28 Cdo 2715/2025-1988
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, za vedlejší účasti na straně žalované: hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeno Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 15 C 256/2018, o dovoláních žalované a vedlejšího účastníka vystupujícího na její straně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 55 Co 414/2024-1919, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2025, č. j. 55 Co 414/2024-1919, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. II. Dovolání vedlejšího účastníka vystupujícího na straně žalované se odmítá.
1. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. 55 Co 414/2024-1919, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 9. 2024, č. j. 15 C 256/2018-1767, tak, že nahradil projev vůle žalované směřující k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyni (výrok I rozsudku
2. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyně na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jí pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§ 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Dovodil přitom, že převodu žalobkyní požadovaných pozemků parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, a parc. č. XY v k. ú. XY nebrání zákonné překážky ani jiné důvody. Pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, vymezený geometrickým plánem č. 2037-32/2024, aktuálně není zastavěn veřejně prospěšnou stavbou, žádosti vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku do jeho vlastnictví dle § 7 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dle závěrů odvolacího soudu nelze vyhovět a na pozemku neváznou práva třetích osob. Uvedený pozemek tudíž odvolací soud shledal vhodným k náhradní pozemkové restituci. K pozemku parc. č. XY v k. ú. XY pak dle mínění odvolacího soudu svědčí žalobkyni „lepší právo“ než konkurující oprávněné osobě, neboť řízení o nahrazení projevu vůle vede žalobkyně delší dobu než oprávněná osoba uplatňující nárok ke stejnému pozemku v souběžném řízení probíhajícím u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 6 C 164/2024. Z uvedených důvodů odvolací soud nahradil projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu řečených pozemků do vlastnictví žalobkyně za účelem uspokojení jejího stávajícího restitučního nároku.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním žalovaná a vedlejší účastník vystupující na její straně.
4. Žalovaná předestřela otázku, zda je v odvolacím řízení přípustná změna žaloby, na jejímž základě je požadován „nový“ náhradní pozemek. Měla za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Kladla dále otázku vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, na žalobkyni za účelem uspokojení jejího restitučního nároku. Namítala přitom, že odvolací soud nevzal v potaz zájem občanů na získání bydlení a zájem obce, aby takové bydlení bylo v dané lokalitě dostupné. Z těchto důvodů neměla předmětný pozemek za vhodný k uspokojení restitučního nároku žalobkyně. Uváděla, že jde o otázku za obdobných skutkových poměrů dovolacím soudem dosud neřešenou. Nastolila rovněž otázku konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku, majíc za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, a ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020. Odvolacímu soudu vytýkala, že při hodnocení lepšího práva nezohlednil, že v řízení vedeném Okresním soudem Plzeň – jih pod sp. zn. 6 C 164/2024 byl nárok na vydání náhradního pozemku parc. č. XY v k. ú. XY uplatněn jinou oprávněnou osobou již 11. 11. 2024 (dnem podání žaloby), zatímco žalobkyně vydání předmětného pozemku uplatnila až v návrhu na změnu žaloby dne 10. 3. 2025. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, případně zamítl.
6. Vedlejší účastník vystupující na straně žalované žel k podání dovolání není subjektivně oprávněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod č. 3 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl (§ 218 písm. b/, § 243c odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
7. Po zjištění, že dovolání žalované je podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal je Nejvyšší soud přípustným (podle § 237 o. s. ř.) pro zodpovězení otázek vhodnosti bezúplatného převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, vymezeného geometrickým plánem č. 2037-32/2024, k uspokojení restitučního nároku žalobkyně a posouzení konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku, které odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
8. Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.
9. Kritizuje-li žalovaná, že v odvolacím řízení byla připuštěna změna žaloby, na jejímž základě bylo uplatněno vydání „nového“ náhradního zemědělského pozemku, postrádají její výtky relevanci. Dle názoru ustálené judikatury Nejvyššího soudu, s níž se ztotožnil i Ústavní soud, je totiž řízení o převod náhradního pozemku podle zákona o půdě řízením o určitém způsobu vypořádání ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž není soud žalobním návrhem – jde-li o určení okruhu převáděných pozemků – vázán (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6.
1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008, a ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1324/2014, či jeho usnesení ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016, a ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3320/2022, dále též nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1152/20), nárok oprávněné osoby lze tak uspokojit vícero způsoby. Ukáže-li se tedy v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného (vhodného) pozemku za předpokladu, že s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10.
8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2423/2008, a ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3277/2021). O uspokojení skrze jiné než původně v žalobě označené pozemky přitom není namístě uvažovat toliko v řízení před soudem prvního stupně, naopak, v judikatuře Nejvyššího soudu se lze setkat s případy, v nichž se tak stalo právě v řízení odvolacím, byly-li původně požadované pozemky shledány k vydání nevhodnými (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018, a ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3277/2021, nebo usnesení téhož soudu ze dne 26.
3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018, ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4207/2019). V usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1599/2013, pak Nejvyšší soud vyložil, že dvojinstančnost není obecnou zásadou občanského soudního řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, a ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1180/2011, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, či rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 199/2012) a ani ústavně zaručeným právem (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6.
11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 38/13, a ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. III. ÚS 3860/17). Právo na spravedlivý proces je i podle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva naplněno tehdy, je-li věc posouzena alespoň v jednom stupni orgánem, který naplňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. např. D. v. Belgie, rozsudek ze dne 17. 1. 1970, Série A, č. 11, odst. 25, nebo B.
v. Litva, rozsudek ze dne 26. 3. 2002, č. 48297/99, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2002-II, odst. 43). K těmto závěrům se pak Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2223/2013 (uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, 2014, č. 5, str.
10. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezených otázek.
11. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
12. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
13. Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky, nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014.
14. Za kritéria „vhodnosti pozemků“ lze přitom např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
15. Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, či ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1632/2023).
16. Rozhodovací praxe dovolacího soudu dále akcentuje smysl a účel ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní a technické infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení míří právě na veřejným zájmem dotčené zemědělské pozemky (ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a/ zákona o půdě), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015).
17. Při posuzování „vhodnosti“ pozemků (coby náhradního plnění) nelze pak přehlédnout, že v poměrech té které obce, může být dán zájem na její rozvoj z hlediska uspokojení jak bytových potřeb jejích občanů, tak i vybudování potřebné infrastruktury a dalších staveb nezbytných pro řádné fungování obce, nejenom v oblastech školství, zdravotnictví, obchodu, služeb, ale i rekreace. Možné využití pozemku i pro tyto účely pak vstupuje do úvahy o tom, není-li aktuálně dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických poměrů v komparaci s jinak jistě legitimním zájmem oprávněné osoby na uspokojení restitučního nároku (jejž by však bylo lze saturovat i jiným pozemkem či pozemky, jde-li zde o pozemky toliko náhradní).
Do posouzení hlediska vhodnosti pozemku k vydání oprávněné osobě pak musí nutně vstoupit i úvaha, zda právě konkrétní nárokovaný pozemek např. vzhledem ke své výměře, umístění v katastru dané obce, možnostem obce využít pro plánovaný záměr jiný pozemek ve vlastnictví obce či státu, popřípadě i z pohledu dalších kritérií, nebude lépe ponechat ve vlastnictví státu, neboť veřejný zájem na jeho plánovaném využití převáží nad zájmem oprávněných osob uspokojit restituční nárok právě jeho vydáním. Přitom je nutno zkoumat i stav deklarovaných stavebních záměrů (jejich aktuálnost či pokročilost přípravy výstavby nebo okolnost, zda lze očekávat převod pozemku do vlastnictví obce za zákonem stanovených podmínek; srov. § 7 a § 10 zákona č. 503/2012 Sb.); k tomu srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21.
4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021, ze dne 22. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 231/2025, nebo ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 28 Cdo 522/2025.
18. Odvolací soud se výše citovaných judikaturních závěrů důsledně nedržel. Při zjištění, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, vymezený geometrickým plánem č. 2037-32/2024, je podle územně plánovací dokumentace hlavního města Prahy určen k funkčnímu využití – všeobecně obytné území, polyfunkční plocha, jejíž využití typicky zahrnuje rodinné a bytové domy, mateřské školy, obchody, restaurace, kanceláře, služby, veřejnou zeleň, hřiště, drobnou infrastrukturu, a plní tudíž zejména funkci bydlení, přípustné jsou též některé funkce obslužné, rekreační nebo podnikatelské – se totiž náležitě nezabýval tím, zda se zřetelem k zájmům na uspokojení potřeb občanů dotčené obce, ale i veřejnosti, není dán veřejný zájem na zachování dosavadních vlastnických vztahů.
Nehodnotil přitom, zda právě konkrétní nárokovaný pozemek vzhledem ke své výměře, umístění v katastru dané obce, možnostem obce využít pro plánovaný záměr jiný pozemek ve vlastnictví obce či státu, popřípadě i z pohledu dalších kritérií, nebude lépe ponechat ve vlastnictví státu, neboť veřejný zájem na jeho plánovaném využití (výstavba budovy veřejné vybavenosti – viz žádost vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku ze dne 28. 1. 2015) převáží nad zájmem oprávněné osoby uspokojit restituční nárok právě jeho vydáním.
Neposuzoval pak ani případný stav stavebních záměrů (jejich aktuálnost či pokročilost přípravy výstavby). Při zkoumání důvodnosti žádosti vedlejšího účastníka o bezúplatný převod pozemku do jeho vlastnictví dle § 7 zákona č. 503/2012 Sb. nezabýval se ani tím, zda předmětný pozemek situovaný v zastavitelné ploše není (přinejmenším zčásti) určen územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci veřejné zeleně ve smyslu § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 503/2012 Sb. Nehodnotil poté, zda na základě výsledků komparace veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněné osoby na náhradní uspokojení jejího restitučního nároku nebude lépe přistoupit k jeho saturaci vydáním jiného vhodného náhradního pozemku.
Závěry odvolacího soudu o vhodnosti pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, odděleného na základě geometrického plánu č. 2037-32/2024, k převodu na oprávněnou osobu, coby náhradního zemědělského pozemku, jsou tedy předčasné, a tudíž nesprávné.
19. Podle ustálené rozhodovací praxe jest v případě konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení svého restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik zahájení soudního řízení tím kterým z oprávněných, respektive hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 553/2021, ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, a ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021).
20. Odvolací soud hledisko časové priority uplatnění nárokovaného náhradního pozemku konkurujícími si oprávněnými osobami v posuzovaném případě náležitě neposoudil. Pominul, že zatímco konkurující oprávněná osoba uplatnila nárok na vydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY již okamžikem zahájení soudního řízení (11. 11. 2024), žalobkyně právo k předmětnému pozemku vznesla až návrhem na změnu žaloby (10. 3. 2025). Závěry odvolacího soudu o tom, že žalobkyni svědčí k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY oproti konkurující osobě „lepší“ právo z důvodu časové priority, jsou proto rovněž nesprávné.
21. Nejvyšší soud tedy, shledávaje dovolání opodstatněným, dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. přistoupil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
22. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu § 243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
23. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
24. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz . Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu