27 Cdo 5729/2017-90
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně D. T., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Naxerovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti
žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova
157/18, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 00034398, zastoupenému Mgr.
Martou Janouškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, PSČ 150
00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 81 Cm 346/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 356/2016-66, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017, č. j. 14 Cmo
356/2016-66, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j.
81 Cm 346/2015-35, se ruší.
II. Řízení se zastavuje.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení
24.684 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho
zástupkyně.
346/2015-35, určil, že žalobkyně je členkou družstva (výrok I.), a rozhodl o
náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Dopisem ze dne 22. 12. 2010 družstvo zaslalo žalobkyni výstrahu před
vyloučením, a to pro nezaplacení úhrad nájemného a plnění poskytovaných s
užíváním družstevního bytu ke dni 30. 11. 2010. Žalobkyně byla vyzvána, aby
dluh do 30 dnů ode dne doručení výstrahy uhradila s tím, že nebude-li uhrazen,
bude představenstvu podán návrh na její vyloučení. Doručení výstrahy žalobkyni
nebylo doloženo. 2) Dne 22. 6. 2011 rozhodlo představenstvo družstva o vyloučení
žalobkyně z družstva podle čl. 13 odst. 2 a čl. 13 odst. 4 stanov družstva a
podle § 231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), z důvodu, že i přes
zaslanou výstrahu družstvu neuhradila nájemné a plnění poskytovaná s užíváním
družstevního bytu. Rozhodnutí obsahovalo i poučení o možnosti písemného
odvolání ve lhůtě 3 měsíců od jeho doručení ke shromáždění delegátů. 3) Rozhodnutí o vyloučení žalobkyně z družstva bylo dne 24. 6. 2011
zasláno žalobkyni poštou do vlastních rukou na dvě adresy, a to „XY“ a „XY“. 4) Podle obálek obou zásilek, které byly poštou družstvu vráceny, nebyla
žalobkyně na žádné z těchto adres zastižena. 5) U zásilky RR 68383402 9 CZ, doručované na adresu „XY“, přední strana
obálky neobsahuje žádné údaje pošty. Na zadní straně obálky bylo poštou
vyznačeno: „nezastižen, oznámeno dne 28. 6. 2011, odběrní lhůta končí dne 13. 7. 2011“, zaškrtnuto: „zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta“
a uvedeno, že „zásilka byla vrácena odesílateli dne 14. 7. 2011“. Na zadní
straně obálky je razítko družstva s datem 18. 7. 2011. 6) U zásilky RR 68383403 2 CZ, doručované na adresu „XY“, bylo na přední
straně obálky poštou vyznačeno: „adresátovi byla zanechána výzva a poučení dne
27. 6. 2011, zásilka připravena k vyzvednutí ode dne 27. 6. 2011“. Na zadní
straně obálky bylo poštou vyznačeno: „nezastižen, oznámeno dne 27. 6. 2011,
úložní lhůta končí dne 12. 7. 2011“, poznámka je přeškrtnuta. Dále je
zaškrtnuto: „zásilka nebyla po uložení ve stanovené lhůtě vyzvednuta“ a
uvedeno, že „zásilka byla vrácena odesílateli dne 13. 7. 2011“. Na přední
straně obálky je razítko družstva s datem 14. 7. 2011. 7) Podle centrální evidence obyvatel byla žalobkyně „v období svého
vyloučení z družstva“ hlášena na adrese „XY“. 8) Na všech dokladech předložených družstvem k zálohám a vyúčtováním
bylo uvedeno členské číslo žalobkyně 68643 a jako adresa žalobkyně byla uvedena
„XY“. 9) Dopisem ze dne 1. 10. 2014 požádala žalobkyně družstvo o obnovení
členství. V dopise uvedla, že téhož dne na centrále zjistila, že byla v roce
2011 vyloučena z družstva. V té době pobývala pracovně mimo XY a z tohoto
důvodu asi došlo i ke špatné písemné komunikaci mezi oběma stranami, díky čemuž
se o vyloučení nedozvěděla. 10) Podle čl. 99 odst. 4 stanov družstva „povinnost družstva doručit
písemnost do vlastních rukou je splněna: … b) při doručování poštou, pokud
družstvo předá písemnost poště v řádném termínu.
Účinky doručení nastanou i
tehdy, jestliže pošta písemnost vrátí družstvu jako nedoručitelnou a člen svým
jednáním doručení zmařil, nebo jestliže člen přijetí písemnosti odmítl“. 11) Dne 9. 4. 2015 bylo u Obvodního soudu pro Prahu 6 zahájeno řízení o
vyklizení bytu, které je vedeno pod sp. zn. 21 C 134/2015. Řízení bylo dne 19. 10. 2015 přerušeno do skončení řízení vedeného v této věci. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni
nebyla doručena výstraha před vyloučením a nebylo ani prokázáno řádné doručení
rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva ze dne 22. 6. 2011. Žalobkyně proto nepřestala být členkou družstva. [5] Žalobkyně byla v družstvu vedena „pod adresou XY“ (jiná adresa na
účetních dokladech uvedena není) a tato adresa je uvedena na výstraze i na
rozhodnutí o vyloučení. Bylo-li družstvem doručováno na adresu „XY“, soud k
tomuto doručení nepřihlížel, neboť nešlo „o evidenční adresu žalobkyně“. [6] Soud měl za to, že nebylo prokázáno, že by u zásilky, která byla
doručována na „skutečnou“ adresu žalobkyně „XY“, doručující osoba skutečně
oznámení o uložení zásilky do schránky vhodila, když tyto povinné informace
nebyly na doručence vyplněny. [7] Soud uvedl, že pokud by „vycházel doslovně z článku 99.4.b. stanov,
pak žalobkyně tím, že jí pošta řádně zásilku nedoručila, svým jednáním přijetí
písemnosti nezmařila ani přijetí neodmítla“. [8] Vrchní soud v Praze k odvolání družstva v záhlaví označeným
rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok první) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok druhý). [9] Odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dospěl k závěru,
podle něhož žalobkyni nebylo řádně doručeno rozhodnutí o jejím vyloučení z
družstva, čímž nebyly splněny zákonné podmínky pro její vyloučení, a žalobkyně
je tak stále členkou družstva. [10] Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že „u zásilky,
která byla doručována na správnou adresu žalobkyni v ulici XY, nebylo
prokázáno, že doručující osoba oznámení o uložení zásilky do schránky vhodila,
když tyto povinné informace nebyly na předmětné doručence vůbec vyplněny“. [11] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1734/2011, tak odvolací soud neshledal důvodnou námitku družstva, podle
které se rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva dostalo do
její dispoziční sféry.
[12] Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky doručování písemností
zasílaných členům družstva v průběhu procesu jejich vyloučení z družstva a
otázky „dvojstupňovosti procesu vyloučení“ člena družstva. [13] Dovolatel, maje za to, že se odvolací soud odchýlil od závěrů
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 805/2006,
uveřejněného pod číslem 104/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze
dne 19. 11. 2008, sp. zn. 26 Cdo 238/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2622/2006, ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo
4074/2009, či ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 26 Cdo 1734/2011, se domnívá, že
obálkou zcela jednoznačně prokázal, že „rozhodnutí o vyloučení z družstva, jako
adresovaný jednostranný hmotněprávní úkon, předal k poštovní přepravě dne 24. 6. 2017, že jej adresoval na správnou doručovací adresu žalobkyně a že se jej
poštovní doručovatelka dne 28. 6. 2011 pokusila doručit žalované, která nebyla
přítomna“. [14] Dovolatel uvádí, že podle čl. 99 odst. 4 písm. b) stanov je
povinnost družstva doručit do vlastních rukou splněna již při předání zásilky
poště, nikoli doručením adresátovi. [15] Dovolatel dále uvádí, že z čl. 99 odst. 1 stanov družstva „vyplývá,
že pro doručování písemností do vlastních rukou se užije adresa bytové
jednotky, která je přiřazena členu družstva, pokud nezažádá o jinou adresu, což
žalobkyně neučinila a ani nepředložila důkaz pro takový úkon. Adresa bytové
jednotky je XY. Zasílání na adresu XY, si žalobkyně vymínila pouze pro účely
povolení dočasného podnájmu 3. osoby v předmětném bytě žádostí. Žalovaný
doručoval i na tuto adresu pouze z opatrnosti, ale žádnou takovou povinnost
neměl. S touto argumentací žalovaného se odvolací soud nijak nevypořádal“. [16] Dovolatel je rovněž přesvědčen, že se odvolací soud odchýlil od
závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004,
uveřejněného pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4808/2015, neboť
se nevypořádal s tím, zda žalobkyni marně uplynula tzv. „náhradní lhůta“ k
podání odvolání proti rozhodnutí představenstva družstva o jejím vyloučení,
když tato lhůta podle dovolatele skončila uplynutím tří měsíců poté, kdy se
žalobkyně o svém vyloučení dozvěděla. Žalobkyně se o svém vyloučení z družstva
dozvěděla v září 2014, když se dotazovala na podmínky převodu družstevního
podílu, přesto odvolání ke shromáždění delegátů proti rozhodnutí o vyloučení z
družstva nepodala. Její členství v družstvu proto zaniklo marným uplynutím
lhůty k podání odvolání. [17] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
„změnil a sám o věci rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně mění tak,
že se žaloba zamítá“. [18] Žalobkyně se k dovolání družstva nevyjádřila.
[19] Dovolání není přípustné pro řešení otázky „dvojstupňovosti procesu
vyloučení z družstva“. Dovolatel totiž přehlíží, že členství v družstvu a nájem
družstevního bytu nemohou zaniknout dříve, než bude členovi družstva písemně
oznámeno, že byl z družstva vyloučen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 21. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2837/2017, a judikaturu v něm citovanou). Nebylo-li žalobkyni písemně doručeno oznámení o jejím vyloučení z družstva,
není skutečnost, že se o svém vyloučení dozvěděla jiným způsobem, právně
významná. [20] Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky
hmotného práva týkající se doručování písemností družstva členovi družstva, při
jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu. [21] Dovolání je důvodné. [22] Rozhodné hmotné právo se podává z § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), a z §
3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinných od 1. 1. 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle obchodního zákoníku a podle zákona
č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též
jen „obč. zák.“). [23] Podle § 231 odst. 4 obch. zák. člen může být vyloučen, jestliže
opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých
důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li
pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu
nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno,
rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o
vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na
odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět
o rozhodnutí o vyloučení, zaniká. [24] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že si členové
družstva mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich
skutečného pobytu (a to i adresu bydliště třetí osoby, např. podnájemce), a
tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že si na takto
sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži. Družstvo není povinno zasílat písemnosti na adresu místa, v němž se člen
zdržuje, i když je mu známa, určil-li člen jako doručovací adresu jinou adresu
a nepožádal-li o její změnu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3803/2017, a v něm citovanou judikaturu). [25] Takové ujednání mohou obsahovat též stanovy družstva, které jsou
smlouvou sui generis (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003,
sp. zn. 29 Odo 146/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 1145/2003, ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 701/2004, ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 268/2005, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2911/2011,
ze dne 21. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2027/2014, nebo ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 319/2015). [26] Odvolací soud se v poměrech projednávané věci výše uvedenými
judikatorními kritérii neřídil. Z čl. 99 odst.
1 stanov družstva se podává, že
„družstvo doručuje svým členům písemnosti zpravidla poštou nebo jiným vhodným
způsobem, a to na adresu, kterou člen sdělil. Pokud je člen družstva nájemcem
družstevního bytu či vlastníkem bývalého družstevního bytu, považuje se adresa
tohoto bytu za adresu člena, i když se v něm člen nezdržuje, pokud člen
družstvu písemně neoznámí adresu jinou“. [27] Nevypořádal-li se odvolací soud s tím, že ve stanovách družstva
byla ujednána jiná doručovací adresa než místo skutečného bydliště členů
družstva, a nezabýval-li se tím, zda žalobkyně družstvu písemně oznámila adresu
XY, jako jinou adresu pro doručování písemností, než na které se nachází
družstevní byt, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž i nesprávné.
[28] Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží z úřední
povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a
§ 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostním vadám řízení), jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3
o. s. ř.).
[29] Podle § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost
účastník může napadnout také pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo
odvolacího soudu nebo pravomocné usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto
ve věci samé, anebo pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební
rozkaz) nebo elektronický platební rozkaz, jestliže v téže věci bylo již dříve
zahájeno řízení. Podle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o
téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.
[30] V usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012,
uveřejněném pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého je-li rozhodnutím o
věci samé (jeho výrokem) ve sporu o splnění povinnosti, která vyplývá ze
zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva, zcela vypořádán právní vztah
založený ve sporu o plnění na řešení předběžné otázky (řešení přijaté v takovém
sporu vyčerpalo beze zbytku obsah předběžné otázky, ze které již proto nemohou
vzejít další spory o splnění povinnosti mezi týmiž účastníky), pak následnému
sporu o určení, zda tu právní vztah (právní poměr) nebo právo je, či není,
je-li na tom naléhavý právní zájem, jímž má být výrokem soudního rozhodnutí
znovu posouzena stejná předběžná otázka, již brání překážka věci rozsouzené
(res iudicata).
[31] V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C
134/2015, které bylo zahájeno dne 9. 4. 2015, se družstvo domáhá na žalobkyni
vyklizení družstevního bytu. Rozhodnutím o věci samé (jeho výrokem) bude zcela
vypořádán právní vztah založený na řešení předběžné otázky existence členství
žalobkyně v družstvu. Zahájení řízení o žalobě na plnění proto brání tomu, aby
probíhal následný spor o určení, že je žalobkyně členkou družstva. Jestliže
soudy přes tuto skutečnost takový spor projednaly a rozhodly o něm, zatížily
řízení zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
[32] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního
stupně, zrušil podle § 243e odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení podle § 243e odst. 4
o. s. ř. zastavil.
[33] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., když žalobkyně
zavinila zastavení řízení a družstvu vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu
účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady družstva sestávají z odměny jeho
zástupkyně za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení,
vyjádření ve věci samé ze dne 18. 9. 2015, účast na jednání soudu konaném dne
13. 4. 2016, odvolání ze dne 3. 5. 2016, účast na jednání odvolacího soudu
konaném dne 29. 6. 2017 a dovolání ze dne 10. 10. 2017) podle § 7 bodu 5., § 9
odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (advokátní tarif), každý ve výši 3.100 Kč, a z
náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za
jeden úkon právní služby. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši
4.284 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži
žalobkyně 24.684 Kč.
[34] Písemné podání ze dne 15. 7. 2016, kterým družstvo doplnilo své
odvolání, Nejvyšší soud nepovažuje za účelně vynaložené náklady řízení, neboť
družstvu nic nebránilo v tom, aby skutečnosti a argumenty v něm uvedené
vyjádřilo již v prvním podání obsahujícím odvolání.
[35] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu