USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: AZMOTO PRAHA s. r. o., se sídlem Ke Kamínce 1289, Praha 5, IČO 28536606, zastoupená JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti žalovaným: 1) Město Dobříš, se sídlem Mírové nám. 119, Dobříš, IČO 00242098, 2) Vodohospodářská společnost Dobříš spol. s. r. o., se sídlem Jiráskova 656, Dobříš, zastoupená Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem Žitavského 496, Praha 5, o náhradu škody a provedení přeložky kanalizace, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 151/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 246,247/2023-635, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 11 C 151/2020-569, ve spojení s usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. 11 C 151/2020-584, zamítl žalobu na uložení povinnosti, aby žalovaní společně a nerozdílně a) se zdrželi dalšího poškozování majetku žalobkyně (budovy Nová 257, pozemku parc. č. st. 2545 a kanalizace ve vlastnictví žalobkyně – kanalizační přípojky), ke kterému dochází jednak v důsledku podrobněji specifikovaného způsobu úniku splaškových vod ze stoky obecní kanalizace, a to jejím uvedením do perfektního stavu, zejména zajištěním jejich vodotěsnosti, b) zajistili přeložku stoky obecní kanalizace mimo hranice pozemku ve vlastnictví žalobkyně, jehož součástí je budova Nová 257, tak, aby bylo zamezeno dalšímu poškozování majetku žalobkyně, c) nahradili škodu vzniklou na kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně uvedením do předešlého stavu (tj. funkčního stavu) podle stavu ke konci roku 2018 včetně provedení opravy dotčených podlah, d) nahradili škodu vzniklou na pozemku parc.
č. st. 2545, a na budově Nová 257, na něm se nacházející, uvedením do předešlého stavu, e) nahradili škodu vzniklou na stoce obecní kanalizace, kanalizačních šachtách č. 231 a X, jejich uvedením do předešlého stavu (tj. funkčního stavu), a f) nahradili žalobkyni náklady vynaložené ke zjištění vadného stavu stoky obecní kanalizace v celkové částce 104 954,60 Kč (včetně DPH); soud rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů za znalecký
posudek, o vrácení přeplatků na zálohách na důkazy a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Žalobkyně své nároky dovozovala ze škody, která jí měla vzniknout v souvislosti s provozováním kanalizační stoky obce Dobříš, která vede pod povrchem pozemku st. č 2545, jehož součástí je stavba č.p. 257 (pozemek i stavba jsou ve vlastnictví žalobkyně). Soud vyšel ze zjištění, že nebyl prokázán vznik škody na majetku žalobkyně vlivem kanalizace vlastněné a provozované žalovanými. Znalecký posudek Znaleckého ústavu stavebního s.
r. o. předložený žalobkyní neuvádí použité metody či postupy, schází v něm vazba mezi podklady a závěry a posudek neobsahuje odůvodnění závěrů; proto soud svá skutková zjištění opřel o znalecký posudek soudem ustanovené znalecké kanceláře Jokl Appraisal s. r. o., podle nějž trhliny budovy žalobkyně nelze dát do jednoznačné souvislosti se stavem obecní kanalizace před její opravou či uzavřít, že by její původně špatný stav byl příčinou jejich vzniku. Žalobkyně odmítla možnost realizace sond skrz podlahu její stavby pro ověření stavu podloží a přes poučení ze strany soudu se jí nepodařilo prokázat, že by jí vznikla tvrzená škoda v důsledku úniku vody z kanalizační stoky či kanalizační šachty žalované 1) před její opravou či po ní.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 246,247/2023-635, k odvolání všech účastníků (proti všem výrokům) a žalovaných (proti výrokům o náhradě nákladů řízení), zrušil rozsudek soudu prvního stupně v částech výroku ve věci samé, jimiž byla zamítnuta žaloba ohledně náhrady škody na pozemku parc. č. st. 2545, jehož součástí je budova Nová 257, uvedením do předešlého stavu, a na náhradu nákladů vynaložených ke zjištění vadného stavu stoky Obecní kanalizace v celkové částce celkem 104 954,60 Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu potvrdil.
Po rekapitulaci skutkového stavu, s nímž se odvolací soud ztotožnil, uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, jestliže neprovedl výslech zpracovatele posudku Znaleckého ústavu stavebního, s. r. o., neboť přesvědčivě odůvodnil, proč jej má za nepřezkoumatelný a nedostatečný a proč by výslech znalce jeho nedostatky nemohl zhojit. Uvedl, že s ohledem na skutečnost, že obecní kanalizace i šachta jsou po opravě vodotěsné, nedochází z nich k úniku vody, a proto v současnosti nedochází k žádnému poškozování majetku žalobkyně, není na místě ukládat žalovaným povinnost zdržet se dalšího poškozování.
Stejně tak není na místě uložení povinnosti zajistit přeložku stoky obecní kanalizace mimo hranice pozemku ve vlastnictví žalobkyně. Správně byla zamítnuta žaloba, i pokud se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní nahradili škodu vzniklou na kanalizaci ve vlastnictví žalobkyně a budově č. p. 257 uvedením do předešlého stavu, neboť žalobkyně neprokázala, že by mezi únikem vody z kanalizace či šachty, ke kterému v minulosti docházelo, a poškozením kanalizace či budovy žalobkyně byla dána příčinná souvislost.
Ohledně požadavku na náhradu škody vzniklé na obecní kanalizaci odvolací soud zdůraznil, že žalobkyně není v této části vůbec k podání žaloby aktivně legitimována, neboť není možné se domáhat nahrazení škody na majetku třetí osoby. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž dovozuje, že napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci v těchto otázkách: 1) jaký skutkový stav je rozhodující pro odvolací soud, 2) zda může soud odmítnout výslech znalce podle § 127 odst. 2 o.
s. ř., který zpracoval znalecký posudek podle zadání účastníka řízení a 3) mezi kterými skutečnostmi je třeba zjišťovat vztah příčinné souvislosti. Dovolatelka podrobila kritice především postup odvolacího soudu, který odmítl provést místní šetření a své rozhodnutí založil na neaktuálním skutkovém stavu. Porušil tak zásadu uvedenou v § 154 odst. 1 o. s. ř., tj. že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (odkázala např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4302/2007).
Dovolatelka zdůraznila, že úvahy soudu prvního stupně o nedostatcích žalobkyní předloženého znaleckého posudku jsou v naprostém rozporu s právní úpravou, kterou byl zpracovatel posudku povinen se řídit, a pokud měl soud pochybnosti o jeho přesvědčivosti, měl zpracovatele posudku vyslechnout a žádat jej o vysvětlení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009). V řízení tak podle dovolatelky nastala situace, která již byla dovolacím soudem řešena, kdy Nejvyšší soud zrušil potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo založeno na závěrech jednoho ze znaleckých posudků, přestože ve věci byl k dispozici znalecký posudek další, jehož závěry byly zcela odlišné (rozsudky sp. zn. 25 Cdo 583/2001, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 a sp. zn. 21 Cdo 4543/2014).
Dále dovolatelka rozsáhle řeší otázku, mezi kterými skutečnostmi bylo třeba zjišťovat vztah příčinné souvislosti, a namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a závěry soudů z nich učiněnými. Objasňuje podstatu teorie adekvátní příčinné souvislosti a odkazuje na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 312/05. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Příbrami v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení. Dne 8. 1.
2025 dovolatelka doplnila své dovolání a připojila závěry dodatku ke znaleckému posudku zpracovanému znaleckou kanceláři Jokl Appraisal, v. o. s. ze dne 7. 1. 2025, monitorující aktuální stav kanalizace a budovy nad ní. Dovolatelka však přehlíží skutečnost, že dovolání je možné doplnit pouze ve dvouměsíční lhůtě k tomu zákonem stanovené. Pro úplnost je však třeba dodat, že toto doplnění se týká skutkového stavu, jímž by se dovolací soud stejně nezabýval (jak bude rozvedeno níže), takže i kdyby bylo podáno ve lhůtě, nebylo by pro rozhodnutí Nejvyššího soudu relevantní.
Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání zpochybnila argumentaci žalobkyně a navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto, případně zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce a poškozenému vzniklá škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C.H.Beck – dále jen „Soubor“).
Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být
prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, Soubor C 5077, či ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514).
O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodní následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou.
Je-li příčin více, působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Řetězec příčin však nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, Soubor C 979).
Odvolací soud v souladu s citovanou judikaturou po právní stránce dovodil, že ve sporu o náhradu škody způsobené na nemovitostech vlivy vyvolanými kanalizací má být příčinná souvislost zkoumána mezi působením provozu kanalizace (či jejími vadami) a poškozením pozemku a domu ve vlastnictví žalobkyně; posouzení, zda je tento vztah vzhledem ke konkrétním poměrům skutečně dán, je již otázkou skutkovou. Rozlišil přitom rozdíl v dosahu působení splaškových vod na pozemek (zde podle odůvodnění zrušovacího výroku příčinnou souvislost nevyloučil) a na dům samotný včetně kanalizace patřící dovolatelce, a to podle znalecky doložených závad kanalizace, přičemž zohlednil i zjištěné negativní působení kanalizační přípojky ve vlastnictví žalobkyně.
Nyní účinná právní úprava dovolacího řízení zakládá přípustnost dovolání jedině pro právní otázku splňující shora uvedené požadavky; důvodnost dovolání pak může být dána jen chybným právním posouzením věci. Hodnocení důkazu je ovšem věcí volné úvahy soudu ve smyslu § 132 o. s. ř. a vede ke skutkovému zjištění, na němž je vystavěno právní posouzení věci. V projednávané věci dovolatelka zpochybňuje právě odvolacím soudem provedené hodnocení skutkového stavu, aniž by však formulovala konkrétní otázku procesního práva, s níž by byl tento úsudek spojen a jejímž zodpovězením by se Nejvyšší soud mohl zabývat.
Odkázala- li přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4302/2007, ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 nebo ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, opomíjí předně, že uvedená rozhodnutí byla vydána za odlišné procesní úpravy dovolacího řízení, jež předpokládala částečně rozdílné pojetí přípustnosti a důvodnosti dovolání. Důvodem dovolání daným § 241a odst. 3 o.
s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz část první čl. I zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), bylo též to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nyní však takový dovolací důvod k dispozici není. Vyslovoval-li se pak Nejvyšší soud v dřívějších rozhodnutích k tzv. excesu v rámci provedeného dokazování, bylo to především na základě této rozdílně pojaté úpravy dovolacího přezkumu, aniž by přitom formuloval ryze právní závěry ohledně výkladu procesního práva, jimž by napadené rozhodnutí mohlo odporovat.
Dovolatelka ostatně nepoukazuje na konkrétní právní závěr napadeného rozhodnutí, jenž by svědčil o chybném výkladu procesního právního předpisu v dané věci.
Jednotlivé výtky dovolatelky vůči procesnímu postupu odvolacího soudu tedy nejsou propojeny s náležitě vymezenou právní otázkou, jejímž prostřednictvím by bylo možné dovodit přípustnost dovolání. I Ústavní soud ve stanovisku ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, na něž pak navázal i ve své další rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 3808/17, a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. III. ÚS 1098/19), zdůraznil, že § 237 o. s. ř. ve spojení s čl. 4 a čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury, a to případně jak Nejvyššího, tak Ústavního soudu.
Procesní vada tak může být při posuzování přípustnosti dovolání relevantní tehdy, je-li provázána s otázkou procesního práva (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 1995/18, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1136/2021, bod 37, a ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1429/2020).
Obdobné platí i pro napadené potvrzující výroky o zamítnutí žaloby na zdržení se škodlivého působení, které jsou rovněž založeny na skutkovém zjištění, že po opravě vad kanalizace již nedochází k průsakům, které vyvolaly škodu na pozemku (nikoliv již na domě a na kanalizaci ve vlastnictví dovolatelky). Dovolatelka tento skutkový závěr zpochybňuje, a to zejména argumentací, dodatkem znaleckého posudku a fotodokumentací obsaženou v doplňku dovolání, čímž však ani v tomto případě neuplatňuje způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Konečně je z obsahu dovolání zřejmé, že nejsou vznášeny námitky proti závěru odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace dovolatelky k uplatnění nároku na náhradu škody na kanalizačním zařízení, jehož není vlastníkem. Protože uvedené dovolací námitky nezaložily přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř. proti žádnému z napadených výroků, Nejvyšší soud je v plném rozsahu odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť řízení ve věci dosud není skončeno (před soudem prvního stupně pokračuje řízení o náhradě škody na pozemku a na nákladech vynaložených na zjištění vadného stavu stoky) a o náhradě všech nákladů řízení, včetně dovolací fáze, bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu