33 Cdo 2119/2018-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců
a) M. K., bytem XY, a b) M. K., bytem XY, zastoupených JUDr. Petrou Smolovou,
advokátkou se sídlem v Plzni, Americká 720/6, proti žalovanému T. V., bytem XY,
zastoupenému Mgr. Janem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova
2902/26, o 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město
pod sp. zn. 17 C 415/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 3. 11. 2017, č.j. 11 Co 202/2017-51, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 23. 2. 2017, č.j. 17 C
415/2016-25, uložil žalovanému a A. V. (v řízení před soudem prvního stupně
druhé žalované) zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 500.000 Kč s 7,75%
úroky z prodlení od 22. 11. 2011 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení
62.250 Kč. Rozsudkem ze dne 3. 11. 2017, č.j. 11 Co 202/2017-51, Krajský soud v
Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobcům přiznal náhradu
nákladů odvolacího řízení ve výši 21.200 Kč. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný
(dlužník) v písemné smlouvě z 21. 11. 2006 ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona
č. 89/2012 Sb., dále jen „obč. zák.“), uznal, že nejpozději do 21. 11. 2011
zaplatí dluh určený co do důvodu (půjčka peněz) i výše (500.000 Kč), důsledkem
čehož bylo přerušení běhu promlčecí doby (§ 110 odst. 1, věta druhá, obč. zák.)
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není
přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239
o.s.ř.). Odvolací soud vyšel – ve shodě se soudem prvního stupně – z toho, že na
základě smlouvy z 21. 11. 2006 přenechali žalobci žalovanému a A. V. (dlužníkům) peněžní částku 500.000 Kč, kterou se dlužníci zavázali vrátit
„nejpozději do 5 (pěti) let od data podpisu této smlouvy.“ V článku III smlouvy
žalovaný a A. V. prohlásili, že uznávají „dluh co do důvodu i výše“ a že jej
uhradí nejpozději do 21. 11. 2011. Peněžní částku věřitelé žalovanému a A. V. předali před podpisem smlouvy o půjčce a dlužníci převzetí peněz potvrdili. Výhrady žalovaného uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti
právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na nichž
je založen zpochybňovaný právní závěr o platnosti uznání dluhu s účinky
přerušení běhu promlčecí doby (§ 110 odst. 1, § 558 obč. zák.). Uplatněním
způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění
právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého
vyšel odvolací soud. Ten rozhodl na základě zjištění, že žalobci předali
předmět půjčky před tím, než smluvní strany písemnou smlouvu podepsaly, tedy že
dlužníci uznali dluh poté, co převzetí peněžní částky svými podpisy potvrdili.
Žalovaný oproti tomu prosazuje, že předmět půjčky převzal „až po připojení
rukou psaného textu“ (uznání dluhu). V dovolacím řízení však nelze úspěšně
napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel
odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro
právní posouzení věci. Lze shrnout, že žalovaný se předloženou argumentací
domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem
a jeho právní námitky, byť je podpořil odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 475/2012, jsou z tohoto důvodu bezcenné.
Jestliže odvolací soud dovodil, že uznání dluhu v listině z 21. 11.
2006 je platným právním úkonem, neodchýlil se od ustálené judikatury, v níž se
Nejvyšší soud vyjádřil k povaze smlouvy o půjčce a jednostranného právního
úkonu uznání dluhu (srov. např. rozsudky ze dne 3. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo
3634/2012, ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 33 Odo 133/2005, ze dne 27. 7. 2011, sp.
zn. 33 Cdo 2536/2009, ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, a ze dne
29. 5. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2019/2010, ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo
1126/2009, ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1702/2015, ze dne 27. 10. 2015,
sp. zn. 33 Cdo 2748/2015, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3137/2008, ze dne
24. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5379/2008, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo
4237/2011, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn. 32 Odo 453/2004, ze dne 30. 4. 2002, sp.
zn. 29 Odo 341/2001, ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. 32 Odo 1323/2004, ze dne 28.
6. 2007, sp. zn. 33 Odo 362/2005).
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst.
3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu