27 Cdo 2568/2023-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužnice IRP Krejčí, s. r. o. “v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Jiřího Herolda 1564/2, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 25855557, zastoupeného JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, proti žalovanému Ing. Radimu Krejčímu, bytem v Ostravě, Krmelínská 527/313, PSČ 724 00, zastoupenému JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, PSČ 710 00, o zaplacení 45.996.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 294/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2023, č. j. 8 Cmo 67/2023-187, ve znění usnesení ze dne 16. 5. 2023, č. j. 8 Cmo 67/2023-198,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 76.230 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
[1] Žalobou ze dne 23. 10. 2020 doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 2. 11. 2020 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení 45.996.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající ve snížení vlastního kapitálu společnosti IRP Krejčí, s. r. o. “v likvidaci“ (dále též jen „společnost“), způsobené žalovaným při výkonu funkce jednatele společnosti porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.
[2] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 1. 2023, č. j. 24 Cm
294/2020-114, žalobu pro vady odmítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož „s ohledem na to, že jde o žalobu na náhradu škody, musí být každé jednání žalovaného vedoucí ke vzniku škody konkrétně specifikováno, aby bylo možno je odlišit od dalších jednání žalovaného, a musí být vyčíslena výše škody, kterou tímto jednáním žalovaný způsobil, a popsána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou“, přičemž „nárok na náhradu škody nelze opírat o údaj výše vlastního kapitálu uvedený v účetní závěrce“, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
[6] Z té se podává, že:
1) Žaloba (návrh na zahájení řízení) musí podle § 79 o. s. ř. obsahovat – kromě dalších náležitostí – též vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. 2) Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje (v žalobním petitu) svůj nárok, a to v takovém rozsahu a v takové kvalitě, které umožňují jeho jednoznačnou individualizaci (aby jej nebylo možné zaměnit s jiným skutkem).
Vylíčením rozhodujících skutečností se vymezuje předmět řízení po skutkové stránce. 3) Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), musí být v žalobě vyjádřen způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o tom, jak mají být vymezena práva a jim odpovídající povinnosti účastníků. Je tomu tak zejména proto, že soud v občanském soudním řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, je vázán žalobou a nemůže žalobci přiznat jiná práva a uložit jiné povinnosti, než jsou navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (k výjimkám z tohoto pravidla srov. ustanovení § 153 odst. 2 o.
s. ř.). 4) Žalobní petit je nesprávný nejen tehdy, jestliže vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné, ale taktéž (bez ohledu na to, že je sám o sobě přesný, určitý a srozumitelný) tehdy, nevychází-li z vylíčených rozhodných skutečností, ale z jiných v žalobě neuvedených okolností (kdy proto nelze dovodit, na základě čeho má soud o žalobním petitu rozhodnout), popř. je-li v rozporu s vylíčením rozhodných skutečností obsaženým v žalobě.
Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněný pod číslem 31/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 63 až 68 (dále též jen „R 31/2020“), a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3302/2008, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2377/2011, ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2172/2011, ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4484/2016, ze dne 24. 11. 2022, sen. zn. 29 ICdo 1/2022, či ze dne 27. 2. 2024, sp.
zn. 27 Cdo 2065/2023, a v nich obsaženou judikaturu. 5) Jestliže žalobce požaduje, aby bylo rozhodnuto o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem (jde o tzv. objektivní kumulaci nároků), musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak neučiní, nemůže soud jednat o věci samé, stejně jako v případě uplatnění jen jednoho nároku na náhradu škody.
Srovnej zejména R 31/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 29 Odo 739/2005, ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4726/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1120/2016, či ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 27 Cdo 2230/2021, a v nich obsaženou judikaturu. 6) Ustanovení § 83 odst. 1 o. s. ř. zakazuje, aby o stejné věci současně probíhala dvě nebo více soudních řízení; nastane-li takováto situace, překážka zahájeného řízení (litispendence) brání tomu, aby se pokračovalo v řízení, které bylo zahájeno později.
O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká- li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku.
Z hlediska zjišťování existence překážky zahájeného řízení je – při identickém
skutkovém základu věci – bez významu, jaké bude právní posouzení právního úkonu. Srovnej za všechna rozhodnutí např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, a ze dne ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněných pod čísly 85/2003, 84/2007 a 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3730/2018. 7) Jen z údaje v účetnictví nelze zpravidla automaticky dovozovat vznik škody na straně obchodní korporace. Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 647/2020, a judikaturu v něm citovanou. [7] V projednávané věci ani přes výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby podle § 43 odst. 1 o. s. ř. (na kterou ve svém důsledku dovolatel nereagoval) není ze žaloby zjevné, jak jednotlivé skutky v ní vyjmenované vedly ke vzniku údajné škody ve výši 45.996.000 Kč, když u některých skutků není konkrétní škoda vůbec vyčíslena, viz např.: - vystěhování provozovny společnosti, - neplatné odvolání Ing. Lubomíra Krejčího z funkce jednatele společnosti, - založení, vznik a fungování konkurenční společnosti KJK Mont Steel, s. r. o., a s tím související účelové vyvádění majetku, zaměstnanců a zakázek ze společnosti, - zabránění vývozu strojů z výrobní haly, případně škoda, která vyjmenovanými skutky měla vzniknout, neodpovídá žalované částce uvedené v petitu žaloby, viz např.: - neoprávněné převody finančních prostředků žalovaným ve výši 29.726.495,65 Kč, 1.116.442,87 Kč a 6.956.405,30 Kč, - neuhrazená kupní cena za prodej 4 automobilů ve výši 1.710.000 Kč, - zatížení společnosti dluhy ve výši 3.848.405,67 Kč a 40.000.000 Kč, - vyplacení „odchodného“ zaměstnancům nad rámec řádné mzdy ve výši 378.074 Kč, - vystavení 22 faktur na společnost v souvislosti se smlouvou o skladování v celkové výši 3.185.585,78 Kč.? [8] Dovozuje-li pak dovolatel výši škody, kterou měl žalovaný společnosti způsobit porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, z rozdílu stavu vlastního kapitálu uvedeného v účetní závěrce za roky 2018 a 2019, přehlíží, že pouze z účetních údajů (tedy i z výše vlastního kapitálu) nelze usuzovat na vznik škody na straně společnosti. [9] Sám dovolatel pak u některých žalobou vymezených skutků dále uvádí, že nároky z nich již byly uplatněny u soudu (Okresního a Krajského soudu v Ostravě) a je o nich jednáno v jiných řízeních. V takovém případě pak soud, u něhož je žaloba podána později, musí mít možnost posoudit, zda projednání věci brání překážka věci zahájené. Podle odvolacího soudu však nelze nároky, jež jsou předmětem jiných řízení „dostatečně rozlišit od nároku, který je předmětem tohoto řízení, pokud jde o určení jeho výše“. Argument dovolatele, podle něhož škoda, jejíž náhrady se domáhá v tomto řízení, je odlišná od škod, jejichž náhrada je vymáhána v jiných řízeních, nemůže obstát, neboť dovolatel v žalobě nevymezil, jaká konkrétní škoda (újma na jmění) vzniklá společnosti je zahrnuta v částce 45.996.000 Kč, o kterou se měl snížit vlastní kapitál společnosti (již výše bylo opakovaně uvedeno, že samotné snížení vlastního kapitálu škodu nepředstavuje). [10] Dovolatel v dovolání též uvádí, že soudy měly žalobu v části týkající se neoprávněných převodů ze strany žalovaného v celkové výši 29.726.495,65 Kč za projednatelnou. Ve vztahu k této námitce však dovolatel nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16). [11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 11. 6. 2024
JUDr. Marek Doležal předseda senátu