33 Cdo 2394/2024-321
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně IDEAL-Trade Service, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Slatině, Řípská 1549/11a, identifikační číslo osoby 48908126, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, proti žalované JETEX Holding a. s., se sídlem v Jesenici, Osnici, Ibišková 545, identifikační číslo osoby 08569762, zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Hemy 855, o 39 784,80 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 36 C 20/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2024, č. j. 22 Co 16/2024-299, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Ing. Tomáše Němce.
1. Okresní soud Praha – západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2023, č. j. 36 C 20/2023-245, zamítl žalobu o 39 784,80 EUR s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
2. Podle soudu prvního stupně si žalovaná 4. 11. 2020 objednala u žalobkyně šroubový blok zn. Ingersoll CD42D1 za 95 200 EUR, jenž jí měl sloužit k provozu specializovaného hasičského zařízení, které pro ni stavěly společnosti KOBIT - THZ CZ s. r. o. a INDUSTRIAL MOTORS s. r. o. Žalobkyně se dostala do prodlení s dodávkou věci, proto umožnila žalované užívat provizorní šroubový blok s jinou převodovkou a 9. a 10. 8. 2021 provedla technickou výměnu jeho součástek (převodovky). Žalované poskytla slevu a nabídla jí technickou součinnost ke zprovoznění hasičského zařízení. Žalovaná zaplatila pouze zálohu kupní ceny, odmítla doplatit žalovanou částku, protože šroubový blok i po přeměně ze srpna 2021 neplnil účel, pro nějž ho zakoupila, působil extrémní hluk a vibrace při spuštění, a byl náchylný na náklon, ačkoli měl sloužit v rámci mobilního hasičského zařízení. I přes jednání a snahu účastníků (vyvíjenou od léta 2021 až do jara 2022) ke zprovoznění hasičského zařízení nedošlo a žalovaná dopisem z 9. 9. 2022 od smlouvy odstoupila.
3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jednalo o prodej specializované věci za účelem uspokojení specializované potřeby žalované, která byla žalobkyni dobře známa, protože se účastnila jednání, při němž jí byla integrace šroubového bloku do hasičského zařízení prezentována. Žalobkyně měla technické schopnosti k poznání potřeb šroubového bloku. Agregát hasícího zařízení, jehož součástí šroubový blok měl být, je komplexním zařízením, které pro svou funkčnost mělo být dobře navrženo. Soud nezjistil, že by se žalovaná při zkoušení agregátu dopustila svévole. Podle soudu prvního stupně součástí smluvního ujednání kupní smlouvy nebyla jen původní ujednání z listopadu 2020, nýbrž i ujednání, která vznikla při prodlení žalobkyně s dodáním správné převodovky v srpnu 2021, jejichž cílem bylo zprovoznění hasičského zařízení s integrovaným šroubovým blokem. Vada dodané věci spočívala především v tom, že nebyl naplněn účel, pro který žalovaná blok zakoupila. Splatnost doplatku kupní ceny byla vázána na úspěšné zaškolení obsluhy, uvedení do provozu a vystavení předávacího protokolu, a nikdy nenastala. Žalovaná po opakovaných výzvách k odstranění problémů kompresoru důvodně odstoupila od smlouvy, neboť kupní smlouva pro ni ztratila zamýšlený účel. Žalobkyně neposkytla žalované upozornění, že agregát hasičského zařízení nebude moci být zprovozněn, nebudou-li ke šroubovému bloku dodány „periferie“, tedy pomocná zařízení na odhlučnění.
4. Krajský soud v Praze („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 22 Co 16/2024-299, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I zčásti změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 39 784,80 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 19. 9. 2022 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 39 784,80 EUR od 6. 1. 2022 do 18. 9. 2022 ho potvrdil (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II) a před soudem odvolacím (výrok III).
5. Odvolací soud považoval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně za úplný, závěry učiněné z jednotlivých důkazů za správné, se zhodnocením zjištěných skutečností soudem prvního stupně se však neztotožnil. Za podstatné pro závěr o předmětu smlouvy považoval zjištění úmyslu jednajících stran v okamžiku projevu jejich vůle, byl-li nebo musel-li být adresátovi znám. Účastníkům byl obecně znám účel objednávky žalované, která vyvíjela nový typ hasícího zařízení, do kterého potřebovala zabudovat jiné komponenty (včetně kompresoru), což měla učinit (včetně výkresové dokumentace) společnost KOBIT - THZ CZ s.
r. o. Žalobkyně se zavázala pouze dodat jednu součástku. Po obdržení poptávky žalované ji odkázala při výběru součástky na výrobce, když sama nemá odborné předpoklady pro výběr vhodného kompresoru z hlediska specifických potřeb žalované; na výběru konkrétního šroubového bloku se aktivně nepodílela. Předmětem objednávky byl jen šroubový blok jako součást kompresoru bez doprovodných částí jako ochlazování nebo odhlučnění, jednalo se o koupi konkrétní součástky hasícího zařízení s odkazem na konkrétní katalogový výrobek s konkretizovanými vlastnostmi.
