27 Cdo 786/2024-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně N. L., zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 75/48, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) prof. RNDr. Ing. Ivanu Landovi, DrSc., a 2) Davidu-Aaronu Landovi, bytem v Praze 10, Vršovická 796/37, PSČ 101 00, oběma zastoupeným JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, PSČ 130 00, za účasti K. L., a I. L., jako vedlejších účastníků na straně žalobkyně, o určení neplatnosti smlouvy o převodu podílu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 76/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 7 Cmo 36/2023-189, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a vedlejší účastníci na straně žalobkyně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit každému ze žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.182,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
neplatná (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. – IV.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelce nesvědčí na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že: 1) Určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků.
Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon
1338/96; srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019). 2) Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá- li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji.
Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016, ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018, či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019). 3) Má-li právní otázka (platnost smlouvy), o níž má být rozhodnuto, povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu, není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo na určení existence práva nebo právního vztahu (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn.
22 Cdo 2147/99, uveřejněný pod číslem 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3161/2010, ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012, ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 614/2012, ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3664/2017, a ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1420/2018).
[5] Na těchto závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace uvedené v dovolání.
[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož má dovolatelka (v poměrech projednávané věci) k dispozici žalobu na určení, že první žalovaný (její bývalý manžel) je společníkem společnosti (otázka platnosti smlouvy o převodu podílu je ve vztahu k existenci účasti prvního žalovaného ve společnosti otázkou předběžnou; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 673/2008), případně i žalobu na plnění (o vypořádání společného jmění manželů, kterou dovolatelka podala a o níž již Obvodní soud pro Prahu 3 v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 119/2006 rozhodl), je plně v souladu s výše citovanými judikatorními závěry, jež se prosadí i při výkladu obsahově totožného ustanovení § 80 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.