § 127a o. s. ř. předloženo) více posudků jinak vyhovujících, co do svých obsahových (formálních) náležitostí, právní úpravě, avšak přesto se některý z posudků jeví (např. na základě námitek účastníků) rozhodujícímu orgánu méně přesvědčivý či neúplný. Jen za takové situace je možno provést výslech znalců (zpracovatelů posudku) a pokusit se pochybnosti o správnosti či úplnosti toho kterého z posudků rozptýlit.
5. Nejvyšší soud setrvale rozhoduje, že se znalec nesmí omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1758/2023, a judikaturu v nich citovanou). Znalecký posudek musí být jako celek přezkoumatelný, výslechem znalce (stvrzením posudku) lze doplnit či podrobněji rozvést již učiněné závěry, výslech však v žádném případě nemůže nahrazovat chybějící základní a zákonem výslovně stanovené obligatorní náležitosti písemně podaného posudku.
6.
Odůvodnění písemného posudku je nezbytné k tomu, aby byl znalecký posudek přezkoumatelný (viz § 28 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, dále jen „zákon“). Znalecký posudek musí být podle § 28 odst. 2 písm. f) zákona odůvodněn v takovém rozsahu, aby byl přezkoumatelný. Má-li posudek dávat záruku, že závěry v něm uvedené jsou správné, musí znalec provést sérii kroků, kdy nejprve [1] vybere zdroj dat, [2] poté z vybraných zdrojů získá konkrétní data, případně si data sám vytvoří.
V posudku musí uvést, jaká data sebral a/nebo vytvořil a tato data musí následně [3] analyzovat a odborně posoudit. Získané výsledky musí [4] interpretovat a teprve poté může vyslovit [5] odborný závěr. Tento postup musí v písemném posudku zaznamenat, aby byl přezkoumatelný, neboť přezkoumatelnost ve smyslu zpětné rekonstrukce myšlenkových pochodů znalce, jež vyústily ve vyslovení závěru, není možná bez toho, aby znalec v posudku zachytil všechny své kroky a úvahy. Ačkoliv se tedy metody použité při zpracování posudku budou případ od případu lišit, a to zvláště s ohledem na obor a odvětví v rámci kterého je posudek zpracován, znalec musí vždy postupovat v krocích popsaných v § 52 vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti a tyto kroky musí popsat způsobem uvedeným v § 41 téže vyhlášky.
Pokud se tak posudku znalce Vladimíra Kubenky ze dne 8. 2. 2023 nedostávalo zákonem předepsaných základních obsahových náležitostí [odvolací soud zcela konkrétně a v souladu s obsahem procesního spisu výstižně uvedl, že není zřejmé, jak tento znalec ke svým závěrům došel, ve znaleckém posudku není uvedena metoda, kterou znalec při oceňování ceny obvyklé použil, žádný závěr daného znalce není možné ověřit a přezkoumat, když v něm nejsou uvedeny žádné zdroje, ani výměry podlahových ploch, atp.], nelze s jím zpracovanou listinou (materiálně) nakládat jako se znaleckým posudkem způsobilým řádně odpovědět na jím hodnocené odborné otázky (§ 127 o.
s. ř.) a odvolací soud proto nikterak nepochybil, pokud k tomuto neodborně zpracovanému „posudku“ nepřihlížel a vyšel naopak ze znaleckého posudku jím zadaného (znaleckého ústavu PROFI – TEN, a. s.). Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci tu byl jen jediný řádně zpracovaný znalecký posudek, který mohl sloužit jako podklad pro rozhodnutí o ceně aktiv pozůstalosti a nebylo jej možno pojmově porovnávat s jiným posudkem, který by byl také řádně odůvodněn.
7. K problematice znaleckých posudků a jejich hodnocení Nejvyšší soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2965/2015, ve kterém konstatoval, že hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, Pls 3/80, uveřejněnou pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014).
8. Obdobně v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4712/2016, Nejvyšší soud vysvětlil, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy.
9. Pokud účastník nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, nezbývá mu, než jeho závěry relevantně zpochybnit (není dostačující tvrzení, že posudek není správný, ale je třeba uplatnit konkrétní námitky). Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je zcela na úvaze soudu (v pozůstalostním řízení soudního komisaře). Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010, či ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3941/2011). Z výše řečeného je zřejmé, že měl-li soud závěry jím zadaného znaleckého posudku (po jeho upřesnění) za dostatečné a stvrzené přesvědčivým výslechem zpracovatelky posudku, nelze v nenařízení revizního posudku spatřovat jakékoliv pochybení, tím méně takové, které by mohlo mít vliv na věcnou správnost přezkoumávaného usnesení.
10. Dovolatelka svou další argumentací zpochybňuje správnost skutkových zjištění, zejména pokud vznáší výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (namítá-li nedostatečnost znaleckého posudku, přičemž znovu repetitivně uplatňuje i námitky, s nimiž se již zpracovatel posudku vypořádal), čímž však uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který je – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. – jediným způsobilým dovolacím důvodem. Hodnocení důkazů odvolacím soudem /včítaje v to i hodnocení znaleckého posudku/, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. (srov. § 241a odst. 1 věty první a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.), nelze za současné právní úpravy úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 24 Cdo 1359/2022). Dovolatelce pak nelze dát za pravdu, že by odvolací soud „přezkoumával“ odborné závěry soudem prvního stupně povolaného znaleckého ústavu nad rámec výše uvedený, zvláště pak za situace, kdy měl navíc ony dovolatelkou zpochybňované znalecké závěry za výstižné a přesvědčivé, z nichž mohl pro účely svého rozhodnutí vycházet, aniž by se od nich jakkoliv odklonil, či je snad dokonce nahrazoval závěry vlastními.
11. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.) nevystihuje ani polemika se zjištěnou cenou nemovitých věcí; i v tomto případě jde ve skutečnosti o zpochybnění zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2417/2008, formuloval závěr, že stanovení obvyklé ceny (tehdy tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Rovněž v usnesení ze dne 6. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3035/2006, Nejvyšší soud uvedl, že stanovení obvyklé ceny je úkolem k tomu povolaného znalce. Otázka správnosti takto stanovené ceny není pak otázkou právní, ale skutkovou. Ostatně, jak známo, znalci nepřísluší, aby řešil otázky právní; může řešit jen otázky skutkové.
12. Jelikož se odvolací soud při svém rozhodování od ustálené judikatury Nejvyššího soudu v otázce provádění a hodnocení znaleckých posudků neodchýlil, není podané dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, pročež Nejvyšší soud jej z toho důvodu odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
13. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o
věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 11. 2024
JUDr. David Vláčil předseda senátu