27 Cdo 3664/2017-123
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně R. H, zastoupené Mgr. Barborou Svobodovou, advokátkou, se sídlem ve
Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, PSČ 591 01, proti žalovaným 1) Z. H., a 2)
Z. H., oběma zastoupeným Mgr. Hanou Sklenářovou, advokátkou, se sídlem ve
Velkém Meziříčí, Malá stránka 318/1, PSČ 594 01, o určení neplatnosti smlouvy o
převodu obchodního podílu, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod
sp. zn. 13 C 136/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. února 2017, č. j. 54 Co 464/2016-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit prvnímu žalovanému a druhému žalovanému
(každému z nich) na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.182,30 Kč, do tří dnů
od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupkyně.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 11. dubna 2016, č. j. 13 C
136/2015-46, určil, že „převod“ obchodního podílu ve výši 100 % ve společnosti
MetalPro Vysočina s. r. o., identifikační číslo osoby 29380201, z prvního
žalovaného na druhého žalovaného je neplatný (výrok I.), a rozhodl o nákladech
řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě v záhlaví
označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl
(první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a
třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. Nejvyšší soud přijal při výkladu § 80 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 tyto závěry:
1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a
má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či
nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak
v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky
vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím
lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení
budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s
podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že
je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém
určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové,
ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v
časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1997, pod číslem 21; srov. i důvody
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2005, sp. zn. 30 Cdo 695/2005,
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. 23 Cdo 2332/2013,
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a
judikaturu v nich citovanou). 2) Má-li právní otázka (platnost smlouvy/právního jednání), o níž má být
rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního
vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li
žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 1996, sp. zn. II Odon 50/96,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99,
uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod
číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 2/2004“,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008). 3) Žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. zpravidla není opodstatněna, lze-li
žalovat o splnění povinnosti (srov. opětovně rozhodnutí sp. zn. 3 Cdon 1338/96,
sp. zn. 23 Cdo 2332/2013 a R 2/2004, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 29. října 1998, sp. zn. 2 Cdon 246/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2007, sp. zn. 29 Odo 1332/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn.
22 Cdo 506/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. května 2010, sp. zn. 21 Cdo 2553/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. 29 Cdo 239/2014. Závěr odvolacího soudu, podle něhož má dovolatelka (v poměrech projednávané
věci) k dispozici žalobu o určení, že první žalovaný (její bývalý manžel) je
společníkem MetalPro Vysočina s. r. o. (otázka platnosti sporného převodu
obchodního podílu je ve vztahu k existenci účasti prvního žalovaného ve
společnosti otázkou předběžnou; viz rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 673/2008),
případně i žalobu na plnění (o vypořádání společného jmění manželů), je s výše
citovanými judikatorními závěry, jež se prosadí i při výkladu obsahově
totožného ustanovení § 80 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2014, plně v
souladu. Dovozuje-li dovolatelka svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení ze
závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 30 Cdo
3595/2014, přehlíží, že v poukazovaném rozhodnutí bylo žalováno o určení
existence právního vztahu (vlastnického práva k nemovitosti), nikoli o určení
(ne)platnosti smlouvy o jeho převodu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění
domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 23. října 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu