27 Cdo 3132/2022-628
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalované Oblastní
nemocnici Jičín a. s., se sídlem v Jičíně, Bolzanova 512, PSČ 506 01,
identifikační číslo osoby 26001551, zastoupené JUDr. Danou Páleníkovou,
advokátkou, se sídlem v Jičíně, Hviezdoslavova 313, PSČ 506 01, o ochranu
osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2020, č. j. 16 C 32/2013-493, č. j. 16 C
32/2013-494, č. j. 16 C 32/2013-495, č. j. 16 C 32/2013-496, a proti usnesením
Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 295/2020-523, č. j. 4 Co
296/2020-526, č. j. 4 Co 297/2020-529, č. j. 4 Co 298/2020-532, a o dovoláních
žalobce podaných proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 8.
2019, č. j. 16 C 32/2013-419, a ze dne 30. 3. 2020, č. j. 16 C 32/2013-456, a
proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2020, č. j. 3 Co
50/2020-479, a č. j. 3 Co 51/2020-481, vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 16 C 32/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2022, č. j. 16 C 32/2013-580, a proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 69/2022-591,
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 23. 3. 2022, č. j. 16 C 32/2013-580, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19.
5. 2022, č. j. 4 Cmo 69/2022-591, se zastavuje.
ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 295/2020-523, se zastavuje, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok I.),
2) řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 296/2020-526, se zastavuje, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok II.),
3) řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 297/2020-529, se zastavuje, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok III.),
4) řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 2. 3. 2021, č. j. 4 Co 298/2020-532, se zastavuje, a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok IV.),
5) řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2020, č. j. 3 Co 50/2020-479, se zastavuje, a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok V.), a
6) řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2020, č. j. 3 Co 51/2020-481, se zastavuje, a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výrok VI.). [2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 Cmo
69/2022-591, k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. [3] Proti oběma výše uvedeným usnesením podal žalobce dovolání, ve
kterém požádal o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. [4] Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně
je podle § 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen
„o. s. ř.“), odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto
také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti
takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání”
proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104
odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003,
sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující, včetně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, přijatého ve věci
téhož dovolatele). [5] O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o
ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle § 30 a § 138 o. s. ř., bylo obecnými
soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát
rozhodováno, včetně nyní posuzované věci (srov. usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 28. 11. 2019, č. j. 16 C 32/2013-441, či ze dne 8. 1. 2020, č. j. 16 C 32/2013-442, jimiž uvedený soud mimo jiné žádosti dovolatele
zamítl a proti nimž nebylo podáno odvolání). Dovolatel v souvislosti s nyní
projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich
změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu § 30 a § 138 o. s. ř. odůvodňovala. [6] K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro
dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení
Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního
práva dle § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp.
zn. 32 Cdo 2755/2020, či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). Uvedené
plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (v níž podává
opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu
samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola kopíruje svá podání, v
žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též
v mnoha dalších řízeních. Jednání dovolatele lze považovat za obstrukční a
nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jeho názoru
neoprávněně zasaženo. [7] Nehledě k řečenému nelze přehlížet, že napadené usnesení odvolacího
soudu odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. za
všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, a v něm citovanou judikaturu). Dovolání je tak zřejmě
bezúspěšným uplatněním práva, což představuje další důvod, pro který dovolatele
nelze osvobodit od soudních poplatků. [8] Při podání nyní posuzovaného dovolání nebyl dovolatel zastoupen
advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. §
241 o. s. ř.), nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení. [9] Krajský soud v Hradci Králové dovolatele k doplnění podmínky
povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K
ohrožení procesních práv dovolatele však tímto postupem dojít nemohlo, neboť
byl o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučen soudem prvního
stupně i v posuzované věci již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední
činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním
obracel mnohokrát a byl tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení
vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám
[srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo
114/2016, ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2928/2017 (ústavní stížnost proti
němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS
3921/2017), usnesení ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 725/2018, či ze dne
25. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 790/2020]. [10] Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího
soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není
nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti
povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví
setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a
formalistickým; srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016,
či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016. [11] Jelikož dovolatel nesplnil podmínku dle § 241 odst. 1 o. s. ř.,
Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. zastavil.
[12] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval,
když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a
řízení nebylo již dříve skončeno (§ 243b a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.