28 Cdo 1061/2024-1009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Sallerova výstavba Emporium II k.s., identifikační číslo osoby 272 66 303, se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, zastoupené Ass.jur. Denisem Dieterem Riedigerem, evropským advokátem se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 383/58, s ustanoveným konzultantem v otázkách procesního práva Mgr. Martinem Zídkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Heleny Malířové 272/17, proti žalované UNITED BAKERIES a.s., identifikační číslo osoby 289 76 231, se sídlem v Praze 5 – Jinonicích, Pekařská 598/1, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o zaplacení částky 9 967 427 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 370/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, č. j. 53 Co 198/2023-955, 53 Co 201/2023, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 46 173,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Dejla, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 9 C 370/2016-852, uložil žalované zaplatit žalobkyni 2 582 149 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 7 385 278 Kč s úrokem z prodlení (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV, ve spojení s usnesením ze dne 19. 4. 2023, č. j. 9 C 370/2016-867).
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2023, č. j. 53 Co 198/2023-955, 53 Co 201/2023, zastavil řízení o odvolání žalované proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III a IV (výrok II rozsudku odvolacího soudu), spolu s usnesením ze dne 19. 4. 2023, č. j. 9 C 370/2016-867 (výrok III rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobkyni nahradit žalované specifikované náklady odvolacího řízení (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
3. Rozhodováno bylo o žalobě na poskytnutí peněžité náhrady (s příslušenstvím) z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; dále jen „o. z.“), jež vzniklo žalované bezesmluvním užíváním identifikovaných pozemků v katastrálním území Jinonice ve vlastnictví žalobkyně, za žalobou vymezené období (1. 1. 2014 až 31. 12. 2014). Při kvantifikaci bezdůvodného obohacení soudy vyšly ze zjištění, jaké konkrétní pozemky (ve vlastnictví žalobkyně) žalovaná reálně užívala, a hodnotu užívacího práva určily s využitím výsledků expertního dokazování.
4. Rozsudek odvolacího soudu v jeho výrocích II, III a IV napadla žalobkyně dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. V dovolání formulovaná procesněprávní otázka [pod písm. a)] týkající se postupu soudu v řízení, v němž bylo předloženo více znaleckých posudků, již považuje dovolatelka za dosud nevyřešenou v rozhodování dovolacího soudu, přípustnost dovolání nezakládá. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2755/2019, spolu s další v něm uvedenou judikaturou), má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce.
Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Uvedeným požadavkům soudy nižších stupňů dostály, neboť všechny znalce (zpracovatele posudku), kteří pro účely řízení vyhotovili znalecké posudky, vyslechly a uvedly (byť v určité stručnosti), z jakých důvodu vycházely právě ze znaleckého posudku znalecké kanceláře Kreston A & CE Consulting, a. s. Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, pak neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jejž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.
2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019). Jen sama okolnost, že v řízení byly stranami sporu předloženy tři znalecké posudky, na uvedeném ničeho nemění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1120/2017).
7. Znalecký posudek soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., není však oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.
5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo jeho usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3376/2019, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1129/2020). Ani těmto zásadám se odvolací soud nikterak nezpronevěřil, přiklonil-li se k závěrům znaleckého posudku znalecké kanceláře Kreston A & CE Consulting, a. s., který krom jiného reflektuje i skutečný rozsah pozemků užívaných žalovanou a obvyklou hodnotu užívacího práva stanoví s využitím relevantního srovnávacího materiálu (dle podkladů o skutečně realizovaných transakcích), na rozdíl od dalších dvou znaleckých posudků.
8. Ani ostatní námitky [v dovolání uvedené otázky pod písm. b) až e)] přípustnost dovolání založit nemohou, již proto, že k nim se připínající vymezení předpokladu přípustnosti dovolání vychází ze zjevně chybné interpretace § 237 o. s. ř., jestliže žalobkyně uvádí jen tolik, že „v řízení řešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Čtvrtý zákonný předpoklad přípustnosti dovolání „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ přitom dopadá pouze na právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní praxi, od jejíchž řešení by se měl odklonit.
Přípustnost dovolání opírající se o zmíněný (čtvrtý) předpoklad přípustnosti je řádně vymezena pouze tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení se má dovolací soud podle mínění dovolatele odchýlit (k vymezení přípustnosti dovolání srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Také Ústavní soud ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, konstatoval, že neshledává požadavek, aby se advokáti před podáním dovolání seznámili s judikaturou Nejvyššího soudu a v dovolání uvedli, jaký je podle jejich názoru vztah této judikatury k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jakkoliv nepřiměřeným.
Jestliže dovolání [ve vztahu k námitkám b) až e)] neobsahuje odkaz na žádnou rozhodovací praxi dovolacího soudu, zmíněný požadavek zjevně naplněn nebyl. Požadavkům na řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (coby jedné z obligatorních náležitostí dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jejíž absence je vadou dovolání bránící pokračování v dovolacím řízení) přitom žalobkyně nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud i z obsahového hlediska).
9. Již jen nad rámec sluší se snad k námitkám dovolatelky uvést i tolik, že jí kladená otázka týkající se funkčního spojení pozemků [pod písm. b) dovolání] má zřetelně skutkovou povahu (jde o výsledek hodnocení provedených důkazů, kdy soudy v tomto směru učiněný závěr není ani nikterak excesívní), zatímco dovolací přezkum je orientován toliko na otázky právní (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Na řešení otázky, jde-li v dané věci o pohledávku z protiprávního činu [písm. c) dovolání], pak meritorní rozhodnutí ani nezávisí (v situaci, kdy se nárok na úroky z úroků ani nestal předmětem řízení, byl-li již soudem prvního stupně – z procesně ekonomických důvodů – zamítnut návrh na rozšíření žaloby). Relevantní není ani námitka, že soudy neprovedly veškeré žalobkyní navržené důkazy [jíž vyjadřuje otázka formulovaná pod písm. d) dovolání], měly-li rozhodné okolnosti za spolehlivě zjištěné již jinými provedenými důkazy (srov. například usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, s. 1084–1085, nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95 a ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1898/2018). Přezkoumatelně se odvolací soud vyjádřil i k otázce (ne)připuštění změny žaloby ve smyslu jejího rozšíření [námitka formulovaná pod písm. e) dovolání], ve světle relevantních kritérií, tedy zejména se zřetelem na princip hospodárnosti řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2877/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2532/2015; obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 179/2000).
10. Přestože žalobkyně v dovolání uvádí, že jím rozsudek odvolacího soudu napadá v rozsahu celého výroku II (tedy včetně té jeho části, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen i ve výrocích III a IV o nákladech řízení), jakož i ve výrocích III a IV (jimiž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o určení výše nákladů řízení vzniklých státu, resp. dále pak rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení), ve vztahu k těmto částem rozhodnutí již žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle § 241a odst. 2 o. s. ř. – neuplatňuje, nehledě na to, že proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné již se zřetelem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, zatímco k nákladům žalované patří odměna advokáta (za podání vyjádření k dovolání) ve výši 37 860 Kč [§ 6 odst. 1, § 7 bod 6., a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 8 013,60 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu