28 Cdo 1149/2024-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců: a) J. S., b) E. S., a c) B. S. S., zastoupeni JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o poskytnutí peněžité náhrady, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 162/2023, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2024, č. j. 21 Co 24/2024-199, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 1. 2024, č. j. 21 Co 24/2024-199, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 12. 2023, č. j. 4 C 162/2023-171, jímž bylo řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přerušeno do skončení dovolacího řízení konaného po zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2373/2022, nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2827/22.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobci. Předestřeli otázku, zda v projednávané věci jsou naplněny zákonné předpoklady přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do skončení dovolacího řízení konaného o sporu jiných účastníků. Měli za to, že odvolací soud nastolenou otázku vyřešil odchylně od judikatury dovolacího soudu. Odkazovali přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1618/2016, a ze dne 18. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 517/2018. Upozorňovali též na rozporná rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 21 Co 24/2024, a ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 18 Co 23/2023.
3. Podle § 237 o. s. ř., jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
4. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Posouzení podmínek pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je do značné míry na úvaze soudu a musí silně odrážet okolnosti konkrétního případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014).
5. Přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je fakultativním opatřením soudu; opodstatnění má v situacích, kdy se to jeví být hospodárné a kdy tím neutrpí oprávněné zájmy účastníků. Je třeba mít na zřeteli ustanovení § 6 o. s. ř., podle něhož soud postupuje v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4713/2016).
6. Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Úvahu odvolacího soudu o přerušení nebo nepřerušení řízení podle citovaného ustanovení přitom může dovolací soud přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti. Předmětem dovolacího řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, totiž nemůže být přezkum úvah odvolacího soudu o tom, zda v té které konkrétní věci je z hlediska hospodárnosti řízení namístě řízení přerušit či nikoliv (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4352/2015, a ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2589/2013).
7. V odůvodněných případech lze přitom přerušit řízení též na dobu do pravomocného rozhodnutí o dovolání v související věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015, ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2719/2017, ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 878/2017, ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5245/2016, či ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 32 Cdo 1763/2020).
8. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. V situaci, kdy Ústavní soud (byť v řízení o nároku na finanční náhradu jiné oprávněné osoby) v kasačním nálezu ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2827/22, uložil dovolacímu soudu, aby se s ohledem na Ústavním soudem formulovaná kritéria zabýval nově ,,jednotným judikaturním“ určením koeficientu zvýšení finanční náhrady dle § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „zákon o půdě“), se totiž úvaha odvolacího soudu, dle níž je namístě posuzované řízení o finanční náhradu dle § 16 odst. 1 zákona o půdě přerušit do skončení zmiňovaného dovolacího řízení, jeví být zcela přiměřenou, logickou a neodporující zásadě hospodárnosti řízení. Se zřetelem k úzké provázanosti konkluzí o opodstatněnosti přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. s konkrétními okolnostmi charakterizujícími obsah či stav toho kterého soudního řízení, neodchylují se závěry odvolacího soudu zjevně ani od dovolateli označených rozhodnutí dovolacího soudu. Poukazovaná rozdílná rozhodovací praxe jednotlivých senátů odvolacího soudu pak přípustnost dovolání nezakládá (§ 237 o. s. ř.).
9. Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tudíž v projednávané věci naplněny nejsou (§ 237 o. s. ř.).
10. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu