29 Cdo 2610/2024-467
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Plzeňský Prazdroj, a. s., se sídlem v Plzni, U Prazdroje 64/7, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 45 35 73 66, zastoupeného JUDr. Martinou Tejnskou, advokátkou, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 2/2, PSČ 301 00, proti žalovanému P. Č., zastoupenému Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem, se sídlem v Blatné, Palackého 28, PSČ 388 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 48/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 5 Cmo 60/2023-386, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2024, č. j. 5 Cmo 60/2023-386, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Směnečným platebním rozkazem ze dne 21. května 2019, č. j. 49 Cm 48/2019-10, Krajský soud v Plzni uložil žalovanému (P. Č.), aby zaplatil žalobci (Plzeňský Prazdroj, a. s.) směnečný peníz 529.073,- Kč s 6% úrokem od 13. dubna 2017 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.763,57 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 65.455,60 Kč. Rozhodl tak o povinnosti žalovaného zaplatit směnku vystavenou společností Manufaktura Zborov, s. r. o. (jednající M. V.) [dále jen „společnost M“ a „M. V.“] dne 1. října 2015 v Praze na řad žalobce na částku 529.073,- Kč, splatnou bez protestu 12. dubna 2017 v Plzni, kterou jako směnečný rukojmí podepsali M. V. a žalovaný (dále jen „směnka“).
Rozsudkem ze dne 6. března 2023, č. j. 49 Cm 48/2019-338, Krajský soud v Plzni
k námitkám žalovaného zrušil směnečný platební rozkaz (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 15. března 2023, č. j. 49 Cm 48/2019-346, uložil žalobci zaplatit státu znalečné ve výši 16.577,98 Kč. Soud prvního stupně na základě vyhodnocení provedených důkazů [znaleckého posudku ze dne 12. listopadu 2020 vypracovaného znalkyní Mgr. Ninou Trojanovou, znaleckého posudku ze dne 10. května 2021 vypracovaného znalcem PhDr. Jiřím Valeškou, včetně výslechu obou znalců, revizního znaleckého posudku ze dne 15.
listopadu 2022 vypracovaného znalcem - Kriminalistickým ústavem Policie České republiky, výslechu svědka M. Ř. a dalších (označených) listinných důkazů] dospěl k závěru, podle něhož žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného (jako směnečného rukojmí) na směnce. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. dubna 2024, č. j. 5 Cmo 60/2023-386, změnil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího rozsudku) tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a o nákladech řízení státu (třetí výrok).
Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování (označenými) listinami a výslechem svědka M. Ř., na základě „řetězu důkazů“ uzavřel, že: a) směnka je platná (nejde o „dlužní úpis“), b) žalovaný směnku podepsal („okolnost, že se tak nestalo dne 1. října 2015, ale později, nemá žádný právní význam“), c) právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje a d) „břemeno tvrzení a důkazní k okolnosti, že byla (měla být) porušena dohoda o vyplnění blankosměnky (vyplňovací dohoda), leží na žalovaném“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné (§ 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) k řešení otázky procesního práva týkající se dokazování a hodnocení provedených důkazů ve vztahu k (ne)pravosti jeho podpisu na směnce (jako směnečného rukojmí).
Dovolatel zdůrazňuje, že již u jednání před soudem prvního stupně dne 6. března 2023 navrhl doplnit dokazování výslechy svědků (G. Č., K. Č., L. K., I. T., P. P. a V. J.), a to k prokázání skutečnosti, že v době od 1. do 15. října 2015 byl doma (v XY), nikam necestoval a nemohl se tak v době, kdy měl směnku podepsat [viz faktura ze dne 16. října 2015 vystavená na uskutečněné plnění (jde o fakturu vystavenou společností M - č. l. 58) a „potvrzení“ svědka Ř.] se svědkem „potkat“. Návrh na doplnění dokazování soud prvního stupně zamítl jako nadbytečný s ohledem na závěry znaleckých posudků. Za stavu, kdy odvolací soud provedl výslech svědka Ř., měl vyslechnout i tyto svědky; nešlo totiž o důkazy, které by byly pro věc nerozhodné a nemohly „směřovat“ ke zjištění skutkového stavu. Neučinil-li tak, nepostupoval nestranně a odchýlil se od (označené) judikatury Nejvyššího soudu.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, když žalovaný v dovolání nevymezuje žádnou právní otázku, nýbrž jen polemizuje s jednotlivými důkazy a zpochybňuje postup odvolacího soudu ve vztahu k zjištěnému skutkovému stavu.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení právní otázky dovoláním otevřené, týkající se dokazovaní (ne)pravosti podpisu žalovaného na směnce, když v tomto směru je napadené rozhodnutí rozporné s (níže uvedenou) judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Ustálenou judikaturou k výkladu citovaného ustanovení je především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 1009/98, uveřejněný pod číslem 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/1999“), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 71/2009“). Z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 6. prosince 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, uveřejněný pod číslem 80/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 8. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 127/96, uveřejněný pod číslem 3/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález ze dne 13. září 1999, sp. zn. I. ÚS 236/1998, uveřejněný pod číslem 122/1999 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Z R 39/1999 a R 71/2009 plyne, že soud neprovede důkazy, které jsou pro věc nerozhodné a nemohou směřovat ke zjištění skutkového stavu věci (ke zjištění skutečností předvídaných skutkovou podstatou právní normy), jakož i důkazy, které jsou zjevně nabízeny jen proto, aby řízení bylo účelově prodlouženo (důkazy pro rozhodnutí bezvýznamné). Stejně tak neprovede důkazy, které byly pořízeny nebo opatřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy (důkazy nezákonné). Dále je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, které Nejvyšší soud shrnul v rozsudku ze dne 28. února 2022, sp. zn. 29 Cdo 1312/2021, a podle nichž: 1) Důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu dlužníka (žalovaného) na směnce tíží žalobce. Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1294/2010, a ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 4674/2010, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2545/2011, ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 114/2013 a ze dne 25. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014). 2) Obecně mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci (srov. § 125 o. s. ř., jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 4575/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 2947/2011, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2018, sp. zn. 29 Cdo 4088/2016). 3) Datum vystavení směnky (tj. údaj dne, měsíce a roku, kdy byla směnka vystavena) lze na směnce vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný; nemusí jít o údaj pravdivý, postačuje, aby datum vystavení směnky bylo dnem existujícím (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 3071/2010, ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, a ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 29 Cdo 4022/2018, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2016, sp. zn. 29 Cdo 3007/2016, a ze dne 29. června 2021, sp. zn. 29 Cdo 875/2020). V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1312/2021 Nejvyšší soud dále dovodil, že „za stavu, kdy skutkovou verzi žalobce ohledně pravosti směnky potvrzovaly závěry znaleckého posudku (v rovině mírné pravděpodobnosti pravosti podpisu) a svědecká výpověď remitenta, podle níž odpovídají údaje data a místa vystavení směnky skutečnosti (jsou pravdivé), mohl žalovaný relevantně zpochybnit její pravdivost (či věrohodnost) též výhradou, podle níž nemohl směnku v daném místě a čase podepsat proto, že se nacházel v místě jiném (viz též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 2928/2010). Za stavu, kdy soud prvního stupně neprovedl žalovaným navržené důkazy k (právně významné) skutečnosti, že nemohl podepsat směnku v místě a čase jejího vystavení (v Praze dne 1. října 2015) [ani následně v době do vystavení faktury ze dne 16. října 2015], jelikož dospěl k závěru, podle něhož žalobce neunesl důkazní břemeno o pravosti podpisu žalovaného na směnce na základě již provedených důkazů, přičemž odvolací soud, ač dospěl k názoru opačnému, tyto důkazy neprovedl (a v důvodech rozhodnutí se s těmito důkazními návrhy nijak nevypořádal), Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Petr Gemmel předseda senátu