28 Cdo 351/2025-1016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce T. B., zastoupeného JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Rohanské nábřeží 721/39, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 15 C 174/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. října 2024, č. j. 29 Co 166/2024-983, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 153 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Havelky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen „odvolací soud“) ze dne 23. 10. 2024, č. j. 29 Co 166/2024-983, byly potvrzeny výroky I, III, IV a V rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 1. 2024, č. j. 15 C 174/2018-902, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 11. 1. 2024, č. j. 15 C 174/2018-877, jimiž byl nahrazen projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v k. ú. XY a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky I a II rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Odvoláním nenapadeným výrokem II rozsudku soudu prvního stupně bylo řízení zastaveno v části, jíž se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku ocenění žalobci odňatých a nevydaných pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY z hlediska aplikace srážek dle Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1998 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., za přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci a rozvod elektřiny a svažitost pozemku. Mínila, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018, ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2811/2018, ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3631/2013, ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2049/2012, a usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 492/10.
3. Žalobce navrhl, aby dovolací soud podané dovolání odmítl.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, že výše restitučního nároku (náhrady) dle zákona o půdě (ať již přichází do úvahy náhrada finanční dle § 16 odst. 1 zákona o půdě či náhrada pozemková dle § 11a zákona o půdě) se odvozuje od ceny odňatých pozemků, již je nutno – s ohledem na ustanovení § 28a zákona o půdě – určit v cenách platných ke dni 24. 6. 1991 podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4792/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2607/2017 – ústavní stížnosti proti nim podané Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněné usnesením ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1782/16, resp. usnesením ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3386/17). Aplikaci srážek z ceny stavebních pozemků dle Přílohy č. 7 pak implikují individuální skutkové závěry o takovém charakteru a stavu odňatých pozemků, jež právními předpisy předvídanou cenovou redukci umožňují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1790/2021). I když jednotlivé faktory vážící se ke kvalitativním deficitům oceňovaných pozemků, jež redukci jejich ceny umožňují, se promítají do řízení jako skutková zjištění, nelze přehlédnout, že tvoří právně kvalifikační základ pro výchozí stanovení ceny ve smyslu ustanovení § 28a zákona o půdě, za jejíhož užití určuje se pak i výše finanční kompenzace ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona opůdě či hodnota, na jejíž vykrytí jsou převáděny náhradní zemědělské pozemky dle § 11a zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2021, dovolatelkou odkazovaná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018, a ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, ústavní stížnost směřující proti němuž byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. III. ÚS 3459/19).
6. Dovolací soud pak setrvale zdůrazňuje, že dokazováním zjištěný charakter a stav odňatých pozemků odůvodňující dle právních předpisů korekci ceny (dle Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb.) nemůže být bez dalšího upozaděn úvahou soudu, jež by aplikaci právním předpisem stanovených cenových srážek apriori vylučovala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3037/2021), a že naplnění podmínek pro užití ustanovení cenového předpisu o srážkách ceny ve smyslu Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. je nutno posuzovat se zřetelem k individuálním skutkovým závěrům daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5345/2017, ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2667/2018, a ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 565/2018).
7. Vyslovuje-li pak dovolatelka v projednávané věci nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o nedostatku podmínek k aplikaci cenových srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., nese se její argumentace zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jež předmětem dovolacího přezkumu učinit nelze. Jestliže soudy nižších stupňů příslušná ustanovení vyhlášky č. 182/1988 Sb. v souladu s judikaturou neaplikovaly proto, že by snad jejich aplikaci považovaly za „a priori“ vyloučenou, nýbrž proto, že se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu neměly podmínky užití ustanovení cenového předpisu o dovolatelkou uplatňovaných srážkách ceny za naplněné, nelze jejich závěrům ničeho vytknout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3359/2023, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2457/2023, ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 223/2024, a ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1024/2018).
8. Odvolací soud se přitom nikterak nezpronevěřil ani judikatuře Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, nebo ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3078/2020), dle níž podmínky užití cenových srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. nejsou naplněny, existuje-li dle individuálních skutkových konkluzí soudů nižších stupňů toliko předpoklad připojení plánované zástavby na příslušnou infrastrukturu, přihlížel-li při řešení otázky aplikace srážek za přístup po nezpevněné komunikaci, nemožnost napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci a rozvod elektřiny ke skutkovým zjištěním, že odňaté pozemky byly jako celek určeny k pozdější výstavbě rodinných domů, při jejímž plánování bylo řešeno napojení na vodovod, kanalizaci, rozvod elektřiny, jakož i zřízení příjezdové cesty, a toto bylo při následné výstavbě skutečně též realizováno (před odnětím tyto pozemky nadto coby součást zemědělské usedlosti čp. XY byly přístupné po zpevněné cestě a byly též napojeny na inženýrské sítě). Zjištěná svažitost terénu (6 %) pak dle závěrů ustanoveného soudního znalce Ing. Lubomíra Bureše aplikaci srážky neodůvodňuje. Zpochybnění skutkových zjištění soudů nižšího stupně o charakteru odňatých pozemků, jenž aplikaci srážek neimplikuje, nevystihuje přitom způsobilý (od 1. 1. 2013 jediný) dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Další dovolatelkou odkazovaná judikatura (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 430/2018, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019, sp. zn. 28 Cdo 2811/2018, sp. zn. 28 Cdo 3631/2013, sp. zn. 28 Cdo 2049/2012 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 492/10) pak pro odlišné individuální skutkové poměry, z nichž vychází, na posuzovaný případ nedopadá.
9. Podané dovolání tedy – se zřetelem k výše vyřčenému – předpoklady přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. nenaplňuje.
10. Napadá-li snad dovolatelka rozsudek odvolacího soudu v nákladovém výroku, není v uvedeném rozsahu dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).
11. Jelikož jsou splněny důvody pro odmítnutí dovolání (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), neshledal současně Nejvyšší soud návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu projednatelným (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16); více se jím proto nezabýval.
12. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalobce patří odměna advokáta počítaná z tarifní hodnoty 522 819 Kč ve výši 10 420 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 450 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 13 153 Kč.
14. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. 1. 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 5. 2025
Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu