USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce K. S., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Krmáškem, advokátem se sídlem v Ostravě, U Rourovny 556/3, proti žalovanému statutárnímu městu Ostrava, identifikační číslo osoby 008 45 451, se sídlem v Ostravě, Prokešovo náměstí 1803/8, o zaplacení 121 608 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 213/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2024, č. j. 11 Co 37/2024-222, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
1. Rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 17 C 213/2020-194, Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) uložil žalovanému zaplatit žalobci 121 608 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a povinnosti (žalobce) zaplatit soudní poplatek (výrok III).
2. Rozsudkem ze dne 28. 8. 2024, č. j. 11 Co 37/2024-222, Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně nároku na zaplacení 11 045 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení tak, že se v uvedeném rozsahu žaloba zamítá (výrok I), zatímco ve zbylém rozsahu (nárok na zaplacení 110 563 Kč s tam vyčísleným úrokem z prodlení) byl odvoláním napadený rozsudek zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení (výrok II).
3. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné pro naplnění (jím konkretizovaných) kritérií dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „o. s. ř.“), a důvodné pro nesprávné právní posouzení věci (§ 241 odst. 1 věta první o. s. ř.) co do jím vytčených otázek [vztahujících se k závěru soudu o absenci nároku na vydání bezdůvodného obohacení (v částce 11 045 Kč) za užívání pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY coby veřejně přístupné účelové komunikace]. 4. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 5. Citované ustanovení je rozhodovací praxí setrvale interpretováno tak, že pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je třeba za rozhodnou považovat sice výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, o němž tedy bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, uveřejněný pod číslem 74/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2017/2024, ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1082/2024, a ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018). I podle důvodové zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., který mimo jiné nově formuloval § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., bylo záměrem zákonodárce, aby zněním § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (účinným od 30. 9. 2017) byla zúžena možnost podání dovolání v bagatelních věcech, nikoli rozšířena. 6. Ústavní soud se k této rozhodovací praxi Nejvyššího soudu přihlásil v usnesení ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3705/18, nebo usnesení ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 2577/21, jimiž shledal ústavně souladným postup dovolacího soudu i v případě tzv. štěpení nároku, tj. kdy „podstatná není částka, o níž odvolací soud rozhodl, ale výše peněžitého plnění, do níž je podáno dovolání“ (blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 599/2019, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1465/2018, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3666/2018, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4304/2018, ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 633/2020, či ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2318/2020). 7. K tomu dále srovnej z recentní rozhodovací praxe Ústavního soudu např. i usnesení ze dne 23. 10. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1489/24 (co do uvedené problematiky se hlásící k dosavadní, shora odkazované judikatuře). 8. Jestliže tedy v posuzovaném případě bylo dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto (v meritu) o částce 11 045 Kč s příslušenstvím (kdy nejde o nárok vyplývající ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní), tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonného limitu, nelze dovolání z pohledu § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. považovat za přípustné. 9. Snad jen pro úplnost (nad rámec prezentovaných důvodů) lze dodat, že proti výroku II rozsudku (jež takto ani není napaden dovoláním) je přípustnost dovolání (objektivně) vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř., a že přípustnost dovolání pak nezakládá ani jiné (nesprávné) poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 10. Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.). 11. O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, je-li z obsahu spisu zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srov. § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 2. 2025
Mgr. Petr Kraus předseda senátu