28 Cdo 954/2024-704 USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně D. R., zastoupené JUDr. Elenou Kotorovou, MBA, advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 892/1, proti žalovaným: 1) Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11, a 2) J. V., zastoupený Mgr. Hanou Zabadalovou, advokátkou se sídlem v Hodoníně, Vrchlického 2541/19, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 36/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2023, č. j. 44 Co 112/2023-662, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Hany Zabadalové. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2023, č. j. 44 Co 112/2023-662, rozsudek Okresního soudu v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 4. 2023, č. j. 8 C 36/2020-605, změnil tak, že žalobu o určení neplatnosti kupní smlouvy č. 1003931859 uzavřené dne 21. 2. 2018 mezi žalovanými ohledně pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY zamítl (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu).
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázku existence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti předmětné smlouvy o koupi nemovité věci. Měla za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
3. Žalovaná 1) navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl; žalovaný 2) navrhl dovolání žalobkyně odmítnout.
4. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým (k tomu srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3257/2020, či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1280/2021, a ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2198/2021). Jinými slovy řečeno, u žalobce musí jít o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod pořadovým č. 35, sešit 3, ročník 1995).
6. Judikatura dovolacího soudu se rovněž ustálila v názoru, že určovací žaloba ve smyslu § 80 o. s. ř. je žalobou preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec (pevný právní základ), který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků.
Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení, neboť žaloba na určení by nesloužila praktickým potřebám života a vedla by pouze ke zbytečnému rozmnožování soudních sporů. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá a vůči komu se ho domáhá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.
3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4560/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3655/2021).
7. Žaloba o určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. není zpravidla opodstatněna tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se totiž v takovém případě neodstraní toliko tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměr účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Jestliže tedy právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 5, ročník 1996, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68, ročník 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 278/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2051/2022). Bylo-li by přitom vyhověno žalobě o určení neplatnosti kupní smlouvy, na jejímž základě byl již povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nemohl by takový pravomocný rozsudek ničeho změnit na stavu zápisů v katastru nemovitostí, neboť by nepředstavoval vkladovou veřejnou listinu, podle které by bylo možno provést příslušný zápis [k tomu srov. § 11 a násl. zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon); viz též kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2429/2015]. Jestliže je však právní postavení žalobce zpochybněno převodní smlouvou, na základě které má (teprve) dojít ke vkladu vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti do katastru, resp. jestliže vyslovení neplatnosti takové smlouvy, podle které dosud nebyl povolen vklad do katastru, by mohlo mít příznivý vliv na právní postavení žalobce, lze naopak přípustnost žaloby ve smyslu § 80 o. s. ř. dovodit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2027/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 24 Cdo 853/2020).
8. Dospěje-li soud k závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, zamítne žalobu, aniž se současně zabývá meritem věci. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu je tedy samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který sám o sobě bez dalšího vede k jejímu zamítnutí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2981/2021).
9. Jestliže tedy odvolací soud, vycházeje ze zjištění, že vlastnické právo k převáděné pozemkové parcele bylo na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými dne 21. 2. 2018 (určení jejíž neplatnosti se žalobkyně domáhá) již vloženo ve prospěch kupujícího (žalovaný 2/) do katastru nemovitostí, dovodil, že žalobkyně na požadovaném určení neplatnosti kupní smlouvy nemá naléhavý právní zájem (pravomocný rozsudek určující neplatnost kupní smlouvy nemohl by ničeho změnit na stavu zápisů v katastru nemovitostí, obnovení zápisu vlastnického práva ve prospěch prodávající žalované 1/ by tudíž nezajistil), a žalobu z uvedeného důvodu zamítl (§ 80 o. s. ř.), nikterak se výše citované judikatuře, od níž není důvodu jakkoliv se odchylovat, nezpronevěřil.
10. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nejsou (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a kdy k nákladům žalované 1), která podala vyjádření k dovolání, patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč (§ 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu). K nákladům žalovaného 2), který podal v dovolacím řízení rovněž vyjádření, patří odměna advokátky ve výši 2 500 Kč [srov. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. b/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) a náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.), dohromady ve výši 3 388 Kč.
12. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz. P o u č e ní: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 5. 2024 Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu