25 Cdo 2042/2024-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: B. V., zastoupený Mgr. Martinem Čaňkem, advokátem se sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, proti žalované: C. T. C. holding, a. s., IČO 25604031, se sídlem Pod Vodárnou 82/15, Lukášov, Jablonec nad Nisou, zastoupená Mgr. Martinem Šoulou, advokátem se sídlem Francouzská 299/98, Praha, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 188/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 2. 2024, č. j. 35 Co 157/2023-144, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
omluvy (výrok I) a zaplacení 25.000 Kč (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. 35 Co 157/2023-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Původ sporu spočívá v nevyžádaných dehonestujících SMS zprávách, které zaslal žalovaný žalobci poté, co žalobce neposkytl žalovanému součinnost při převodu akcií, na němž se účastníci dohodli. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.
5. 2002, sp. zn. 28 Cdo 662/2002, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2591/2011, vyložil, že obsahem SMS zpráv, které byly žalobci zaslány, nedošlo k neoprávněnému zásahu do jeho práva na ochranu osobnosti. Na tom by nic nemohl změnit ani výslech žalobce k otázce, jak osobně předmětné SMS zprávy vnímal, protože tvrzený zásah do jeho osobnosti je třeba hodnotit objektivně a posuzovat, jak by jej, respektive újmu jím vyvolanou, pociťovala každá fyzická osoba v postavení žalobce.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoruční dovolání a žalobu na obnovu řízení. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a navrhl odložit vykonatelnost a právní moc napadeného rozhodnutí. Žalobce v dovolání uvedl, že „koordinovaným“ jednáním žalované bylo zasaženo do jeho práv podle čl. 10 Listiny. Konstatoval, že se o převod akcií žalované opakovaně snažil. Zdůraznil svou disidentskou minulost a odkázal na § 23 Listiny. Advokát, který byl žalobci ustanoven usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 9. 4. 2024, č. j. 12 C 188/2021-182, dovolání doplnil v tom smyslu, že je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytkl, že neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy, především v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07, neprovedl výslech žalobce. Soudy rovněž nezohlednily specifickou situaci danou pandemií onemocnění covid-19, neboť žalobce měl obavu potkávat se s jinými lidmi. Závěrem žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15. 3. 2024, č. j. 12 C 188/2021-164, bylo řízení o žalobě na obnovu řízení přerušeno podle § 235b odst. 3 o. s. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
7. Způsobilým dovolacím důvodem není poukaz na vadu řízení spočívající v neprovedení výslechu žalobce, neboť k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (je-li jimi řízení skutečně postiženo), dovolací soud přihlíží, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Procesní vada může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní jen tehdy, je-li provázána s dovolatelem formulovanou otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1995/18, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1136/2021, ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1429/2020, či ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1750/2022), kterou však v dané věci dovolatel nevymezuje. Nejde zde tedy o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014).
8. Nadto pak dovolací soud podotýká, že odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2591/2011 správně uvedl, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.
9. K charakteru a významu důkazu výslechem účastníka Nejvyšší soud stabilně poukazuje na to, že účastnická výpověď je koncipována v § 131 o. s. ř. jako podpůrný důkazní prostředek, k jehož provedení může ve sporných řízeních soud přistoupit tehdy, nelze-li dokazovanou skutečnost prokázat jinak (srovnej např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3535/2010). V daném případě se však o takový případ nejedná, protože subjektivní vnímání žalobce není významné v situaci, kdy by nastalou nemajetkovou újmu (pokud by skutečně vznikla) nepociťovala jako závažnou každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení žalobce. Právě uvedené není v rozporu se závěry žalobcem citovaného nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2568/07, neboť rozporovaný závěr odvolacího soudu byl řádně odůvodněn a nelze v něm spatřovat libovůli. Dovolací soud poznamenává, že na straně žalované nebyla shledána ani existence protiprávního zásahu jako jeden z předpokladů její odpovědnosti za případnou nemajetkovou újmu žalobce.
10. Tvrzení žalobce o tom, že se opakovaně snažil o převod akcií, je skutkovou námitkou, která v souladu s § 241a o. s. ř. nepředstavuje způsobilý dovolací důvod. Není ani zřejmé, jakým způsobem by mohla výsledek řízení ovlivnit disidentská minulost žalobce, ani kam směřuje jeho argumentace čl. 23 Listiny, který upravuje právo na odpor.
11. Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že dostatečně nezohlednil specifickou situaci danou pandemií onemocnění covid-19, již žalobce velmi intenzivně vnímal, nelze mu dát za pravdu. Odvolací soud se danou námitkou zabýval (viz bod 13 napadeného rozhodnutí), ovšem za situace, kdy se žalobce dostavil k jednání soudu, avšak následující den se z obavy o svůj život nemohl dostavit do banky, ji považoval za účelovou.
12. Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
13. Návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se dovolací soud nezabýval, neboť jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či zastavení dovolacího řízení, není tento akcesorický návrh projednatelný (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 8. 2024
JUDr. Robert Waltr předseda senátu