28 Cdo 2173/2025-1356
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně K. Š., zastoupené JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 36 C 123/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2025, č. j.19 Co 389/2025-1314, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 022 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Purkyta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 19 Co 389/2025-1314, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2024, č. j. 36 C 123/2019-1282, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku charakteru právním předchůdcům žalobkyně odňatých pozemků situovaných v areálu závodiště v Praze – Velké Chuchli a jejich ocenění v řízení o vydání náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, včetně aplikace srážek zohledňujících stav pozemků v době jejich odnětí ve smyslu Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1998 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1992/2015, a ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 427/2018. Kladla dále otázku vhodnosti pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY k uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1023/2018, a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011, a ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013.
3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen – „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Judikatura Nejvyššího soudu je konstantní v tom smyslu, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán – pokud byl oprávněné osobě odňat zemědělský pozemek, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. 28 Cdo 101/2003, ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, a ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2699/2008); má tak být zachována identita v charakteru pozemků v tom směru, že rozhodný je jejich charakter a tedy i hodnota ke dni odnětí státem. V situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby a její bezprostřední realizace – je však třeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1974/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, či ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016).
6. Z judikatury vážící se k restitučnímu zákonodárství je současně zřejmé i to, že za zastavěné nutno v daných souvislostech považovat i ty pozemky, jež sice bezprostředně zastavěny nejsou, ovšem se stavbou bezprostředně souvisí a jsou potřebné k jejímu provozu a obsluze, případně vykazují se stavbou funkční souvislost – viz přilehlé pozemky tvořící se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (vzájemně funkčně provázaný soubor staveb a pozemků – areál); srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, nebo jeho usnesení ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, a ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014.
7. Pro úplnost se sluší připomenout rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jíž se dovolací soud zabýval otázkou ocenění oprávněným osobám odňatých a nevydaných pozemků situovaných právě i v areálu závodiště v Praze – Velké Chuchli; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019, ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1428/2019, ze dne 2. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2514/2019, ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3041/2019, ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3136/2019, ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 35/2020, ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1190/2020, ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1723/2020, či ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3134/2020. Právě citovanými rozhodnutími – ve skutkově a právně obdobných věcech – aproboval závěry soudů nižších stupňů, jež oprávněným osobám odňaté a nevydané pozemky nacházející se v posuzovaném areálu ocenily ve smyslu ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb. jako pozemky stavební.
8. Založil-li tudíž odvolací soud svůj závěr o tom, že odňaté pozemky, jež nebylo možné oprávněné osobě vydat pro zákonnou překážku a jež v době přechodu na stát byly evidovány jako zemědělské, je třeba ocenit jako stavební, na skutkovém zjištění, že tyto přešly na stát za účelem výstavby (pozemky byly v době přechodu na stát zařazeny do stavebních obvodů, účelem jejich odnětí státem byla výstavba a rozšíření závodního dostihového areálu Praha – Velká Chuchle), jež byla následně též realizována, nijak se tím od výše citované judikatury, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.
9. Naznačuje-li pak žalovaná v nyní projednávané věci nesouhlas se soudy nižšího stupně převzatými znaleckými závěry o takovém charakteru odňatých pozemků, jenž neodůvodňuje aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., zejména srážky za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci, brojí svými argumenty najmě proti skutkovým zjištěním, jakož i proti způsobu hodnocení důkazů, jež ovšem předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4047/2017, či ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
10. Odvolací soud ostatně při hodnocení provedeného znaleckého dokazování respektoval ustálenou judikatorní praxi dovolacího soudu, dle níž znalecký posudek hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., není však oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Zkoumá tedy přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logického odůvodnění vyslovených závěrů a koherence s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v uvážení, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 29 Cdo 1306/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3498/2019, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3376/2019, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1129/2020).
11. Vyšlo-li pak na základě provedeného dokazování (včetně znaleckých posudků Ing. Ivana Kuchyňky, ze dne 25. 8. 2021, č. 29-859-2021, s dodatkem č. 1 ze dne 24. 11. 2021, a Ing. Jana Skyvy ze dne 3. 6. 2018, č. 46/18-7447, či sdělení Pražské vodohospodářské společnosti a. s.) najevo, že nevydané pozemky, coby součást areálu, byly napojeny na veřejný vodovod v k. ú. XY (od roku 1977, přičemž místní vodovodní řad v této lokalitě byl zřízen již v roce 1928) a s ohledem na způsob svého využití (rozlehlé dostihové závodiště včetně zázemí) musela být likvidace odpadních vod řešena i v době před napojením areálu na splaškovou kanalizaci (v roce 1995), neodchýlil se odvolací soud od rozhodovací praxe dovolacího soudu ani svými konkluzemi o tom, že prokázaný charakter pozemků v době jejich odnětí aplikaci cenových srážek (z důvodu dovolatelkou poukazované nemožnosti napojení na kanalizaci) neodůvodňoval. Přitom i otázkou neaplikovatelnosti srážek z ceny podle přílohy č. 7, tabulky I vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve vztahu k odňatým a nevydaným pozemkům v areálu závodiště v Praze – Velké Chuchli se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval (srov. např. již shora citované usnesení sp. zn. 28 Cdo 2514/2019).
12. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
13. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
14. Odvolací soud se výše rozvedených judikaturních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat, zjevně přidržel, když se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu dovodil, že pozemky parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY jsou vhodné k převodu na žalobkyni, coby náhradní zemědělské pozemky.
15. Na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY se nachází trvalý travní porost, pozemek je dle územního plánu evidován jako zemědělská plocha, dle aktualizovaného sdělení obce XY není součástí územního rozhodnutí pro plánovanou stavbu cyklostezky a jeho převodu na žalobkyni nebrání (sám o sobě) ani jeho „úzký“ tvar (srov. unesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2756/2022, či ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019).
16. Na pozemku parc. č. 1822 v k. ú. Veveří u Nových Hradů je situován porost břízy, osiky a smrku; skutečnost, že je pozemek v katastru nemovitostí evidován jako „neplodná půda“, přitom nevylučuje jeho zařazení do zemědělského půdního fondu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2031/2019).
17. Nedostatek napojení pozemků parc. č. 6 a parc. č. 1211 v k. ú. Údolí u Nových Hradů na veřejnou komunikaci rovněž nevylučuje jejich převod na oprávněnou osobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3824/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1023/2018, a ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1275/2019). V řízení pak nevyšlo najevo, že by pozemek parc. č. 6 v k. ú. Údolí u Nových Hradů byl evidován jako vodní plocha, zamokřená plocha (jak tvrdí dovolatelka); bylo naopak zjištěno, že jde o pozemek lokalizovaný nad zemědělským areálem podél okraje lesa, evidovaný jako ostatní plocha, jiná plocha, v územním plánu situovaný v ploše kulturní a travnaté porosty mimo zastavitelné území obce, tj. že jde o pozemek ve světle výše citované judikatury vhodný k náhradní zemědělské pozemkové restituci.
18. Převodu pozemku parc. č. 665/58 v k. ú. Horní Stropnice na oprávněnou osobu nebrání pak sama o sobě ani skutečnost, že je pronajat třetí osobě; vzájemná práva a povinnosti oprávněné osoby a nájemce budou v zásadě i nadále upravena již sjednanou smlouvou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 270/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3808/2020).
19. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. v projednávané věci naplněny nebyly.
20. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
21. Jelikož jsou splněny důvody pro odmítnutí dovolání (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neshledal současně Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu projednatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16); více se jím proto nezabýval.
22. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobkyně patří odměna advokáta ve výši 3 700 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 5 022 Kč.
23. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 10. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu