Nejvyšší soud Usnesení občanské

30 Cdo 3133/2022

ze dne 2022-10-26
ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.3133.2022.1

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Viktorem Sedlákem v právní

věci žalobce P. B., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice –

Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o

zaplacení částky 17 006 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.

zn. 22 C 89/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze

dne 1. 7. 2022, č. j. 23 Co 230/2022-19, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2022, č. j. 22 C 89/2022-9, kterým tento soud zastavil řízení zahájené na podkladě

žalobcovy žaloby, jež mu byla doručena dne 12. 5. 2022, a současně rozhodl o

nákladech řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Zároveň s tím odvolací

soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího

řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání však nebyl

zastoupen advokátem, přičemž o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací

řízení nežádal. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II

a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být

dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto

ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má

právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být

sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem,

notářem, nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má

právnické vzdělání. V souladu s § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241,

postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno

opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti

rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze

odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat

v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky

řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky

uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3

věta třetí o. s. ř.). Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se

dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o

dovolání meritorně rozhodnout. Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž

netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem

prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad

advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato

skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval

zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho

rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet neurčitě

formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu

majetkové nebo nemajetkové újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k

hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících též četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mj.

i to, že si žalobce

musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom,

jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v

nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací

řízení bezúspěšně vyzýván (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016,

ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, jakož i usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo

464/2018, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, nebo ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo

3669/2020). Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem,

který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k

opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu

uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně

konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku

právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli

takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové

situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení,

neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci

lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně

poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v

konkrétním případě jako neúčelné.“

Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením

dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost

zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky

soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního

poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v celé

řadě dalších podobných řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy

opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu

srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo

1341/2020). Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce

nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto

dovolací řízení podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§ 243f odst.

3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 10. 2022

Mgr. Viktor Sedlák

pověřený člen senátu