28 Cdo 2621/2024-1101
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně O. K., zastoupené JUDr. Petrem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o převodu zemědělského pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 17/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 25. 4. 2024, č. j. 35 Co 225/2023-1077, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 904 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Šťovíčka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Malostranské náměstí 5/28.
1. Shora označeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále také jen „odvolací soud“) byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 6. 2023, č. j. 5 C 17/2019-1026, jímž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobkyní (nabývající) smlouvu o převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY horách (dále jen „předmětný pozemek“) a současně
2. Rozhodováno bylo o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiného (náhradního) zemědělského pozemku v režimu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud měl za prokázané, že restituční nárok žalobkyně coby oprávněné osoby nebyl dosud plně uspokojen v důsledku liknavého postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu České republiky), že žalobkyni přiřknutý pozemek není k danému účelu nevhodný (z vlastnictví státu nepřevoditelný) a jeho cena nepřevyšuje výši neuspokojeného nároku (náhrady).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, výroku I, podala dovolání žalovaná (dále také jen „dovolatelka“). Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva, již považuje pro rozhodnutí za určující (zda je žalobkyní nárokovaný náhradní pozemek k náhradní restituci vhodný, resp. převoditelný do vlastnictví oprávněné osoby), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávné a odporující konstantní judikatuře dovolatelka považuje posouzení, je-li jako náhradní do vlastnictví oprávněné osoby převoditelný i pozemek situovaný v koridoru lyžařského areálu, jehož je součástí. Za překážku převoditelnosti předmětného pozemku označuje i okolnost, že je veřejným prostranstvím a je dotčen veřejným užíváním ve formě sportovně-rekreačních aktivit (lyžování, turistika). Současně dovolatelka vyslovuje pochybnosti o zemědělské využitelnosti nárokovaného pozemku, dále dovozujíc, že jeho vydáním by se oprávněné osobě dostalo toliko tzv. holého vlastnictví. K tomu namítá, že odvolací soud při úvahách o vhodnosti nárokovaného pozemku k náhradní naturální restituci, se zřetelem na povahu pozemku a jeho veřejné využití, pominul riziko vzniku budoucích sporů.
4. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř.
5. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
7. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil).
8. Předně lze odkázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu obecně postihující problematiku poskytování náhradních pozemků oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku dle zákona č. 229/1991 Sb. (srov. např. i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, reflektující i nálezovou judikaturu Ústavního soudu – srov. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) a k tomu i zkoumání „vhodnosti“ (převoditelnosti) pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (tam, kde postup žalované či jejího předchůdce nesl znaky liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace).
9. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky, jež – nebýt liknavého či svévolného postupu žalované (a jejího předchůdce, Pozemkového fondu ČR) – byly by takto do veřejné nabídky potenciálně zařaditelné (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. § 11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.), a v takových případech je zákonem zapovězena i možnost uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemku (srov. § 11a odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb.).
10. V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí). Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku lze také hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).
11. Odvolací soud se výše rozvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchylovat ani v nyní posuzované věci, zjevně přidržel a jím učiněná konkluze, že předmětný zemědělský pozemek je z vlastnictví státu převoditelný, potažmo vhodný i k náhradní naturální restituci, není nepřiměřený či jakkoliv rozporný s odkazovanou judikaturou.
12. Podle odvolacím soudem přijatých zjištění je předmětný pozemek (v katastru nemovitostí evidovaný co do druhu pozemku jako trvalý travní porost) zemědělsky obhospodařovanou loukou, není zastavěn žádnou stavbou (kdysi na pozemku zřízený a provozovaný lyžařský vlek byl již před mnoha lety odstraněn). Podle územního plánu obce je pozemek nadále veden jako plocha nezastavěného území s možným sportovním využitím, kdy pro obcí současně plánovaný lyžařský koridor (trasa pro běžecké lyžování) má být primárně využit (sousední) pozemek ve vlastnictví obce (parc. č. XY), zatímco dotčení předmětného pozemku plánovanou trasou lyžařské běžecké tratě bylo by toliko marginální; k realizaci záměru lyžařského koridoru (např. úprava pozemku, značení a údržba tras apod.) nedochází a na pozemku nejsou (a to ani v zimním období) provozovány žádné sportovně-rekreační aktivity (sjezdové nebo běžecké lyžování či jiné sportovní nebo rekreační činnosti).
13. Poměřováno učiněnými zjištěními lze mít za nedůvodné námitky dovolatelky o nepřevoditelnosti pozemku z vlastnictví státu [není-li zastavěn stavbou, není součástí (lyžařského) areálu a kdy toliko plánované využití pozemku dle aktuální územně plánovací dokumentace nenaplňuje žádnou z překážek převoditelnosti pozemku z vlastnictví státu podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. či jiného právního předpisu; přitom nebylo zjištěno, ba ani tvrzeno, že by o převod pozemku – důvodně – požádala obec podle zvláštního právního předpisu; k tomu srov. např. i rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020, či ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1497/2020].
14. Jestliže odvolací soud současně akcentoval zjištění, že předmětný pozemek je zemědělsky obhospodařovanou loukou a není dotčen veřejným užíváním [nepřevzal-li přitom odvolací soud soudem prvního stupně učiněný, spíše jen podpůrný závěr, že předmětný pozemek naplňuje znaky veřejného prostranství podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)], nemůže rozhodnutí odvolacího soudu – v rovině právního posouzení – kolidovat ani s tou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu i Ústavního soudu (viz např. i dovolatelkou odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 220/2014, či nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14 a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14), podle níž překážkou vydání zemědělského pozemku je i skutečnost, že tento pozemek podléhá veřejnoprávní regulaci, jež by oprávněné osobě neumožňovala realizovat žádnou ze složek vlastnického oprávnění.
15. V návaznosti na výše uvedené pak nemohou obstát ani námitky, jimiž dovolatelka odvolacímu soudu vytýká (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), že se dostatečně nezabýval ani tím, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s předmětným pozemkem, jejichž potenciál aktuálně spatřuje právě v dotčení předmětného pozemku veřejným užíváním a možnými spory s obcí o vydání bezdůvodného obohacení (odkazujíc pak dále i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004).
16. Se zřetelem na soudy učiněná zjištění není rozhodnutí odvolacího soudu v kontradikci ani k dále odkazované rozhodovací praxi dovolacího soudu, jíž se zapovídá naturální restituce pozemků, které jsou ve funkčním vztahu s jinými stavbami a pozemky a s nimiž tak tvoří funkční soubor nemovitostí, ucelený areál; o takový případ v dané věci nejde. Zjevně nepřípadný je pak i odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1702/2023, vydaný ve věci náhradní naturální restituce, jejímž předmětem byl právě pozemek funkčně přímo spjatý se stavbami lanových drah či vleků (měla- li být na něm umístěna stavba – konstrukce sloupu lyžařského vleku, a procházely-li jím provozované sjízdné trasy).
17. Nedůvodná je i výtka dovolatelky, že namísto zkoumání překážek bránících vydání nárokovaného pozemku odvolací soud toliko nepřípadně poměřoval, převažuje-li zájem na vypořádání restitučních nároků nad zájmem na veřejném užívání předmětného pozemku. Na takovém právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu založeno není.
18. Má-li snad dovolatelka za nesprávné i odvolacím soudem akcentované okolnosti o absenci funkčního spojení pozemku s jinými nemovitostmi (že předmětný pozemek není součástí lyžařského areálu), o potencialitě jeho zemědělského využití či jeho dotčení veřejným užíváním, jde o polemiku nikoliv s právním posouzení věci, nýbrž s učiněnými skutkovými zjištění, která v dovolacím řízení není relevantní (nenaplňuje způsobilý dovolací důvod dle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. a tedy nemůže založit ani přípustnost dovolání; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejde zde přitom o zjištění excesívní, z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé; skutková zjištění nevykazují ani extrémní rozpor s obsahem spisu a zjevně nebyla učiněna v důsledku procesních excesů na poli dokazování či v důsledku jiného svévolného jednání odvolacího soudu.
19. Se shora uvedeného vyplývá, že předpoklady přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.) v posuzované věci nebyly naplněny. Právní otázky relevantní pro rozhodnutí byly odvolacím soudem vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejsou dány důvody k jinému posouzení těchto dovolacím soudem již vyřešených otázek.
20. Přestože dovolatelka uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá v rozsahu jeho (celého) výroku I, proti té jeho části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku II o nákladech řízení, již žádnou argumentaci neuplatňuje, nehledě na to, že proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné již se zřetelem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalované bylo odmítnuto a k nákladům (oprávněné) žalobkyně, jež se prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyjádřila k dovolání, patří odměna advokáta (z tarifní hodnoty 24 832,09 Kč) ve výši 2 100 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 504 Kč, to je celkem 2 904 Kč.
22. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2, článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
23. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu (http://nalus.usoud.cz ). Poučení: Proti tomu usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 11. 2024
Mgr. Petr Kraus předseda senátu