29 Cdo 899/2022-76
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška ve věci soudní
úschovy částky 156.270 Kč, za účasti složitele Surf Net s. r. o., se sídlem v
Praze 5, Petřínská 489/5, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26137879,
zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1,
Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v
Praze 7, Bubenské nábřeží 306/13, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby
45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy Hlavního města Prahy,
se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 00, identifikační číslo
osoby 00064581, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v
Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o vrácení předmětu úschovy, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 276/2019, o dovolání osoby
uplatňující právo na předmět úschovy proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co 8/2022-52, takto:
I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v němž Městský soud v Praze usnesením ze dne
18. ledna 2022, č. j. 29 Co 8/2022-52, potvrdil usnesení soudu prvního stupně
ohledně částky 32.990,33 Kč.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022, č. j. 29 Co
8/2022-52, se mění v rozsahu částky 123.279,67 Kč takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 42 Sd
276/2019-33, se mění tak, že se zamítá návrh složitele, aby mu ze soudní
úschovy byla vrácena částka 123.279,67 Kč.
1. Usnesením ze dne 23. listopadu 2021, č. j. 42 Sd 276/2019-33, Obvodní soud
pro Prahu 7 (dále též jen „obvodní soud“) rozhodl, že soudní úschova ve výši
156.270 Kč se vydává složiteli (Surf Net s. r. o.), jemuž bude poukázána po
právní moci usnesení.
2. Obvodní soud vyšel z toho, že předmětnou částku přijal do soudní úschovy na
základě (pravomocného) usnesení ze dne 20. září 2019, č. j. 42 Sd 276/2019-12,
poté, co složitel v návrhu na přijetí oné částky do soudní úschovy (ze dne 28.
srpna 2019) s odkazem na ustanovení § 1953 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále též jen „o. z.“), prohlásil, že má důvodné pochybnosti o tom,
kdo je jeho věřitelem.
3. Následně obvodní soud – odkazuje na ustanovení § 291 odst. 2 zákona č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), a na
ustanovení § 1953 odst. 1 o. z. – uzavřel, že v posuzované věci složitel
netvrdil, že nemůže splnit konkrétní existující dluh, protože neví, která osoba
je jeho věřitelem. Nejistota složitele spočívala v tom, že nevěděl (respektive
nechtěl sám posoudit), zda trvá jeho smluvně založená povinnost [na základě
smlouvy o podnájmu, kterou složitel (jako podnájemce) uzavřel s příjemcem (jako
nájemcem) dne 22. prosince 2005, ve znění dodatků (dále jen „podnájemní
smlouva“)] platit podnájemné za užívání prostor v areálu Pražské tržnice v
Praze 7 ve 3. čtvrtletí roku 2019 příjemci (DELTA CENTER a. s.), nebo zda mu
vznikla (respektive vznikne) povinnost zaplatit (podle § 2991 o. z., respektive
podle § 2994 o. z.) za užívání stejných prostor ve stejném období náhradu
jejich majiteli (Hlavnímu městu Praze - dále jen „obec“). Složitel tak neměl
důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, ale o tom, jaký ze shora
uvedených závazků chce (má) splnit. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že
při složení nebyl dán žádný důvod úschovy ve smyslu § 1953 o. z a § 291 odst. 2
z. ř. s. (nenastaly soluční účinky úschovy) a předmět úschovy je třeba vrátit
složiteli.
4. K odvolání obce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2022, č. j.
29 Co 8/2022-52, potvrdil usnesení obvodního soudu v tom znění, že předmět
úschovy -částka 156.270 Kč se vrací složiteli.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 1953 odst. 1 o. z. – se ztotožnil
se závěrem obvodního soudu o neexistenci důvodu k přijetí úschovy.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podala obec dovolání, jehož přípustnost
vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Je dán zákonný důvod k přijetí do soudní úschovy i tehdy, neví-li věřitel,
kterému z věřitelů má dluh splnit, přičemž u každého z věřitelů je dán odlišný
právní základ jeho sporného nároku, avšak v obou případech je skutkový základ
sporného nároku týž, takže se jejich nároky vůči dlužníku vzájemně vylučují?
7. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch
závěru, že důvod pro přijetí plnění do soudní úschovy byl dán, namítaje, že
právní názor odvolacího soudu v podstatě znamená popření základního smyslu
soudní úschovy.
9. Složitel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené
rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu
poukazuje (co do skutkově totožné věci) na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.
března 2015, sp. zn. 21 Cdo 339/2014 [který je (stejně jako další rozhodnutí
Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího
soudu]; dále cituje pasáž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2016,
sp. zn. 21 Cdo 3853/2015.
10. Pro úplnost složitel dodává, že bezdůvodné obohacení vzniká okamžikem
přijetí plnění bez právního důvodu. Kdyby podnájemní vztah složitele zanikl,
vznikalo by bezdůvodné obohacení postupně za každý den užívání předmětu
podnájmu bez právního důvodu. Složitel však složil do úschovy částku za období
od 1. července 2019 do 30. září 2019. Ke dni přijetí úschovy soudem (20. září
2019) tak fakticky obci ještě nevznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení
za užívání předmětu podnájmu za období od 21. září 2019 do 30. září 2019. Z
logiky věci je tedy soluční úschova vyloučena, neboť v okamžiku přijetí
předmětu úschovy neexistoval nárok obce na vydání bezdůvodného obohacení za
výše uvedené období.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád a zákon o zvláštních
řízeních soudních v aktuálním znění.
12. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí
žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v § 30 z.
ř. s. a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí
v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
13. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se
nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených
dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy
správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
14. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil
věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní
normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový
stav nesprávně aplikoval.
15. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl
(ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, a zákona o zvláštních řízeních soudních:
§ 559 (obč. zák.)
(1) Splněním dluh zanikne.
(…)
§ 568 (obč. zák.)
Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je
nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti, kdo je
věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho
předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené
nese věřitel.
§ 1908 (o. z.)
(1) Splněním dluhu závazek zaniká.
(…)
§ 1953 (o. z.)
Náhradní splnění
(1) Nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný,
že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v
nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně
věřitele, je dlužník oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy. Účelně
vynaložené náklady spojené s náhradním splněním jdou k tíži věřitele.
(2) O složení předmětu plnění do úschovy vyrozumí soud toho, pro koho
se složení stalo, a podle potřeby zařídí jeho zastoupení.
§ 3028 (o. z.)
(1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho
účinnosti.
(…)
(3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich
vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání
stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne
nabytí jeho účinnosti.
§ 291 (z. ř. s.)
Zahájení řízení
(…)
(2) Návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení
složitele, který peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá, že
závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze splnit,
protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že složitel má
odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel věřitele nezná; to
neplatí, jde-li o povinnou úschovu.
§ 292 (z. ř. s.)
Účastníci
Účastníkem je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy
je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci
určeny (dále jen „příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.
17. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila ustanovení § 559 odst. 1
a § 568 obč. zák. před 1. lednem 2014. Ustanovení § 1953 a § 3028 odst. 1 a 3
o. z. a ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních platí beze změny od
1. ledna 2014.
18. Ve shora ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným
právním otázkám následující závěry:
K rozhodnému právu
19. Z ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 o. z. plyne, že v rovině hmotného práva je
pro nárok na úhradu podnájemného za dobu od 1. ledna 2014 vzešlého z podnájemní
smlouvy uzavřené před 1. lednem 2014 (při absenci jiného ujednání stran těchto
závazků v době od 1. ledna 2014) nadále rozhodný zákon č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník (ve znění účinném do 31. prosince 2013), včetně aplikace § 568
obč. zák. Pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nebytových
prostor v době od 1. ledna 2014 je rozhodný zákon č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, včetně aplikace § 1953 o. z.
K možnosti rozhodnout o vrácení složené částky složiteli
20. Platí, že důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků (složitele, příjemce
a přihlašovatele) soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování
o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a
nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně
věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v
prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti o tom, kdo je dlužníkovým věřitelem,
nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popřípadě, zda tu
je jiný zákonem stanovený důvod úschovy; srov. již důvody usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. června 2002, sp. zn. 29 Odo 639/2001, uveřejněného pod číslem
50/2003 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2015
sp. zn. 23 Cdo 1629/2013, uveřejněný pod číslem 52/2016 Sb. rozh. obč.
(dále jen „R 52/2016“). Jakkoli jde o judikaturu k ustanovením občanského
soudního řádu upravujícím řízení o úschovách ve znění účinném do 31. prosince
2013, k její uplatnitelnosti v poměrech řízení o úschovách podle ustanovení
zákona o zvláštních řízeních soudních se Nejvyšší soud přihlásil např. v
usnesení ze dne 9. července 2019, sp. zn. 21 Cdo 1736/2019.
21. Pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má pak z hlediska
zániku závazků stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem; za
okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u
soudu. Jinak řečeno, jestliže usnesení, jímž soud přijme plnění, které složitel
složil do soudní (soluční) úschovy, nabude právní moci, považuje se den, kdy
složitel toto plnění složil do soudní (soluční) úschovy, ve smyslu ustanovení
§ 559 odst. 1 obč. zák. a § 568 obč. zák., respektive ve smyslu ustanovení §
1908 odst. 1 o. z. a § 1953 o. z., za den splnění závazku (dluhu) věřiteli
(příjemci nebo přihlašovateli) bez zřetele k tomu, že tento den předchází dni,
kdy soud vydal usnesení o přijetí plnění do (soluční) úschovy.
22. Zjistí-li se ovšem, že důvody pro složení plnění u soudu nebyly dány, např.
proto, že věřitel přijetí plnění ve skutečnosti neodmítá a že tedy není v
prodlení, že je přítomen, že dlužník (složitel) neměl důvod pochybovat o tom,
kdo je věřitelem, apod., pak dluh nebyl složením do soudní (soluční) úschovy
splněn a povinnost dlužníka (složitele) poskytnout plnění přímo věřiteli
(příjemci, přihlašovateli) nadále trvá. Otázku, zda byl dán důvod pro složení
plnění u soudu, soud zkoumá (může zkoumat) nejen v době, kdy rozhoduje o
přijetí do soudní (soluční) úschovy, nýbrž i v případném sporu o nahrazení
souhlasu s vydáním předmětu úschovy vedeném (na základě ustanovení § 299 z. ř.
s.) mezi tím, kdo žádal o vydání předmětu úschovy (příjemce nebo
přihlašovatel), a tím, kdo vydání odporoval (§ 298 z. ř. s.), po právní moci
usnesení o přijetí plnění do soudní (soluční) úschovy.
23. V poměrech soudní úschovy podle občanského soudního řádu ve znění účinném
do 31. prosince 2013 se výše formulované závěry podávají z ustálené judikatury
Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3853/2015,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2016, sp. zn. 21 Cdo 4255/2014,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 3924/2013,
nebo R 52/2016); jde nicméně o závěry uplatnitelné i v poměrech soudní úschovy
podle zákona o zvláštních řízeních soudních.
K důvodu pro složení plnění u soudu
24. V daném případě složitelem tvrzeným a soudem akceptovaným (v usnesení o
přijetí plnění do soudní úschovy) důvodem složení předmětné částky do soudní
(soluční) úschovy byla skutečnost, že dlužník má odůvodněné pochybnosti, kdo je
věřitelem (§ 568 věta první obč. zák., § 1953 odst. 1 věta první o. z.).
25. Lze obecně říci, že dlužník (složitel) má důvod pochybovat, kdo je jeho
věřitelem, zejména tehdy, kdy po něm stejné plnění požaduje více osob a kdy na
základě svých poznatků nemá (objektivně vzato) možnost stanovit, komu z nich
plnění opravdu náleží. Právo příjemce nebo jiného přihlašovatele k předmětu
úschovy se přitom musí upínat toliko ke vztahu mezi složitelem a příjemcem nebo
jiným přihlašovatelem (složitelovým věřitelem); nemůže se odvíjet od jiného
právního vztahu; srov. shodně (přímo k výkladu soudní úschovy podle zákona o
zvláštních řízeních soudních) např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. května
2020, sp. zn. 21 Cdo 2304/2019.
26. Pro výsledek dovolacího řízení je (tedy) vzhledem k řečenému určující, zda
o takový případ jde v situaci popsané složitelem v návrhu na přijetí peněžité
částky do soudní (soluční) úschovy (datovaném 28. srpna 2019), tedy v situaci,
kdy složitel užíval po určitou dobu nebytové prostory, přičemž neměl jistotu,
zda tak činí na základě platné podnájemní smlouvy (uzavřené s příjemcem), podle
které má smluvenou úhradu (podnájemné) hradit příjemci, nebo zda jde o
bezesmluvní užívání nebytových prostor (po zániku podnájemní i nájemní smlouvy
v důsledku výpovědí nájemní smlouvy) na úkor přihlašovatele coby vlastníka
(dřívějšího pronajímatele) nemovitostí, v nichž se nacházejí nebytové prostory,
jemuž (proto) má vydat bezdůvodné obohacení (srov. § 2991 o. z. a § 2994 o.
z.).
27. Platí dále, že posuzuje-li soud v řízení o úschovách, co složitel uvedl v
návrhu na přijetí o důvodu úschovy (a pak z tohoto tvrzení při rozhodování o
přijetí do úschovy výše popsaným způsobem vychází), není tu rozhodující, jak
složitel kvalifikoval důvod úschovy po právní stránce, ale vylíčení důvodu
úschovy prostřednictvím rozhodujících skutečností; srov. opět usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3853/2015.
28. Skutečnosti popsané složitelem v návrhu na přijetí částky 156.270 Kč do
soudní (soluční) úschovy shledává Nejvyšší soud srovnatelnými s těmi, jimiž se
zabýval (ve sporu o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu soudní úschovy při
výkladu ustanovení § 185a násl. o. s. ř. a § 568 obč. zák.) v rozsudku ze dne
17. června 2014, sp. zn. 21 Cdo 2878/2013, uveřejněném v časopise Soudní
judikatura, číslo 3, ročníku 2015, pod číslem 30. V poměrech této věci se
důvod úschovy tvrzený složitelem liší jen potud, že ve hře nebyla otázka
platnosti podnájemní smlouvy, nýbrž otázka jejího ukončení (výpovědí nájemní
smlouvy). Přitom součástí tvrzení uplatněných složitelem v návrhu na přijetí
částky 156.270 Kč do soudní (soluční) úschovy bylo i tvrzení, že příjemce (coby
nájemce) vede s přihlašovatelem (obcí coby pronajímatelem a vlastníkem) spor o
platnost výpovědi nájemní smlouvy. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že důvod pro
složení částky 156.270 Kč do soudní (soluční) úschovy na základě tvrzení
obsažených v návrhu na přijetí byl vskutku dán, jelikož složitel na základě
svých poznatků neměl (objektivně vzato) možnost stanovit, komu náleží úhrada za
užívání nebytových prostor v rozhodném období. Ostatně, skutková tvrzení, jimiž
složitel odůvodnil složení předmětné částky do soudní (soluční) úschovy, se
neliší od těch, jimiž (při jiném právním hodnocení svého počínání) nyní
odůvodňuje požadavek na vrácení složené částky.
29. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že důvodem pro složení peněžité částky do
soudní (soluční) úschovy může být i to, že složitel neví, zda částku za užívání
věci v určité době má jako podnájemce uhradit nájemci nebo pronajímateli, který
s nájemcem vede spor o to, zda nájem skončil výpovědí a v době užívání věci
proto složitel již nebyl podnájemcem věci.
30. Složiteli lze nicméně dát za pravdu v tom, že obec (přihlašovatel) se
způsobem tvrzeným v návrhu na přijetí nemohla stát jeho věřitelem z titulu
bezdůvodného obohacení nabytého plněním (užíváním) bez právního důvodu
(konkurujícím příjemci) za celou tvrzenou dobu. Složitel potud argumentuje
dobou po 20. září 2019 (den vydání usnesení, jímž soud přijal předmětnou částku
do soudní úschovy), s přihlédnutím k tomu, co bylo řečeno výše o době splnění
dluhu, je však pro tyto účely rozhodným datum 11. září 2019, tedy den složení
předmětné částky na účet soudu (srov. záznam o složení č. l. 10). U částky
odpovídající době od 12. září 2019 do 30. září 2019 (32.990,33 Kč) tedy důvod k
jejímu složení do soudní (soluční) úschovy nebyl dán.
31. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že výše formulované závěry odpovídají těm, které
ve vztahu týchž účastníků, jenž měl vzejít z případného ukončení téže smlouvy o
nájmu a smlouvy o podnájmu, pouze pro jiné čtvrtletí jiného roku, přijal při
věcném přezkumu důvodů pro složení předmětu úschovy do soudní (soluční)
úschovy již v usnesení ze dne 18. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 106/2022, na něž v
podrobnostech odkazuje.
32. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.
s. ř.):
[1] Dovolání zamítl v rozsahu, v němž směřovalo proti té části napadeného
usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení obvodního soudu ve výroku o
vrácení částky 32.990,33 Kč složiteli (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
[2] Změnil usnesení odvolacího soudu (jelikož odvolací soud rozhodl nesprávně a
dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout) ve zbývající
části (co do částky 123.279,67 Kč) v tom duchu, že návrh na vrácení částky
123.279,67 Kč složiteli se zamítá (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
33. Nejvyšší soud nepřehlédl, že ve dvou typově shodných věcech týchž účastníků
(ohledně stejné podnájemní a nájemní smlouvy, pro jiná rozhodná období) byla
odvolání obce dříve odmítnuta jako nepřípustná (usnesením Nejvyššího soudu ze
dne 22. února 2022, sp. zn. 21 Cdo 3475/2021, a usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 10. března 2022, sp. zn. 21 Cdo 3565/2021).
34. Nebyla-li však dovolání v oněch věcech přípustná, nemohl z nich ani plynout
meritorní právní názor, který by mohl zakládat judikatorní rozpor nyní
přijatého rozhodnutí ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (ve
znění pozdějších předpisů); srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. září
2017, sp. zn. II. ÚS 1383/17 (dostupné na webových stránkách Ústavního soudu),
nebo (též) důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2019, sp. zn. 31 Cdo 2389/2019. Odkazují-li
usnesení označená v předchozím odstavci na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.
zn. 21 Cdo 3853/2015, pak k tomu Nejvyšší soud dodává, že v onom usnesení
formuloval složitel důvody pro složení plnění do soudní úschovy (pro odůvodněné
pochybnosti, kdo je věřitelem) jiným způsobem; totiž tak, že neví, zda jeho
věřitelem je příjemce, a že nebude-li tomu tak, má být složená částka vrácena
jemu. Totéž platí pro odkaz na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo
339/2014; odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, vyjádřil složitel tak, že
neví, zda jeho věřitelem je příjemce (kontrahent z podnájemní smlouvy), a pro
případ, že tomu tak není, uplatňoval ke složené částce právo sám. Srov. k tomu
opět i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 106/2022.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu