Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2022 o dovolání
obviněných 1. V. J., nar. XY, trvale bytem XY, okr. Olomouc, 2. L. S.,
nar. XY, trvale bytem XY, a 3. L. H., dříve K., nar. XY, trvale bytem XY,
proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. 3 To
80/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T
4/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. H. a L. S.
odmítají.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 7. 2021, sp. zn. 49 T 4/2020,
byli uznáni vinnými:
obviněný V. J. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. c) tr. zákoníku (body 1-2),
obviněný L. S. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. b), písm. c) tr. zákoníku (bod 1),
obviněná L. H. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
písm. b), písm. c) tr. zákoníku (bod 1),
a to na podkladě skutkových zjištění, že společně s obviněnými Z. N., J. K.
a P. Š.
1)
V. J., L. S., L. H., dříve K., Z. N., J. K. a P. Š.
v přesně nezjištěné době nejméně však v období od blíže nezjištěné doby roku
2018 do svého zadržení dne 16. 11. 2019 na území České republiky zejména v
Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji, srozuměni s tím, že na trestné
činnosti určeným způsobem participují další osoby, se společným záměrem získat
co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České
republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s
návykovou látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, zneužitelnou k
navození psychotropních účinků, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným
povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu ust. § 4 a § 8 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách, nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch
své činnosti, znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou
skupinu osob podílejících se každá svou dílčí úlohou ve výsledku společně na
procesu organizace obchodu s prekurzory a chemikáliemi potřebnými k nelegální
výrobě metamfetaminu, opakované nelegální výrobě této návykové, toxikomanicky
zneužívané látky v objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech i
následném neoprávněném nakládání s touto látkou ve smyslu jejího přechovávání
pro sebe i jiného, prodeje a jiné distribuce, kdy po předchozí dohodě o způsobu
vzájemné kooperace a dělbě úloh, které budou v celém procesu vykonávat,
případně srozuměni s tím, že na této činnosti participují další osoby, se na
dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli níže popsaným způsobem.
V. J., jako fyzická osoba podnikající pod IČO: XY a obchodním jménem A.
– R., jehož předmětem podnikání bylo mj. nakládání s nebezpečnými odpady,
zejména v prostorách své podnikatelské provozovny umístěné na adrese XY
dlouhodobě materiálně zajišťoval proces nelegální výroby metamfetaminu tím, že
dlouhodobě v blíže neustanoveném počtu případů a v přesně nezjištěném množství
cíleně vyváděl z formálního režimu nebezpečných odpadů soubor chemikálií, o
nichž s ohledem na své odborné znalosti v oblasti chemie věděl, že mohou
sloužit k nelegální výrobě metamfetaminu realizované tzv. českou cestou, ale i
jinými chemickými procesy, neboť od různých dodavatelů, z nichž byli ztotožněni
V. P., nar. XY, J. V., nar. XY a L., IČO: XY, opatřoval chemikálie a
další předměty, zejména varné laboratorní sklo, potřebné vedle efedrinu, resp.
pseudoefedrinu k nelegální k výrobě metamfetaminu, a to zejména kyselinu
chlorovodíkovou, červený fosfor, jód, kyselinu fosforečnou a hydroxid sodný,
kdy konkrétně od J. V. po předchozí telefonické dohodě zakoupil dne 18. 6.
2019 celkem 51 kilogramů jódu, a z tohoto množství bez jakékoliv účetní
evidence nejméně 48. 247,95 gramů této látky způsobilé, spolu s dalšími
surovinami, k výrobě až 35.528 gramů metamfetaminu, vědomě společně s dalšími
chemikáliemi rozprodal, a to minimálně pro účely nelegální výroby této návykové
látky
- jednak v době od 18. 6. 2019 do 15. 8. 2019 osobám uvedeným v bodě 2)
výroku tohoto rozsudku,
- jednak L. S. osobně a následně i prostřednictvím L. H., dříve K.,
kdy již dříve dne 21. 12. 2018 L. S. prodal blíže nezjištěné množství
chemikálií zřejmě červeného fosforu, jódu a hydroxidu sodného, konkrétně dne
19. 6. 2019 L. K. za finanční částku 2.000 Kč množství 1.000 gramů jodu, za
finanční částku ve výši 400 Kč jeden litr kyseliny chlorovodíkové způsobilé k
výrobě 2.016 gramů metamfetaminu a dva litry kyseliny fosforečné způsobilé k
výrobě 3.929 gramů metamfetaminu a dne 21. 6. 2019 za finanční částku 4.000 Kč
množství 2.000 gramů jódu, přičemž věděl, že celkové množství 3.000 gramů
dodaného jódu je spolu s odpovídajícím množství prekurzorů a jím dodávaných
chemikálií způsobilé k výrobě množství 2.209 gramů metamfetaminu,
přičemž s ohledem, nejen na své odborné znalosti v oblasti chemie, věděl, že
prodejem souboru uvedených chemikálií bezprostředně přispívá v rámci společného
jednání vyznačujícím se dělbou činností k nelegální výrobě a distribuci
metamfetaminu pro toxikomanické účely, v množství minimálně 2.016 gramů
metamfetaminu jen v případě zmíněné organizované skupiny, když současně mu bylo
s přihlédnutím k jemu známým okolnostem známo, že L. S. a L. K. jako
výrobci spolupracují s organizovanou skupinou dalších osob, které jim zajišťují
dodávku prekurzorů a odbyt vyrobené drogy, jejíž množství vylučuje použití pro
vlastní spotřebu, nicméně nevěděl, za jakou cenu je droga, k jejíž výrobě
přispěl, následně prodávána a nebyla mu známa výše prospěchu z této činnosti,
L. S., vědomě materiálně i fakticky zajišťoval proces výroby a následné
distribuce metamfetaminu minimálně tím, že
- po předchozích telefonických domluvách od V. J. v prostorách jeho
podnikatelské provozovny na adrese XY opakovaně sám, s pomocí Z. N. či J.
K., kteří jej na místo vozili, nebo prostřednictvím L. H., dříve K., odebíral
minimálně soubor chemických látek potřebných k nelegální výrobě metamfetaminu
českou cestou, v celkově přesně nezjištěném množství způsobilém pro výrobu
metamfetaminu v řádovém množství stovek gramů v jednotlivých případech kdy
konkrétně dne 21. 12. 2018 osobně odebral chemikálie zřejmě červený fosfor, jód
a hydroxid sodný v nezjištěném množství, následně prostřednictvím L. K., dne
19. 6. 2019 množství 1.000 gramů jódu, jeden litr kyseliny chlorovodíkové a dva
litry kyseliny fosforečné a dne 21. 6. 2019 množství 2.000 gramů jódu, tedy
minimálně celkové množství 3.000 gramů jódu,
následně za pomocí i těchto odebraných látek, z léčiv obsahujících
pseudoefedrin, které L. S. opatřoval J. K. společně s P. Š., neoprávněně
opakovaně v celkem 42 případech vyráběl společně se Z. N. psychotropní látku
metamfetamin v níže uvedených obdobích postupně na níže uvedených místech, a to
- od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 11. 1. 2019 do 20. 6. 2019
společně se Z. N. na adresním místě XY, část XY, v provozovně společnosti
C., IČ: XY, se sídlem XY, kterou mu pro tento účel poskytl Z. N., nejméně v
osmnácti případech, z nichž pět bylo policejním orgánem procesně
zadokumentováno, ve dnech 29. 5. 2019, 1. 6. 2019, 7. 6. 2019 až 8. 6. 2019,
15. 6. 2019 a 20. 6. 2019,
- v období od 6. 7. 2019 do 22. 9. 2019, a dne 26. 10. 2019 nejméně v
sedmnácti případech v rekreační chatě ev. č. XY v katastrálním území XY
na parc. č. XY,
- dne 4. 10. 2019 v jednom případě v zahrádkářské kolonii v prostorách
mobilního domu umístěného na parcele č. XY v obci XY u XY,
- dne 8. 10. 2019 v jednom případě v bytě na adrese XY ve XY
- ve dnech 27. 9. 2019, 27. 10. 2019 a 29. 10. 2019 ve třech případech
na adrese XY,
- od 2. 11. 2019 do 4. 11. 2019 minimálně v jednom případě v chatě ev.
č. XY v obci XY,
- naposledy dne 16. 11. 2019 v době od 01:00 hod. do 10:14 hod. v
rekreační chatě ev. č. XY v katastrálním území XY na parc. č. XY, kdy
společně se Z. N. provedli pouze extrakci pseudoefedrinu v množství 1.265
gramů, s nímž byli na cestě z uvedené chaty do XY společně zadrženi policií
ve vozidle Citroen Xsara Picasso, registrační značky XY, užívaném L. S.,
přičemž z uvedeného množství pseudoefedrinu lze reálně vyrobit minimální
množství 834,481 gramů metamfetaminu,
a popsaným jednáním se ve shora uvedených 41 případech přímo podílel na výrobě
minimálního celkového množství 8.855 gramů metamfetaminu a v posledním případě
na jednání přímo směřujícím k výrobě dalšího množství 834,481 gramů
metamfetaminu,
kdy z celkového množství vyprodukovaného metamfetaminu větší část odevzdával
J. K. za účelem další distribuce, blíže nezjištěnou poměrnou část Z. N.
ve výši nejméně 5% z vyrobeného množství metamfetaminu a blíže nezjištěnou
poměrnou část ve výši nejméně 5% z vyrobeného množství metamfetaminu si
ponechával pro vlastní potřebu za účelem distribuce užšímu okruhu vlastních
odběratelů, kdy takto předal metamfetamin zejména níže jmenovaným osobám
minimálně v níže uvedeném rozsahu:
L. H., dříve K., v blíže nezjištěném množství za účelem vlastní spotřeby i
další distribuce,
Z. Z., nar. XY, nejméně od jara roku 2018 po dobu jednoho roku především v
místě bydliště L. S. v XY na ul. XY v četnosti nejméně jednou týdně
minimálně 0,2 gramů za sjednanou cenu 500 Kč, celkově tedy minimální množství
10,4 gramů,
Z. V., nar. XY, zvanému J., od počátku roku 2019 do měsíce října 2019 na
různých místech Olomouckého kraje v blíže nezjištěném počtu případů vždy v
rozsahu minimálně jedné uživatelské dávky zdarma nebo jako protislužbu celkově
blíže nezjištěné množství,
Z. K., nar. XY, v období měsíců listopadu a prosince 2018 v XY ve svém bytě
na ul. XY nejméně ve dvaceti případech zdarma vždy jednu uživatelskou dávku
aplikovanou nosem, celkově blíže nezjištěné množství,
B. U., nar. XY, v období od léta roku 2019 do počátku měsíce listopadu 2019 ve
svém bytě v XY na ul. XY, poprvé v dávce 1 gram za 1.000 Kč, následně v
dávkách od dvou do čtyř gramů v četnosti jednou za dva týdny, a ve dvou
případech jako protislužbu za opravu vozidla nezjištěné množství, celkově tedy
nejméně v osmi případech minimální množství 15 gramů,
J. P., nar. XY, zvanému Č., po dobu minimálně jednoho roku do listopadu 2019
ve XY v přesně nezjištěném počtu případů v dávkách od jednoho do osmi gramů
za sjednanou cenu 1.000 Kč za gram celkové minimální množství 30 gramů a v
jednom případě jednorázově minimálně 15 gramů,
M. M., nar. XY, v období minimálně od dubna 2019 do října 2019 opakovaně v
blíže nezjištěném celkovém množství,
a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J.,
J. K., L. H., dříve K., Z. N., P. Š., osobně přispěl k výrobě psychotropní
látky metamfetamin v minimálním množství 8.855 gramů, jehož prodejem za
sjednanou cenu 1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu
jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení
7.723.429 Kč, přičemž věděl, že na trestné činnosti určeným způsobem
participují další osoby, a jednal tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného
prospěch převyšující částku 1.000.000 Kč,
L. H., dříve K., vědomě materiálně i fakticky zajišťovala proces výroby a
následné distribuce metamfetaminu minimálně tím, že
- od V. J. v prostorách jeho podnikatelské provozovny na adrese XY
opakovaně nakupovala pro L. S. chemikálie potřebné pro nelegální výrobu
metamfetaminu tzv. českou cestou, s vědomím, že jím budou tímto způsobem
použity, a to konkrétně dne 19. 6. 2019 za finanční částku 2.000 Kč jód v
množství 1.000 gramů, za finanční částku 400 Kč jeden litr kyseliny
chlorovodíkové způsobilé k výrobě 2.016 gramů metamfetaminu a dva litry
kyseliny fosforečné, způsobilé k výrobě 3.929 gramů metamfetaminu a dne 21. 6.
2019 za finanční částku 4.000 Kč jód v množství 2.000 gramů, přičemž množství
3.000 gramů jódu, je způsobilé k výrobě až 2.209 gramů metamfetaminu,
- přebírala od L. S. část vyrobeného metamfetaminu v blíže
nezjištěném množství, který následně zčásti užívala pro vlastní potřebu a
zčásti distribuovala užšímu okruhu svých odběratelů v níže uvedeném rozsahu,
minimálně
Z. Z., nar. XY, v letních měsících roku 2019 na různých místech města XY
zdarma nejméně v osmi případech vždy jednu uživatelskou dávku tzv. čáru,
Z. V., nar. XY, zvanému J., od počátku roku 2019 do měsíce října 2019 na
různých místech Olomouckého kraje v blíže nezjištěném počtu případů zdarma v
rozsahu minimálně jedné uživatelské dávky, v celkově nezjištěném množství,
P. Š., nar. XY, v blíže nezjištěné době roku 2019 na různých místech v XY ve
dvou případech vždy jednu uživatelskou dávku, jednou za částku 200 Kč a jednou
zdarma, celkově tedy minimálně 0,2 gramy,
J. T., nar. XY, minimálně od počátku měsíce července roku 2019 do měsíce
září 2019, na různých místech města XY zdarma nejméně jednou týdně jednu
uživatelskou dávku, v celkově nezjištěném množství,
D. M., nar. XY, od konce roku 2018 nejpozději do 16. 11. 2019, na různých
místech města XY nejméně ve dvanácti případech, v dávkách po 0,5 gramech v
hodnotě 500 Kč, celkem tedy minimální množství 6 gramů,
a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J.,
L. S., J. K., Z. N., P. Š., osobně přispěla k výrobě psychotropní látky
metamfetamin v minimálním množství 2.016 gramů, jehož prodejem za sjednanou
cenu 1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu jednoho
kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení 1.742.833
Kč, přičemž věděla, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další
osoby, a jednala tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch převyšující
částku 1.000.000 Kč,
Z. N., vědomě materiálně i fakticky zajišťoval proces výroby a následné
distribuce metamfetaminu tím, že společně s L. S. v dosud nezjištěném počtu
případů odebíral od V. J. chemikálie a věci potřebné a určené k nelegální
výrobě metamfetaminu, minimálně dne 21. 12. 2018 chemikálie zřejmě červený
fosfor, jód, hydroxid sodný v nezjištěném množství,
minimálně
dále L. S. nabídl a poskytl prostory k nelegální výrobě metamfetaminu, kde
pak společně s ním metamfetamin vyráběl v jednotlivých případech, v níže
uvedeném období, a to
- od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 11. 1. 2019 do 20. 6. 2019
poskytl prostory provozovny společnosti C., IČ: XY na adresním místě XY,
část XY, kde společně vyráběli metamfetamin nejméně v osmnácti případech, z
nichž pět bylo policejním orgánem procesně zadokumentováno, ve dnech 29. 5.
2019, 1. 6. 2019, 7. 6. 2019 až 8. 6. 2019, 15. 6. 2019 a 20. 6. 2019,
- v období od 6. 7. 2019 do 22. 9. 2019, a dne 26. 10. 2019 poskytl
prostory rekreační chaty ev. č. XY v katastrálním území XY na parc. č. XY,
kde společně vyráběli metamfetamin nejméně v sedmnácti případech,
dále společně s L. S. vyráběl metamfetamin i na dalších místech, a to
- dne 4. 10. 2019 v jednom případě v zahrádkářské kolonii v prostorách
mobilního domu umístěného na parcele č. XY v obci XY u XY,
- dne 8. 10. 2019 v jednom případě v bytě na adrese XY ve XY,
- ve dnech 27. 9. 2019, 27. 10. 2019 a 29. 10. 2019 ve třech případech
na adrese XY,
- od 2. 11. 2019 do 4. 11. 2019 minimálně v jednom případě v chatě ev.
č. XY v obci XY,
- naposledy dne 16. 11. 2019 v době od 01:00 hod. do 10:14 hod. v
rekreační chatě ev. č. XY v katastrálním území Xy na parc. č. XY, kdy
společně s L. S. provedli pouze extrakci pseudoefedrinu v množství 1.265
gramů, s nímž byli na cestě z uvedené chaty do XY společně zadrženi policií
ve vozidle Citroen Xsara Picasso, registrační značky XY, užívaném L. S.,
přičemž z uvedeného množství pseudoefedrinu lze reálně vyrobit minimální
množství 834,481 gramů metamfetaminu,
a popsaným jednáním se ve shora uvedených 41 případech přímo podílel na výrobě
minimálního celkového množství 8.855 gramů metamfetaminu a v posledním případě
na jednání přímo směřujícím k výrobě dalšího množství 834,481 gramů
metamfetaminu,
kdy z celkového množství vyprodukovaného metamfetaminu si blíže nezjištěnou
poměrnou část minimálně ve výši 5% z vyrobeného množství metamfetaminu
ponechával pro vlastní potřebu za účelem distribuce užšímu okruhu vlastních
odběratelů, kdy takto předal metamfetamin zejména níže jmenovaným osobám
minimálně v níže uvedeném rozsahu:
D. S., nar. XY v období od roku 2018 nejpozději do 16. 11. 2019 ve XY,
nebo v XY nejméně v deseti případech zdarma vždy jednu uživatelskou dávku, v
celkově nezjištěném množství,
A. S., nar. XY v období od blíže nezjištěné doby roku 2016 do dubna roku
2019 ve XY v četnosti minimálně jednou měsíčně vždy v rozsahu jedné
uživatelské dávky zdarma, v celkově blíže nezjištěném množství,
a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J.,
L. S., L. H., dříve K., J. K., P. Š., osobně přispěl k výrobě psychotropní
látky metamfetamin v minimálním množství 8.855 gramů, jehož prodejem za
sjednanou cenu 1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu
jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení
7.723.429 Kč, přičemž věděl, že na trestné činnosti určeným způsobem
participují další osoby, a jednal tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného
prospěch převyšující částku 1.000.000 Kč,
J. K., organizoval, financoval, personálně i materiálně zajišťoval výrobu a
následnou distribuci metamfetaminu zejména tím způsobem, že
- sjednal za účelem výroby metamfetaminu L. S., který následně dle jeho
objednávky metamfetamin vyráběl ve shora uvedeném množství společně se Z. N.,
- opatřoval minimálně část chemikálií a věcí pro výrobu metamfetaminu
tzv. českou cestou, a to osobně, případně prostřednictvím P. Š., konkrétně dne
1. 3. 2019 ve spol. L., IČO: XY, na adrese XY, laboratorní baňku o objemu
6.000 ml, 2. 11. 2019 kyselinu fosforečnou, kterou L. S. předal společně s
P. Š. u prodejny XY v XY, 3. 11. 2019 3 litry kyseliny chlorovodíkové a
dne 4. 11. 2019 laboratorní baňku s plochým dnem se zábrusem, které L. S.
zavezl do obce XY, nacházející se nedaleko místa tehdejší výroby metamfetaminu
v chatě ev. č. XY v obci XY,
- opakovaně, společně s P. Š., opatřil L. S. léčiva s obsahem
prekurzoru pseudoefedrinu od minimálně dvou různých dodavatelů, z toho nejméně
ve dvou případech na neznámém místě v Polské republice a dále v
Moravskoslezském kraji, v městech XY, XY a obci XY, kdy v období od 29. 3.
2019 do 14. 11. 2019 vykonal za tímto účelem celkem nejméně 4 cest, konkrétně
nejméně v sedmi případech do obce XY, v sedmi případech do města XY a v
deseti případech do města XY, kde skutečně odebral léčiva v minimálně 20ti
případech pro výrobu metamfetaminu za finanční částky pohybující se ve výši
80.000 Kč, 100.000 Kč až 120.000 Kč, a dále v rámci těchto cest nejméně ve dvou
případech odebral od polského občana jménem A. pokaždé minimální množství 600
gramů metamfetaminu v podobě velkých krystalů za účelem další distribuce,
přičemž opatřený metamfetamin i část léčiv pro jeho výrobu uschovával následně
v bytě P. Š., případně v hotelu XY v XY,
- uschovával v bytě P. Š. část opatřených léčiv a chemikálií pro
výrobu metamfetaminu do doby jejich předání L. S., dále v jednom případě
přinesl do bytu P. Š. batoh s léčivy určenými pro výrobu metamfetaminu, aby
je zbavil obalů
- uděloval pokyny P. Š. k odvozu L. S. na místa nebo z míst
výroby metamfetaminu,
- po uskutečnění každé výroby přebíral od L. S. větší část vyrobeného
metamfetaminu, jehož část následně nejméně dvakrát měsíčně uschovával v bytě
P. Š. v trezoru či plastových dózách, a to minimálně v období od března do
června 2019 v množství 200 gramů měsíčně, v období od července 2019 do září
2019 v množství 1,5 kilogramu měsíčně, v měsíci říjnu 2019 v množství 2 kg a v
měsíci listopadu minimálně ve výši 0,75 kg a část uschovával v hotelu XY v
XY,
- uděloval P. Š. pokyny k dalšímu nakládání s uschovaným
metamfetaminem, především k rozvážení a balení na požadované dávky za účelem
jeho následné distribuce, takto připravené dávky prodával za cenu 1.000 Kč za
jeden gram sám nebo prostřednictvím P. Š. dalším osobám za účelem spotřeby
nebo dalšího prodeje, kdy takto předal metamfetamin zejména níže jmenovaným
osobám v níže uvedeném rozsahu:
P. Z., nar. XY, nejméně po dobu roku a půl do měsíce listopadu 2019 na
různých místech v XY, části XY, v četnosti nejméně dvakrát měsíčně z toho
prvních 6 měsíců v minimálním množství 2 gramů a poslední rok v minimálním
množství 5 gramů za sjednanou cenu, celkově tedy minimální množství 144 gramů,
Z. K., nar. XY, nejméně po dobu šesti měsíců roku 2019 do okamžiku společného
zadržení, z toho tři měsíce v četnosti nejméně jednou týdně v minimálním
množství 1 gramu a tři měsíce v četnosti nejméně jednou týdně v minimálním
množství 5 gramů za sjednanou cenu 1.000 Kč za jeden gram, celkově tedy
minimální množství 72 gramů, přičemž při poslední předávce sáčku s množstvím
18,881 gramů metamfetaminu byli dne 16. 11. 2019 ve 13:29 hod. společně
zadrženi v XY na ul. XY,
blíže nezjištěné osobě nazývané J. v období od března roku 2019 do listopadu
2019 na benzinové čerpací stanici MOL ve XY na ul. XY nejméně ve dvou
případech vždy v množství 50 gramů, celkem tedy minimálně 100 gramů,
P. Š., nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 na
benzinové čerpací stanici MOL na ul. XY v XY, a v místě tehdejšího bydliště
P. Š. na adrese XY osobně v blíže nezjištěném počtu případů a ve dvou
případech prostřednictvím P. Š. vždy v dávkách na jedno užití,
L. Š., nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v jeho
bydlišti v XY v blíže nezjištěném počtu případů, nejméně však 10 gramů,
V. R., nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v
restauraci XY v XY v nezjištěném počtu případů v jednorázovém množství od
50ti do 80ti gramů minimální celkové množství 130 gramů,
J. B., nar. XY, v období od února roku 2019 do měsíce září 2019 na různých
místech v XY a u motorestu XY na adrese XY opakovaně v nezjištěném počtu
případů a množství,
P. Š., nar. XY, v období od září roku 2019 do 14. 11. 2019 na různých místech
v XY opakovaně v nezjištěném počtu případů a množství,
L. G., nar. XY, od září roku 2019 do 14. 11. 2019 na různých místech v XY
opakovaně v nezjištěném počtu případů a množství,
V. S., nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v baru
XY v XY nejméně v pěti případech vždy množství 10 gramů, tedy minimální
celkové množství 50 gramů,
R. K., nar. XY, v období od května roku 2019 do měsíce listopadu 2019 v XY
na benzinové čerpací stanici MOL na ul. XY osobně v blíže nezjištěném počtu
případu a množství, případně prostřednictvím P. Š. v jeho bytě na ul. XY
v minimálním množství 10 gramů,
dále pro jiného přechovával omamnou látku kokain, a to v jednom případě v létě
roku 2019 v bytě P. Š. v množství 20 gramů a následně po blíže nezjištěnou
dobu do svého zadržení dne 16. 11. 2019 v místě svého posledního bydliště v
rodinném domě na adrese XY v celkovém množství 99,626 gramů a ve vozidle Audi
A6, registrační značky XY, v celkovém množství 10,657 gramů, dále psychotropní
látku metamfetamin v celkovém množství 43,337 gramů, dvě tablety extáze (MDMA)
a čtyři litry kyseliny o-fosforečné, určené k nelegální výrobě metamfetaminu,
a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami V. J.,
L. S., L. H., dříve K., Z. N., P. Š., prokazatelně přispěl ve shora
uvedených dnech zmíněných shora u L. S. a Z. N. k výrobě minimálního
celkového množství 8.855 gramů metamfetaminu, jehož prodejem za sjednanou cenu
1.000 Kč za gram bylo možno při započtení nákladů na výrobu jednoho kilogramu
drogy získat čistý výnos v minimální výši po zaokrouhlení 7.723.429 Kč, přičemž
věděl, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, a
jednal tak v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch převyšující částku
1.000.000 Kč a k distribuci dalšího minimálního množství 1.200 gramů
metamfetaminu odebraného od polského dodavatele,
P. Š., se vědomě podílel na procesu výroby a následné distribuce metamfetaminu
organizované a financované J. K. s vědomím, že se na této činnosti podílí
další osoby, a to tím způsobem, že na žádost a podle pokynů J. K. zejména
- v místě svého bydliště v XY v bytě č. 29 ve druhém patře domu č. XY
na ulici XY přechovával pro účely nelegální výroby předměty určené k výrobě
metamfetaminu, a to jednak minimálně ve dvou případech léčiva s obsahem
pseudoefedrinu uschované v krabicích od pracího prášku o obsahu 5 kg, v jednom
případě pak stejné množství i v bytě své matky v obci XY, dále ve dvou
případech dvě plastové lahve s kyselinou fosforečnou,
- v místě svého bydliště přechovával metamfetamin, který mu do uvedeného
bytu nejméně dvakrát měsíčně osobně nosil J. K. v trezoru či plastových
dózách, a to v období od března do června 2019 v množství 200 gramů měsíčně, v
období od července 2019 do doby zadržení v množství 1,5 kilogramu měsíčně,
přičemž mu bylo známo, že pervitin pro J. K. vyrábí L. S. se Z. N.,
- nejméně ve čtyřech případech na žádost J. K. převážel L. S. do
míst, nebo z míst výroby metamfetaminu,
- pomáhal J. K. opatřovat předměty určené pro výrobu metamfetaminu,
kdy na jeho pokyn nejméně ve dvou případech v obci XY v prodejně společnosti
L., IČO: XY, na adrese XY zakoupil laboratorní baňky a pomocné chemikálie
potřebné k výrobě metamfetaminu, konkrétně dne 1. 3. 2019 laboratorní baňku o
objemu 6.000 ml, 2. 11. 2019 předal společně s J. K. L. S. kyselinu
fosforečnou, u prodejny XY v XY,
- pomáhal J. K. opatřovat léčiva pro výrobu metamfetaminu tím
způsobem, že s ním v období od 21. 8. 2019 do 24. 9. 2019 vykonal nejméně 10
cest za účelem nákupu těchto léčiv do Moravskoslezského kraje, do měst XY,
XY a obce XY, a další dvě cesty na neznámé místo do Polské republiky, kde
J. K. odebíral léčiva vždy v množství způsobilém k výrobě 1.000 gramů
metamfetaminu za finanční částky 80.000 Kč, 100.000 až 120.000 Kč od celkem
dvou dodavatelů, dále v rámci těchto cest nejméně ve dvou případech přepravoval
a následně ve svém bytě uschovával pokaždé minimální množství 600 gramů
metamfetaminu, odebrané J. K. od polského občana jménem A.,
- v jednom případě ve svém bytě na žádost J. K. vyloupával z blistrů
léčiva s obsahem pseudoefedrinu pro účely výroby metamfetaminu, které opatřil
J. K.,
- rozvažoval přechovávaný pervitin na dávky požadované J. K. a také
tuto látku následně distribuoval jednak společně s obžalovaným J. K. shora
jmenovaným osobám v uvedeném rozsahu a jednak sám úzkému okruhu známých
uživatelů na Olomoucku a Litovelsku, kdy takto poskytl metamfetamin zejména
níže jmenovaným osobám v níže uvedeném rozsahu:
O. K., nar. XY, v letním období roku 2019 v XY v celkem dvou případech
zdarma vždy jednu uživatelskou dávku, celkově tedy minimální množství 0,2 gramů,
L. P., nar. XY, v letním období roku 2019 v XY v celkem deseti případech
zdarma vždy jednu uživatelskou dávku, celkově tedy minimální množství 1 gramu,
J. S., nar. XY v září a říjnu roku 2019 v XY v celkem dvou případech zdarma
vždy jednu uživatelskou dávku, celkově tedy minimální množství 0,2 gramů,
a dále v jednom případě v létě roku 2019 vědomě přechovával ve svém bytě po
přechodnou dobu pro J. K. 20 gramů omamné látky kokain,
a popsaným společným jednáním vyznačujícím se dělbou činností s osobami J. K.,
L. S., Z. N., přispěl k výrobě drogy metamfetamin v minimálním celkovém
množství 21.000 gramů, i jejímu následnému prodeji na černém trhu za sjednanou
cenu 1.000 Kč za jeden gram, čímž byl schopen při započtení nákladů na
výrobu jednoho kilogramu drogy získat čistý výnos v minimální výši 18.
344.481,-Kč, a jednal tedy v úmyslu získat společně (pro sebe a jiného)
prospěch převyšující částku 10.000.000,- Kč,
2)
V. J.
minimálně v období od blíže nezjištěného měsíce roku 2010 do 16. 11. 2019, jako
fyzická osoba podnikající pod IČ: XY a obchodním jménem A. – R., jehož
předmětem podnikání bylo mj. nakládání s nebezpečnými odpady, zejména v
prostorách své podnikatelské provozovny umístěné na adrese XY dlouhodobě
přispíval k nelegální výrobě metamfetaminu tím, že v blíže neustanoveném počtu
případů a v přesně nezjištěném množství zejména způsobem popsaným v bodě 1)
opatřoval soubor chemikálií i varné laboratorní sklo, které následně s vědomím,
že budou zneužity k nelegální výrobě metamfetaminu, tzv. českou cestou, ale i
jinými chemickými procesy, zejména nitrostyrenovou syntézou, prodal minimálně
níže uvedené množství chemických látek určených k výrobě metamfetaminu nejméně
níže jmenovaným osobám:
v prostorách své podnikatelské provozovny umístěné na adrese XY,
I. I., nar. XY, osobně dne 15. 5. 2019 celkem 116 gramů jódu za 232 Kč a
kyselinu fosforečnou za 140 Kč,
D. S., nar. XY, osobně, dne 8. 6. 2019 nezjištěné množství červeného fosforu
za 100 Kč a ve dnech 1. 7. 2019 a 2. 7. 2019 nezjištěné chemikálie,
J. P., nar. XY, osobně, v blíže neurčeném časovém období od roku 2014 do roku
2015 červený fosfor, jód, hydroxid sodný, laboratorní sklo v nezjištěném
množství, ve dnech 13. 4. 2019 a 15. 4. 2019 celkem 100 gramů jódu za 200 Kč a
22 gramů červeného fosforu, dne 1. 5. 2019 J. P. a D. M. 10 kilogramů
hydroxidu sodného za 800 Kč, dne 13. 5. 2019 J. P., celkem 20 gramů jódu za 40
Kč, 10 gramů fosforu za 50 Kč, 200 ml kyseliny fosforečné za 60 Kč,
D. M., nar. XY osobně v měsíci květnu roku 2019 celkem 2 kilogramy jodu a ve
dvou případech kyselinu fosforečnou v nezjištěném množství,
T. R., nar. XY osobně dne 23. 4. 2019 1l kyseliny chlorovodíkové za 40 Kč,
dne 7. 5. 2019, celkem 10 kg hydroxidu sodného, nezjištěné množství toluenu,
200 gramů jódu celkem za 1.200 Kč, dne 20. 6. 2019 10 litrů toluenu ve dvou
kanystrech o obsahu 5l za cenu 550 Kč, 2,5 kg jódu v ceně 1 kg za 2.000 Kč, 1l
kyseliny chlorovodíkové a 0,5 l kyseliny fosforečné,
J. H., nar. XY osobně, celkem 1 kilogram jodidu draselného, 1 litr kyseliny
orthofosforečné a 1 litr kyseliny chlorovodíkové, vše za 1002 Kč,
M. P., nar. XY, dne 4. 9. 1990 a dne 22. 6. 2019, celkem 0,5 kg jódu za
1.000 Kč a laboratorní baňku s kulatým dnem o objemu 250 ml za 165 Kč,
P. N., nar. XY, osobně, dne 12. 4. 2019, celkem 2 kg jódu za 4.000 Kč,
laboratorní baňku o obsahu 250 ml se zábrusem, nezjištěné množství hydroxidu
sodného a lakmusové papírky k měření ph, dne 16. 4. 2019 celkem 500 gramů
fosforu, 3l nezjištěné tekutiny za 2.000 Kč, dne 28. 5. 2019 celkem 2 kg jódu
ve formě prášku za 4.000 Kč a 0,5 kg hydroxidu sodného,
O. W., nar. XY, osobně, v blíže neurčeném období od roku 2010 do roku 2015 v
nezjištěném množství kyselinu fosforečnou, minimálně 7,5 kilogramů jódu za cenu
1.500 Kč za kilogram, nejméně 3 kilogramy červeného fosforu za cenu 2.500 Kč za
kilogram, dne 25. 10. 2019 2 litry kyseliny fosforečné za 150 Kč a laboratorní
sklo,
D. N., nar. XY, osobně dne 18. 4. 2019 laboratorní sklo v hodnotě 4.500 Kč,
L. V., nar. XY, zemř. 12. 2. 2020, osobně, v přesně nezjištěném období
minimálně od 27. 2. 2019 do 12. 9. 2019, chemikálie potřebné k výrobě
metamfetaminu nitrostyrenovou syntézou a také "českou cestou" zejména
tetrahydroboritan sodný v množství nejméně 411,7 gramů, 296 gramů červeného
fosforu, nitroethan v množství nejméně 819,8 gramů, nitrostyren v množství
nejméně 847,4 gramů, hliník v množství nejméně 350,4 gramů, methylamin
hydrochlorid v množství nejméně 968,8 gramů, přičemž tyto látky byly zajištěny
v rámci domovní prohlídky realizované v trestní věci vedené PČR MŘ Brno pod. č.
j. KRBB-157358/TČ-2019-060273 dne 12. 12. 2019 v místě bydliště L. V., v bytě
na adrese XY v XY,
po předchozí emailové komunikaci prostřednictvím České pošty s.p. zaslal na
dobírku
A. K., nar. XY na adresu XY
dne 21. 5. 2018 3 kilogramy jódu a 3 kilogramy fosforu za částku 13.500 Kč,
dne 17. 7. 2018 1 kilogram jódu za částku 2.000 Kč,
dne 23. 11. 2018 1,5 kilogramu jódu za částku 3.000 Kč,
dne 19. 6. 2019 3 kilogramy jódu za částku 6.000 Kč,
M. S., nar. XY resp. J. F. V., nar. XY na adresu XY
dne 10. 11. 2017 1 kilogram jódu a 1 kilogram fosforu za 4.500 Kč,
dne 3. 1. 2018 1 kilogram jódu, 1 litr kyseliny orthofosforečné a 0,5 kilogramu
fosforu, přičemž tato zásilka nebyla vyzvednuta,
celkem tedy minimálně 8.328 gramů červeného fosforu, způsobilého k výrobě až
25.313 gramů metamfetaminu, 27.436 gramů jódu, způsobilého k výrobě až 20.203
gramů metamfetaminu a 4.700 ml kyseliny fosforečné způsobilé k výrobě až 9.233
gramů metamfetaminu za použití odpovídajícího množství prekurzorů a ostatních
chemických látek,
a dále odběratelům chemikálií poskytoval relevantní odborné rady ohledně
chemicko-technologického postupu při výrobě metamfetaminu českou cestou i
nitrostyrenovou syntézou za účelem dosažení maximální úspěšnosti výroby,
a popsaným jednáním bezprostředně přispěl k výrobě psychotropní látky
metamfetamin v minimálním dalším množství 25.313 gramů, nad rámec množství
uvedeného v bodě 1),
přičemž všichni jmenovaní obžalovaní si byli vědomi, že popsaným způsobem
protiprávně nakládají
s drogou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, který je uveden v příloze
č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako
psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
obžalovaný J. K. dále s drogou kokain, který je uveden v příloze č. 1
Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako omamná látka
zařazená do seznamu podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
neboť tak činili v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s
omamnými a psychotropními látkami zákonem č. 167/1998 Sb. o návykových látkách
a o změně některých zákonů, když nebyli držiteli příslušného zákonného povolení
k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky,
nebyla jim vydána zákonná licence k této činnosti,
s látkami efedrin a pseudoefedrin a dalšími chemickými látkami, které jsou
prekurzory drog ve smyslu § 1 písm. a) zák. č. 272/2013 Sb., o prekurzorech
drog, které jsou uvedeny jako látky uvedené v příloze I k Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, v kategorii 1,2 nebo 3 cit. Nařízení a
Nařízení vlády (ES) č. 111/2005,
neboť tak činili v rozporu s podmínkami stanovenými pro legální nakládání s
prekurzory drog stanovenými zákonem č. 272/2013 Sb., když nebyli držiteli
zákonné licence, zvláštní licence ani registrace k nakládání s těmito látkami,
Za to byli odsouzeni:
obviněný V. J. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 9 (devíti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst.
2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66
odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí části majetku
blíže specifikovaného na str. 13 výroku rozsudku. Podle § 70 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na
str. 13 výroku rozsudku. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému
uložen též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání i zaměstnání v
oboru nakládání s chemickými látkami a jejich prodej na dobu 5 let,
obviněný L. S. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 66 odst. 1, 3 tr.
zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí části majetku blíže
specifikovaného na str. 13 výroku rozsudku. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na
str. 14 výroku rozsudku,
obviněná L. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, blíže
specifikovaných na str. 14 výroku rozsudku.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech u obviněných Z. N., J. K.
a P. Š.
2. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění V. J., L. S.,
L. H. a J. K., rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 2. 3. 2022,
sp. zn. 3 To 80/2021, tak, že:
I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu
odvolání obviněného V. J. zrušil ohledně tohoto obviněného částečně ve
výroku, jímž mu byl uložen trest propadnutí části majetku.
II. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných L. S., L. H. a J. K. jako
nedůvodná zamítl.
III. Jinak ponechal napadený rozsudek bez změn.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu
prvního stupně podali obvinění L. H., L. S. a V. J. prostřednictvím svých
obhájců dovolání.
4. Obviněná L. H. své dovolání směřující proti výroku o vině, výroku o
trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci ve vztahu k její osobě, opřela o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31.
12. 2021), když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo
rozhodnuto o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
5. Pokud jde o výrok o vině, má za to, že obě citovaná rozhodnutí spočívají na
nesprávném hmotně právním posouzení (nesprávném hodnocení otázky protiprávního
jednání a otázky zavinění), závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním nesouladu
s vykonanými skutkovými zjištěními a z odůvodnění jejich rozhodnutí neplyne
vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními
závěry.
6. Uvedla, že jednáním blíže popsaným v odsuzujícím rozsudku je spoluobviněným
mj. kladeno za vinu, že přispěli k výrobě drogy metamfetamin v minimálním
celkovém množství 21.000 gramů a k jejímu následnému prodeji na černém trhu s
čistým výnosem v minimální výši 18.344.481 Kč, přičemž jednali v úmyslu získat
společně (pro sebe a jiného) prospěch převyšující částku 10.000.000 Kč.
7. Obviněná se na této trestné činnosti měla podílet tím, že jednak opakovaně
pro L. S. nakupovala u V. J. prekurzory pro výrobu pervitinu (zejména nákup
jódu v celkovém množství 3.000 g, jeden litr kyseliny chlorovodíkové, dva litry
kyseliny fosforečné), přičemž dle rozsudku je množství 3.000 gramů jódu
způsobilé k výrobě až 2.209 gramů metamfetaminu, a jednak, že vyrobený pervitin
distribuovala koncovým uživatelům. Podle obviněné nicméně jednání kladené jí za
vinu nebylo v průběhu řízení spolehlivě prokázáno. K tomu uvedla, že soud
prvního stupně na straně jedné tvrdí, že měla participovat na činnosti
organizované zločinecké skupiny, která se podílela na rozsáhlé trestné činnosti
v relativně delším časovém úseku, fakticky ale dospívá k závěru, že svým
jednáním měla přispět k výrobě pouze asi 10 % celkového množství vyrobeného
pervitinu.
8. Přestože si je vědoma toho, že byly realizovány záznamy prostorových
odposlechů a telefonních hovorů, které jako důkaz byly provedeny v hlavním
líčení, popírá, že by došlo k nákupům tzv. prekurzoru u obviněného J. tak,
jak jsou v rozsudku popsány. Ani zachycená komunikace mezi ní a V. J. není
přesvědčivým důkazem, který by prokazoval její účast na vytýkané trestné
činnosti ostatních obviněných. Záznamy jsou často nesrozumitelné, a provedený
písemný přepis, jehož správnost zpochybňuje, důkazem není. Pokud z
telefonického hovoru mezi ní a obviněným J. ze dne 21. 6. 2019 mělo plynout,
že dne 19. 6. 2019 u něj zakoupila 2 kg jódu, ze záznamu není rozeznatelný
hovor o tom, že by došlo k jeho prodeji. Ačkoliv v tomto případě měla být
aplikována zásada in dubio pro reo, soudy tuto skutečnost vyhodnotily v její
neprospěch.
9. Ani z ostatních provedených důkazů nelze dovodit jakoukoliv její další
aktivní účast na výrobě pervitinu nebo na činnosti organizované skupiny. V
rámci posuzování její viny měl být především zohledněn rozsah její trestné
činnosti a tento promítnut do uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody,
když rozdíly mezi tresty uloženými ostatním spoluobviněným, kteří měli hlavní
podíl na výrobě uvedeného množství pervitinu, jsou zcela minimální. Pokud soudy
při výši uloženého trestu nevycházely z podílu její viny, jsou jejich závěry v
extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, úvahami při hodnocení
důkazů a právními závěry.
10. Nikdy nezpochybňovala, že byla v blízkém kontaktu se spoluobviněným L. S.,
s nímž měla osobní vztah. Tento vztah ale nebyl založen na pomoci při výrobě
psychotropních látek. Zdůraznila, že sama neznala postup výroby drogy ani se
této nikdy neúčastnila, byla pouze jeho životní partnerkou. Navíc neměla z
údajné trestné činnosti žádný prospěch.
11. Poukázala též na procesní pochybení, kdy byla stíhána i pro údajnou účast
na výrobě 500 g omamných a psychotropních látek v obci XY, která měla
proběhnout dne 14. 11. 2019. Pro tento skutek však nebylo zahájeno trestní
stíhání, když v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 17. 11. 2019 tento
skutek nebyl kladen za vinu ani jí, ani obviněnému S. Došlo tedy k porušení
trestního řádu, neboť obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo
zahájeno trestní stíhání a soud pak může rozhodovat jen o skutku, který je
uveden v žalobním návrhu. O skutečnosti, že se měla dopustit i tohoto útoku se
přitom poprvé dověděla až z podané obžaloby. Vypuštění tohoto skutku, který je
tak v tomto trestním řízení procesně nepoužitelný a z toho vyplývající vliv na
posouzení její viny, nicméně není z obou rozhodnutí zjistitelný.
12. Rovněž upozornila, že pokud měla participovat na distribuci poměrně
značného množství pervitinu Z. Z., Z. V., P. Š., J. T. a D. M., pro
takový závěr nebyly provedeny potřebné důkazy. Nebylo ani prokázáno, že by k
takové distribuci skutečně došlo, resp. že by k ní došlo v uváděném rozsahu. Ke
zjištění přesného množství údajně předaného pervitinu došlo toliko u svědka P.
Š. a D. M., jimž měla celkem předat 6,2 g vyrobeného pervitinu. I kdyby
distribuce drog byla nade vši pochybnost prokázána v uvedeném rozsahu, pak si
nelze představit, že by její činnost v takovém rozsahu k čemukoliv v rámci
organizované zločinecké skupiny přispěla. Dosažený finanční výnos z takové
distribuce byl zcela minimální, není např. ani tvrzeno nebo prokázáno, že by za
distribuci pervitinu komukoliv z ostatních spoluobviněných platila tak, aby od
něj získala drogy pro další distribuci.
13. Jestliže rozsudek nalézacího soudu tvrdí, že její podíl na činnosti
organizované zločinecké skupiny byl zásadní, a proto jí byl uložen trest odnětí
svobody v trvání devíti let, pak popisovaný vliv prokázán nebyl. Pokud by její
podíl měl být zásadní, muselo jí být prokázáno její přímé zapojení do činnosti
organizované skupiny a měla by za svou činnost získat podstatný majetkový
prospěch. Nic z toho ale prokázáno nebylo. Odvolací soud měl proto vyhodnotit,
zda provedené dokazování v této trestní věci odpovídá závěrům uvedeným v
napadeném rozsudku. Pečlivě mělo být zváženo, jaký byl její skutečný podíl na
údajné trestné činnosti a jakou měrou měla přispět k vytýkané trestné činnosti.
I pokud odvolací soud došel k závěru o její vině, mělo by být zváženo, zda není
na místě zmírnit použitou právní kvalifikaci ve smyslu ustanovení § 283 odst. 2
tr. zákoníku.
14. Pokud jde o uložený trest odnětí svobody, nebyla respektována a dodržena
zásada diferenciace a individualizace. Ve srovnání s tresty uloženými ostatním
spoluobviněným, jej proto shledává jako zcela nepřiměřený, když jeho výše není
přezkoumatelným způsobem odůvodněna.
15. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud přezkoumal ve vztahu k její
osobě části obou napadených rozhodnutí a řízení jim předcházející a v těchto
částech je zrušil, ev. sám rozhodl o uložení trestu v rámci § 283 odst. 2 tr.
zákoníku.
16. Obviněný L. S. ve svém dovolání směřujícím proti výrokům napadeného
usnesení jeho se týkajících (výroky II. a III.), uplatnil dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), když má za to,
že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a v řízení předcházejícím napadenému
rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
17. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný po
rekapitulaci dosavadního řízení vyslovil svůj nesouhlas zejména se skutkovými
závěry týkajícími se celkového počtu případů výroby metamfetaminu a celkového
množství vyrobené drogy. Obviněný si je plně vědom, že skutkové otázky nejsou
až na výjimky předmětem přezkumu dovolacího soudu, nicméně je přesvědčen, že
dovolacímu soudu lze k přezkumu předložit otázku porušení zásady „v
pochybnostech ve prospěch obviněného“, jak tuto rozvedl ve svém odvolání a v
tomto dovolání.
18. Je přesvědčen, že provedení výpočtu množství vyrobené drogy soudem prvního
stupně porušuje zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ tak zásadním
způsobem, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou již v extrémním
rozporu s provedeným dokazováním a se zásadami vyjádřenými v § 2 odst. 5, 6 tr.
ř. Odvolací soud se nicméně následně v odůvodnění napadeného usnesení touto
otázkou konkrétněji nezabýval a omezil se toliko na odkaz na skutková zjištění
a jejich právní hodnocení soudem prvního stupně.
19. Pokud jde o údaje o minimálním množství vyrobené drogy, ani v tomto případě
nemají závěry soudu prvního stupně oporu v provedeném dokazování. Při jeho
výpočtu soud prvního stupně vycházel z údajů poskytnutých spolupracujícím
obviněným P. Š. o množství metamfetaminu, které si do jeho bydliště přinášel
J. K., když uvádí různá množství a různou četnost v měsících červenci až
listopadu 2019. Dovolatel konstatoval, že z těchto údajů nelze při stanovení
minimálního množství vyrobené drogy vycházet, neboť sám P. Š. hovoří o tom,
že celkové množství drogy nikdy nevážil. Může se tak jednat maximálně o jeho
odhad, ze kterého však nelze získat relevantní údaj o minimálním množství
vyrobené drogy. Ani v případě, že by se z údajů uvedených P. Š. dalo skutečně
vycházet, není závěr krajského soudu o minimálním množství vyrobené drogy 8.855
g správný, neboť tento soud při svých výpočtech nepostupoval důsledně v souladu
se zásadou in dubio pro reo.
20. Nelze přehlédnout, že P. Š. v hlavním líčení své výpovědi posunul mírným
způsobem v neprospěch spoluobviněných. Při důsledné aplikaci procesní zásady in
dubio pro reo by celkové množství vyrobené drogy za celé období mohlo činit
maximálně 4.500 g.
21. Jak je z uvedených výpočtů patrno, tak i v případě, že ohledně množství
drogy, které si u obviněného P. Š. uschovával obviněný J. K. bude
vycházeno z údajů z výpovědi obviněného P. Š., pak v takovém případě by měl
být údaj o minimálním množství vyrobené drogy podstatně nižší, než je uváděno v
rozsudku soudu prvního stupně. Rozdíl mezi množstvím vyrobené drogy, jak jej
uvádí soud prvního stupně (8.855 g), a množstvím vyrobené drogy dle shora
uvedeného výpočtu (4.500 g) je poměrně zásadní. Neměl by mít zřejmě vliv na
právní kvalifikaci jednání obviněného, nicméně upravené skutkové závěry mohou
mít vliv na úvahy o výši trestu.
22. Pokud odvolací soud nesprávné závěry o minimálním množství vyrobené drogy,
které jsou v rozporu s provedeným dokazováním a v rozporu se zásadou „in dubio
pro reo“, převzal z rozsudku soudu prvního stupně, na který odkazuje, zatížil
tak své rozhodnutí vadou, která by měla být napravena v dovolacím řízení
23. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 2. 3. 2022, č. j. 3 To 80/2021-6497, v rozsahu dotčeném
dovoláním zrušil a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout.
24. Obviněný V. J. své dovolání směřující proti výroku III. usnesení
odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, v rozsahu jeho se
týkajícím, opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve
znění účinném od 1. 1. 2022).
25. Obviněný popírá, že by se dopustil vytýkaného jednání tak, jak bylo popsáno
v rámci napadeného rozsudku. Je přesvědčen o věcné nesprávnosti a
nespravedlnosti napadeného usnesení ve spojení s rozsudkem soudu prvního
stupně, jímž byl odsouzen za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku mj. jiné k nepodmíněnému trestu odnětí
svobody v trvání 9 let a 6 měsíců i přesto, že až dosud byl naprosto bezúhonnou
osobu a zejména nikdy žádné omamné a psychotropní látky a jedy nedovoleně
nevyrobil, ani s nimi nedovoleně jinak nenakládal. V rámci výkonu své
podnikatelské činnosti, a to v podstatné části i v rámci naprosto
transparentního provozování e-shopu s chemickými látkami, prodával dalším
osobám chemické látky, které za určitých okolností mohly být zneužity i k
nelegální výrobě metamfetaminu. Nikdy a nikomu však neprodal ucelený soubor
chemických látek, které by byly zapotřebí mimo další suroviny k nelegální
výrobě metamfetaminu.
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný shledal ve
skutečnosti, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, když pokud jde o dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho rámci namítl, že napadená
rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení.
27. Ohledně skutku pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku namítl úplnou
absenci důkazů o jeho případném vědomí o partnerském vztahu mezi
spoluobviněnými S. a H., o tom, že přezdívka „K.“ je přezdívkou S., o nelegální
výrobě a distribuci metamfetaminu ze strany S. a dalších spoluobviněných v
rámci jejich organizované skupiny a o účelu nákupu a použití jím dodaných
chemických látek H. či S. k nelegální výrobě metamfetaminu. Tedy o výše
zmíněných třech základních aspektech a s tím spojenou absenci adekvátních úvah
soudu prvního stupně o těchto neexistujících důkazech. Ačkoliv se jednalo o
podstatnou skutkovou otázku, mající zásadní vliv na případný závěr o naplnění
znaků skutkové podstaty předmětného trestného činu a v posuzované věci pak
zejména na závěr o údajném začlenění obviněného do organizované skupiny
pachatelů, což je podstatné i z hlediska příslušné právní kvalifikace jeho
jednání, odvolací soud se s touto jeho argumentací nevypořádal řádným a
zákonným způsobem, když toliko konstatoval správnost závěrů soudu prvního
stupně.
28. Existenci jiného nesprávného hmotně právního posouzení, a to konkrétně
otázky údajné nelegálnosti prodeje chemické látky červený fosfor, kdy nejen ve
vztahu ke skutku pod bodem 1), ale zejména ve vztahu ke skutku pod bodem 2)
výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný shledává v jeho
zjednodušujícím závěru, že jediným možným způsobem využití chemické látky
červený fosfor je nelegální výroba metamfetaminu, a že každý nákup této
chemické látky je činěn pouze za účelem nelegální výroby metamfetaminu. Pokud
tedy dodával přímo tuto chemickou látku nebo případně jiné chemické látky
dalším osobám, které třeba i jen poptávaly červený fosfor, bylo automaticky s
ohledem na znalosti obviněného z oboru chemie dovozeno nesprávně jeho vědomí o
tom, že příslušné chemické látky jsou jednotlivými osobami odebírány za účelem
jejich zneužití k nelegální výrobě metamfetaminu.
29. Současně namítá, že k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly bezdůvodně
provedeny jím navrhované podstatné důkazy, a to konkrétně vyžádání zprávy
Ministerstva zdravotnictví o případném prodeji chemické látky červený fosfor v
období let 2014 až 2019. Soud prvního stupně zcela ignoroval postupný
legislativní vývoj restrikcí prodeje chemické látky červený fosfor, jehož
prodej přitom nebyl až do roku 2014 jakkoli omezen. Pokud by totiž dle údajů
příslušného orgánu bylo s touto chemickou látkou oficiálně obchodováno, byla by
tak jednoznačně prokázána nesprávnost výše rozvedené konstrukce soudu prvního
stupně a v konečném důsledku tedy i jeho jiné hmotně právní posouzení ve vztahu
k nákupům chemické látky červený fosfor pouze pro nelegální účely. Danou
konstrukci vytvořil nalézací soud i v návaznosti na způsob obhajoby obviněného,
kdy byly zejména akcentovány jeho znalosti z oboru chemie, a to přesto, že ze
způsobu obhajoby nelze usuzovat na vinu obviněného za neexistence nebo slabosti
jiných usvědčujících důkazů, nebo na ni usuzovat z osobních vlastností nebo
jiných charakteristik obviněného, neboť takový postup soudu by znamenal
potlačování práva na obhajobu a byl by v rozporu s presumpcí neviny, jak to
bylo dovozeno v rámci nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 864/11.
30. Nalézacím soudem vytvořená konstrukce o jediném možném využití červeného
fosforu pouze k nelegální výrobě metamfetaminu byla aplikována v rámci
hodnocení důkazů o vědomí obviněného ve vztahu k použití jím dodaných
chemických látek spoluobviněnými H. a S. k nelegální výrobě metamfetaminu,
neboť H. od něj sice červený fosfor neodebrala, nicméně se na něj dotazovala.
V případě S. sice nebylo řádně prokázáno, že by tento od obviněného skutečně
odebral nebo alespoň poptával červený fosfor, nicméně uvedené soud nahradil
závěrem o údajném jeho vědomí o partnerském vztahu H. a S. Na nesprávnost
dané konstrukce soudu prvního stupně poukazoval již rámci odvolacího řízení,
kdy on sám i další v řízení slyšení svědci a dokonce i zpracovatel znaleckého
posudku z oboru chemie uváděli i jiné způsoby využití chemické látky červený
fosfor, než toliko k nelegální výrobě metamfetaminu.
31. K této věci i v odvolacím řízení navrhoval doplnění dokazování vyžádáním
zprávy Ministerstva zdravotnictví o tom, zda v letech 2014 až 2019 (před rokem
2014 nepodléhal prodej chemické látky červený fosfor žádné restrikci a prodeje
této chemické látky nebyly vůbec evidovány) byla na trh v České republice
uvedena chemická látka červený fosfor. Tento důkazní návrh však byl odvolacím
soudem odmítnut jako nadbytečný, což dle obviněného naplňuje dovolací důvod v
tom smyslu, že k rozhodným skutkovým zjištěním (jako podkladu pro následné
řešení jiného hmotně právního posouzení) nebyly nedůvodně provedeny navrhované
podstatné důkazy. Obviněný příslušné zprávy Ministerstva zdravotnictví, které
předkládá jako přílohy svého dovolání, v mezidobí vyžádal s tím, že z těchto
zpráv vyplynuly konkrétní údaje o prodeji chemické látky červený fosfor, a to
přinejmenším v řádu stovek kg ročně, čímž byla naprosto nezpochybnitelně
vyvrácena daná konstrukce soudu prvního stupně a potvrzena nesprávnost jeho
jiného hmotně právního posouzení. Ačkoliv ze strany odvolacího soudu bylo ve
shodě s obhajobou obviněného překvapivě dovozeno, že odvolací soud „ani v
nejmenším nezpochybňuje tvrzení obviněného o možnostech širšího využití
červeného fosforu, než pouze k výrobě pervitinu“, nemělo to na rozhodování
odvolacího soudu absolutně žádný vliv.
32. Pokud jde o nesprávné posouzení otázky ze strany nalézacího soudu o začlenění
obviněného do organizované skupiny spoluobviněného S., ačkoli se jednalo o
otázku mimořádně významnou pro právní kvalifikaci údajného jednání obviněného,
byl daný závěr naprosto nedostatečně odůvodněn, přičemž ani odvolací soud se k
námitkám obviněného vůbec nevyjádřil. Závěr soudu prvního stupně je nesprávný i
s ohledem na namítaný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem
provedených důkazů ve vztahu k údajnému vědomí obviněného o spojení H. a S.
a současně pak i s ohledem na nesprávnost výše rozvedené konstrukce soudu
prvního stupně o nelegálnosti jakéhokoli odběru červeného fosforu, která byla
použita k závěru o vědomí obviněného o účelu nákupů chemických látek H. a
S. Nesprávnost uvedeného závěru o začlenění obviněného do organizované
skupiny spoluobviněného S. se konkrétně projevuje v nesprávnosti právní
kvalifikace jednání obviněného.
33. Existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů
obviněný shledal i ve vztahu k chybně určenému celkovému množství
metamfetaminu, na jehož výrobě měl participovat. V tomto směru v podrobnostech
uvedl, že krajský soud vycházel z mylného předpokladu, že znalecký posudek při
svých výpočtech vycházel z koncentrace kyseliny chlorovodíkové ve výši 36 %, on
však reálně disponoval kyselinou chlorovodíkovou nižší koncentrace, která
dosahovala hodnoty 31,5 %. To je zřejmé již z faktur, které na tyto obchody
byly vystavovány, spolehlivě to vyplynulo i z provedeného dokazování, a jak to
ostatně správně dovodil i odvolací soud. I když v rámci odvolacího řízení bylo
provedeno doplnění výslechu zpracovatele znaleckého posudku z oboru chemie,
závěry z jeho výpovědi vycházející i údaje obviněného však byly odvolacím
soudem následně nesprávně interpretovány, zjevně s ohledem na jeho
nedostatečnou orientaci k této ryze odborné otázce z oboru chemie.
34. Při stanovení hypotetického množství metamfetaminu, který by bylo možno
vyrobit z jím dodaných chemikálií bylo totiž nutno zohlednit i maximálně toliko
78 % výtěžnost nelegální výroby metamfetaminu spoluobviněného S., v důsledku
čehož by se v případě skutku pod bodem 1) hypoteticky jednalo o přispění
obviněného k celkové výrobě metamfetaminu nikoli v rozsahu 2.016 g, ale toliko
v rozsahu 1.342,7 g metamfetaminu. Určení správného množství případně
vyrobeného metamfetaminu je samozřejmě nezbytně nutné i pro určení správné
právní kvalifikace daného jednání, pokud je dovozováno, že se tohoto jednání
obviněný dopustil. Jde tedy o věcnou chybu v odborném výpočtu, k němuž však
odvolací soud nedisponoval dostatečnou odborností.
35. Existenci nesprávného právního posouzení skutku a existenci zjevného
rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů
shledal obviněný i ve vztahu ke skutku pod bodem 2) napadeného rozsudku, kdy
byl uznán vinným za vědomé přispění k nelegální výrobě metamfetaminu ze strany
zcela jiných osob, ačkoli u drtivé většiny těchto osob nebylo v rámci
provedeného dokazování prokázáno, že by z jejich strany skutečně došlo k
jakékoli výrobě metamfetaminu.
36. V rámci daného skutku měl dlouhodobě přispívat k nelegální výrobě
metamfetaminu tím, že dodával chemické látky a laboratorní sklo dalším osobám s
vědomím toho, že dané látky budou jejich odběrateli zneužity k nelegální výrobě
metamfetaminu, k čemuž poznamenal, že prodej chemických látek byl jednou z
činností, které vykonával v rámci výkonu svého podnikání na základě
živnostenského oprávnění. Má za to, že by se mohl v daném případě skutečně
dopustit trestné činnosti pouze v případě kumulativního splnění tří základních
náležitostí, spočívajících jednak ve vlastním prodeji chemických látek
zneužitelných k nelegální výrobě metamfetaminu, dále pak v realizaci vlastní
nelegální výroby metamfetaminu ze strany odběratele této látky a konečně v
existenci vědomí či alespoň srozumění s tím, že příslušné chemické látky budou
jednotlivými osobami z řad odběratelů odsouzeného skutečně zneužity ke
konkrétní a nelegální výrobě metamfetaminu. K tomu však nedošlo.
37. Obviněný poukázal na to, že byl odsouzen za spolupodílení se na
výrobě metamfetaminu, to však nebylo absolutně žádným způsobem prokázáno. Nelze
přehlédnout, že ve vztahu k deseti z celkového počtu třinácti osob, s nimiž se
měl údajně spolupodílet na výrobě metamfetaminu, nebyl opatřen jakýkoliv
poznatek o tom, že by dané osoby z dodaných chemických látek skutečně
metamfetamin vyrobily či se o to alespoň pokusily. Veškeré nalézacím soudem
zmiňované důkazy se, s výjimkou výpovědí svědků J. P. a O. W., týkaly pouze
otázky vlastního pořízení chemických látek a v některých případech diskuzí
obviněného o způsobech výroby metamfetaminu, ke které však nikdy nedošlo anebo
která nebyla přinejmenším prokázána. Souhrnně lze uvést, že z celkového počtu
třinácti osob, s nimiž se měl obviněný podílet na nelegální výrobě
metamfetaminu, bylo pouze u osob J. P., D. M. a O. W. prokázáno, že
tyto osoby v rozhodném období nelegálně vyrobili metamfetamin, přičemž pouze
tito velmi pochybným způsobem uváděli údaje o případném vědomí obviněného o
tom, že chemické látky pořízené od jeho osoby by snad mohly být využity k
nelegální výrobě metamfetaminu.
38. V další části mimořádného opravného prostředku vyslovil své pochybnosti o
procesní použitelnosti svědeckých výpovědí, které učinili O. W. a J. P.,
neboť byli policejním orgánem vyslechnuti dříve, než pro skutek popsaný v bodě
2) bylo zahájeno trestní stíhání. Protože výpověď učinili pro jiný skutek, než
ke kterému se jejich výpovědi vztahovaly, nelze tyto považovat za procesně
použitelné. Obviněný nezpochybňuje, že tyto výpovědi lze použít jako důvod k
případnému rozšíření trestního stíhání, jako procesně použitelné výpovědi
jmenovaných svědků lze však považovat pouze ty, které byly učiněny v hlavním
líčení. Ani tyto výpovědi však použít nelze, protože jmenovaní svědci nebyli
policejním orgánem a následně ani soudem prvního stupně řádně poučeni o tom, že
mají právo odmítnout vypovídat, pokud by si svou výpovědí mohli přivodit
nebezpečí vlastního trestního stíhání. O tomto právu totiž byli poučeni pouze
obecně, bez zvláštního upozornění na to, že dané právo odepřít vypovídat mají i
za situace, že již byli v minulosti pro dané jednání pravomocně odsouzeni.
39. Uvedené procesní pochybení není jedinou skutečností, která brání stavět
skutkové závěry na svědeckých výpovědích uvedených svědků. Pokud se svědci
vyjadřují v neprospěch obviněného, z hlediska důkazního se jedná o tvrzení
proti tvrzení. Již v průběhu vedeného řízení bylo obhajobou opakovaně
upozorňováno na nevěrohodnost výpovědí, které oba svědci učinili a podrobně
byly rozebrány i důvody, proč tyto výpovědi nelze považovat za věrohodné. V
tomto směru poukázal na skutečnost, že jde o osoby několikrát trestané, navíc
dlouhodobé uživatele omamných a psychotropních látek apod. Nalézací soud
nicméně údajům vyplývajícím z těchto svědeckých výpovědí nevěnoval náležitou
pozornost.
40. Již v řízení před soudem prvního stupně namítal, že jeho trestní stíhání
bylo zahájeno a vedeno ve vztahu ke konkrétnímu a časově vymezenému jednání,
které mělo být pácháno v rámci organizované skupiny spoluobviněného S. a
dalších osob. Pokud pak byli svědci J. P. a O. W. policejním orgánem v
průběhu přípravného řízení v daném trestním stíhání vytěžováni ke zcela jinému
a již samostatnému jednání obviněného mimo jakoukoli organizovanou skupinu
dalších osob, a ke které mělo docházet zcela mimo rámec činnosti organizované
skupiny spoluobviněného S., mohly tyto výpovědi sloužit pouze k tomu, aby bylo
zahájeno nové trestní stíhání či rozšířeno stávající trestní stíhání
obviněného. Rozhodně však nebylo možné v trestní věci dle původního jeho
trestního stíhání tyto výpovědi považovat za procesně použitelné právě v
řízení, vedeném na základě původního trestního stíhání. Daný stav byl následně
potvrzen tím, že ze strany policejního orgánu bylo teprve dodatečně a právě na
základě uvedených svědeckých výpovědí rozšířeno trestní stíhání obviněného o
jednání spočívající ve skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku.
41. K výše uvedenému se vyjádřil odvolací soud, který dospěl k závěru o tom, že
jednání obviněného, tedy prodej červeného fosforu, jódu a dalších chemikálií a
pomůcek potřebných pro výrobu pervitinu, nelze považovat za pokračování, ale že
šlo o jedno souvislé jednání, které trvalo určitou dobu a v hmotněprávní i
procesněprávní rovině představovalo jeden skutek. Proto pak bylo rozhodnutí
policejního orgánu o zahájení trestního stíhání pro jednání popsané v bodě 2.
výroku o vině napadeného rozsudku dle odvolacího soudu nadbytečné.
42. Obviněný je nicméně přesvědčen o tom, že skutky pod body 1) a 2) výroku o
vině napadeného rozsudku nelze považovat za jeden kontinuální skutek, neboť
skutek pod bodem 1. výroku o vině napadeného rozsudku jím měl být páchán v
rámci organizované skupiny ostatních spoluobviněných, zatímco skutek pod bodem
2) měl být páchán výhradně a zcela samostatně pouze obviněným. Stejně tak se
nejednalo o jednání časově kontinuální, kdy ze samotného popisu skutku pod
bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku vyplývá, že minimálně v době od
počátku roku 2016 do 11. 2017 a tedy po dobu téměř dvou let nebylo zjištěno
jakékoli jeho jednání, které by mohlo být posouzeno jako protiprávní. Pokud by
měly být skutky pod body 1) a 2) výroku o vině napadeného rozsudku skutečně
pojímány jako jeden kontinuální skutek, pak by se jednalo o vnitřní rozpor
napadeného rozsudku v tom smyslu, že by nebyl žádný důvod k tomu, aby byl tento
údajně jediný skutek členěn do dvou samostatných bodů výroku o vině napadeného
rozsudku.
43. Rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů, je dán podle
obviněného v rámci skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku tím,
že byla soudem prvního stupně zvolena nesprávná metoda výpočtu celkového
minimálního množství případně vyrobeného metamfetaminu, přičemž daná
nesprávnost nebyla odstraněna ani odvolacím soudem. V této souvislosti
poukazuje na nepřesnost v popisu skutku dle bodu 2) výroku o vině napadeného
rozsudku, kdy bylo soudem prvního stupně uzavřeno, že obviněný popsaným
jednáním bezprostředně přispěl k výrobě psychotropní látky metamfetamin v
minimálním dalším množství 25.313 g, nad rámec množství uvedeného v bodě 1). V
tomto ohledu bylo zjevně vycházeno ze zjištění o tom, že měl osobám uvedeným
pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku dodat minimálně 8.328 g
červeného fosforu, způsobilého k výrobě až 25.313 g metamfetaminu. Správně však
mělo být vycházeno z množství chemické látky, která umožňovala minimální
množství případně vyrobeného metamfetaminu (kdy se jednalo o kyselinu
fosforečnou, způsobilou k výrobě až 9.233 g metamfetaminu) a nikoli tedy z
chemické látky, která umožňovala ze zjištěných chemických látek nejvyšší
množství vyrobeného metamfetaminu a tedy z látky červený fosfor tak, jak to
bylo provedeno ze strany soudu prvního stupně.
44. Soud prvního stupně v případě daného výpočtu postupoval rovněž věcně
nesprávně, když bylo stanoveno souhrnné množství jednotlivých druhů chemických
látek tak, jako by se jednalo o odběr těchto látek jedinou osobu, ačkoliv měly
být odebírány celkem třinácti osobami, jmenovanými v rámci skutku pod bodem 2)
výroku o vině napadeného rozsudku. Správně mělo být postupováno tak, že u každé
jednotlivé osoby ze všech odběratelů chemických látek by bylo dle množství
těmito osobami odebraných jednotlivých druhů chemických látek, stanoveno
minimální množství metamfetaminu, které by mohla případně vyrobit každá
jednotlivá osoba samostatně. Teprve následně by byl proveden součet tohoto
případně minimálně vyrobeného metamfetaminu u všech osob, jmenovaných v rámci
skutku pod bodem 2) výroku o vině napadeného rozsudku. Prostřednictvím tohoto
součtu by teprve bylo stanoveno celkové minimální množství metamfetaminu, které
by mohlo být případně vyrobeno ze strany všech jednotlivých odběratelů
chemických látek od obviněného. Dle jeho výpočtu by se přitom jednalo o
minimální množství metamfetaminu v rozsahu 7.968 g, což je pochopitelně hodnota
podstatně nižší, než napadeným rozsudkem stanovené minimální množství
metamfetaminu v rozsahu 25.313 g.
45. Zastává též názor, že skutků pod body 1) i 2) výroku o vině napadeného
rozsudku, se mohl případně dopustit maximálně ve formě pomoci ke spáchání
trestného činu a nikoli tedy ve formě spolupachatelství tak, jak o tom bylo
rozhodnuto napadeným rozsudkem.
46. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a
napadený rozsudek a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
47. Z vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k podaným dovoláním předně
vyplývá, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňují obvinění v rámci své
obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělili je rovněž
do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud
nalézací, tak soud odvolací. Odmítla tvrzení obviněných, že by měl existovat
extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem
a jeho právním posouzením. Má za to, že veškeré námitky, které obvinění v této
souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem
soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu
připisovat z hlediska skutkového děje.
48. Vyjádřila souhlas s názorem odvolacího soudu, že pokud jde
o námitku obviněných stran množství metamfetaminu, které bylo organizovanou
skupinou vyprodukováno, věnoval tomu prvoinstanční soud mimořádnou pozornost, k
jejímu vyšetření přistoupil pečlivě, podrobně a závěry, ke kterým dospěl,
odůvodnil logickým a přesvědčivým způsobem. Pokud své skutkové závěry v tomto
směru staví soud prvního stupně na základě výpovědi spolupracujícího obviněného
P. Š., nelze takovému postupu nic vytknout. Navíc tento důkaz totiž nestojí
osamoceně, z napadeného rozsudku je zřejmé, že soud prvního stupně důkazní
situaci objektivizoval i dalšími důkazy.
49. Ve shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v
odůvodnění jeho rozhodnutí státní zástupkyně uzavřela, že meritorní rozhodnutí
v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit
cestou dovolání, přičemž deklarované důvody dovolání naplněny nebyly.
50. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jsou zjevně neopodstatněná.
51. V rámci své repliky k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství k jeho
dovolání obviněný V. J. prostřednictvím svého obhájce v prvé řadě uvádí, že
předmětné vyjádření považuje za zcela zjevně vadné.
52. Konkrétně poukazuje na skutečnost, že své dovolání opíral o důvody uvedené
v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., a nikoli tedy pouze o důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. tak, jak bylo v rámci předmětného vyjádření nesprávně
uvedeno.
53. V předmětném vyjádření bylo rovněž pominuto, že v rámci svého dovolání
namítal nejen nesprávné právní posouzení skutku a extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, ale také založení
rozhodných skutkových zjištění na procesně nepoužitelných důkazech, jakož i
nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Rovněž odkazuje na
vlastní rozsah předmětného vyjádření, kdy k podanému dovolání obviněného se
argumentace státní zástupkyně vztahuje jen minimálně.
54. Obviněný setrval na své obhajobě, že jeho postavení bylo nesprávně
odvozováno od postavení spoluobviněného S., ačkoli ve skutečnosti se postavení
těchto osob i charakter jejich jednání od sebe naprosto zásadním způsobem
odlišují. Trestná činnost S. totiž byla nepochybná na rozdíl od jeho
postavení, kdy oproti ostatním spoluobviněným nikdy žádný metamfetamin
nevyrobil, neposkytl jiné osobě a na jejím případném prodeji ani nelegálně
neprofitoval. Rovněž žádnému z ostatních spoluobviněných nedodal ucelený soubor
chemických látek, nezbytných pro nelegální výrobu metamfetaminu, ani těmto
osobám nebyla dodána konkrétní chemická látka – červený fosfor.
55. Ve vztahu k věcné povaze předmětného vyjádření obviněný namítá nesprávnost
závěru o tom, že „námitky vyjádřené v dovolání měl uplatňovat v rámci své
obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a že je rovněž vtělil
do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud
nalézací, tak soud odvolací“. V tomto směru poukazuje, že minimálně některé
dovolací důvody byly uplatněny jako naprosto nové, přičemž nebyly až dosud
jakkoli řešeny v žádné z dosavadních fází trestního řízení v dané věci, zvláště
když se vztahovaly k argumentaci odvolacího soudu v rámci odůvodnění napadeného
usnesení.
56. Závěrem svého vyjádření obviněný ve stručnosti shrnul svou dovolací
argumentaci, kterou uplatnil již ve svém mimořádném opravném prostředku s tím,
že i nadále a v celém rozsahu setrvává na svém dovolání proti napadenému
usnesení odvolacího soudu ve spojení s napadeným rozsudkem soudu prvního stupně.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
57. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádných
opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§
265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§
265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní
náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
58. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení
§ 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými
uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v
citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve
znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr.
ř.).
59. Jak již bylo konstatováno shora, obviněná L. H. své dovolání podala s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2021, tedy proto, že se mj. domnívá, že tímto mimořádným
opravným prostředkem napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto
dovolacího důvodu bylo do 31. 12. 2021 možné namítat, že skutek tak, jak byl
soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o
trestný čin nešlo, nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán
vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na
nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného
dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst.
6 tr. ř., v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci
ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad týkajících se
právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní
kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva.
60. Tyto zásady však bylo možné i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021
prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu
(srov. článek 6 Listiny základních práv a svobod a články 36 a 38 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod), neboť rozhodování o mimořádném
opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv
jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna)
též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního
soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I.
ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního
soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž
zobecňující podmínky, za jejichž splnění měla nesprávná realizace důkazního
řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení
postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, dále důkazů
získaných, a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy, či
bylo-li zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv
akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn.
IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se přitom ve své rozhodovací praxi plně
ztotožnil i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
61. V době rozhodování Nejvyššího soudu je přitom od 1. 1. 2022 účinná novela
trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž byl dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021,
(v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení, přičemž tento
dovolací důvod ve svém dovolání podaném dne 31. 5. 2022 (tedy již po účinnosti
výše zmíněné novely) uplatnili obviněný L. S. a obviněný V. J. Ten
současně uplatnil též dovolací důvod, který byl do ustanovení § 265b odst. 1
tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 nově vložen pod písmenem g), spočívající v
tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Jde tedy o nově formulovaný
dovolací důvod, který v podstatě vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího
soudu uplatňované ve vztahu k dovoláním opírajícím se o důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.
62. Nejvyšší soud je přitom podle zásady platné pro trestní řízení, podle které
se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době
řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo
hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též
rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení
realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního
účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely
provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022). I nadále však z hlediska
rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí
platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich
odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného
rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8.
2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody
podaného dovolání, lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto
mimořádného opravného prostředku (§ 265f odst. 2 tr. ř.). Všem dovolatelům
lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022, tj.
po účinnosti výše označené novely trestního řádu.
63. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a
aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na
spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních
svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání
posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva
obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko
pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
64. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu předně shledal,
že většinu v dovolání deklarovaných námitek obvinění uplatnili již v
předchozích stádiích trestního řízení, jakož i v odvolání podaném proti
rozsudku nalézacího soudu. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se
kterou se již vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
Konstantní judikatura pamatuje na takovýto případ rozhodnutím Nejvyššího soudu
sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že „opakuje-li obviněný v dovolání v
podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a
správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve
smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 408, Soubor
rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17/2002, C. H. Beck).
Dovolání obviněné L. H.
65. S ohledem na výše uvedené předně nutno konstatovat, že obviněná L. H.,
svůj mimořádný opravný prostředek opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č.
220/2021 Sb.), když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném hmotněprávním posouzení. Svým dovoláním
napadá výroky o vině, o trestu odnětí svobody a o trestu propadnutí věci.
66. Obviněná v podaném dovolání vyjadřuje nesouhlas s hmotněprávním posouzením
přisouzeného skutku, což by byly námitky v obecné rovině podřaditelné od 1. 1.
2022 pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (dříve se
jednalo o dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.), jehož prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho
naplnění, jak výše uvedeno tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné
ustanovení trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v
napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v
dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou
dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném
rozhodnutí.
67. Nejvyšší soud nicméně shledal, že po obsahové stránce žádné konkrétní
námitky obviněné proti právnímu hodnocení posuzovaného jednání nesměřují.
Obviněná sice popírá, že se měla podílet na trestné činnosti tím, že jednak
opakovaně pro L. S. nakupovala u V. J. prekursory pro výrobu pervitinu,
jednak, že vyrobený pervitin distribuovala konečným uživatelům, avšak svou
argumentaci staví na rozporování skutkových zjištění soudů, které podle ní
nesprávně hodnotily provedené důkazy, když namítá, že tohoto jednání se
nedopustila, že pro závěr soudů o její vině chybí opora v provedeném
dokazování, namítá, že jednání kladené jí za vinu nebylo prokázáno ani záznamy
prostorových odposlechů a telefonních hovorů, neboť jsou nesrozumitelné, když
ani z ostatních důkazů nelze dovodit její aktivní účast na výrobě pervitinu,
ani na činnosti organizované skupiny, že měl být při zohledněn rozsah její
trestné činnosti, který z jejího pohledu byl toliko marginální, že pokud měla
participovat na distribuci značného množství pervitinu koncovým uživatelům,
nebyly pro takový závěr provedeny potřebné důkazy ani nebylo prokázáno, že by k
takové distribuci skutečně došlo stejně jako, že měla z trestné činnosti
jakýkoli prospěch aj. Tím vším se však obviněná primárně domáhá změny
skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny,
usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že její jednání mělo
být posouzeno toliko podle ustanovení § 283 odst. 2 tr. zákoníku. Takto pojaté
výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému
základu výroku o vině a deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ani dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022) , obsahově nenaplňují.
68. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje
obviněnou považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí
Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele.
Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž
se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy.
69. Na skutkovém základě jsou založeny rovněž námitky dovolatelky zpochybňující
naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu opírající se zejména o
tvrzení, že její vztah se spoluobviněným L. S. nebyl založen na pomoci při
výrobě psychotropních látek, ale byla pouhou jeho životní partnerkou, že sama
postup výroby drogy neznala ani se této nikdy neúčastnila, neměla tedy se
samotnou výrobou drog nic společného a ani žádné její zapojení do trestné
činnosti organizované skupiny nebylo žádnými důkazy spolehlivě prokázáno. I zde
totiž obviněná brojí proti nedostatkům v procesu dokazování a nikoli vůči
právnímu hodnocení, které soudy přijaly. Nicméně i v rozsahu těchto námitek lze
znovu poukázat na velmi podrobně vykonané dokazování a jeho zhodnocení, zejména
ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde se věnoval všem
okolnostem, které mu umožnily učinit závěr o vině obviněné bez důvodných
pochybností, a to pochopitelně též z hlediska subjektivní stránky daného
zločinu, přičemž nedospěl k žádnému poznatku, který by měl byť jen zpochybňovat
otázku povědomí obviněné o jejím zapojení do činnosti organizované skupiny i o
tom, že se dopouští trestného jednání. Jak v tomto ohledu soud prvního stupně
zdůraznil: „….z provedeného dokazování je podle soudu zjevné, že všichni
obvinění na straně jedné věděli, že konečným cílem a smyslem jejich popsaného
počínání je výroba drogy metamfetamin. Stejně tak každý z obviněných věděl, že
na vytýkaném jednání participují minimálně dvě další osoby, přičemž každý z
obviněných si byl s ohledem na prokázané skutkové okolnosti vědom, že taková
„velkokapacitní“ výroba drogy metamfetamin, .. zjevně neslouží např. pro
uspokojení osobní spotřeby zúčastněných osob.“ (bod 84. odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně).
70. Pokud obviněná dále namítá, že závěry soudů obou stupňů jsou v extrémním
nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, přičemž z odůvodnění jejich
rozhodnutí neplyne vztah mezi skutkovými zjištěními, úvahami při hodnocení
důkazů a právními závěry, z této její dovolací argumentace nicméně vyplývá, že
takto vznesené námitky lze spíše podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, tedy, že skutková zjištění,
která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu neodpovídají obsahu
provedených důkazů a jsou tedy s nimi ve zjevném rozporu. Taková vadná zjištění
však podle Nejvyššího soudu ve věci dána nejsou.
71. Nutno zdůraznit, že aby mohl nastat zjevný rozpor mezi skutkovými
zjištěními a provedeným dokazováním, musel by nastat takový exces, který
odporuje pravidlům zakotveným v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Tento zjevný rozpor ale
nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a
jejím vyhodnocením, pokud mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je
patrná logická návaznost (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94,
sp. zn. IV. ÚS 570/03).
72. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud stran
námitky zjevného rozporu skutkových závěrů s provedeným dokazováním a právním
posouzením skutku konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího
soudu a potažmo na něj navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou.
Krajský soud v Ostravě realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen
pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování
skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v
Olomouci, který odvolání obviněné řádně přezkoumal a se všemi jejími námitkami
se přesvědčivě vypořádal.
73. Není možné přihlížet k námitce, že nebyla zachována zásada totožnosti
skutku, ohledně jednání spočívajícího v údajné účasti dovolatelky a obviněného
L. S. na výrobě 500 g omamných a psychotropních látek v obci XY, která
měla proběhnout dne 14. 11. 2019, opírající se o tvrzení, že pokud v usnesení o
zahájení trestního stíhání ze dne 17. 11. 2019 tento skutek nebyl kladen za
vinu ani jí, ani obviněném S., a o tomto se dozvěděla až z podané obžaloby ze
dne 13. 11. 2020, sp. zn. 1 KZV 43/2019 v níž byl skutek popsán, došlo k
porušení trestního řádu, neboť obžaloba může být podána jen pro skutek, pro
který bylo zahájeno trestní stíhání a soud může rozhodovat jen o skutku, který
je uveden v žalobním návrhu.
74. Jen pro úplnost tak lze připomenout, že otázku zachování totožnosti skutku
není možno zužovat na pouhou vnější podobnost popisu skutkového stavu mezi
sdělením obvinění a konečným rozsudkem. Ve fázi sdělení obvinění nemá příslušný
policejní orgán zdaleka dostatek informací pro precizní vyjádření skutkového
stavu věci (čili popisu skutku ve sdělení obvinění). Naopak, jeho úkolem je
tento stav zjišťovat a opatřovat o něm důkazy, na jejichž podkladě je státní
zástupce při formulaci obžaloby nejen oprávněn, ale i povinen precizovat popis
skutku tak, aby odpovídal obsahu dosud opatřených důkazů. Na základě výsledků
dokazování provedeného soudem mohou některé skutečnosti odpadnout a jiné naopak
přibýt. Skutek, který je předmětem trestního řízení, soud projednává v celé
šíři. Proto přihlíží i ke změnám skutkového děje, k nimž při projednávání věci
před soudem došlo. Soud je rovněž povinen popsat stav věci podle výsledků
dokazování, jež provádí v hlavním líčení (§ 220 odst. 1, 2 tr. ř.). Totožnost
skutku je v trestním řízení zachována nejen tehdy, jestliže je úplná shoda
alespoň v jednání při rozdílném následku, úplná shoda alespoň v následku při
rozdílném jednání, ale také tehdy, je-li jednání či následek v obou případech
alespoň částečně shodný v podstatných rysech (srov. rozhodnutí č. 1/1996-I. Sb.
rozh. tr.). Není tedy pochyb o tom, že zásada totožnosti skutku byla v daném
případě zachována.
75. V návaznosti na výše uvedené nicméně nutno zdůraznit, že ohledně namítaného
jednání nedošlo k vynesení pravomocného rozhodnutí, když tuto část jednání jako
neprokázanou soud prvního stupně ze svého výroku o vině ohledně dovolatelky a
obviněného S. „vypustil“. V žádném směru pak není možné tvrdit, že se jednalo
o nezákonný postup k tíži dovolatelky, neboť s takovým postupem není spojeno
porušení zásady zákazu reformace in peius.
76. Namítá-li obviněná, že vypuštění uvedeného skutku a z toho vyplývající vliv
na posouzení její viny není z obou rozhodnutí zjistitelný, lze v tomto směru
odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 74. na str. 129, kdy
v souvislosti s namítaným skutkem soud konstatoval, že: „…pokud jde o případ“
ze dne 14. 11. 2019, kdy v XY byl toliko obžalovaný L. S. s L. H., dříve
K., zde má soud za to, že v tento den se žádná výroba drogy neuskutečnila, a to
vzhledem k nočnímu příjezdu, resp. skutečnosti, že nedocházelo k vypnutí
mobilních telefonů a není vůbec zřejmé, proč by v tomto jediném případě byl
obžalovanými změněn uplatňovaný dosavadní „modus operandi“, proto soud tuto
část jako neprokázanou ze svého výroku vypustil u zmíněných obžalovaných“.
77. Za relevantní výhradu nelze považovat ani námitky dovolatelky, že pokud z
telefonického hovoru mezi ní a obviněným J. ze dne 21. 6. 2019 mělo plynout,
že dne 19. 6. 2019 zakoupila u něj 2 kg jódu, ačkoliv není rozpoznatelné, že by
hovořili o jeho prodeji, soudy přesto tuto skutečnost vyhodnotily v její
neprospěch a postupovaly tak v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Tato
námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo proti
způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in dubio
pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění
skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných
pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch
obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se
jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněnou zvolený
(avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
78. Obviněná s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
(nyní § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.) shledala rovněž vadným výrok o trestu
odnětí svobody, přičemž namítá jeho nepřiměřenost. Takové námitky však nelze
prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném
od 1. 1. 2022) uplatnit, neboť nejde o „jiné hmotněprávní posouzení“ ve smyslu
tohoto dovolacího důvodu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je
založeno rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 bylo možno, pokud jde
o výrok o trestu, považovat vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného
práva, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl
být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za
pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002,
sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
79. Pro úplnost Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že námitky vůči druhu
a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v
dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §
265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejž však
obviněná v dovolání neuplatnila, a proto je třeba jen v zájmu úplnosti uvést,
že tento se vztahuje na případy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu,
který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou
zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající
v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení
kritérií uvedených v § 31 až 34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v
důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v
dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 tr. ř. (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne
2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002).
80. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022)
výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS
2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený
dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry
uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle
zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby,
ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její
dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat
zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu,
a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována
ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují
účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
81. Nejvyšší soud musí konstatovat, že otázka přiměřenosti trestu,
respektive námitka nepřiměřenosti trestu neodpovídá dovolacímu důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. ŠÁMAL, Pavel, a kol. Trestní řád I, II,
III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A.,
FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.
s., 2017, s. 460) a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod.
82. K tomu lze odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např.
na již citované rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., na usnesení
ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp.
zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016). V
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se pak
zcela explicitně uvádí, že: „Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp.
námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo
naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a
přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený
v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného
ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen
přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání
namítat nepřiměřenost trestu.”
83. Je vhodné připomenout, že obviněná byla v dané věci uznána vinnou zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm. c) tr.
zákoníku, za nějž lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody v rozpětí od osmi
do dvanácti roků. Byl-li obviněné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v
trvání devíti roků, není pochyb o tom, že byl uložen přípustný druh trestu a
zcela v rámci zákonné trestní sazby, při dolní hranici jejího rozmezí. Z
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu se podává, že při úvaze o druhu a
konkrétní výši uloženého trestu vyšel ze zásad ukládání trestů zakotvených v §
37 a násl. tr. zákoníku, zohledňující okolnosti případu, včetně hodnocení osoby
obviněné, stupně jejího narušení i možnosti její nápravy, přičemž současně
odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou
míru společenské škodlivosti jejího protiprávního jednání.
84. Vznáší-li obviněná též námitky proti trestu propadnutí věci, v tomto směru
neuplatnila žádnou bližší argumentaci. V této souvislosti je tak třeba
připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v
úmyslu námitky naplnit, a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají
nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007,
sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6
Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
85. Ve vztahu k argumentaci obviněné stran porovnání trestu uloženého její
osobě a ostatním spoluobviněným z pohledu jejich odlišné účasti na posuzované
trestné činnosti, opírající se o tvrzení, že výměra jí uloženého trestu odnětí
svobody ve vztahu k výši trestu, jaká byla stanovena ostatním spoluobviněným,
představovala zcela zřejmý nepoměr, lze připustit, že zásada diferenciace
ukládání trestních sankcí ve skupinových věcech obecně je předpokladem účinné
soudní individualizace trestu. Zároveň však nutno podotknout, že zmíněnou
zásadu nelze přecenit na úkor zákonnosti aplikace použitého ustanovení, když v
řízení nevyšla najevo žádná mimořádná okolnost, která by čin obviněné posouvala
pod běžnou hranici trestnosti srovnatelných jednání, a která by ve svém
důsledku znamenala výrazně nižší závažnost jejího jednání a tím pádem i
nepřiměřenou (excesivní) přísnost trestu odnětí svobody, byť by byl obviněné
vyměřen při dolní hranici standardní zákonné trestní sazby.
86. K tomu lze odkázat na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne
3. 3. 2020, sp. zn. 4 Tdo 216/2020, podle nichž: „nelze tolerovat praxi, kdy
soud v zájmu jejího faktického vyjádření v individuální trestní věci zvolí
cestu nesprávné či nedostatečně odůvodněné aplikace (resp. porušení) jiného
hmotněprávního ustanovení zákona upravujícího ukládání trestních sankcí“.
87. Při ukládání trestu je potřebné brát v úvahu vyváženost represivního a
preventivního působení trestu, jehož dosažení musí vést (při zohlednění
individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) k
tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním § 38 tr.
zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně
preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním
potencionálním pachatelům.
88. Nejvyšší soud proto optikou shora prezentovaného závěru přezkoumal
přiměřenost uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a zjistil, že
nalézací soud, jehož závěry akceptoval i soud odvolací, se jeho uložením
nezpronevěřil požadavku přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti trestních
sankcí, kdy po zohlednění všech okolností případu a skutečností relevantních
pro rozhodování o trestu vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil
a na jejichž základě dospěl k závěru o uložení nepodmíněného trestu odnětí
svobody v trvání devíti roků. Způsob posouzení všech skutečností významných pro
uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti včetně
důvodnosti uložení trestu propadnutí věci, jakož i zařazení obviněné do věznice
se zvýšenou ostrahou, lze považovat za dostatečný pro zhodnocení všech
potřebných hledisek (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4.
2007, sp. zn. III. ÚS 747/06, a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12).
89. V neposlední řadě je zapotřebí dodat, že v tomto případě nejde ani o
situaci, na niž dopadají závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp.
zn. II. ÚS 492/17 (viz body 49. a násl.), kdy by tak bylo možné dovolací
námitku stran výroku o trestu podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., (nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.), a
to z důvodu nesprávného hmotněprávního posouzení představujícího svévolné
porušení některého z ústavně zaručených základních práv či svobod.
Dovolání L. S.
90. Obviněný L. S. své dovolání směřující proti výrokům II. a III.
napadeného usnesení jeho se týkajících, výslovně opřel o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, když má za to, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
hmotněprávním posouzení.
91. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho
prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy. Pro jeho naplnění, jak
výše uvedeno tedy nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení
trestního řádu, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených
rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání
skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
92. V rámci své dovolací argumentace obviněný vznesl výhrady vůči skutkovým
závěrům, týkajícím se celkového počtu případů výroby metamfetaminu a celkového
množství vyrobené drogy. Je přesvědčen, že provedení výpočtu množství vyrobené
drogy soudem prvního stupně porušilo zásadu in dubio pro reo natolik zásadním
způsobem, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s
provedeným dokazováním.
93. Nutno říci, že uvedené námitky jsou však koncipovány způsobem, který se s
dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naprosto rozchází, neboť
dovolací argumentaci obviněného lze spíše podřadit pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který spočívá v
tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
94. Obviněný totiž vůbec netvrdí, že právě ta skutková zjištění, jež jsou
vyjádřená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a rozvedená v jeho odůvodnění
a v odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání, vylučují jeho jednání posoudit
jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), písm.
c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Nesouhlas s uvedenou právní kvalifikací
vyjadřuje pouze na bázi vlastního hodnocení důkazů, diametrálně odlišného od
hodnocení důkazů soudy, a na vlastní verzi skutkového děje, z níž se má podávat
přinejmenším to, že závěry soudu o minimálním množství vyrobené drogy nemají
oporu v provedeném dokazování, když poukazuje na rozdíl mezi množstvím vyrobené
drogy, jak jej uvádí soud prvního stupně ve výši 8.855 gramů a množstvím drogy
dle jím předestřeného výpočtu ve výši 4.500 g. Takto koncipovanými námitkami
nicméně – přes jejich formální označení nesprávné právní posouzení skutku ani
jiné nesprávné hmotněprávní posouzení fakticky vytýkáno není.
95. Namítá-li obviněný dále, že skutková zjištění soudu prvního stupně o
minimálním množství vyrobené drogy nemají oporu v provedeném dokazování, když
soud vycházel toliko z údajů poskytnutých spolupracujícím obviněným P. Š. o
množství metamfetaminu, které si do jeho bydliště přinášel J. K., kdy uvádí
různá množství, různou četnost v měsících červenci až listopadu 2019, které
nikdy nevážil, a jedná se tak toliko o jeho odhad, z něhož však nelze získat
relevantní údaje, tedy nepostupoval při svých výpočtech v souladu se zásadou in
dubio pro reo, přičemž odvolací soud tyto nesprávné závěry z rozsudku soudu
prvního stupně převzal, lze pokud jde o námitku porušení zásady in dubio pro
reo ze strany obou soudů odkázat na argumentaci učiněnou k obdobné dovolací
námitce L. H. v tomto usnesení shora. Tato námitka totiž směřuje výlučně do
skutkových zjištění a potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je
tomu tak proto, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce
neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst.
2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě
provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.),
kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto
pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové
není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
96. S ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování Nejvyšší soud
konstatuje, že takto vymezenou vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj
navazující usnesení soudu odvolacího, zatíženy nejsou. Je třeba zdůraznit, že
otázce množství metamfetaminu, které bylo organizovanou skupinou vyrobeno, soud
prvního stupně věnoval mimořádnou pozornost, a své závěry, ke kterým dospěl,
logicky a přesvědčivým způsobem odůvodnil. Rovněž odvolací soud, v tomto směru
konstatoval, že pokud své skutkové závěry krajský soud staví též na základě
výpovědi spolupracujícího obviněného P. Š., nelze takovému postupu nic
vytknout. Tento důkaz totiž nestojí osamoceně, ale je zřejmé, že soud prvního
stupně důkazní situaci objektivizoval i dalšími důkazy. Rovněž vysvětlil, z
jakého důvodu výpověď svědka Š. shledal nejen za důkaz usvědčující, ale také
věrohodný. Soud prvního stupně provedené důkazy hodnotil odpovědným způsobem a
pochybnosti, které se provedenými důkazy nepodařilo odstranit, v souladu se
zásadou in dubio pro reo hodnotil ve prospěch obviněných. Podle Nejvyššího
soudu nebyla shledána ani existence zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními
a obsahem provedených důkazů, jak je obviněným namítáno. V tomto směru lze
odkázat na bod 74. na str. 128 – 130 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a
bod 71. na str. 32 odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
Dovolání obviněného V. J.
97. Obviněný V. J. své dovolání směřující proti výroku III. usnesení
odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, v rozsahu jeho se
týkajícím, opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
98. V jejich rámci obviněný namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními
a obsahem provedených důkazů, založení rozhodných skutkových zjištění
určujících pro naplnění znaků trestného činu na procesně nepoužitelných
důkazech, nedůvodné odmítnutí navrhovaných podstatných důkazů, jakož i
nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
99. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) výroku o vině toliko na skutkovém základě
jsou založeny námitky obviněného směřující vůči naplnění subjektivní stránky
přisouzeného zločinu, opírající se o tvrzení, že nebyly opatřeny žádné důkazy o
jeho vědomí o partnerském vztahu obviněných L. H. a L. S. a o tom, že
L. S. se přezdívá „K.“, že neměl ani nemohl mít povědomí o tom, že obviněný
S. s dalšími osobami nelegálně vyrábí a distribuuje metamfetamin, neboť jimi
ve skutečnosti brojí proti nedostatkům v procesu dokazování. Byť to dovolatel
popírá, o jeho vědomosti o vzájemném vztahu spoluobviněných L. H. a L. S.
a jejich napojení na další osoby a drogovou scénu, svědčí mj. odposlechy a
zaznamenané hovory obviněného s L. A., M. Ř. a dalšími, v odůvodnění
rozsudku nalézacího soudu specifikovanými osobami, když o zapojení jiných osob
musel mimo jiné vědět i s ohledem na způsob, jakým s ním L. H. komunikovala.
Jeho vědomost o tom, že je členem organizované skupiny i o jejím fungování byla
bez pochybností prokázána v rámci velmi podrobného dokazování a jeho zhodnocení
zejména ze strany soudu prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku.
100. Žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají námitky, jimiž obviněný vytýká, že
odvolací soud dostatečně nereagoval na jeho odvolací argumentaci, když se
námitkou stran absence jeho povědomí o skutečnostech shora, stejně jako o tom,
že jej nelze vinit ze spolupachatelství k trestné činnosti jiných osob v
případě, že k této vůbec nedošlo, případně, že tato trestná činnost jiných osob
nebyla prokázána, kvalifikovaně nezabýval, ale tuto odbyl toliko prostým
konstatováním o údajné správnosti postupu nalézacího soudu bez bližšího
odůvodnění. Nutno uvést, že rozhodnutí vrchního soudu je v tomto ohledu sice
stručné, avšak nelze říci, že by nebylo přezkoumatelné, nebo že představuje
zásah do práva na spravedlivý proces. Dle ustálené praxe Ústavního soudu,
vyjádřené např. v rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 1153/16, je
mj. uvedeno, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý
proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění
rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý
argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí
odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne
19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59 - 60).“ V rozporu s tím tedy není, jestliže
Vrchní soud v Olomouci na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na
řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně, v rámci nichž je také patřičně
reagováno na výhrady obviněného. Napadený rozsudek nelze posuzovat izolovaně,
nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří
celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na
přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde.
101. Na polemice se skutkovými zjištěními je založena rovněž námitka, že soud
prvního stupně opřel napadený rozsudek o svůj závěr o jediném možném využití
chemické látky červený fosfor k nelegální výrobě metamfetaminu. Konkrétně
zpochybňuje, že by věděl o tom, že osoby, kterým prodává jód, červený fosfor a
další chemikálie, budou tyto věci používat na výrobu metamfetaminu, že v
provedeném dokazování nebyl opatřen absolutně žádný způsobilý důkaz, že by snad
věděl, že konečným cílem a smyslem případného počínání ostatních
spoluobviněných je výroba drogy metamfetamin. Tato jeho obhajoba, jak poukázal
odvolací soud, je v přímém rozporu s provedenými důkazy, kdy např. z pořízených
prostorových odposlechů, resp. zaznamenaných telefonních rozhovorů, je
evidentní, že si obviněný byl této skutečnosti jednoznačně vědom. Neobstojí tak
jeho tvrzení, že osoby, které si u něj inkriminované chemikálie nakupovaly,
resp. poptávaly, považoval za běžné zákazníky. Vrchní soud sice nezpochybnil
tvrzení obviněného o možnostech širšího využití červeného fosforu a jiných jím
prodávaných chemikálií, než na výrobu pervitinu, jak obviněný namítá, z
provedených důkazů, především zaznamenaných telefonátů, resp. prostorových
odposlechů nicméně jednoznačně vyplývá, že se obviněný se svými zákazníky,
kteří si červený fosfor, resp. další chemikálie pořizovali, bavil právě o
výrobě metamfetaminu a nikoli o jejich jiném, legálním využití. Závěr, že se v
označených případech se svými zákazníky skutečně bavil o výrobě pervitinu, je
objektivizován rovněž znaleckým posudkem z odvětví chemie, který tuto
skutečnost jednoznačně potvrzuje. Obviněný V. J. si přitom byl evidentně
vědom nelegálního charakteru tohoto jednání, což vyplývá kupř. z jeho
komunikace s T. R. ze dne 21. 3. 2019, že věci, které lze použít na výrobu
drog, prodává jen určitým osobám, které zná a podobně, či v rozhovoru s M.
Ř. dne 15. 1. 2019 a v další dny, resp. na schůzkách s L. H. dne 28. 2.
2019, kdy sám hovořil o tom, že červený fosfor v našich podmínkách fakticky
nelze použít na nic jiného, než na výrobu pervitinu. I podle Nejvyššího soudu
soud prvního stupně nepochybil, pokud závěr o povědomí obviněného V. J. o
důvodech, které jeho zákazníky vedly k nákupu červeného fosforu, jódu a dalších
chemikálií potřebných k výrobě pervitinu, koncipuje i na základě poznatku o
konspirativním charakteru dorozumívání s těmito osobami, který je pro tento typ
trestné činnosti charakteristický (bod 56. str. 28 odůvodnění usnesení
odvolacího soudu).
102. V návaznosti na výše uvedené, za irelevantní, zjištěnému důkaznímu stavu
neodpovídající, nutno považovat též námitky, že nebylo prokázáno, že by
obviněný chemikálie, případně další věci zákazníkům prodával za účelem výroby
metamfetaminu, přičemž v této souvislosti upozorňoval na skutečnost, že velká
část těchto jeho zákazníků nikdy nebyla pro drogovou trestnou činnost stíhána
ani odsouzena. Soud prvního stupně správně odkázal zejména na výsledky
realizovaných operativně pátracích úkonů, především na výsledky sledování osob
a věcí ve smyslu § 158d odst. 2 tr. ř., včetně vyhodnocení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, z nichž nade vší pochybnost vyplývá, že obviněný
věděl, za jakým účelem si jeho zákazníci chemikálie a další věci pořizují,
přičemž mnoha z nich v této souvislosti dokonce poskytoval rady k úspěšné
výrobě metamfetaminu apod. V uvedeném kontextu pak poukázal na zásadní svědecké
výpovědi J. P. a O. W., resp. svědeckou výpověď D. S. a dalších, podle
kterých obviněný V. J. byl o účelu nákupu výslovně informován. Pokud krajský
soud v napadeném rozsudku dospěl k jednoznačnému závěru, že obviněný věděl, že
chemikálie a další věci prodává proto, aby z nich v dalším procesu byl vyráběn
pervitin, nelze ani podle Nejvyššího soud takovému hodnocení cokoli vytknout.
103. Vytýká-li obviněný, že k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně
provedeny jím navrhované podstatné důkazy, a to konkrétně vyžádání zprávy
Ministerstva zdravotnictví o případném prodeji chemické látky červený fosfor v
období let 2014 až 2019, lze dodat, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající
z čl. 36 Listiny základních práv a svobod nutno vykládat tak, že v řízení před
obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy,
jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto
procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených
důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve
svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže
tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v
porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se
zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku
toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy
důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se
soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen
nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost.
Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska
práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat
zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu
ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
104. Dle názoru Nejvyššího soudu při respektování výše uvedených obecných
předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného
dokazování, jakož i dovolací argumentace zřejmé, že v posuzovaném případě by se
o tzv. opomenuté důkazy nejednalo, neboť za opomenuté nelze označit důkazní
návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího
dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl
náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované
důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru
odvolací soud přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v
takovém rozsahu, na jehož základě bylo možno ustálit skutkový stav dostatečným
způsobem bez existence důvodných pochybností. Co se týče veškerých námitek,
které obviněný v rámci své obhajoby prezentoval, s těmito se nalézací soud
vypořádal adekvátním způsobem a své úvahy dovodil na základě dokazování a
hodnocení důkazů nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Současně
se soud prvního stupně neopomněl zaobírat též důvody, proč nepřistoupil k
doplnění dokazování navrženého obhajobou (bod 79. str. 137 odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně).
105. Požadavek obviněného ohledně vyžádání zprávy Ministerstva zdravotnictví,
zda je prodáván červený fosfor, v jakém množství v jednotlivých letech, a od
kterého roku je prodej červeného fosforu registrován, který obviněný učinil i v
rámci odvolacího řízení, rovněž vrchní soud shledal nedůvodným. V tomto směru
konstatoval, že pokud uvedené šetření má podpořit obhajobu obviněného, že
červený fosfor se využívá i jinak, než jen na výrobu pervitinu tzv. českou
cestou, v obecné poloze argument obviněného, že červený fosfor a další
chemikálie lze použít i na jiné účely sice nezpochybňuje, v konkrétním případě
však bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že obviněný červený fosfor a
další chemikálie jednoznačně prodával právě proto, aby zájemci mohli vyrábět
pervitin. Za tohoto stavu navrhované dokazování označil vrchní soud za
evidentně bezpředmětné (bod 60. - 61. str. 29 – 30 odůvodnění usnesení
odvolacího soudu).
106. Nejvyšší soud připomíná, že hodnocení důkazů spadá do kompetence soudu
prvního stupně, případně soudu odvolacího (provádí-li dokazování) a Nejvyšší
soud není zásadně oprávněn k jeho revizi (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 20. 8. 2017, sp. zn. 3 Tdo 892/2014: „ Shromážděné důkazy soud – pozn.
myšleno soud prvního stupně – hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na
pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o
rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence …. Hodnotí-li soudy
provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost
automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo,
případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.“, dále usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 4 Tdo 940/2016: „…je podstatné, že
soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem,
nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného
hodnocení důkazů a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky
vysvětlily … skutečnost, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy
hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není
dovolacím důvodem.“, a dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017,
sp. zn. 11 Tdo 151/2017).
107. Ve zjevném rozporu s výsledky dokazování shledal obviněný rovněž závěry
odvolacího soudu, jimiž byla podle jeho názoru posouzena nesprávně otázka stran
množství drogy, která z jím prodaných chemikálií mohla být vyrobena. Upozornil
zejména na skutečnost, že zpracovatel znaleckého posudku z odvětví chemie při
svých výpočtech pracoval s chybnými hodnotami koncentrace kyseliny
chlorovodíkové. Zatímco znalec při výpočtech vycházel z předpokladu, že tato
kyselina dosahovala koncentrace 36 % (správně 35 %), on disponoval kyselinou
méně koncentrovanou, která měla 31,5 %. S ohledem na stav a výsledky
provedeného dokazování Nejvyšší soud nicméně konstatuje, že takto vymezenou
vadou rozsudek nalézacího soudu a potažmo na něj navazující usnesení soudu
odvolacího, zatíženy nejsou.