USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní
věci žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o
zaplacení částky 17 006 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.
zn. 22 C 89/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 1. 7. 2022, č. j. 23 Co 230/2022-19, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2022, č. j. 22 C 89/2022-9, kterým tento soud zastavil řízení zahájené na podkladě
žalobcovy žaloby, jež mu byla doručena dne 12. 5. 2022, a současně rozhodl o
nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Zároveň s tím odvolací
soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání však nebyl
zastoupen advokátem, přičemž o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací
řízení nežádal. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II
a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto
ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být
sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem,
notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má
právnické vzdělání. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,
postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno
opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti
rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat
v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky
uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3
věta třetí o. s. ř.). Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o
dovolání meritorně rozhodnout. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž
netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem
prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad
advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato
skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval
zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho
rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě
formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu
majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k
hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících též četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj.
i to, že si žalobce
musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom,
jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v
nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací
řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016,
ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, jakož i usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo
464/2018, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, nebo ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo
3669/2020). Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem,
který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k
opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu
uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně
konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku
právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli
takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové
situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení,
neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci
lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně
poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v
konkrétním případě jako neúčelné.“
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením
dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost
zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního
poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v celé
řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy
opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu
srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo
1341/2020). Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce
nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto
dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2022
Mgr. Viktor Sedlák
pověřený člen senátu