3 Tdo 681/2025

3 Tdo 681/2025-625

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. T. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 4 To 76/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 36/2024,

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného M. T. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 3 T 36/2024, byl M. T. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že jako zaměstnanec společnosti Česká pošta, s. p., IČO: 47114983, se sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1, na pracovní pozici doručovatel, vykonávající dne 25. 11. 2022 svozy hotovosti od klientů, poté, co v kanceláři vedoucího prodejny společnosti Penny Market s.r.o., IČO: 64945880, se sídlem Počernická 257, 250 73 Radonice, na adrese XY, převzal bezpečnostní obálku, tzv. SafeBag, číslo XY, jejímž obsahem byla finanční hotovost a to jedna mince v nominální hodnotě 10 Kč, jedna mince v nominální hodnotě 20 Kč, jedna mince v nominální hodnotě 50 Kč, jedna bankovka v nominální hodnotě 100 Kč, jedna bankovka v nominální hodnotě 200 Kč, jedna bankovka v nominální hodnotě 500 Kč, 194 bankovek v nominální hodnotě 1.000 Kč, 139 bankovek v nominální hodnotě 2.000 Kč a dvě bankovky v nominální hodnotě 5.000 Kč, celkem tedy částka ve výši 482.880 Kč, kterou vložil do plastové přepravky a tu ve 14.00 hodin uložil do nákladního prostoru služebního vozidla zaparkovaného před uvedenou prodejnou, přičemž využil skutečnosti, že bezpečnostní obálka - SafeBag, číslo XY, byla při předání, chybou zaviněnou pracovnicí společnosti Penny Market s.r.o. nezalepená a na přesně nezjištěném místě, s největší pravděpodobností buď v místě zastávek u některého z dalších obsluhovaných klientů, kde obsluhoval nákladní prostor služebního vozidla, tedy na čerpací stanici ORLEN Benzina na adrese XY, čerpací stanici ORLEN Benzina na adrese XY, společnosti PENTA CZ s. r. o., na adrese XY, společnosti Komerční banka, a. s., na adrese XY, nejpravděpodobněji však při pracovně neodůvodněné zastávce a současné obsluze nákladového prostoru vykonané bezprostředně před příjezdem do depa v ulici XY ve XY, vyjmul z nezalepené bezpečnostní obálky - SafeBagu číslo XY, svazek jednoho sta kusů bankovek v nominální hodnotě 1.000 Kč, které si následně ponechal a použil přesně nezjištěným způsobem pro svoji potřebu, přičemž bezpečnostní obálku číslo XY do doby příjezdu do místa určení, na Depo XY, na adrese XY, kam dorazil ve 14.52 hodin, zalepil, aby zastřel své jednání, čímž společnosti Česká pošta s. p., IČO: 47114983, se sídlem Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1, způsobil škodu ve výši 100.000 Kč.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 206 odst. 3 r. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 50denních sazeb po 1.000 Kč, tedy 50.000 Kč v celkové výši.

3. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku byly stanoveny splátky peněžitého trestu ve výši 5.000 Kč měsíčně, splatné vždy nejpozději k 25. dni v daném kalendářním měsíci počínaje dnem právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě, že nezaplatí dílčí splátku včas.

4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené společnosti Česká pošta, s. p., IČ: 47114983, Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1, částku 50.000 Kč.

5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Penny Market s.r.o. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 11. 2024, sp. zn. 3 T 36/2024, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině, trestu i výroku o náhrady škody.

7. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 4 To 76/2025, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

8. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 4 To 76/2025, podal obviněný dovolání (č. l. 596-602 spisu), ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

9. Obviněný úvodem uvedl, že doufá v nápravu naprosto nespravedlivých a nezákonných rozhodnutí založených na extrémní deformaci důkazů, jejich výkladu výhradně v jeho neprospěch, překrucování, spekulacích a dovozování faktů, které z provedeného dokazování nikterak nevyplývají, přehlížejí podstatné okolnosti svědčící v jeho prospěch a naprosté ignoraci mnoha jeho podstatných námitek a argumentů. Trvá na tom, že se žádného trestného činu nedopustil.

10. Obviněný se v podaném dovolání vymezil proti skutkovým zjištěním učiněným soudy nižších stupňů. Nemohl se ztotožnit s hodnocením odvolacího soudu, který v bodech 33. a 34. rozebíral přípravu předmětného SafeBagu svědkyní J. a následné předání svědkyní Š. s poukazem na jejich výpovědi a kamerové záznamy z kanceláře. Souhlasil přitom s jeho obhajobou, že počínání svědkyně J. bylo chaotické, a i přesto dospěl k závěru, že do SafeBagu byla vložena hotovost ve výši 482.800 Kč. Soudy zcela ignorovaly výpověď vedoucího prodejny Penny Market R.

S., který uvedl, že v minulosti nastaly situace, kdy byly zjištěny rozdíly v tržbě uložené do SafeBagu. To, že se jednalo o stokorunové rozdíly není podstatné. Významné je podle dovolatele to, že SafeBagy, u kterých byly zjištěny rozdíly, připravovala stejná osoba – svědkyně J. Nelze tak vyloučit možnost jejího pochybení a vzít za prokázaný obsah SafeBagu toliko na základě její výpovědi a kamerových záznamů. Pokud by pochybila, nemusela si takového pochybení být vědoma, a tedy by o tom nehovořila ani v hlavním líčení.

Pokud by si pochybení vědoma byla, tak by byla na výsledku řízení z hlediska náhrady škody zainteresována, a měla by tak důvod své pochybení zamlčet. Z kamerových záznamů nelze určit množství ani minimální hodnotu vložených bankovek, pouze z něj lze určit chaotické počínání svědkyně J., jak bankovky či jejich balíčky rozkládá po stole, spojuje a zase rozděluje, opatřuje páskou a z pásky je opět vyndává či do balíčků cosi vkládá. Opakovaně také balíčky bankovek váží na váze, přičemž je zjevné, že váha nepracuje správně, když svědkyně opakovaně bankovky ubírá a zase přidává.

Špatnou funkci váhy na bankovky potvrdila i svědkyně R. Z kamerových záznamů vyplývá i to, že svědkyně J. odhalí svoji chybu v rozdělování bankovek. Jako relevantní důkaz proto nelze považovat ani výčetku obsahu SafeBagu. Všechny tyto argumenty byly již prezentovány jak v závěrečném návrhu, tak v odvolání, ale žádný ze soudů se s nimi nikterak nevypořádal, ač se jedná o stěžejní okolnosti svědčící ve prospěch obviněného.

11. Stejně tak se obviněný vymezuje proti názoru odvolacího soudu z bodu 49. napadeného usnesení, že pokud by se svědkyně J. zmocnila hotovosti, tak by bylo nelogické, aby SafeBag nezalepila a spoléhala na nestandardní souhru okolností. Právě naopak, pokud by se právě svědkyně J. zmocnila předmětné hotovosti, nezalepení SafeBagu by byla jediná možnost, jak od sebe odvést pozornost a svalit odpovědnost na pracovníka České pošty převážejícího SafeBag. Svědkyně nepochybně věděla o tom, že pracovníci pošty nepoužívají bezpečnostní box v rozporu s interními předpisy, přičemž obviněný rozhodně nebyl jediný. Zalepení SafeBagu svědkyní J. po zmocnění se hotovosti před kamerami by znamenalo, že se hotovosti nemohl zmocnit nikdo jiný než právě ona. Úvaha odvolacího soudu o zalepení předmětného SafeBagu a jeho poukaz na interní instrukce spočívá na předpokladu, že všichni pracovníci Penny Marketu i České pošty se striktně drží předpisů a nedopouští se žádného pochybení, což jak vyplynulo z provedeného dokazování, je představa čistě iluzorní. Tato úvaha rovněž prokazuje přístup soudů k hodnocení důkazů striktně v neprospěch obviněného společně se spekulativním dovozováním nepodložených skutečností. Soudy vycházejí z toho, že žádná ze zainteresovaných osob nijak nepochybila vyjma obviněného, který jako jediný porušil pravidla, a proto je viníkem.

12. Obviněný rekapituloval, že v rámci podaného odvolání i závěrečného návrhu poukazoval na úseky videozáznamu z kanceláře Penny Market ze dne 25. 11. 2022 v časech od 13:20:35 hod. do 13:20:40 hod., dále od 13:27:40 hod. do 13:27:55 hod. a dále od 13:36:20 hod. do 13:36:30 hod. V těchto úsecích podle obviněného svědkyně Š. nejprve nahlíží pod klávesnici, kde se zdánlivě nic nenachází. Poté pod klávesnici znovu nahlédne svědkyně J., vytáhne zpod ní nejméně jednu ukrytou bankovku a vloží ji do kulaté nádoby k ostatním bankovkám. Na záznamu rovněž svědkyně Š. něco, co si vytáhne z kapsy, předá svědkyni J., která si tento předmět vloží do své kapsy. Z této skutečnosti podle obviněného vyplývají pochybnosti o chování těchto svědkyň a podezření, že ke ztrátě finančních prostředků došlo jejich přičiněním. Touto skutečností se však soudy obou stupňů nezabývaly a námitky obviněného vypustily, neboť takové jednání svědkyň hovoří ve prospěch obviněného, což se nehodí pro rozhodnutí shledat jej vinným za každou cenu.

13. Odvolacímu soudu obviněný vytknul rovněž to, že se nezabýval tvrzením svědkyně J., která uvedla, že po zjištění chybějících finančních prostředků hledala tyto finanční prostředky mimo jiné v kontejneru za provozovnou. To ukazuje na chaos v provozovně Penny Market a možnost, že peněžní prostředky mohly skončit v podstatě kdekoliv, aniž by je zpronevěřil právě obviněný.

14. Za neprokázanou pak označil obviněný skutečnost, že SafeBag byl nezalepený i v okamžiku, kdy mu jej svědkyně Š. předala. Nesouhlasil s tvrzením odvolacího soudu v bodě 49. odůvodnění jeho usnesení, že není zpochybňováno, že byl SafeBag v okamžiku jeho předání nezalepený. I v tomto spatřuje projev deformace důkazů a postup soudů v rozporu se základními principy demokratického právního státu a zásad trestního řízení.

15. Dovolatel se nemohl ztotožnit ani s hodnocením jednání svědkyně Š. v bodech 47., 48., 50. a 51. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Na rozdíl od odvolacího soudu je přesvědčen, že z předmětného SafeBagu mohly vypadnout finanční prostředky při neobratné manipulaci, aniž by si toho svědkyně Š. všimla. Na kamerovém videozáznamu je zřetelné, že se SafeBag povaluje na tiskárně a je viditelný kamerou pouze zčásti. Svědkyně Š. pak zakrývá výhled kamery svým tělem a následně umístí SafeBag na naprosto nevhodné místo za monitor na pracovním stole. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by předmětné finanční prostředky nemohly ze SafeBagu vypadnout a že by toto vypadnutí nemuselo být patrné na kamerovém záznamu ani svědkyni Š. Tato možnost je zcela reálná, avšak odvolací soud ji bez odůvodnění neakceptoval, ačkoliv se jednalo o zásadní okolnost svědčící v jeho prospěch.

16. Obviněný se vymezil i proti interpretaci kamerových záznamů z kanceláře Penny Market v čase od 4:38:50 hod. do 4:39:15 hod. dne 25.11.2022 ze strany odvolacího soudu. Podle odvolacího soudu měla svědkyně R. vyndat z trezoru žlutý košíček, ve kterém svědkyně J. předchozího dne uložila do trezoru SafeBag, ale v době vyjmutí svědkyní R. se v trezoru nenachází. Ve chvíli, kde svědkyně R. bere košíček z trezoru, tak v něm SafeBag není. Ten se v něm objeví až v 12:39:50 hod., kdy jej z trezoru společně se žlutým košíčkem vyndává svědkyně Š. přibližně hodinu před příjezdem obviněného. Podle odvolacího soudu se jedná o dva rozdílné košíčky, avšak toto tvrzení nebylo v hlavním líčení prokázáno. Odvolací soud tak nepodloženě spekuluje a ignoruje, že nejméně svědkyně Š. předtím, než vyndala SafeBag z trezoru, do něj 52 vteřin nahlížela a manipulovala s jeho obsahem neseznatelným způsobem. Z dokazování přitom nevyplynuly žádné povinnosti, které by musela plnit. V usnesení o zahájení trestního stíhání bylo poukazováno na to, že po odchodu z prodejny Penny Market ke služebnímu vozu nahlížel do nákladového prostoru 13 vteřin, během kterých se měl zmocnit finančních prostředků, tedy 4x kratší dobu než svědkyně Š. Rozhodně tedy nelze vyloučit, že tato svědkyně během doby, kdy se SafeBagem manipulovala, si všimla, že je nezalepený a napravila pochybení svědkyně J. tím, že SafeBag vložila zpět do předmětného žlutého košíčku. I pokud by bylo možné připustit, že košíčky jsou skutečně dva, tak to nic nemění na tom, že svědkyně Š. 52 vteřin nahlížela do trezoru a manipulovala s jeho obsahem. Nelze ani vyloučit variantu, že předmětné prostředky ze SafeBagu vypadly a zůstaly v trezoru. Ani jeden ze soudů se těmito skutečnostmi nezabýval.

17. Obviněný nesouhlasil s tím, jak odvolací soud vypořádal jeho námitky týkající se výpisu z elektronického zabezpečovacího systému. Podle obviněného je z nich zřejmé přesvědčení odvolacího soudu, že pouze on a nikdo jiný jednal proti předpisům, ačkoliv z provedeného dokazování vyplývá pravý opak. Obviněný spatřuje zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení v tom, že nezajistily kamerové záznamy z kanceláře Penny Market v době od 22:00 hod. dne 24. 11. 2022 do 1:50 hod. dne 25. 11. 2022. Domnívá se, že je nepochopitelné a nevysvětlitelné, jak došlo k tomu, že byly zajištěny kamerové záznamy do času 22:00 hod. dne 24. 11. 2022 a znovu po čase 1:50 hod. dne 25. 11. 2022. Tento časový úsek byl nahrazen výpisem ze zabezpečovacího systému kanceláře, což je obyčejná tabulka, která neobsahuje informace o systému samotném, údajích v ní uvedených nebo osobě, která údaje ze systému exportovala. Úprava takové tabulky je otázkou několika desítek sekund. Její důkazní hodnotu je proto potřeba považovat za nulovou, obzvláště pokud se má podílet na rozhodnutí o vině či nevině. Není tak možné postavit na jisto, zdali v době od 22:00 hod. do 1:50 hod někdo byl či nebyl přítomen v kanceláři Penny Marketu a zda bylo se SafeBagem v tomto čase nějakým způsobem manipulováno. Přesto se však soudy spokojily s nic neříkající listinou.

18. Obviněný se pak velmi podobně jako k výpisu ze zabezpečovacího systému kanceláře vyjádřil i k výpisu služebního vozidla České pošty. Pozastavil se nad tím, že ani tento výpis služebního vozidla neobsahuje informace, které by se u takové listiny měly očekávat a vyžadovat. Dále poukázal na grafickou vadu na řádku s identifikací otevření dveří vozidla, která byla na listině předložené svědkem K. dne 19. 1. 2013. Listina, na kterou odkazuje odvolací soud na č. l. 125-130, kde se má nacházet tatáž listina bez grafické vady, spíše vypovídá o tom, že tato druhá verze jistě byla upravena a někdo tu grafickou vadu odstranil. Odvolací soud se však opět přiklonil k variantě, která není pro odsouzeného příznivá a tento výpis považoval za validní důkazní prostředek.

19. Obviněný i po usnesení odvolacího soudu setrval na svých námitkách ohledně popisu skutku a nelogičnosti vymezení místa, kde mělo k činu dojít. Místo spáchání činu bylo určeno tak, aby obsáhlo co největší prostor, kde mohlo ke skutku dojít, neboť nebylo ani v nejmenším prokázáno konkrétní místo. Z logického hlediska pak je formulace skutku ve vztahu k místu jeho spáchání naprostý nonses. Průběh zastávek u zákazníků, které obviněný v předmětný den obsluhoval, nebyl nijak zjišťován. I přes to odvolací soud spekuloval, že obviněný mohl činit kroky k tomu, aby při své zastávce v ulici XY dokonal své jednání a přisvojil si předmětné finanční prostředky.

V přehledu jízd, na který odvolací soud odkazoval, se identifikace dveře objevuje pouze jednou, a to právě při zastávce v ulici XY. Není tak zřejmé, jak se měl obviněný na odcizení peněz při předchozích zastávkách připravovat. Pokud by pak v této souvislosti mělo být tvrzeno, že odsouzený mohl vědět, že služební vozidlo identifikuje otevření dveří, a proto během této své údajné přípravy ke zpronevěře finančních prostředků před otevřením dveří nákladového prostoru vždy nejprve vypnul zapalování vozidla, pak je nelogické, aby tak obžalovaný neučinil při zastávce v ulici XY, čímž by záznam o otevření dveří nákladového prostoru eliminoval.

20. Obviněný kritizoval způsob, jakým soudy hodnotily jeho zastavení v ulici XY v čase 14:49:08 hod. a označil jej za deformující skutková zjištění v jeho neprospěch. Pouhé 3 vteřiny po zastavení měl otevřít dveře nákladového prostoru, ty se nacházejí v zadní části vozidla nebo na straně spolujezdce. Je proto vyloučeno, aby je v tvrzeném čase otevřel. Nelze souhlasit ani s tvrzením odvolacího soudu, že z místa odjel v 14:50:32 hod., když v tomto čase vozidlo vykazovalo rychlost 0 km/h. Až v čase 14:50:52 hod. vykazovalo vozidlo rychlost 25 km/h a in dubio pro reo by za čas odjezdu mělo být považován právě tento čas. V řízení poukazoval na to, že v průběhu této zastávky poslal zprávu své přítelkyni v čase 14:49 hod. a provedl obchod na burze v čase 14:50:37 hod. Odvolací soud tvrdil, že žádná z těchto aktivit nepokrývá dobu předmětné zastávky, avšak tento jeho závěr je nezpochybnitelně nepravdivý. Pokud obviněný psal své přítelkyni v čase 14:49 hod., znamená to, že zpráva byla odeslána v intervalu 14:49:00 hod. a 14:49:59 hod. Pokud tedy zastavil vozidlo v čase 14:49:08 hod. tak měl 1 minutu a 29 vteřin na to, aby otevřel aplikaci Messenger, konverzaci s přítelkyní a zaslal jí zprávu. V žádném případě tedy nelze souhlasit s tím, že by tato činnost nebyla s to pokrýt dobu zastávky. Poté měl obviněný otevřenou aplikaci na burzovní obchody a v čase 14:50:37 hod. (tedy stále v čase zastávky v ulici XY) uzavřel svoji obchodní pozici a odjel z místa až po tomto čase. Obviněný si přitom není vědom toho, že by otvíral dveře nákladového prostoru v čase 14:49:11 hod. Součástí jeho pracovních povinností však byla i kontrola nákladového prostoru a je proto možné, že právě k tomuto úkonu zastávku v ulici XY také využil. V žádném případě ji nečinil proto, aby se zmocnil finančních prostředků. Z přehledu jízd navíc není zřejmé na jak dlouho měl dveře nákladového prostoru otevřít. Je přitom s podivem, že systém eviduje otevření dveří, ale nikoliv jejich zavření. Odvolací soud se svým výkladem a deformací důkazů snaží obviněného uznat vinným za každou cenu.

21. Obviněný se nemohl ztotožnit ani s tvrzením odvolacího soudu, že není podstatné, jak se předmětné hotovosti zmocnil. Podle něj ale nebylo především prokázáno, že jakoukoliv hotovost odcizil. Z žádného důkazu nevyplývalo podezření pravděpodobnější, než že například prostředky vypadly ze SafeBagu při povalování na tiskárně v kanceláři Penny Market. Znaleckými posudky z odvětví genetika a daktyloskopie nebyly zjištěny žádné jeho otisky ani stopy DNA. Tento důkaz svědčící v jeho prospěch však soud prvního stupně pouze zmínil, ale nehodnotil a odvolací soud jeho existenci zcela pominul, přestože na něj odkazoval jak v jeho závěrečném návrhu, tak v podaném odvolání.

22. V podaném dovolání obviněný rozporoval i závěr odvolacího soudu, že předmětný SafeBag zalepil, aby zakryl své jednání. Žádný z provedených důkazů přitom takový závěr nepodporuje. Neprokázaný je rovněž závěr, že převzal od svědkyně Š. SafeBag nezalepený. Pokud by zalepený byl, k čemuž byl dostatek času i poté, co jej svědkyně J. vložila do trezoru, tak by neobsahoval předmětné finanční prostředky. Stejně tak nelze vyloučit variantu, že k zalepení došlo až v Centru oběhu hotovosti a cenin v Českých Budějovicích. Svědek R., který zpracovával SafeBag v Depu XY, totiž připustil, že si mohl nevšimnout toho, že byl SafeBag nezalepený. Z kamerových záznamů vyplývá, že v Depu XY předmětný SafeBag nikdo podrobněji nezkoumal a vždy jej držel tak, že by se nezalepení SafeBagu neprojevilo vypadnutím hotovosti. Právě svědek R. je jediný, který je schopen posoudit, zda by si nezalepeného SafeBagu všiml či nikoliv. Pokud toto připustil bylo povinností soudu postupovat in dubio pro reo a respektovat vyjádření tohoto svědka, a nikoliv jej ignorovat jako soudy v projednávané věci. Pokud by si některý z pracovníků centra oběhu hotovosti a cenin všiml, že jeden ze SafeBagů je nezalepený, mohl uvažovat tak, že nejlepší bude SafeBag zalepit, než se dostane pod dohled kamer, čímž by nemohlo na pracovníky centra oběhu hotovosti a cenin padnout podezření. I tuto skutečnost však soudy ve svých úvahách zcela pominuly.

23. Obviněný se vymezil i proti závěru, že zpronevěrou získané prostředky užil pro vlastní potřebu. Podle něj tato skutečnost nebyla jakkoliv prokázána a jeho námitkami v tomto ohledu se soudy nijak nezabývaly. Nikterak neuvažovaly ani nad jeho motivací finanční prostředky zpronevěřit. V jeho věci bylo provedeno rozsáhlé finanční šetření, které neprokázalo, že by trpěl nedostatkem finančních prostředků nebo nezvládal plnit své závazky. Naopak bylo prokázáno, že má stabilní finanční zázemí a je tak zcela nedůvodné, že by se dopustil zpronevěry pouhých 100.000 Kč. Odvolací soud se nezabýval jeho námitkou, že ačkoliv obžaloba ve skutkové větě hovoří o přípravě 4 balíčků bankovek svědkyní J., tak jich ve skutečnosti mělo být nejméně 6, ale pravděpodobně 8. Nezabýval se ani jeho námitkou týkající se úpravy kamerových záznamů z Depa XY, kdy tyto záznamy přeskakují o desítky vteřin dopředu. Tím, že se s těmito námitkami odvolací soud nevypořádal, ačkoliv to bylo jeho povinností a namísto toho je ignoroval, tak o odvolání obviněného rozhodoval toliko formálně.

24. Své dovolání obviněný shrnul tak, že podle něj nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání kladeného mu za vinu. Z provedeného dokazování vyplývá celá řada nesrovnalostí a pochybností, na jejichž základě není možné dospět k žádnému závěru s takovou mírou jistoty, která je potřebná pro vyslovení viny.

25. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a sám znovu rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

26. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeného Nejvyššímu soudu dne 25. 7. 2025, sp. zn. 1 NZO 551/2025.

27. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení, námitky obviněného a východiska uplatněných dovolacích důvodů, státní zástupce uvedl, že dovolací argumentace obviněného spočívá v alternativním tvrzení, že k odcizení peněz došlo ještě předtím, než je vyzvedl, a toto podporuje reinterpretací vybraných výňatků z kamerových záznamů. Námitky obviněného však podle státního zástupce nepřekračují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Obviněný neoznačil zásadní pochybení v důkazním řízení, které by mohlo založit výjimečný zásah do oblasti skutkových zjištění ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho argumentace rekapituluje jeho obhajobu, se kterou se již soudy vypořádaly v projednávané věci, a to zejména soud odvolací v bodech 25. až 61. odůvodnění svého usnesení. Zároveň státní zástupce připomněl, že se projednávaná věc vyznačuje specifickým kontextem, kdy se různé osoby dopustily celé řady pochybení vůči interním předpisům. Pouze jednání dovolatele však dosáhlo intenzity zakládající trestněprávní odpovědnost, když využil situační příležitosti spočívající v předání nezalepené obálky, z níž část hotovosti neoprávněně odejmul. Tím naplnil skutkovou podstatu zpronevěry.

28. Státní zástupce zdůraznil, že se v řízení podařilo spolehlivě identifikovat klíčová skutková zjištění vedoucí k usvědčení obviněného jakožto jediného pachatele zpronevěry. Tyto uzlové body se odvíjí od kalkulace hotovosti na prodejně, jejího uskladnění a následného vyzvednutí v nezalepené obálce, přepravy vozidlem odevzdání v poštovním depu a následného zjištění úbytku hotovosti. Dotčená skutková zjištění jsou podložena jednak svědeckými výpověďmi a s nimi v podstatných bodech korespondujícími kamerovými záznamy.

29. K námitkám obviněného týkajícím se popisu skutku státní zástupce uvedl, že skutková věta je formulována dostatečně určitě. Z jejího obsahu jednoznačně vyplývá, jakého jednání se obviněný dopustil, kdy, kde a jakým způsobem. Okolnosti jsou individualizovány v míře odpovídající požadavkům na popis skutku ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř., byť samotný akt vyjmutí hotovosti z nezalepené bezpečnostní obálky je alternativně uveden na několika místech, kde k němu mohlo dojít, tj. na zastávkách u ostatních klientů či na pracovně neodůvodněné zastávce na mostě. Státní zástupce však zdůraznil, že se nejedná o neomezený okruh lokalizace, a že variabilita místa provedení činu nemá žádný vliv na závěr o vině obviněného ani nijak neohrožuje jeho právo na obhajobu. Z formulace výroku o vině rovněž vyplývá, že si ponechal svazek sta kusů bankovek v nominální hodnotě 1.000 Kč a vyloučil trvale svěřitele z možnosti s touto hotovostí disponovat. Není nedostatkem, pokud se nepodařilo následně zjistit jakým konkrétním způsobem užil tyto peněžní prostředky pro svou potřebu. Podstatné je neoprávněné vyloučení vlastníka z dispozice s věcí, nikoliv její následná forma užití.

30. Po zvážení shora uvedených skutečností tak státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z důvodu neuvedeného v § 265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 písm. a/ tr. ř.), a to i pro případ postupu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

31. K vyjádření státního zástupce se obviněný vyjádřil replikou doručenou Nejvyššímu soudu dne 11. 8. 2025 s tím, že se s výtkami státního zástupce v žádném případě nemůže ztotožnit. Podle dovolatele vyjádření působí dojmem, že se státní zástupce neseznámil ani s dovoláním, natož pak s celou trestní věcí. Jeho vyjádření označil za zjednodušující a ignorující celou řadu naprosto zásadních skutečnosti. Podle dovolatele se státní zástupce mýlí, pokud uvádí, že nebyly vzneseny námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jeho nejzásadnější námitkou bylo právě, že byl uznán vinným, aniž by byla jeho vina bezpečně prokázána, tzn. aniž by bylo prokázáno naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. Stejně tak se dovolatel neztotožnil s názorem státního zástupce, že v dovolání nebyly označeny zásadní pochybení, které by mohly založit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění. Ve svém dovolání poukázal na celou řadu pochybení při dokazování. S jeho námitkami se soudy nezabývaly, případně nepřípustně dovozovaly odlišné skutečnosti. Nelze tak souhlasit ani s tím, že by se výtkami obsaženými v odvolání vypořádal odvolací soud. Některé z nich zopakoval i v této replice. Ve vztahu k popisu skutku své předchozí námitky doplnil tak, že pokud nebylo prokázáno, že užil prostředky pro svou osobní potřebu, nelze tuto skutečnost zahrnout do skutkové věty. Namísto toho měl soud prvního stupně zvolit například formulaci, že s prostředky naložil blíže nezjištěným způsobem. Žádná z jeho výhrad nebyla vyjádřením státního zástupce vyvrácena. Rozhodnutí soudů obou stupňů vykazují extrémní míru svévole při hodnocení důkazů a vyžadují zásah Nejvyššího soudu. Z toho důvodu obviněný setrval na svém návrhu, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a sám znovu rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

III.

32. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

33. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 4 To 76/2025, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

34. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovené dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

35. Podanému dovolání je nejprve nutno vytknout, že ačkoliv obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř., tento je nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, ale především také proti rozhodnutí soudu prvního stupně, který jej uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

36. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

37. Je namístě upozornit, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání, jak činí dovolatel v projednávané věci. Obviněný totiž vznáší námitky totožné s námitkami uplatňovanými v rámci řádného opravného prostředku, tedy takové, s nimiž se již vypořádal odvolací soud.

38. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

39. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

40. Uvedený dovolací důvod dopadá na případy, kdy soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Rozlišuje tři základní situace – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz, skutková zjištění nemají návaznost na provedené dokazování (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Jedná se tedy o situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Je však třeba mít na paměti, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že obviněnému garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá jeho představám (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04). Uvedeným základním právem je "pouze" zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

41. Obviněný nevznesl námitku tzv. opomenutého důkazu ani důkazu nepřípustného. Vznesl však námitku zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, kdy jím tvrzené rozpory opakovaně označoval za extrémní, zasahující do jeho ústavně zaručených práv. Obviněný rozporoval většinu skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a na tomto podkladě dovozoval, že skutkový děj nebyl prokázán takovým způsobem, aby bylo možné dospět k závěru o tom, že zpronevěřil jemu svěřenou hotovost v celkové částce 100.000 Kč.

42. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. zjevného (extrémního) rozporu. Takovýto rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

43. Je však třeba nejprve zdůraznit, že zjevný rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy tedy nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Na existenci zjevného rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak poškozeného, se soudy přikloní k verzi uvedené obžalobou. Jen sama skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

44. Nejvyšší soud zároveň poukazuje na to, že § 2 odst. 5 tr. ř. (zásada vyhledávací) ani § 2 odst. 6 tr. ř. (zásada volného hodnocení důkazů) nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování stěžejní a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

45. Obviněný založil svou dovolací argumentaci na odlišném hodnocení kamerových záznamů, výpovědí svědků a listinných důkazů, prostřednictvím nichž se snažil relativizovat skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů a vytvořit obraz, ve kterém by bylo zřejmé, že se nedopustil jednání kladeného mu za vinu. Rozporoval jak skutečnost, že převzal nezalepený SafeBag, že v něm převzal hotovost v celkové výši 485.000 Kč, tak že z tohoto SafeBagu odňal 100 bankovek o nominální hodnotě 1.000 Kč, zalepil jej a odevzdal na příslušné pobočce České pošty.

46. Z předchozího odstavce 43. výše tohoto usnesení vyplývá, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje polemiku s konkrétními provedenými důkazy a jejich hodnocení soudy, ale cílí na nápravu jen nejtěžších procesních vad při zjišťování skutkového stavu, popřípadě zcela zjevných logických deficitů při hodnocení provedených důkazů. V posuzovaném případě Nejvyšší soud žádný takový zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Strakonicích, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, neshledal.

V projednávané věci mají skutková zjištění soudů zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostatečným způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Samotná skutečnost, že obviněný na podkladě vlastní interpretace provedených důkazů označuje některé skutečnosti za klíčové a vyvracející stabilizovaná skutková zjištění soudů nižších stupňů, na tomto závěru nemůže nic změnit.

47. Soud prvního stupně provedl formálně bezvadné dokazování, přičemž dospěl ke skutkovým závěrům, které zcela aproboval odvolací soud, který v bodě 27. konstatoval, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., tyto vyhodnotil v souladu s požadavky § 2 odst. 6 tr. ř. a zjištěný skutkový stav řádně posoudil. Po stručné rekapitulaci klíčových skutkových zjištění a důkazů, ze kterých tato zjištění vyplynula, odvolací soud v bodě 42. svého usnesení dospěl k přesvědčení, že „provedené důkazy tvoří ucelený pochybnosti nevzpouzející řetězec nepřipouštějící jiný závěr než ten, že to byl právě obžalovaný T., který se zmocnil finanční hotovosti způsobem popsaným ve výrokové části napadeného rozsudku.“ Odvolací soud se v bodech 26.

– 65. vypořádal s četnými námitkami obviněného obsaženými v odvolání, a to naprosto dostatečným a vyčerpávajícím způsobem. V takřka totožné podobě obviněný stejné námitky uplatnil i v podaném dovolání, neboť se nemohl ztotožnit s jejich posouzením odvolacím soudem. Podaným mimořádným opravným prostředkem a formulací svých námitek se dožaduje opětovného posouzení svých námitek způsobem odpovídajícím jeho představám. Jak je opakovaně akcentováno v podstatě ve všech rozhodnutích Nejvyššího soudu, tak Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu.

To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr.

ř.). Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily.

48. Soudy vzaly za prokázané a přesvědčivě vysvětlily, že obviněnému byl předán v prodejně Penny Market nezalepený SafeBag č. XY s tržbou, ve kterém bylo v době předání uloženo celkem 482.200 Kč. Místnost, kde byla tržba kompletována předcházející den, následně uložena do SafeBagu a žlutého košíku a následně do trezoru, je monitorována nepřetržitým kamerovým záznamem, na kterém je zřejmé, jak svědkyně K. J. připravuje tržbu, opakovaně váží a přepočítává peníze, jednotlivé položky vkládá do počítače a následně tiskne průvodní dokumentaci.

Sama svědkyně přitom připustila, že předmětný SafeBag neúmyslně nezalepila. Klíčovou okolností, na kterou musí Nejvyšší soud ve vztahu k námitkám obviněného poukázat, je velikost balíčku hotovosti, který byl zpronevěřen. Jednalo se o 100 bankovek v nominální hodnotě 1.000 Kč. Soud prvního stupně v bodě 7. odůvodnění svého rozsudku zdůraznil, že toto představuje asi 1 cm vysoký balíček. Rozměry tisícikorunové bankovky jsou 158x74 mm. Rozměry balíčku takových bankovek tak činily přibližně 158x74x100 mm.

Nejedná se tedy o předmět, který by mohl být snadno přehlédnut ať už okem kamery nebo okem lidským. Nelze proto přiznat opodstatnění námitkám obviněného, který poukazoval na předání neznámého předmětu (avšak z kamerových záznamů předmětu poměrně drobného), který svědkyně Š. předává svědkyni J. či vzetí bankovky a dání jí do košíku k ostatním bankovkám (a následně do trezoru), neboť tyto okamžiky nijak nezpochybňují závěry soudů nižších stupňů. Zcela zjevně se totiž nejedná o svazek 100 bankovek.

Jak podotkl při vyhodnocení kamerového záznamu soud prvního stupně v bodě 13. odůvodnění svého rozsudku, tak v postupu svědkyně J. při přípravě hotovosti nelze shledávat nic podezřelého. Svědkyně nechala tržbu přepočítat na počítadlové váze a kompletovala jednotlivé položky odváděných peněz do balíčků naprosto rutinními pohyby, nikam se přitom extrémně neodkláněla a ani nezakrývala výhled na své počínání. Jak uvedla, tak by se mohlo stát, že váha se splete o 1 – 2 bankovky. Svědek R. S. uvedl, že v minulosti, pokud byly zjištěny rozdíly v předané tržbě, tak se jednalo o stovkové položky, které se následně většinou našly v trezoru, nikdy o tak velké částky.

Soudy nižších stupňů i soud Nejvyšší proto nepovažují za pravděpodobné, že by nedopatřením nevložila do SafeBagu 100 bankovek. Zároveň je vhodné podotknout, že svou chybu spočívající v nezalepení SafeBagu svědkyně J. uznala a uhradila po ní požadovanou část škody ve výši 50.000 Kč. Rozhodně tedy nelze hovořit o tom, že je obviněnému jako jedinému kladeno za vinu porušení interních předpisů či že soudy vytvářely obraz, ve kterém je on jedinou osobou, která se měla dopustit nestandardního chování.

Taková tvrzení ve světle provedeného dokazování jednoduše nejsou pravdivá. Výše uvedené závěry o obsahu a nezalepení SafeBagu ani nevyvrací výpověď svědkyně J., která uvedla, že když zjistili chybějící částku, ještě před vyhodnocením kamerového záznamu řešili celou situaci jako omyl a pokoušeli se hledat hotovost v prodejně, a to třeba i v odpadkovém koši či popelnici.

Po vyhodnocení záznamu jí však bylo řečeno, že peníze do pytle vložila a ten vložila do trezoru. To ostatně potvrdil i vedoucí prodejny R. S., který uvedl, že doporučil po zjištění o chybějící tržbě prověřit kamerové záznamy a mezitím zkontrolovat kancelář, zdali peníze někam nezapadly (bod 7. a 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že je pochopitelné, že při prvotní informaci o chybějící hotovosti a dotazu, zdali nedošlo k chybě, jsou prohledávána pravděpodobná i takřka nesmyslná místa, kde by tato hotovost mohla být, a současně s tím je prověřován kamerový záznam. Jak již bylo řečeno, tak bylo postaveno na jisto, že do SafeBagu byla hotovost vložena, avšak svědkyně J. jej zapomněla uzavřít a do trezoru jej vložila nezalepený. Nelze ani opomenout, že nebyl v prodejně zjištěn žádný přebytek ani manko, které by nasvědčovaly špatnému spočtení výše vkládané tržby (srov. bod 46. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

49. Následující den manipulovala s předmětným SafeBagem pouze svědkyně A. Š., která jej sice vzala z trezoru dříve, než měla, tedy před příjezdem obviněného, odložila jej na tiskárnu a pak vedle monitoru na levý zadní roh pracovního stolu. Jak upozorňuje jak soud prvního stupně v bodě 13. odůvodnění svého rozsudku, tak soud odvolací v bodě 48. k odcizení hotovosti nemohlo dojít ani touto svědkyní, neboť předmětný SafeBag je snímán celou dobu kamerou s výjimkou 25 vteřin, kdy se tam však současně nachází i pokladní a ani pohyby této svědkyně nenasvědčují jakékoliv manipulaci se SafeBagem. V tomto časovém úseku si svědkyně přidržuje sluchátko v uchu a poté bere papír z tiskárny a umisťuje jej na nástěnku.

50. K poukazu obviněného na záznam z Penny Marketu v časovém úseku od 4:38:50 hod. do 4:39:15 hod. musí Nejvyšší soud ve shodě s odvolacím soudem a jeho závěry v bodech 50. – 51. odůvodnění jeho usnesení konstatovat, že ani po pečlivém zkoumání kamerového záznamu nelze na počínání svědkyně Z. R. shledat nic podezřelého ani dospět k tomu, že s předmětným SafeBagem, který tam večer předtím vložila svědkyně J. bylo manipulováno. Svědkyně totiž manipuluje s jiným plastovým košíkem, než ve kterém svědkyně J. vkládal SafeBagy a hotovost předchozího dne do trezoru. Byť se jedná druhově o košíky stejné barvy i rozměrů, tak to, že se jedná o různé košíky, vyplývá z oblasti, ze které je v trezoru bere. Zatímco košík se SafeBagy je umístěn v horní části trezoru, tak košík s drobnými, který vyjímá svědkyně R. a následně vrací zpět, je umístěn v dolní části trezoru pod košíkem se SafeBagy. Dalším důvodem (pomineme-li odlišné umístění košíků v rámci trezoru), proč je důvodné se domnívat, že se jednalo o dva rozdílné košíky, je časový prostor, který tato svědkyně stráví manipulací s daným košíkem. Její pohyby v žádném případě totiž nenasvědčují tomu, že by nejprve stihla vyndat uvnitř trezoru obsah košíku se SafeBagy a hotovostí ven, následně vyndala několik mincí před zraky kamer a následně vložila košík zpět do trezoru a do něj zpět bankovky a SafeBagy.

51. Obviněnému nelze přisvědčit ani v případě jeho hodnocení výpisu z elektronického zabezpečovacího systému nahrazujícího absentující záznam v kanceláři prodejny Penny Market v čase 22:00 hod. dne 24. 11 2022 do 1:50 hod. dne 25. 11 2022. Stejně jako odvolací soud v bodě 52. ani Nejvyšší soud nemá pochyb o autenticitě této listiny a informací, které se z ní podávají, tedy, že v tomto čase nepokrytém kamerovým záznamem do prodejny Penny Market nikdo nevstoupil. I pokud by se jednalo o osobu mající oprávnění systém odkódovat tak by tato skutečnost byla zaznamenána v tomto výpisu. Jedná se zjevně o listinu poskytnutou společností Penny Market k žádosti policejního orgánu. Představa, že někdo vstoupí do zakódovaného objektu a zvlášť zakódované kanceláře, aniž by zanechal jakoukoliv elektronickou stopu nebo myšlenka, že by se mělo jednat o jakousi konspiraci a zfalšovanou listinu touto společností je zcela lichá a nemá opodstatnění jinde než v představách obviněného.

52. Ve vztahu k dění na pobočce Penny Market lze proto pro přehlednost uzavřít, že svědkyně Š. předala obviněnému nezalepený SafeBag s celkovou hotovostí ve výši 482.200 Kč, který odnesl v modré přepravce zpět do svého služebního automobilu a pokračoval dále ve vyzvedávání zásilek po trase.

53. Soudy v projednávané věci (na rozdíl od obviněného) vyloučily i možnost, že by ke ztrátě hotovosti došlo až po odevzdání předmětného SafeBagu svědku R. na depu XY. Své závěry v tomto ohledu opřely o výpověď tohoto svědka, záznamy z depa XY, ze záznamů kamer Centra oběhu hotovosti a cenin v Českých Budějovicích a výpovědi svědkyně M. S. Obviněný však poukazující na z kontextu vytrženou část výpovědi svědka J. R. s odvoláním na zásadu in dubio pro reo prosazuje možnost, že k zalepení SafeBagu mohlo dojít až pracovníkem centra oběhu hotovosti a cenin předtím, než SafeBag došel pod dohled kamer a že si při předání a vážení svědek R. nevšiml právě nezalepení SafeBagu.

54. Dlužno podotknout, že zásadu in dubio pro reo nelze interpretovat tak, že je soud povinen se striktně přiklonit k verzi příznivější pro obviněného i za předpokladu, že se jedná o verzi sice teoreticky možnou, avšak ve světle provedených důkazů velmi nepravděpodobnou, jak se ve své podstatě dožaduje obviněný. Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.

2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). V projednávané věci však taková situace nenastala. Nejmarkantnějším příkladem takového požadavku je právě jeho hodnocení výpovědi svědka J. R., operátora v logistice České pošty v depu XY, který při svém výslechu v hlavním líčení popsal postup, jakým zpracovává přivezené cennosti v bezpečnostní obálce (SafeBagu), tedy že je pod dohledem kamer zváží, označí jejich gramáž, přiřadí podací listy, SafeBag vezme a přejde s ním k počítači, kam zapíše potřebné údaje, vyplní další papíry a ty vytiskne.

Poté každý SafeBag ve výpravně jednotlivě nasnímá, vyjede k němu doklady, přepočítá si je i zda jejich stav souhlasí s dokladem, vloží SafeBagy do pytle, který zaplombuje. Z výčtu činností i z jeho výpovědi se podává, že každý SafeBag má v ruce nejméně 5x, a tedy by si všiml, pokud by nebyl řádně uzavřen. Toho by si nevšiml pouze v případě, pokud by v SafeBagu byly jen jedna nebo dvě bankovky (což však není projednávaný případ) (srov. bod 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 36. odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

Svědek J. R. v průběhu svého výslechu k dotazu obhájce uvedl, že to (přehlédnutí nezalepení SafeBagu) „vyloučit nemůže, teoreticky se asi může stát úplně všechno, ale ty obálky opravdu beru do ruky minimálně 5x, pokaždé tu obálku vezmu jinak, takže to považuji za krajně nepravděpodobné“ (srov. protokol o hlavním líčení ze dne 5. 9. 2024 na č. l. 499–506). Z takového vyjádření však rozhodně nelze dovozovat, jak činí obviněný, že by měly soudy přistoupit na tuto teoretickou, avšak extrémně nepravděpodobnou možnost s odvoláním na zásadu in dubio pro reo.

Pochybnosti o jedné z možných verzí prezentovaných obviněným, tedy že SafeBag byl nezalepený a k vyjmutí hotovosti mohlo dojít i následně v Centru oběhu hotovosti a cenin v Českých Budějovicích, vylučují vyjma výpovědi tohoto svědka i kamerový záznam z depa XY, na němž není zjevné žádné nestandardní chování tohoto svědka, ale i skutečnost, že váha předmětného SafeBagu zjištěná a zapsaná svědkem J. R. zcela korespondovala s váhou zjištěnou v centru oběhu hotovosti za situace, kde byl zjištěn nesoulad v objemu zjištěné hotovosti a hotovosti na výčetce, tedy hotovosti, která se správně měla v SafeBagu nacházet (srov. bod 39.

odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nadto svědkyně M. S. potvrdila, že klec a pytle v zapečetěných vacích, kam byly vloženy svědkem R., jsou otevírány pod dohledem kamer a následně kontrolovány a váženy. Poté je otevřen pod kamerami igelitový vak, který po prvním zalepení již nejde zalepit znovu. Poté zkontroluje a přístrojem přepočítá hotovost.

V případě chyby a nesouladu podkladů se skutečným stavem přivolá kolegyni jako svědka a přepočítá se to znovu a všechny informace se zanesou do protokolu (srov. bod 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Klíčové je tedy vyjma informace o stejné váze zásilky po zvážení svědkem R. a následně v centru oběhu hotovosti to, že od odevzdání SafeBagu kurýrem je tento pod neustálým dohledem kamer a nelze do něj nijak nepozorovaně zasáhnout. Je tak namístě přisvědčit závěru, že ke svědku R. do depa XY a následně do centra oběhu cenin dorazil již SafeBag zalepený a bez 100 bankovek o nominální hodnotě 100.000 Kč.

55. Soudy dospěly k závěru, že předmětná hotovost byla do SafeBagu vložena a odevzdána obviněnému, a že obviněný na depu odevzdal hotovost, v níž chybělo 100 bankovek v nominální hodnotě 1.000 Kč. Z toho pak vyplývá jediný možný logický závěr, a to ten, že k odejmutí hotovosti z dispozice oprávněné osoby došlo právě v čase, kdy byla tato hotovost v rámci plnění jeho pracovních povinností svěřena právě obviněnému. Ke stejnému závěru dospěl předtím i svědek J. K., referent bezpečnosti oddělení provozní inspekce České pošty, interně vyšetřující tento incident.

56. Soudy svůj závěr o vzetí předmětné hotovosti opřely vyjma výše uvedených skutečností také o prokázanou a pracovně neodůvodněnou zastávku obviněného v ulici XY, ve spojení s informacemi ze systému evidence a správy vozového parku (ESVP), ze kterých byla patrná jednak doba, po kterou vozidlo bylo zastaveno a jednak, že v této době bylo v čase 14:49:11 hod. zaznamenáno otevření dveří nákladového prostoru vozidla. V této věci soudy přihlédly i k výpovědi svědka J. K., bezpečnostního referenta České pošty, který zmizení peněz interně vyšetřoval a jako první konfrontoval obviněného s informací o postrádané hotovosti.

57. Obviněný rozporoval autentičnost a relevanci informací údajů výpisu jízd služebního vozidla, kdy poukazoval na chybějící ohraničení mezi řádky se záznamem 14:49:08 hod. a 14:49:11 hod. Ve shodě se závěry odvolacího soudu obsaženými v bodě 55. odůvodnění jeho usnesení Nejvyšší soud konstatuje, že shledává námitky obviněného jako nepřípadné. Sporná listina označená jako detail vybraných jízd XY Pá 25. 11. byla do spisu založena spolu s množstvím ostatních dokumentů svědkem J. K. Je zjevné, že linka mezi dvěma zmiňovanými údaji nebyla dokreslena, ale spíše chybně vytištěna. Takový nedokonalý tisk rozhodně nezakládá pochyby o obsahu této listiny. Nelze opomenout ani to, že předmětná listina je potvrzována zprávou poškozené České pošty ze dne 26. 1. 2024 na č. l. 125, kde jsou vypsány časy jednotlivých zásilek svážených poškozeným vozidlem RZ XY dne 25. 11. 2022, a přílohami tohoto přípisu včetně přiložených listin (na č. l. 126–130) zcela se shodující s listinami předloženými svědkem K. Interpretace obviněného, že právě to, že Českou poštou předložené listiny prokazují manipulaci s obsahem dané tabulky je zjevně nelogická a mylná.

58. Zastávku ani otevření nákladového prostoru, které bylo zjištěno z výše uvedené listiny, ostatně obviněný zpočátku nepopíral. „Pouze“ tuto zastávku svědku J. K. opakovaně zdůvodňoval různými způsoby potom, co mu svědek K. jeho tvrzení vyvracel jako lživá. Nejprve uváděl, že šel zkontrolovat signalizaci bezpečnostního boxu. Na to mu svědek K. při vzájemného rozhovoru kontroval tím, že tento box otevřený žádnou signalizaci nevydává, a i kdyby byl zavřený, tak by jej obviněný nemohl v autě slyšet.

Poté své tvrzení obviněný před svědkem K. upravil tak, že potřeboval zavolat přítelkyni a uskutečnit obchod na burze. Nakonec obviněný svědkovi tvrdil, že se chtěl přesvědčit, zdali mu nepopadaly zásilky, což svědek hodnotil jako podivné, neboť z místa údajné kontroly na depo to je 1 až 2 minuty jízdy. Nejvyšší soud k tomu dodává, že z výše uvedeného výpisu činnosti vozidla vyplývá, že cesta z ulice XY do depa trvala opravdu méně než 2 minuty. Právě tuto zastávku obviněný podle soudů nižších nejspíše využil k vyjmutí a přivlastnění si svěřené hotovosti ve výši 100.000 Kč. Je vhodné zmínit, že předmětný výpis reflektuje pouze specifické události (rychlé brždění, aktivní či a neaktivní zapalování a otevření dveří).

V režimu sledování poskytuje informace v intervalech 20 s. Z tohoto výpisu se podává, že v ulici XY je v čase 14:48:48 hod. při rychlosti 12 km/h evidováno rychlé brždění. V režimu sledování je pak v čase 14:49:08 hod. konstatována rychlost 0 km/h. Je však důvodné se domnívat, že automobil zastavil při rychlosti 12 km/h dříve nežli za 20 s, což by poskytlo obviněnému výrazně více nežli jím prezentované 3 s k tomu se dostat z auta a k jedněm z dveří nákladového prostoru v čase 14:49:11 hod. Pohyb vozidla, tedy jeho nenulová rychlost je pak evidována v čase 14:50:52 hod.

Stejně tak bylo prokázáno, že obviněný v 14:49 hod. zaslal své přítelkyní zprávu v aplikaci Messenger a že v čase 14:50:37 hod. provedl v mobilní aplikaci burzovní obchod. Je možné se ztotožnit s názorem soudů nižších stupňů, že i provedení těchto dvou činností nepokrývá celou dobu ani účel samotné zastávky, ani nevysvětluje, proč méně než dvě minuty jízdy před depem otevíral dveře nákladového prostoru. Pokud v podaném dovolání naznačoval, že mohl chtít zkontrolovat zásilky, což je jednou z jeho povinností, tak této jeho obhajobě není možné přisvědčit právě s ohledem na to, že byl necelé dvě minuty od depa a nebylo tak nutné činit neplánovanou zastávku a kontrolovat balíky právě v ulici XY.

Nelze opomenout ani skutečnost uvedenou výše, a to, že při prvotním vyšetřování svědkem J. K. za přítomnosti svědkyně D. Š. zdůvodňoval svou neobvyklou zastávku několika způsoby, z nichž žádný nebyl důvěryhodný. Závěr soudů nižších stupňů, že se hotovosti zmocnil na přesně nezjištěném místě, a to s největší pravděpodobností právě na neodůvodněné zastávce bezprostředně před příjezdem do depa v ulici XY, nelze považovat za rozporný s obsahem provedeného dokazování.

59. Ve vztahu k námitkám dovolatele tvrdícím existenci zjevného (extrémního) nesouladu lze uzavřít, že přestože obviněný považuje skutková zjištění za nesprávná, nepravdivá a neúplná, skutková zjištění obsahově navazují na provedené důkazy a jsou z nich logickým způsobem vyvozována. V dané věci hodnocení učiněné soudem prvního stupně a aprobované soudem odvolacím splňuje zákonné požadavky na dokazování ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto závěry jsou pak zcela vyhovující a neumožňují shledat mezi nimi a provedeným dokazováním zjevný rozpor.

60. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit ani s výtkami obviněného dotýkajícími se namítaného popisu skutku, resp. znění skutkové věty. Ve vztahu ke znění skutkové věty měl obviněný v zásadě dvě námitky. První z nich byla, že soudy nedostatečně konkretizovaly místo, kde mělo k odnětí hotovosti dojít. Druhá pak spočívala v jeho nespokojenosti se zvolením formulace, že užil zpronevěřené peníze pro svoji osobní potřebu, neboť tato skutečnost podle něj nebyla prokázána, a to ani následným finančním šetřením. Formulace této námitky, tak jak ji zvolil obviněný, se opírá především o prostou kritiku provedeného dokazování a polemiky se skutkovými zjištěními. Jak vyplývá z výše uvedeného, tak Nejvyšší soud neshledal důvod pro zásah do stabilizovaných skutkových zjištění, neboť mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů neshledal s provedenými důkazy žádný, natožpak zjevný rozpor.

61. Jen pro úplnost je možné uvést, že popis skutku ve skutkové větě zcela odpovídá požadavkům ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř, kdy jednotlivé části popisu odpovídají příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. V projednávané věci tedy přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. ř. Ze skutkové věty je zřejmé, že obviněnému byla v rámci plnění jeho pracovních povinností svěřena finanční hotovost za účelem její přepravy. V průběhu této přepravy část těchto finančních prostředků odňal z dispozice svěřitele a ponechal si 100 bankovek v nominální hodnotě 1.000 Kč, čímž oprávněného vlastníka trvale vyloučil z dispozice s touto hotovostí.

62. Obviněný se vymezil proti tomu, že soud prvního stupně při popisu skutku neoznačil konkrétní a přesné místo, kde k činu došlo, ale namísto toho zvolil formulaci, že „k vyjmutí hotovosti z nezalepeného SafeBagu došlo na přesně nezjištěném místě, s největší pravděpodobností buď v místě zastávek u některého z dalších obsluhovaných klientů nebo nejpravděpodobněji při pracovně neodůvodněné zastávce a současné obsluze nákladového prostoru vykonané bezprostředně před příjezdem do depa v ulici XY ve XY“.

Ve shodě s odvolacím soudem musí Nejvyšší soud připomenout své předchozí závěry týkající se situace, kdy například nebyl jednoznačně přesně zjištěn čas ani místo, kdy ke spáchání činu došlo, vyslovené ve svém usnesení ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 7 Tdo 858/2019, či usnesení ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 3 Tdo 304/2022, kdy konstatoval, že „pokud v rámci skutkového děje zůstaly některé nikoli zcela vyjasněné momenty, které se následně projevily ve skutkové větě výroku o vině vyjádřeními zmiňovanými obviněným v dovolání, tzn. „v přesně nezjištěném místě“

apod., jedná se o momenty nemající zásadní vliv na právní posouzení věci (pokud je např. zřejmé, že určitá skutečnost nastala, nemusí být významné, na kterém místě se tak stalo).“ Uvedené závěry jsou plně aplikovatelné na projednávanou věc, kdy na podkladě provedeného dokazování je zřejmé, že k vyjmutí peněz ze SafeBagu došlo právě obviněným, a s vysokou mírou pravděpodobnosti na některém z míst uvedených ve skutkové větě, v čase od vyzvednutí SafeBagu v prodejně Penny Market v cca 14 hod. dne 25. 11. 2022 do odevzdání SafeBagu po doražení do depa XY v čase 14:52:25 hod. dne 25. 11. 2022. K námitce brojící proti formulaci uvádějící, že si předmětnou částku „následně ponechal a použil přesně nezjištěným způsobem pro svoji potřebu“ s tím, že tato skutečnost nebyla prokázána a v replice k vyjádření státního zástupce navrhl použití vhodnějšího termínu „že s penězi naložil dále nezjištěným způsobem“, lze uvést, že by se jednalo o změnu toliko kosmetickou nemající žádný vliv na posouzení jednání obviněného ani ve vztahu k úvahám o uloženém trestu. Samotná skutečnost, že se nepodařilo zjistit, jak konkrétně obviněný s neoprávněně ponechanými prostředky naložil, není pro danou věc zcela podstatná. Podstatná je pouze skutečnost jasně uvedená ve skutkové větě, že neoprávněně vyloučil svěřitele (vlastníka) z dispozice s věcí, tedy finanční hotovostí v celkové výši 100.000 Kč.

63. Jako námitku procesního charakteru je třeba vyhodnotit námitku, jejímž prostřednictvím obviněný akcentuje skutečnost, že soudy hodnotily důkazy výlučně v jeho neprospěch, selektivně a v rozporu se zásadou in dubio pro reo, kdy věc nesprávně právně posoudily. K tomuto lze uvést, že v postupu soudů obou stupňů není možno spatřovat namítané porušení zásady in dubio pro reo, neboť odlišné hodnocení obžalobou a obhajobou bez dalšího porušení této zásady nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2015, sp. zn. 3 Tdo 1358/2015). Tato zásada přichází v úvahu za situace, kdy není možné žádným dokazováním odstranit pochybnosti o skutkové otázce podstatné pro rozhodnutí soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Pouhé odlišné hodnocení obviněného tedy ani v případě, kdy by bylo konkretizováno vznesenými námitkami, nepostačuje pro závěr o pochybení soudů při hodnocení provedených důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 3 Tdo 461/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 3 Tdo 892/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 3 Tdo 563/2017). Nelze opomenout, že pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud přitom neopomíjí, že musí respektovat závazky, které pro něho plynou z norem vyšší právní síly, resp. že je jeho povinností reagovat na garance poskytované obviněnému Listinou základních práv a svobod, stejně jako Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť Nejvyšší soud je jako článek soudní soustavy zavázán k ochraně základních práv (čl. 4 a 95 Ústavy České republiky).

64. Nejvyšší soud nezjistil obviněným tvrzené porušení práva na spravedlivý proces, neboť povinnost soudu řádně odůvodnit své rozhodnutí neznamená, že soudy musí dát podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení, v úvahu je totiž třeba brát relevanci daného argumentu a jeho možnost ovlivnit výsledek řízení. To znamená, zda jde o klíčovou otázku, kterou nelze ignorovat, či nikoli. V projednávané věci například obviněný vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil, že nebyl nalezen jeho genetický materiál ani otisky na předmětném SafeBagu. Z bodu 13. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že si této skutečnosti byl vědom, avšak tato skutečnost neměla určující vliv na stabilizaci skutkových zjištění. Potvrzením správnosti závěrů soudu prvního stupně tento postup aproboval i soud odvolací. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že tato okolnost zjevně není způsobilá vyvrátit ostatními důkazy stabilizovaný skutkový děj. Je totiž nepochybné, že obviněný převzal nezalepený SafeBag i to, že jej osobně doručil do depa XY, kde v něm chyběla finanční hotovost ve výši 100.000 Kč. V návaznosti na argumentaci obviněného se jeví jako vhodné připomenout, že Ústavní soud k otázce významu podmínek kladených na soudní odůvodnění, jež jsou vyjádřeny jako závazek soudů plynoucí z práva na spravedlivý proces, konstantně zastává názor, že při zamítnutí odvolání se odvolací soud v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu. Stručnější odůvodnění soudu rozhodujícího o opravném prostředku tam, kde se ztotožnil s rozhodnutím soudu nižšího stupně, nepředstavuje podle Ústavního soudu z hlediska práva na spravedlivý proces problém, pokud se nadřízený soud zabýval podstatnými problémy, které mu byly v opravném prostředku předloženy (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 876/20, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 583/13, ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. II. ÚS 744/21, aj.), což dlouhodobě zastává i Evropský soud pro lidská práva (srov. rozhodnutí ve věci Van de Hurk proti Nizozemsku ze dne 19. 4. 1994, č. stížnosti 16034/90, ve věci Ruiz Torija proti Španělsku ze dne 9. 12. 1994, č. stížnosti 18390/91, ve věci Hiro Balani proti Španělsku ze dne 9. 12. 1994, č. stížnosti 18064/91, ve věci Higginsová a další proti Francii ze dne 19. 2. 1998, č. stížnosti 20124/92, ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. stížnosti 20772/92, a další). V návaznosti na citovanou judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva bylo přijato i jedno z posledních rozhodnutí Nejvyššího soudu a bylo uveřejněno pod č. 37/2021-III. Sb. rozh. tr. Odvolací soud v bodě 43. odůvodnění svého usnesení jednoznačně uvádí, že argumentačně souzní s hodnocením provedených důkazů, jakož i se závěry z nich vyvozenými ze strany soudu prvního stupně a namísto pouhého a nadbytečného opakování se věnoval jednotlivým výtkám obviněného. Požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů nelze přitom interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 415/11, rozhodnutí ESLP ze dne 21. 1. 1999 o stížnosti č. 30544/96 – věc Garzía

proti Španělsku). Napadený rozsudek odvolacího soudu nadto nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky nepochybně nalezne (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 11 Tdo 970/2022, ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1107/2016, rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08).

65. Obviněný v podaném dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán za situace, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

66. V rámci uvedeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce předmětného ustanovení přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není v rámci tohoto dovolacího důvodu oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Jinými slovy, není-li shledáno naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právě v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

67. Obviněný v podaném dovolání ve vztahu k právnímu posouzení jeho jednání uvedl toliko, že „zjištěný skutkový stav v žádném případě nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty jakéhokoliv trestného činu. Rozpor mezi skutkovými zjištěními a jejich právní kvalifikací obžalovaný považuje za zcela extrémní.“

68. Veškerou svou argumentací, která je již vypořádána výše, obviněný brojil proti stabilizovaným skutkovým zjištěním. Jeho uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak zůstává prostou formální deklarací bez argumentační opory ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání je specifickým a poměrně přísně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, jehož prostřednictvím lze vytýkat pouze takové vady trestního řízení či vlastního meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, které jsou vyjmenovány v taxativním výčtu ustanovení § 265b tr. ř. Zákonný důvod přitom nemůže být jen deklarován, nýbrž je také třeba, aby mu svým obsahem odpovídala argumentace v podaném dovolání. Pouhé konstatování, že hmotněprávní posouzení je nesprávné či nedostatečné, rozhodně nemůže vést k tomu, aby Nejvyšší soud z vlastní inciativy ze všech možných hledisek zkoumal právní závěry soudů nižších stupňů. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů.

IV.

69. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání, které podal obviněný M. T., odmítl.

70. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 19. 11. 2025

JUDr. Petr Šabata předseda senátu