3 Tdo 1336/2012-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2013 o
dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného J. P.,
nar., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2012, č. j.
10 To 146/2012-510, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 238/2012, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání nejvyššího státního zástupce
odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 6 T
238/2011, byl obviněný J. P. pod bodem 1) uznán vinným přečinem nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1 trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1.
2010 /dále jen „tr. zákoník“/), dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku na skutkovém základě, že „v období od měsíce září roku 2010 do měsíce
listopadu roku 2010 sám a od měsíce listopadu 2010 do 20. září 2011 pak
společně s D. S. ve S., v bytě ul. N. a v ul. C. čp., v místě bydliště
obviněného a v několika případech i v H. K., v ul. V., v domě čp. opakovaně ve
více případech bez povolení vyráběli drogu pervitin, zčásti si ji ponechávali
pro svoji potřebu a zčásti ji poskytovali dalším osobám“. Obviněný ji tak měl
poskytnout dvanácti osobám v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně však ve
242 případech, v celkovém množství drogy přesně nezjištěném, nejméně však 102
gramů. Obviněný drogy částečně prodával, tak získal částku přesně nezjištěnou,
přibližně však 55.000,- Kč, částečně poskytoval zadarmo nebo za protislužby
spočívající zejména v kupování léčiv pro výrobu pervitinu.
Pod bodem 2) byl obviněný uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle
§ 279 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že „od přesně nezjištěné
doby do 20. září 2011 v obci S., okr. H. K., v ul. C., v domě čp., v místě
svého bydliště, v bytě v 1. patře, přechovával větší množství střeliva, a to
220 kusů ostrých nábojů ráže 22 L. R. R., ač k jejich držení neměl oprávnění,
neboť nebyl držitelem zbrojního průkazu či zbrojní licence ve smyslu ustanovení
§ 16 a § 31 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů“.
Pod bodem 3) byl obviněný uznán vinným přečinem přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém
základě, že „od přesně nezjištěné doby do 20. září 2011 v obci S., okr. H. K.,
v ul. C., v domě čp., v místě svého bydliště, v bytě v 1. patře, přechovával
pro vlastní potřebu 61 gramů marihuany (konopí setého) s celkovým obsahem 2,257
mg delta9 – THC, když droga marihuana je pod názvem konopí zařazena podle
Jednotné Úmluvy o omamných látkách do seznamu č. IV, který tvoří přílohu č. 3
zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a k nakládání s takovou látkou
neměl příslušné oprávnění Ministerstva zdravotnictví ČR“.
Za to byl podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a
podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do
věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 6. 2012, č. j. 10 To
146/2012-510, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu
prvního stupně tak nabyl právní moci dne 21. 6. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/
cc/ tr. ř.).
Shora citované rozhodnutí soudu druhého stupně napadl nejvyšší státní zástupce
v zákonné lhůtě dovoláním v neprospěch obviněného z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř. s tím, že v řízení
předcházejícím vydání napadeného usnesení byl dán důvod dovolání podle
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V prvé řadě konstatoval, že nelze
souhlasit se závěry soudu druhého stupně stran posouzení dalších subsidiárních
kritérií pro dovození kvalifikačního znaku „značného rozsahu“. Soud druhého
stupně odůvodnění svého rozsudku opřel o judikaturu Nejvyššího soudu České
republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v rozsudku citovanou, když konstatoval, že
soud první instance jednání obviněného správně kvalifikoval jako přečin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Soud také správně dovodil, že množství
drogy, se kterým obviněný manipuloval, bylo sice relativně velké, avšak
nepřesahující množství 240 gramů, tedy množství, které by s odkazem na
judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, ze dne 22. 9. 2011, sp.
zn. 7 Tdo 12/2011, ze dne 27. 4. 2011) bylo vyžadováno pro užití pojmu
„značného rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 1, odst. 2 písm c) tr. zákoníku.
Nejvyšší státní zástupce se ovšem neztotožnil s argumentací odvolacího soudu,
který ve svém odůvodnění odmítl uplatnit další podpůrné okolnosti pro dovození
značného rozsahu, neboť tyto nabývají na významu tehdy, jestliže se množství
drogy blíží hranici rozhodné pro naplnění uvedeného zákonného znaku. Nejvyšší
státní zástupce připomněl nařízení vlády č. 467/2009 Sb., jež stanovuje
„množství větší než malé“ u omamných a psychotropních látek, přípravků je
obsahujících a jedů. Z přílohy č. 2 nařízení je patrno, že u metamfetaminu je
za „množství větší než malé“ považováno více jak 2 gramy drogy, když nejmenší
množství účinné látky je 0,6 gramu. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, kde pro stanovení přiměřeného
vyjádření rozdílu mezi jednotlivými rozsahy byly stanoveny dvacetinásobky. V
souladu s tímto pak značný rozsah vyžaduje přítomnost alespoň 240 gramů účinné
látky.
Nejvyšší státní zástupce namítl, že na typ rozsahu nelze usuzovat pouze podle
množství a kvality drogy, je nutno posoudit i další okolnosti, např. výši
peněžité částky, kterou pachatel distribucí utržil nebo utržit chtěl či mohl,
délku doby, po kterou pachatel distribuci drogy prováděl, a okruh osob, kterým
byla droga určena, jak ostatně vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010. Na toto rozhodnutí odkázal i Ústavní soud
České republiky, který ve svém rozhodnutí ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS
1655/2011 v rámci rozhodování o ústavní stížnosti znovu vymezil pojem „značný
rozsah“. Dále nejvyšší státní zástupce zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze
dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011, v němž bylo konstatováno, že již
množství cca 50 gramů pervitinu představuje více než solidní distribuční bázi,
potenciálně na úrovni stovek distribučních aktů s tím, že i nadále je nutno
zohledňovat již výše uvedená podpůrná kritéria daného protiprávního jednání.
Podotkl, že ze skutkových zjištění obou soudů vyplývá, že obviněný po dobu
delší jednoho roku vyrobil nejméně 102 gramů pervitinu, který soustavně a
opakovaně distribuoval ve velkém počtu 248 případů širokému okruhu dvanácti
osob, přičemž jeho majetkový prospěch z této činnosti byl nikoliv zanedbatelný
a dosahoval výše minimálně 55.000,- Kč.
Dále zdůraznil, že dva z odběratelů byli v době, kdy jim obviněný drogu
podával, ve věku kolem osmnácti let, poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 6 Tdo 498/2012, s tím, že takové osoby patří
mezi rizikové skupiny konzumentů drog, a proto by páchání trestné činnosti vůči
nim mělo být posuzováno daleko přísněji.
Trestnou činnost provozoval obviněný po dobu delší jednoho roku a dopustil se
jí ve značném množství případů (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4.
5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 556/2011, nebo sp. zn. 6 Tdo 410/2011 ze dne 12. 5.
2011). Bylo prokázáno, že měl z prodeje značný osobní i finanční prospěch a
rovněž prospěch naturální, neboť drogou hradil služby, které mu poskytoval
jeden z odběratelů.
Ze všech výše uvedených okolností nejvyšší státní zástupce dovodil, že obviněný
svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tedy nejen v základní, ale i v kvalifikované
skutkové podstatě.
Závěrem proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
1. podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušil z důvodů uvedených v
ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. řádu usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 10 To 146/2012, a dále, aby zrušil
též rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 6 T
238/2011, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
2. podle § 265l odst. 1, odst. 3 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v
Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném
zasedání, to i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265r odst. 1
písm. b/, c/ tr. ř.).
K podanému dovolání se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil
obviněný, když v zásadě zopakoval argumentaci odvolací, spočívající ve
zpochybňování skutkových zjištění soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud zjistil splnění formálních podmínek pro projednání dovolání,
neboť nejvyšší státní zástupce je podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou
oprávněnou k jeho podání. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací
lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř. a současně splňuje stanovené náležitosti
předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Současně shledal, že dovolání
je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá
rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci
samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek
(odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr.
ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.,
bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které se dovolání opírá,
lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) alinea druhá
tr. ř., na které je v něm odkazováno.
Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady
spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2
písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem
pro takové rozhodnutí, nebo (alinea druhá) byl-li zamítnut řádný opravný
prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora
uvedených dovolacích důvodů.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s
poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.
Dovolací námitky odpovídaly uplatněným dovolacím důvodům, neboť dovolatel
namítal údajnou nesprávnost právní kvalifikace výroku rozhodnutí ve věci samé
při bezvadných skutkových zjištěních, přičemž k nápravě takového pochybení byl
oprávněn již soud druhého stupně.
Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání dospěl Nejvyšší soud k
následujícím závěrům:
U trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku rozlišuje zákon celkem
tři pojmy vyjadřující rozsah spáchání tohoto činu jako okolnosti, které
podmiňují použití přísnější trestní sazby. Jedná se o spáchání činu „ve větším
rozsahu“, pokud ovšem pachatel jedná vůči dítěti, resp. vůči dítěti mladšímu
patnácti let [§ 283 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku], dále jde
o spáchání činu „ve značném rozsahu“ [§ 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku] a
„ve velkém rozsahu“ [§ 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku]. Navíc se v
ustanovení § 283 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku v další alternativě vyžaduje
spáchání činu „v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let“.
Trestní zákoník ovšem blíže nevymezuje uvedené pojmy charakterizující rozsah
činu a v ustanovení § 289 odst. 2 tr. zákoníku odkazuje na nařízení vlády č.
467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., kterým se pro účely
trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než
malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.
Tím lze sice dospět k závěru, zda byl naplněn zákonný znak spočívající v
„množství větším než malém“ [§ 283 odst. 2 písm. d), § 284 odst. 1, 2 tr.
zákoníku], ale nikoli již další znaky vyžadující určitý rozsah spáchání
trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy, jehož základní skutková podstata je obsažena v ustanovení §
283 odst. 1 tr. zákoníku.
Dosavadní rozhodnutí Nejvyššího soudu k této problematice se shodovala na
obecné argumentaci pro právní kvalifikaci činu spáchaného „ve větším rozsahu“,
„značném rozsahu“ nebo „velkém rozsahu“, a to tak, že dosažení jednoho z těchto
stupňů rozsahu je především otázkou množství zakázané látky v konkrétním druhu
drogy obsažené a současně je třeba hodnotit i další okolnosti případu, tedy
okolnosti, za nichž byl takový čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel
nakládal s uvedenými látkami, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je
např. opatřil, prodal nebo pro ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za
jejich prodej získal, případně i jiné skutečnosti.
Existoval ovšem určitý rozpor při posuzování míry vlivu těchto „dalších
okolností“ na případnou změnu rozsahu činu i při splnění množství dosud
považovaného za odpovídající v zákoně definovanému stupni rozsahu. V usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 7 Tdo 12/2011, byly považovány
tyto skutečnosti pouze za podpůrné, významné tehdy, kdy množství dosahuje
hranice vyššího stupně rozsahu, v podstatě shodně to bylo vyjádřeno i v
usnesení ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010. Naproti tomu v usnesení
ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, jež bylo publikováno pod č. 12/2011
Sb. rozh. tr., Nejvyšší soud zaujal názor, že o naplnění určitého typu rozsahu
může jít nejen při zjištění konkrétního množství a kvality omamné nebo
psychotropní látky, ale i z „dalších okolností“, tzn. že je staví do pozice v
podstatě rovnocenné s množstvím látky a připouští tedy možnost shledat
obviněného vinným vyšším stupněm rozsahu, pokud právě tyto okolnosti svědčí o
spáchání činu ve větším měřítku, než zjištěné množství zakázané látky.
Protože v rozhodnutích Nejvyššího soudu se tak projevovala jistá nejednotnost
při posuzování znaků zmíněného trestného činu spočívajících v jeho spáchání „ve
větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“, bylo potřebné
sjednotit výklad v tomto směru rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu. Stalo se tak usnesením jmenovaného senátu sp. zn. 15 Tdo
1003/2012, ze dne 27. 2. 2013 s následující argumentací:
Nejvyšší soud s přihlédnutím k jeho dřívějším rozhodnutím ze dne 11. 8. 2010,
sp. zn. 7 Tdo 729/2010, ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, ale i k
dalším rozhodnutím k dané problematice dospěl k názoru, že pro závěr o naplnění
znaků spočívajících ve spáchání trestného činu „ve větším rozsahu“, „ve značném
rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3
písm. c), d) tr. zákoníku může být dostatečným východiskem určitý násobek
takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího
omamnou nebo psychotropní látku, které je podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb.,
ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než
malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy č. 2 k citovanému nařízení vlády).
Obdobně se totiž určoval v minulosti i „větší rozsah“ spáchání trestného činu
ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a) a § 187a odst. 2 tr. zák., účinného do 31. 12.
2009, a ze stejného způsobu stanovení jednotlivých rozsahů vycházejí též
zmíněná dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněná již za účinnosti nového
trestního zákoníku, v kterých senáty Nejvyššího soudu posuzovaly naplnění
zákonných znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku (kromě usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 7 Tdo 729/2010, a ze dne 24. 11.
2010, sp. zn. 7 Tdo 1337/2010, jde o další usnesení např. ze dne 12. 5. 2010,
sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 42/2011, ze dne 16.
3. 2011, sp. zn. 3 Tdo 187/2011, a ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo
1103/2011). Proto Nejvyšší soud neshledal důvody k tomu, aby se odklonil od
zmíněné praxe, zejména když není k dispozici žádné jiné spolehlivé vodítko,
které by umožnilo lépe kvantifikovat jednotlivé rozsahy spáchání tohoto
trestného činu.
Přitom množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále
nakládal způsobem uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku, je i nadále
rozhodujícím hlediskem pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu
(viz níže) a množství drogy vymezené v příloze č. 2 k nařízení vlády č.
467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., jako „množství větší než
malé“ zároveň vyjadřuje odlišnou povahu, účinnost a škodlivost jednotlivých
omamných a psychotropních látek a přípravků je obsahujících, a tím umožňuje
dostatečně diferencovat i stanovení konkrétního rozsahu spáchaného trestného
činu ve vztahu k jednotlivým drogám.
Pokud jde o násobek „množství většího než malého“, od něhož je třeba
odvíjet vymezení „většího rozsahu“, „značného rozsahu“ a „velkého rozsahu“
spáchání trestného činu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c),
d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud považuje desetinásobek za přiměřený k vyjádření
rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s odpovídajícím odstupem a
dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto znaků charakterizujících
rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Takový násobek zároveň umožní
náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout všechny obvyklé
případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné zbytečně oslaboval
trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími trestnými činy (např.
požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá běžné), nebo na straně druhé
přepínal trestní represi u méně závažných činů (např. zbytečným zpřísňováním
trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít alternativní řešení trestní
věci). V konkrétní rovině to tedy znamená, že „větším rozsahem“ je
desetinásobek množství většího než malého, „značným rozsahem“ je desetinásobek
takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto
určeného značného rozsahu. Uvedený způsob použití násobků je v souladu i s tím,
jak samotný trestní zákoník stanovil relace mezi obdobnými kvantifikačními
znaky spočívajícími ve výši škody, prospěchu, hodnoty věci nebo jiné majetkové
hodnoty a nákladů na odstranění následků poškození životního prostředí. I zde
totiž zákon používá v ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku - pokud jde o
jejich výši - pojmy „nikoli nepatrná“, „větší“, „značná“ a „velkého rozsahu“,
přičemž jejich hranice je výslovně vymezena vždy jako desetinásobek výše
rozhodné pro naplnění předchozího pojmu (5000 Kč, 50 000 Kč, 500 000 Kč a 5 000
000 Kč).
Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr.
zákoníku ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel
nelegálně vyrobil nebo s níž dále nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku
(dovezl, vyvezl, provezl, nabídl, zprostředkoval, prodal atd.), protože samotný
trestní zákoník rozlišuje mezi pojmy „rozsah“ a „množství“ [viz § 283 odst. 2
písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku na straně jedné a § 283 odst. 2
písm. d), § 284 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku na straně druhé]. Proto v
konkrétním případě není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační)
znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah
spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl,
vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které
sice neodpovídalo celému výše uvedenému desetinásobku požadovaného množství,
ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak
naplněn, třebaže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek
rozhodný pro daný rozsah.
Zde je třeba podpůrně respektovat též další okolnosti, za nichž byl takový čin
spáchán, tedy zejména způsob, jakým pachatel nakládal s uvedenými látkami,
dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž je např. opatřil, prodal nebo pro
ně přechovával, výši peněžní částky, kterou za jejich prodej získal, případně i
jiné skutečnosti.
Konkretizaci jednotlivých rozsahů ve smyslu § 283 odst. 2 písm. d), odst. 3
písm. d) tr. zákoníku (větší rozsah), § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
(značný rozsah) a § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (velký rozsah) je třeba
odvíjet od množství omamných a psychotropních látek stanoveného jako množství
větší než malé, které je pro jednotlivé omamné a psychotropní látky určeno
nařízením vlády č. 467/2009 Sb. (nyní ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb.).
Pokud jde o množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího
nebo prekursoru), od jehož násobku se odvíjí možnost naplnění znaků
charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283
odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud k tomu
zdůrazňuje, že základem by měl být násobek množství účinné látky (drogy)
vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009
Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2).
Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li
omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet
z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl,
vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí
sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o
tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s
drogou v její obvyklé kvalitě. (Viz usnesení velkého senátu trestního kolegia
nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012).
Obviněný J. P. podle skutkových zjištění soudů obou stupňů za dobu 13 měsíců
vyrobil nejméně 102 g pervitinu, který distribuoval nejméně dvanácti osobám,
za což inkasoval částku přibližně 55.000,- Kč. Okruh odběratelů patřil k tzv.
drogové komunitě, nešlo o nezkušené konzumenty, u nichž by obviněný případně
svou nabídkou inicioval možný počátek drogové závislosti. Nebyly k dispozici
důkazní prostředky, jimiž by bylo možno věrohodně stanovit množství účinné
látky ve vyrobené droze - pervitinu. Při úvaze o naplnění znaků
charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283
odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku bylo tedy nutno
vycházet z celkového množství drogy, kterou obviněný neoprávněně vyrobil ve
smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (násobí se pak hodnota množství větší než
malého, uvedená ve třetím sloupci v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády),
když nebyly pochybnosti o tom, že šlo o drogu v její obvyklé kvalitě. Podle
sjednocujícího výkladu, přijatého shora uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu,
u pervitinu (metamfetaminu) je „značným rozsahem“ množství odpovídající
desetinásobku „většího rozsahu“, což představuje nejméně 200 g pervitinu, neboť
množství větší než malé u této drogy dle výše citovaného nařízení vlády činí
více než 2 g.
Jestliže je tedy množství drogy rozhodujícím hlediskem při posuzování rozsahu
páchání souzené trestné činnosti, pak obviněný vyrobením 102 g pervitinu se
ještě spíše blížil naplnění pojmu „většího rozsahu“ (20g), než rozsahu
značného, k jehož dosažení by musel vyrobit dvojnásobné množství.
Zdaleka tak nešlo o případ hraniční, kdy by bylo nutno pečlivě zvažovat ony
shora popsané podpůrné okolnosti. Nejvyšší soud k tomu dodává, že soud prvního
stupně se jimi zabýval, neshledal je natolik závažnými, aby je bylo možno
hodnotit jako způsobilé k možnému použití právní kvalifikace jednání obviněného
podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se s takovým
hodnocením ztotožnil, což naznačil výše při jejich popisu. Možno ještě
podotknout, že při zohlednění kvantifikačního hlediska finanční profit
obviněného nevýznamně přesáhl pouze zákonný kvalifikační znak „většího“
prospěchu (50.000,- Kč) podle § 138 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
Protože Nejvyšší soud neshledal dovolací námitky z výše uvedených důvodů
opodstatněnými, odmítl dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost
a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího.
Jde totiž o závěr, který bylo možno učinit bez takové přezkumné činnosti pouze
na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření
dovolatele, případně jiné strany trestního řízení nebo doplňovat řízení
provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon
vyžadoval souhlasu stran (265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. března 2013
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel
Šilhavecký