29 Cdo 1743/2023-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 630 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2021, č. j. 53 Co 389/2021-59, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. července 2021, č. j. 27 C 89/2020-45, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Co 389/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2022, č. j. 53 Co 389/2021-11, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2022, č. j. 4 Co 215/2022-16, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2022, č. j. 53 Co 389/2021-11, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2022, č. j. 4 Co 215/2022-16, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. července 2021, č. j. 27 C 89/2020-45, zastavil řízení o žádosti žalobce (P. R.) o osvobození od soudních poplatků (bod I. výroku), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (bod II. výroku) a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení (bod III. výroku).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. listopadu 2021, č. j. 53 Co 389/2021-59, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
3. Proti oběma uvedeným usnesením podal žalobce žalobu pro zmatečnost.
4. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. dubna 2022, č. j. 53 Co 389/2021-6, zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
5. Odvolání žalobce proti usnesení ze dne 28. dubna 2022 Městský soud v Praze odmítl jako opožděné usnesením ze dne 28. července 2022, č. j. 53 Co 389/2021-11, (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod II. výroku).
6. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 12. prosince 2022, č. j. 4 Co 215/2022-16, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
7. Proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2022 a Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2022 podal žalovaný dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání [§ 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)]. Součástí dovolání byla žádost o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
8. Dovolání není objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. z důvodu uvedeného v § 230 odst. 3 o. s. ř.
9. Dovolání výslovně směřuje (i) proti usnesení soudu prvního stupně. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i judikaturu na něj navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023, sp. zn. 27 Cdo 3132/2022, jež byla přijata ve věci téhož dovolatele).
10. Ustanovení § 241 o. s. ř., které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
11. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 o. s. ř. přípustné.
12. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.).
13. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. října 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. března 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. září 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022).
14. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41 odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016). O žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle § 30 a § 138 o. s. ř., bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno (srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. ledna 2019, č. j. 13 Co 23/2017-185, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. dubna 2020, č. j. 4 Co 305/2019-306, či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2021, č. j. 13 Co 23/2017-251). Dovolatel pak v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu § 30 a § 138 o. s. ř. odůvodňovala.
15. Při podání nyní posuzováno dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení a nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání. Nejvyšší soud proto podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání zastavil.
16. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Dovolacímu soudu je rovněž z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení (včetně poučení o následcích nevyhovění) bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, ze dne 23. června 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, ze dne 15. dubna 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, nebo ze dne 24. června 2021, sp. zn. 25 Cdo 3254/2020).
17. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či již zmiňované usnesení sp. zn. 27 Cdo 3132/2022].
18. Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
19. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2023
Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu