ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců
JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: O. V.,
dříve M. D., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Aulickým, advokátem
se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov 381 01, proti žalovanému: R. H.,
narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Liborem Fiedlerem, advokátem se sídlem
Palackého třída 223/5, 288 02 Nymburk, o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu
nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 26/2018,
o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021,
č. j. 21 Co 186/2020-396, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, č. j. 21 Co
186/2020-396, se v části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba v částce 340
000 Kč, mění tak, že rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 6. 2020, č.
j. 6 C 26/2018-337, se ve výroku VII ohledně částky 340 000 Kč potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení
vzniklých před soudy nižších stupňů 19 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Aulického.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího
řízení 18 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta
Mgr. Jana Aulického.
1. Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 6 C
26/2018-337, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně části
zdržovacího nároku (výrok I), ve zbývající části zdržovacího nároku žalobu
zamítl (výrok II), zamítl žalobu i v odstraňovacím nároku (výrok III) a v
nároku na zveřejnění omluvy na facebookovém profilu žalovaného a v celostátním
vydání deníku Mladá fronta DNES (výrok IV), uložil žalovanému, aby zastal
žalobci písemnou omluvu ve znění: V roce 2017 jsem fotografie pana M. D. spolu
s dopisem označeným jako „Žádost DEVIANT, KTERÝ OBTĚŽOVAL MÉHO SYNA!!!!! PROSÍM
ZDÍLEJTE MEZI LIDI, ABYSTE OCHRÁNILI SVÉ DĚTI!!!!!“, rozeslal na velké množství
emailových adres veřejných institucí i soukromých osob. V tomto dopise jsem
pana M. D. urážel, nazval jej deviantem a křivě obvinil z užívání drog, léků
společně s alkoholem, zneužívání nezletilých dětí a šíření nakažlivé choroby.
Tyto informace se nezakládají na pravdě a jejich zveřejněním jsem neoprávněně
zasáhl do práva pana M. D. na ochranu osobnosti. Za své shora popsané jednání
se panu M. D. tímto omlouvám. R. H.“ (výrok V), pokud se žalobce domáhal omluvy
v širším rozsahu, žalobu zamítl (výrok VI), uložil dále žalovanému povinnost
zaplatit žalobci 350 000 Kč (výrok VII), ve zbývající částce 150 000 Kč žalobu
zamítl (výrok VIII) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IX). Vyšel ze
zjištění, že žalovaný má se svou bývalou manželkou T. N. H. dva nezletilé syny
AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), kteří byli svěřeni do výchovy matky. Bývalá manželka žalovaného je kolegyní a rodinnou přítelkyní žalobce, který je
transsexuálem; v roce 2009 podstoupil změnu pohlaví ze ženy na muže. Pracoval v
mateřské škole, mimo to vyučoval angličtinu, provozoval avantgardní
transgenderové divadlo (XY, které se zaměřuje na bourání společenských
stereotypů a snaží se upozorňovat na problémy spojené s intolerancí, homofobií
a transfobií) a kavárnu, byl členem XY, opakovaně usiloval o změnu výchovy
svých synů, v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (skončeném v roce 2015)
byl neúspěšný, neboť soud i nadále ponechal děti v péči matky a styk otce
umožnil pouze v omezeném rozsahu a v neutrálním prostředí z důvodu negativní
manipulace otce s dětmi. Od roku 2014 podával žalovaný na různé státní orgány
(Městský úřad Český Krumlov, policie, veřejný ochránce práv) i jiné instituce
(např. školy) podněty obsahující fotografie žalobce, které stáhl z webových
stránek divadelní skupiny XY a akcí transgender komunity, v nichž obviňoval
žalobce z pedofilie a zdůrazňoval, že jeho děti musí chodit s lidmi na
fotografiích do postele. Na základě těchto podnětů byl žalobce těmito
institucemi prověřován, avšak žádné skutečnosti směřující k podezření z trestné
činnosti zjištěny nebyly. Fotografie pocházely z divadelních představení
nepřístupných pro osoby mladší 15 let, v nichž děti nevystupují, na
fotografiích děti žalovaného nebyly, kromě nezávadné fotografie, kde byl jeho
syn se svou matkou, a fotografie spojené ze dvou odlišných fotografií
(fotomontáže). Kromě toho zveřejňoval žalovaný na svém facebookovém profilu
fotografie s transgenderovou tématikou a v komentáři jmenuje žalobce, kterého
označuje za devianta, za osobu, která zneužívá děti a nechává si je od 4 let
nosit do postele, zdůrazňuje, že žalobce pracuje v mateřské škole, a vyzývá ke
sdílení svého příspěvku, aby bylo kritizovanému jednání zabráněno. V jiném
obdobném příspěvku zveřejnil fotografii žalobce s uvedením jeho jména i místa,
kde žije. S obdobným obsahem pak žalovaný rozesílal i e-maily. Ve dnech 5. 4. 2017, 9. 8. 2017 a 15. 8. 2018 rozeslal na desítky e-mailových adres (včetně
státních orgánů) e-maily s fotografiemi žalobce a dalších osob (některé byly
staženy z webových stránek umělecké skupiny XY), které považuje za nechutné,
stránky, na nichž se nacházejí, označuje za pornostránky, uvádí, že na nich
jsou vystavovány jeho děti, stěžuje si na nevhodné výchovné prostředí u matky a
kritizuje činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále též jen „OSPOD“). Ve dnech 21. 9. 2017 a 26. 9. 2017 žalovaný rozeslal na 17 e-mailových adres
zprávu s předmětem: „Žádost DEVIANT, KTERÝ OBTĚŽOVAL MÉHO SYNA!!!!! PROSÍM
ZDÍLEJTE MEZI LIDI ABY JSTE OCHRÁNILI SVÉ DĚTI!!!!“, k níž byly připojeny
fotografie žalobce a dalších osob. Zpráva obsahovala sdělení tohoto znění:
„26.9.2017//POZORNĚ ČTĚTE. !!!!!!! VAROVÁNÍ VŠEM RODIČŮM!!!!
NECHUTNÉ PRASE,
KTERÉ SE NAZÝVÁ DEVIANTEM, KTERÉ MÉHO SYNA BBBBB VE ČTYŘECH LETECH TAHAL DO
POSTELE ABY SI SYN ZVYKL NA JEHO NECHUTNÉ NÁVIKY, MĚ ŽÁDÁ ABYCH HO
NEDHONESTOVAL. JE TO NESKUTEČNÉ, ŽE V NAŠÍ SPOLEČNOSTI JSOU STÁLE DEVIANTI A
BYTOSTI JAKO JE M. D., KTERÝ MÁ ZKUŠENOSTI Z DROGAMI, ALOHOLEM, OBTĚŽOVAL MÉ
SYNY A CO JÍ VÍM NEZLETILÉ DĚTI OBTĚŽOVAL VÍCEKRÁT. BOHUŽEL JSOU LIDÉ, KTEŘÍ
NECHTĚJÍ PŘIPUSTIT K SOUDU SVĚDČIT LIDI, KTEŘÍ TOHOTO DEVIANTA MOHOU USVĚDČIT. PROTO VYZÝVÁM RODIČE A ŠKOLY ABY DĚTI DRŽELI DÁL OD TOHOTO DEVIANTSKÉHO
ZVRHLÍKA. OPRAVDU DÁVEJTE POZOR PŘED TÍMTO ZJEVEM. TENTO ZJEV, KTERÝ O SOBĚ
TVRDÍ, ŽE ROZNÁŠÍ NÁKAZU A NAZÍVÁ SE DEVIANTEM BYDLÍ V XY, KDE PROVOZUJE
PODNIK, KDE SE SCHÁZEJÍ JEMU PODOBNÍ. TENTO PODNIK SE NAZÝVÁ XY!!!!!! A JE V
BLÍZKOSTI ŠKOLY A ŠKOLKY …. PROČ ASI? TENTO ZJEV BEZ VAŠEHO SVOLENÍ BUDE
VYSTAVOVAT NA INTERNETOVÝCH SÍTÍCH FOTKY VAŠICH DĚTÍ, TAK JAK TO UDĚLAL MÝM
SYNŮM. JE VELICE NEBEZPEČNÍ, KDYŽ KOMBINUJE DROGY S ALKOHOLEM, POTÉ MSE UNĚJ
OPRAVDU ROZVINE JEHO DEVIACE. MILÝ RODIČE SDÍLEJTE PROSÍM NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH
A DO ŠKOL ABY JSTE UCHRÁNILI SVÉ DĚTI. EXTRÉMNĚ NECHUTNÉ FOTKY. POMOC
NEZLETILÝM DĚTEM, PŘED LIDMI NA FOTKÁCH. DEKUJI ZA POMOC A SDÍLENÍ.“ Zpráva
dále pokračuje tím, že děti jsou vystaveny na pornostránkách a orgán sociálně-
právní ochrany dětí ani soud to nejsou schopny zastavit. Téměř totožný
příspěvek umístil žalovaný na svůj facebookový profil. Žalovaný ho zaslal
osobám působícím v různých institucích (např. soud, městský úřad, Hrad, veřejný
ochránce práv apod.) i soukromým osobám další e-maily s fotografiemi žalobce, v
nichž znovu upozorňuje na nevhodné prostředí, v němž žijí jeho synové, a uvádí,
že synové prosí, aby nemuseli být se žalobcem v kontaktu, i dne 30. 10. 2019
(po zahájení řízení v této věci). Bylo prokázáno, že jednání, jež žalovaný
připisuje žalobci (že tahal syna žalovaného do postele, obtěžuje děti, užívá
drogy, roznáší nákazu, zveřejňuje fotky dětí), se žalobce nedopustil. Informace
z rozesílaných a zveřejněných zpráv se rozšířily do okolí žalobce, neboť o nich
věděly některé děti ve škole, jejich rodiče a cizí lidé v obchodě, což
ovlivnilo jejich chování k žalobci i jeho dětem. Kvůli hromadně rozesílaným
pomluvám o pedofilii vznikla petice matek, což musel řešit s ředitelkou
mateřské školy, kde je zaměstnán, která ale má v žalobce důvěru. Z Výboru XY
vystoupil z důvodu zasílaných e-mailů a ze stejných důvodů zanechal i výuky
angličtiny v Domě dětí a mládeže. Žalobce má dva syny a dvě dcery. Dcera CCCCC
(pseudonym) v roce 2014 neunesla psychický tlak spolužaček, které ji šikanovaly
na základě lží a pomluv, že žalobce je pedofil, a pokusila se o sebevraždu. Dcera DDDDD (pseudonym) se asi rok v noci počůrávala, neboť se jí ve škole
smáli. V důsledku pomluv šířených žalovaným se u žalobce od roku 2014 začaly
projevovat psychické obtíže v podobě nespavosti, bolestí hlavy, depresivních
stavů, bere antidepresiva. Nepříznivý psychický stav vedl i k fibrilaci
srdečních síní, pro které byl hospitalizován.
Po právní stránce soud věc
posoudil podle § 3, § 19, § 81, § 2900, § 2910, § 2951, § 2956 a § 2957 zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že jednání
žalovaného jednoznačně zasáhlo do osobnostních práv žalobce, který se musel na
policii, v zaměstnání, ve škole svých dětí, na OSPOD i u veřejného ochránce
práv hájit, přestože, jak bylo prokázáno, se jednání, z něhož byl žalovaným
obviňován, nedopustil. Ze strany žalovaného se jednalo o úmyslné (zaviněné)
jednání, neboť byl obeznámen s činností žalobce i podstatou fotografií. Výroky
žalovaného byla narušena vážnost, důstojnost i čest žalobce a bylo zasaženo i
jeho zdraví a rodinný život. Pravdivost výroků žalovaného se neprokázala, jde
proto jednoznačně o zásah neoprávněný, který je v příčinné souvislosti s
následky na osobnostních právech žalobce. Přesto však soud žalobu ohledně
zdržovacího nároku zamítl z důvodu nepřiměřenosti a neurčitosti a pro
neurčitost nevyhověl ani odstraňovacímu nároku. Žalobu na zveřejnění omluvy v
MF Dnes a na facebookovém profilu žalovaného zamítl, neboť zveřejněním omluvy
by se o zásahu dozvěděl širší okruh subjektů. Žalobě v nároku na zaslání
písemné omluvy vyhověl s výjimkou tvrzení o sledování žalobce žalovaným, které
se neprokázalo. Soud s ohledem na délku trvání, intenzitu jednání žalovaného a
rozsah nepříznivých následků shledal důvody pro poskytnutí zadostiučinění v
penězích. Při stanovení výše přihlédl k hodnotě zasažených statků (důstojnost,
zdraví, rodinný život), způsobu zveřejnění nepravdivých informací žalovaným
(velká písmena, vykřičníky) a jejich obsahu, stupni zavinění žalovaného ve
formě úmyslu, následkům pro žalobce v jeho profesním i rodinném životě a
skutečnosti, že žalovaný ve svém jednání pokračoval i po podání žaloby. Zohlednil majetkové poměry žalovaného, který dosahuje průměrného čistého
výdělku 19 000 Kč a vlastní rodinný dům, ve kterém žije. Za odpovídající
považoval zadostiučinění ve výši 350 000 Kč. 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2021, č. j. 21 Co 186/2020-396, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v
napadeném vyhovujícím výroku V (výrok I), změnil ho ve výroku VII tak, že
žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 10 000 Kč a ve zbývajících 340 000
Kč žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení (výrok
III). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce ve
shodě s ním uzavřel, že žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobce tím, že
rozesílal na různé veřejné instituce dehonestující emaily obsahující vulgární
urážky žalobce, obvinění z pedofilie a jeho fotografie a v důsledku této
aktivity žalovaného musel žalobce obsah e-mailů vysvětlovat nejen na policii,
ale i zaměstnavateli, ve škole svých dětí, u veřejné ochránkyně práv, bylo
ohroženo jeho zaměstnání, musel opustit veřejnou funkci. Byla snížena jeho čest
a důstojnost. Odvolací soud však rovněž dovodil, že jednání žalovaného
vyprovokoval sám žalobce, když se vložil do sporu žalovaného a jeho bývalé
manželky o jejich společné děti.
Rozesílané fotografie zveřejnil sám žalobce na
internetu a byly způsobilé v žalovaném vyvolat obavy z ohrožení zdravého vývoje
jeho dětí. Žalobce musel počítat s negativními reakcemi okolí. Na základě této
úvahy se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně stran poskytnutí
zadostiučinění ve formě omluvy, ale nesouhlasil s výší poskytnuté relutární
satisfakce. Dovodil, že její poskytnutí odůvodňuje to, že ve svém jednání
pokračoval i po podání žaloby, avšak rozhodným okolnostem i majetkovým poměrům
žalovaného vzhledem k jeho čistému příjmu 19 000 Kč měsíčně a dvěma vyživovacím
povinnostem, odpovídá částka 10 000 Kč odvolacím soudem přiznaná. 3. Rozsudek odvolacího soudu v části výroku II, kterou byla žaloba v
rozsahu částky 340 000 Kč zamítnuta, a nákladovém výroku III, napadl žalobce
dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se napadené rozhodnutí
odchyluje od praxe dovolacího soudu při posuzování přiměřenosti poskytnutého
zadostiučinění. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení
věci. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2956/2016, 25 Cdo
894/2018 a 25 Cdo 167/2019. Dovolatel namítá, že žalovaný dlouhodobě zasílal
nepravdivé informace celé řadě veřejných i soukromých institucí i osob. Jeho
soustavné jednání trvale ovlivňuje a poškozuje nejen život dovolatele, ale i
život řady osob jemu blízkých, zejména jeho dcer. Za silné dovolatel označuje
nařčení z pedofilie, byť vyjádřené jinými slovy. Skutkový závěr odvolacího
soudu o šíření fotografií dovolatelem a o vložení se dovolatele do sporu mezi
žalovaným a jeho bývalou ženou, nemá podle dovolatele oporu v provedeném
dokazování. Neobstojí obrana žalovaného, které přitakal odvolací soud, že ho k
jednání vedly obavy o jeho děti. Byly totiž nedůvodné, a navíc je dovolatel
opakovaně vyvrátil. Výše náhrady neodpovídá principu proporcionality i vzhledem
k zásahu do pracovního života dovolatele, který pracoval v mateřské školce.
Přitom obvinění z pedofilie je pro osoby pracující v tomto zařízení mimořádně
citlivé. Poskytnuté zadostiučinění není přiměřené ani vzhledem k nepravdivým
nařčením žalobce z konzumace drog, sexuálních excesů, násilí, znevážení jeho
jména a opakovanému vysvětlování před orgány činnými v trestním řízení. V
nepřiměřeném rozsahu pak soud zohlednil majetkové poměry žalovaného. Opomenul
satisfakční a sankční funkci náhrady nemajetkové újmy, která má působit
preventivně. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení nebo aby ho změnil tak, že se
rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
4. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud
respektoval judikaturu Nejvyššího soudu. Dovolání označil za nepřípustné a
navrhl jeho odmítnutí.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“)
a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno
včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s.
ř. pro posouzení otázky přiměřenosti výše peněžitého zadostiučinění za zásah do
osobnostních práv, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je důvodné.
6. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným
zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li
jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.
7. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu
na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona,
nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu
odčiní i způsobené duševní útrapy.
8. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být
určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou
úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky,
zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho
uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se
zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné
obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty
života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná
příčina vyvolala.
9. K přiměřenosti peněžité náhrady, kterou dovolatel považuje za
nepřiměřeně nízkou, nutno předeslat, že dovolací soud při přezkumu výše
zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem zákonných
podmínek a kritérií. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je
především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu
odvolacího. Dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o
mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah odvolacího soudu,
jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Výši
výsledného zadostiučinění může revidovat až tehdy, byla-li by zcela zjevně
nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 30 Cdo
665/2016, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo
2202/2017, nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 439/2018).
10. Obecně platí, že soud musí při úvaze o přiměřenosti navrhované
satisfakce za nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby především
vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu,
musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k
charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé
nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve
společnosti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn.
30 Cdo 2206/2006). V případě nároku na náhradu při újmě na přirozených právech
člověka ve smyslu § 2956 o. z. navazuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. na
úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. vycházející z obdobných kritérií
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2062/2015,
uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen
„Soubor“, C 15002). Při určení výše náhrady je třeba dále zohlednit okolnosti
jak na straně poškozeného, tak i na straně škůdce, např. na straně poškozeného
jinou satisfakci – omluvu, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení nebo
na straně škůdce jeho postoj ke škodní události, formu a míru zavinění a v
omezeném rozsahu i jeho majetkové poměry. Tato obecná kritéria, která použil
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018,
publikovaném pod č. 85/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen
„Sb. rozh. obč.“), v případě tzv. sekundárních obětí, jsou aplikovatelná i na
posuzovaný případ.
11. Při posouzení výše náhrady je třeba vycházet i z principu
proporcionality tak, že soud porovná částky této náhrady přisouzené v jiných
případech, a to nejen obdobných, ale i dalších, v nichž se jednalo o zásah do
jiných osobnostních práv, zejména do práva na lidskou důstojnost. Jinými slovy
způsobem, jak lze dosáhnout relativně spravedlivého vyčíslení výše relutární
náhrady, je zohlednění částek přiznaných v jiných srovnatelných řízeních,
současně při respektování předem jasných a pevných kritérií (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2844/14).
12. Odvolací soud výše uvedené judikaturní závěry nerespektoval. Důvod k
poskytnutí zadostiučinění v penězích shledal pouze v tom, že žalovaný i po
podání žaloby ve svém jednání pokračoval, a i v průběhu řízení před soudem
prvního stupně nadále rozesílal e-maily dehonestující žalobce. Nezohlednil tak
výše uvedená kritéria pro stanovení výše náhrady. Především nepřihlédl ke
značné intenzitě a povaze zásahu, kterým byl žalobce veřejně a neoprávněně
nařčen ze zneužívání dětí a tím i trestné činnosti, přičemž se ze strany
žalovaného jednalo o úmyslné jednání, neboť věděl, že takového jednání se
žalobce nedopouští. Odvolací soud pominul délku trvání zásahu, skutečnost, že
byly zasaženy nejzákladnější osobnostní hodnoty jako je čest a důstojnost,
zdraví i rodinný život a pominul i závažné následky jednání žalovaného na život
žalobce, jeho práci a zdraví. Naproti tomu v nepřiměřeném rozsahu zohlednil
majetkové poměry žalovaného. Odchýlil se tak od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, podle níž majetkové poměry škůdce coby kritérium stanovení
náhrady nemajetkové újmy je nezbytné vnímat toliko jako výjimečný nástroj
zmírnění přílišné tvrdosti zákona. Kritérium zkoumání majetkových poměrů škůdce
nesmí být chápáno tak, že je přímá úměrnost mezi rozsahem majetku škůdce a výší
náhrady. Majetkové poměry škůdce nepředstavují okolnost významnou pro strádání
poškozeného a právo na odčinění újmy na jeho přirozených právech je funkčně
vyšší hodnotou než právo na ochranu majetku škůdce. Jde tedy pouze o určitý
korektiv sloužící k eliminaci neúnosně vysokých nároků na náhradu nemajetkové
újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo
894/2018).
13. Stanovenou výši přiznaného zadostiučinění odůvodňoval odvolací soud
i tím, že žalobce jednání žalovaného vyprovokoval. S tímto závěrem se nelze
ztotožnit. Spatřoval-li soud vyprovokování žalovaného v tom, že se žalobce
nevhodně vložil do sporu mezi žalovaným a jeho bývalou ženou, neopírá se tento
závěr o skutkový podklad. Soud prvního stupně totiž skutkový závěr o tom, že by
žalobce zasahoval do sporů mezi žalovaným a jeho bývalou ženou, neučinil a
odvolací soud žádné dokazování neprováděl. Vyprovokování žalovaného k
předmětnému jednání žalobcem spatřoval odvolací soud dále v tom, že žalovaným
šířené fotografie zveřejnil na veřejně přístupných sociálních sítích sám
žalobce, přičemž tyto fotografie mohly v žalovaném vyvolat obavy z ohrožení
zdravého vývoje jeho dětí. Lze souhlasit s tím, že fotografie byly umístěny na
webové stránce divadelní skupiny XY, již žalobce spoluzaložil, a byly tedy
veřejnosti přístupné. Z této webové stránky bylo však zcela zřejmé, že jde o
fotografie z divadelních představení, kde je běžná určitá nadsázka. Je třeba
připomenout, že nynější úprava zakládá v § 85 odst. 2 o. z. nevyvratitelnou
domněnku souhlasu k rozmnožování a rozšiřování podoby člověka obvyklým
způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat, pokud svolil
k zachycení podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířena. Pokud tak
zachycená osoba učiní, vylučuje její svolení neoprávněnost zásahu spočívajícího
v rozmnožování a šíření podoby. I ve vztahu k takto presumovanému svolení k
šíření podoby se však uplatní dřívější závěr judikatury, že při každém použití
podobizen a obrazových snímků, ať k nim dochází na základě zákonných licencí,
svolení či jiného oprávnění, musí být zachovány dvě základní podmínky: použít
je lze vždy jen přiměřeným způsobem, a nesmí se tak stát v rozporu s
osobnostními zájmy oprávněného, jež je třeba bezpodmínečně respektovat, a které
jsou tedy za všech okolností nedotknutelné (§ 90 o. z.). Nejsou-li tyto
předpoklady splněny, stává se použití, které by bylo případně samo o sobě
přípustné, neoprávněným ve smyslu § 82 o. z. Přiměřeným je pak použití pouze
tehdy, pokud je co do formy, rozsahu a obsahu odůvodněno potřebou užití k
účelu, k němuž oprávněný dal svolení nebo pro který byla stanovena zákonná
licence. Užití samo o sobě přípustné však přesto může vyústit v závažný zásah
do osobnostní sféry, například vzhledem k souvislostem, za nichž k němu došlo,
popřípadě do nichž bylo situováno, nebo vzhledem ke komentáři, který k němu byl
připojen (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 42/2011,
Soubor C 12074). Ani zákonem připuštěný důvod zásahu tedy nesmí být využit
způsobem, který je nepřiměřený a dotýká se oprávněných zájmů člověka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020). Ve
světle uvedených judikatorních závěrů odvolací soud zcela pominul, že ze strany
žalovaného nešlo o pouhé šíření zmíněných fotografií, ale o jejich úmyslné
zneužití k dehonestaci žalobce.
Zmiňuje-li odvolací soud, že takto zveřejněné
fotografie mohou vyvolat i negativní reakce a mohou být šířeny s posměšnými
komentáři, opomíjí, že ze strany žalovaného se jednalo o zcela záměrné použití
těchto fotografií k označení žalobce za osobu, která se dopouští závažného
trestného jednání společností odsuzovaného (pedofilie), ačkoli musel vědět
(přinejmenším po prošetření věci státními orgány), že se žalobce žádného
jednání, z něhož byl žalovaným obviňován, nedopustil. Jinak řečeno, nesouhlasné
a posměšné komentáře nelze porovnávat se zneužitím fotografií zveřejněných na
webové stránce v odlišných souvislostech (záběry z divadelních představení, byť
provokujících) k vlastním cílům. Proto zneužití fotografií žalovaným nelze
klást za vinu žalobci – je samo o sobě protiprávním jednáním. Z části pak
žalovaný fotografie čerpal z akcí transgender komunity, přičemž nebylo ani
zjišťováno, kdo je zveřejnil, a jejich zveřejnění tak žalobci připisovat nelze. Z těchto důvodů je závěr odvolacího soudu, že žalobce jednání žalovaného
vyprovokoval, nesprávný a nelze jej při stanovení výše náhrady zohledňovat.
14. Dovolateli nelze přisvědčit pouze v námitce, že soud měl zohlednit i
preventivně-sankční složku satisfakce. Takzvanou preventivně-sankční funkci
náhrady nemajetkové újmy lze akceptovat v tom smyslu, že uložení povinnosti
peněžitého plnění jako následek porušení příkazu či zákazu obsaženého v právní
normě v sobě zahrnuje jak preventivní prvek, tj. má též odrazovat samotného
porušitele normy i další subjekty od protiprávního jednání, tak i sankční prvek
v tom, že porušitele právní normy stíhá negativní následek touto normou
předpokládaný. V soukromoprávních vztazích je však primární funkcí náhrady újmy
funkce kompenzační, popřípadě satisfakční, zatímco funkce preventivně-sankční
je pouze odvozená a zprostředkovaná. Nelze ji tedy chápat v tom smyslu, že by
účelem uložení peněžité náhrady bylo exemplární potrestání původce zásahu, a
tedy požadavek, aby náhrada byla natolik vysoká, aby se porušování právní normy
původci zásahu „nevyplácelo“ (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 19. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 149/2020).
15. S dovolatelem lze naopak zcela souhlasit v tom, že odvolací soud
naprosto pominul princip proporcionality, neboť rezignoval na porovnání
přisouzené náhrady s výší náhrad přiznaných v jiných případech. Lze uzavřít, že
odvolací soud nezohlednil řádně okolnosti případu ani judikaturou stanovená
kritéria pro stanovení výše náhrady a stanovil zadostiučinění v částce 10 000
Kč, jež je za daných skutkových okolností zjevně nepřiměřeně nízká (až
urážející). Námitky dovolatele ohledně výše zadostiučinění v penězích jsou z
uvedených důvodů opodstatněné a zakládají nejen přípustnost dovolání podle §
237 o. s. ř., ale i jeho důvodnost podle § 241a odst. 1 o. s. ř., neboť
odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
16. Oproti závěrům odvolacího soudu, vycházejí základní úvahy soudu
prvního stupně o stanovení výše peněžního zadostiučinění ze zjištěného
skutkového stavu (který podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nepodléhá dovolacímu
přezkumu) a zohledňují všechna rozhodná kritéria. Soud vzal v úvahu, že
žalovaný ve veřejném prostoru, tedy na facebooku a pomocí
e-mailů opakovaně označoval žalobce za devianta, obviňoval jej z toho, že tahá
syna žalovaného ve 4 letech do postele, naznačoval, že zneužívá malé děti, a
prohlašoval o žalobci, že užívá drogy, alkohol a roznáší nakažlivé nemoci,
přestože se žalobce ničeho takového nedopustil. Vyzýval rovněž ke sdílení
těchto zpráv. Tím ve velké intenzitě zasáhl důstojnost, čest a dobré jméno
žalobce, neboť jej bezdůvodně obviňoval ze společensky nepřijatelného až
trestného jednání, přičemž uváděl jeho jméno, podobu, zaměstnání i obec, kde
bydlel. Správně soud dovodil, že intenzitu zásahu zvyšuje, že se tohoto jednání
dopouštěl dlouhodobě, a to i po podání žaloby v této věci. Zvyšuje ji i způsob
zásahu, který byl nejen urážlivý, ale i zavrženíhodný, neboť byl veden snahou
žalobce poškodit, jestliže žalovaný věděl, že jeho obvinění jsou nedůvodná. Byť
žalobce svým uměním i životem provokuje, neopravňuje to nikoho k tomu, aby
zneužíval fotografie zveřejněné na webové stránce v odlišných souvislostech k
očerňování osoby na nich zachycené z trestného jednání, kterého se nedopustila.
A to ani je-li tato osoba zastáncem menšinového světového názoru, který však je
v demokratické společnosti přípustný. Takové jednání nemůže ospravedlnit ani
obava otce (žalovaného) o své děti. Jednak proto, že mu bylo při soudním
jednání vysvětleno, že fotografie na stránkách XY jsou z divadelních
představení, která nejsou pro děti přístupná a děti v nich nevystupují, ale i
proto, že v téže době, poté, kdy žalovaný inicioval vyšetřování žalovaného
různými státními orgány pro podezření z ohrožování mravní výchovy mládeže, tyto
státní orgány žádné takové jednání žalobce nezjistily. Nehledě k tomu, že
žalovaný od počátku věděl, že tvrzení o tom, že na „pornostránkách“ (jak je
žalovaný označuje) fotografie jeho dětí v podezřelých souvislostech zachyceny
nejsou. Pokud i poté obavy žalovaného o vhodnost výchovného prostředí
přetrvávaly, měl zvolit zákonný postup a nikoli za použití neférových metod
manipulovat veřejným míněním v neprospěch žalobce. Ostatně z provedených důkazů
vyplývá, že soud se výchovným prostředím dětí žalovaného, které byly svěřeny do
péče matky, zabýval a dovodil, že vzhledem k osobnostním vlastnostem žalovaného
je výchovné prostředí u matky pro děti vhodnější. Na straně žalobce lze
zohlednit, že vzhledem ke své umělecké činnosti i aktivnímu působení v
transgender komunitě vstoupil do veřejného života, a musí proto snést zvýšený
zájem veřejnosti o svou osobu i vyšší míru kritiky. Avšak kritika žalovaného se
neopírá o pravdivý skutkový základ.
17. Soud prvního stupně rovněž zohlednil značný dosah zásahu a rozsah
újmy. Žalovaný očerňoval žalobce před státními orgány, v důsledku čehož byl
žalobce vyšetřován, před jeho zaměstnavateli, ve škole, kam docházely jeho
děti, i ve veřejných institucích, a v důsledku toho se musel žalobce obhajovat.
V důsledku protiprávního jednání žalovaného zanechal žalobce veřejné činnosti –
působení ve Výboru XY i výuky angličtiny v Domě dětí a mládeže, trpěl důvodnými
obavami, že přijde o zaměstnání, a on sám i jeho děti byly terčem odsudků i
posměchu v městě, kde žijí. To vše způsobilo trvalý stres, který se projevil i
na jeho zdraví v podobě psychických obtíží a následně i onemocnění srdce.
Zasaženo tak bylo i přirozené právo žalobce na zdraví. Rovněž rodinný život
žalobce byl jednáním žalovaného zasažen, neboť rozšířením očerňujících zpráv o
tom, že žalobce je pedofil, trpěly i jeho děti, zejména dcery. Dcera CCCCC byla
ze strany spolužaček proto šikanována, přišla o kamarádky, kterým rodiče
zakázali se s ní stýkat, a pokusila se o sebevraždu. Dcera DDDDD se v té době
začala v noci počůrávat. Z okolností na straně žalovaného zohlednil soud i jeho
majetkové poměry. Dovolací soud ale dodává, že zohlednit je třeba i to, že
žalovaný neprojevil nad svým jednáním žádnou lítost ani snahu o odstranění
následků, naopak v zavrženíhodném jednání pokračoval. Na základě těchto úvah
považoval soud prvního stupně za okolnostem přiměřenou náhradu za nemajetkovou
újmu způsobenou zásahem do cti a důstojnosti, zdraví i rodinného života žalobce
částku 350 000 Kč.
18. Takto stanovené zadostiučinění proporčně odpovídá náhradě přiznané
ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 149/2020 známému herci a
jeho partnerce za zásah do jejich soukromí textem článku publikovaného v
celostátně distribuovaném periodiku, doplněným fotografiemi, který měl za úkol
ve čtenáři vzbudit dojem, že známý herec [žalobce a)] má mimomanželský poměr se
žalobkyní b), popř. že se rozvedl se svojí bývalou manželkou (tedy že měl
manželské problémy). Článek tak oba žalobce líčil ve značně negativním světle a
difamoval je v očích veřejnosti, přičemž soud považoval za přiměřenou náhradu
částku 250 000 Kč pro každého z žalobců. Ve srovnání s tím v projednávané věci
nejde sice o všeobecně známého herce a difamační zprávy neměly celorepublikový
dosah, jednalo se však o intenzivnější zásah vzhledem k obvinění z trestného
jednání, o zásah dlouhodobý, který měl do soukromého, pracovního i
společenského života žalobce mnohem závažnější dopad, což odůvodňuje vyšší
rozsah náhrady. Podstatně vyšší zadostiučinění (v částkách přesahujících půl
milionu korun) pak bylo poskytnuto ve věcech, jež rozhodoval Nejvyšší soud pod
sp. zn. 25 Cdo 1752/2019, sp. zn. 25 Cdo 2422/2019, případně sp. zn. 25 Cdo
725/2020, rovněž známému herci a jeho manželce za uveřejňování informací
týkajících se jejich soukromí, a to výrazně intimního charakteru a jež byly
doprovázeny fotografiemi, s jejichž pořízením a publikací nedali žalobci
souhlas. I když se i v tomto případě, na rozdíl od projednávané věci, jednalo o
známého herce, dosah zásahu byl celostátní a jeho časový rozsah značný, přesto
lze dlouhodobé prezentování žalobce jako osoby deviantní, zneužívající děti a
žijící odsouzeníhodným způsobem života, považovat za zásah přinejmenším stejně
intenzivní jako v porovnávané věci, se zásadními dopady do života žalobce a
přiměřené zadostiučinění žalobce by se mělo přibližovat náhradě přisouzené v
porovnávané věci. Dovolací soud dospěl k závěru, že částka soudem prvního
stupně žalobci přisouzená (350 000 Kč) i ve srovnání s obdobnými případy
představuje minimální finanční náhradu, která může žalobci poskytnout
satisfakci za závažný zásah do jeho osobnostních práv.
19. Lze uzavřít, že soud prvního stupně při stanovení výše
zadostiučinění za zásah do osobnostních práv žalobce zohlednil všechny
podstatné okolnosti a judikaturou stanovená kritéria, přičemž své rozhodnutí
srozumitelně odůvodnil. Jsou tedy dány důvody pro změnu rozsudku odvolacího
soudu v napadené části výroku, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 340
000 Kč.
20. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci
rozhodnout, dovolací soud ve smyslu § 243d písm. b) o. s. ř. rozhodnutí
odvolacího soudu v napadené části změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
rozhodnutí s tím, že splatnost byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
21. O náhradě nákladů řízení vzniklých v průběhu předcházejících řízení
rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3 věty první a § 224 odst. 2 o. s. ř.
V řízení před soudem prvního stupně měli účastníci úspěch jen částečný, proto
nemá v této části řízení žádný z nich právo na náhradu vzniklých nákladů (§ 142
odst. 2 o. s. ř.). V řízení před odvolacím soudem byl předmětem řízení již jen
nárok na omluvu a relutární náhradu nemajetkové újmy v částce 350 000 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalobce byl v tomto řízení zcela úspěšný, má podle § 142
odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, jež mu v tomto řízení vznikly. Ty
jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, a to odměnou za tři úkony právní
služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k odvolání, účast u
jednání odvolacího soudu) po 5 100 Kč [§ 9 odst. 3 písm. d) a odst. 4 písm. a)
ve spojení s § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, dále jen „advokátní tarif“]. K tomu podle § 13 odst. 3, 4 a § 14
odst. 1 a 3 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300
Kč (900 Kč) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek (§
137 odst. 3 o. s. ř.) 3 402 Kč. Celkem činí náklady žalobce částku 19 602 Kč
(po zaokrouhlení na celé koruny), kterou je žalovaný povinen zaplatit v zákonné
třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce žalobce (§
149 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce má právo i na náhradu nákladů dovolacího řízení
(§ 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty jsou
tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby (sepis dovolání) ve výši 3 400 Kč
[§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu – v dovolacím řízení byla předmětem
řízení již jen částka 340 000 Kč], paušální náhradou hotových výdajů advokáta
ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o náhradu
za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (714 Kč);
celkem 4 114 Kč. Náklady žalobce jsou dále tvořeny i hodnotou soudního poplatku
z dovolání v částce 14 000 Kč. Celkem po zaokrouhlení na celé koruny činí
náklady vzniklé žalobci v dovolacím řízení částku 18 114 Kč a i tuto částku je
žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce v zákonné třídenní
lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 22. 2. 2023
JUDr. Hana Tichá
předsedkyně senátu