Z povahy věci vyplývá, že součást kompresoru nemůže disponovat stejnými vlastnostmi jako celý kompresor, a požadavky na celý kompresor (např. hlukové limity celého zařízení) na něj nelze bez dalšího vztáhnout, zejména pokud je součástí funkčního kompresoru i protihluková skříň. Dodaný šroubový blok byl sám o sobě funkční a odpovídal objednávce ze 4. 11. 2020, avšak nebyl s ohledem na jeho předem nedořešené fungování v rámci hasícího zařízení a potřebu kompatibility s dalšími komponenty a jejich správného technického řešení a dimenzování použitelný, když další komponenty se do kontejneru nevešly.
Žalobkyně se však nezavázala i k technickému řešení celého hasícího zařízení a žalovanou upozornila, že není schopna vhodnou součástku vybrat. Žalobkyně tak svůj závazek splnila, k jiné činnosti se v kupní smlouvě nezavázala. Vytýkané vady (hluk, vibrace) nemohou být vadami šroubového bloku, který musí být umístěn v odhlučňovací skříni. Vadou není ani nedostatek mobility potřebné pro konkrétní účel provozu hasícího zařízení, neboť šroubový blok je použitelný i pro mobilní zařízení. Navázání další placené spolupráce mezi účastnicemi v roce 2021 směřující ke zprovoznění hasícího zařízení samo o sobě nedokládá změnu původního závazku, ale svědčí o dalším samostatném závazkovém vztahu.
Odstoupení žalované od smlouvy nebylo účinné, neboť pro něj nebyly naplněny zákonné předpoklady. Splatnost závazku žalované byla pozdější dohodou účastnic vázána na provedení funkčního testu (jako předpokladu pro vznik smluvního nároku, nikoli však podmínky ve smyslu § 548 o. z.). Zařízení se nepodařilo zprovoznit, splnění předpokladu se tak stalo nemožným v srpnu 2022. Splatnost závazku se proto řídila obecnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, o době plnění a nastala na základě výzvy žalobkyně z 6.
9. 2022 dne 18. 9. 2022 uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, kterým napadla výrok I v části o změně rozsudku soudu prvního stupně. Na jeho přípustnost usuzuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 61/2017 (o výkladu právního jednání) a sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, při řešení otázky, zda bylo nebo nebylo předmětem závazku žalobkyně, jakožto prodávající, dodat žalované, jakožto kupující, takové zboží (komponent hasícího zařízení), které mělo splňovat jak technické parametry uvedené v písemné objednávce žalované, tak mobilní provedení odsouhlasené stranami ústně v rámci předsmluvního vyjednávání, tak i jakost předepsanou obecně závaznými právními předpisy.
7. Žalovaná vytýká odvolacímu soudu nesprávný výklad § 556 o. z. a § 2095 o. z. Dovozuje, že podstata věci spočívala v tom, že nechala do České republiky dovézt ze země mimo EU hasící zařízení s mnohem vyšší účinností, v němž hodlala nahradit jednotlivé součástky, které neměly původ v zemích EU, včetně kompresoru, a vložit toto hasící zařízení do technického kontejneru vyrobeného KOBIT - THZ CZ s. r. o. přepravovaného nákladním vozidlem; s jejími požadavky, včetně mobility v převozitelném technickém kontejneru, byla seznámena žalobkyně i výrobce kompresoru dopředu předvedením funkčního mobilního hasícího kontejneru. Po dodání šroubového bloku zjistila jeho nevhodnost pro umístění do mobilního kontejneru – hlučnost ohrožující život a zdraví obsluhy, kterou nebylo možno vyřešit umístěním do protihlukové skříně, neboť konstrukčními rozměry převyšovala rozměry mobilního kontejneru a nevešla by se do něj. Byl-li od počátku žalobkyni znám účel předmětu koupě, bylo nutné, aby hlukové limity a vibrace nepřevyšovaly platné hygienické a bezpečnostní normy stanovené obecně závaznými právními předpisy a aby byl umožněn náklon větší než 5 %. Pokud by je splňovaly jen umístěním v protihlukové skříni, bylo by možno hasící zařízení používat jen jako stacionární, trvale umístěné v interiéru. Nebyly dodány ani všechny doklady a skutečnost, že se nepodařilo hasící zařízení zprovoznit (když splatnost doplatku kupní ceny byla vázána na provedení funkčního testu hasícího zařízení) je nutno přičítat žalobkyni. Soud měl podrobit výkladu její objednávku ze 4. 11. 2020. Její úmysl (koupit doporučený výrobek – šroubový blok o katalogových parametrech, který by se vešel do technického kontejneru přepravovaného nákladním vozidlem a byl funkční součástí hasícího zařízení bezpečně obsluhovaného hasičskou posádkou) byl žalobkyni znám z předsmluvních jednání a svědek T. P. přiznal, že informaci, že u šroubového bloku se předpokládá jeho umístění v protihlukovém krytu, neboť bloky jsou všeobecně hlučné, žalované nesdělila. Bylo proto možné uvažovat i o aplikaci § 6 o. z. a žalobkyni právo na doplatek kupní ceny odepřít.
8. Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout. Považuje ho za pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, které jsou s označenou judikaturou Nejvyššího soudu souladné. Předmětem koupě byl konkrétní katalogový výrobek v konkrétním provedení a jakosti, který není schopen samostatného provozu, je nutné k němu připojit tzv. periferie (pohon, chlazení, odhlučnění apod.) a hluk a vibrace vyplývaly z konkrétního způsobu jeho zabudování do hasícího zařízení a zabudování periferií. Vybrala ho po konzultaci s výrobcem sama žalovaná. Tvrzení o nemožnosti jeho provozu ve větším náklonu nebylo prokázáno a žalovaná nespecifikuje, jaká dokumentace měla chybět (žalobkyně dodala ke šroubovému bloku veškerou dostupnou dokumentaci). Žalobkyně neměla povinnost zajišťovat zprovoznění hasícího přístroje, úspěšné testy tak nemohla zmařit. Nepoctivost jednání žalobkyně žalovaná dosud v řízení nenamítala a její tvrzení je vyfabulované. Na nutnost tzv. periferií byla při konzultaci nejméně ze strany výrobkyně upozorněna.
9. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou, zkoumal, zda obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné. Dovolání posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
10. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). K vadám řízení lze přihlížet jen v případě jinak přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
12. Požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil důvod dovolání a uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
13. K přípustnosti dovolání tedy nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Ústavní soudu)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015, dostupná na webových stránkách www.nsoud.cz, stejně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu). Dovolací důvod (popis právní otázky, kterou odvolací soud řešil nesprávně, a výklad, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení) je třeba konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. I. ÚS 2696/15). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené závěry potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16.
14. Má-li být dovolání přípustné proto, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Nejvyšší soud přitom vysvětlil v usnesení ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1498/2017, že k založení přípustnosti dovolání z tohoto důvodu nepostačuje odkaz dovolatele na jakoukoli judikaturu Nejvyššího soudu, nýbrž jen na takovou, s níž je napadené rozhodnutí vskutku v rozporu.
15. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových
zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
16. Dovolací otázka artikulovaná žalovanou směřuje do skutkových zjištění (co bylo účastnicemi smlouvy v rámci předsmluvního jednání a v písemné objednávce žalované ujednáno o předmětu koupě). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná objednala konkrétní šroubový blok podle katalogu, oproti čemuž dovolatelka prosazuje, že předmětem závazku žalobkyně bylo dodat zboží s konkrétními technickými parametry v mobilním provedení a v jakosti předepsané obecně závaznými právními předpisy.
17. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2362/2007). Od 1.
1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, nebo ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 807/2018). Platí, že dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. nelze zpochybnit způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely.
Je na zvážení soudu (§ 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008).
18. Odkaz žalované na rozsudek ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, v němž Nejvyšší soud řešil právní otázku, zda vada spočívající v úniku chladicí kapaliny je u staršího vozidla vadou zakládající podstatné porušení smlouvy, nebo zda jde pouze o obvyklou vlastnost vozidla vzhledem k jeho stáří (tedy otázku jinou), a zabýval se tím, jak postupovat v případech, kdy jakost a provedení věci nejsou ujednány a kdy se postupuje tak, že pro plnění prodávajícího budou určující jakost a provedení vhodné pro účel patrný ze smlouvy, případně pro obvyklý účel, není případný. V předmětné věci totiž odvolací soud považoval na základě provedeného dokazování za prokázané, že smluvními stranami bylo dohodnuto dodání konkrétního šroubového bloku podle katalogu, který si vybrala sama žalovaná na základě předchozí konzultace s jeho výrobcem.
19. Obdobné platí pro odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, v němž Nejvyšší soud řešil otázku výkladu právního jednání člena družstva vůči družstvu, týkajícího se členství v družstvu a učiněného po 1. 1. 2014 (tedy rovněž otázku jinou). Obecně vyjádřeným zásadám výkladu právních jednání podle § 555 a § 556 o. z. přijímaných i pozdější judikaturou Nejvyššího soudu [že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné); že soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností; že skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním); že ochrana dobré víry adresáta právního jednání vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám; že při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního jednání, jinými slovy, že pro výklad právního jednání je určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např. objektivním významem užitých slov)] se přitom odvolací soud nezpronevěřil.
20. O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod (existuje-li extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, případně je-li hodnocení důkazů založeno na libovůli) je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., se v posuzovaném případě nejedná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
21. Nadto na vyřešení v dovolání předestřené otázky není napadené rozhodnutí založeno, neboť odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) učinil závěr, že žalovaná (po konzultaci s výrobcem) objednala přesně označený vybraný šroubový blok (CD42D1), jenž jí byl (po výměně převodovky 9. až 10. 8. 2021) také dodán. Zjištění, zda účastnice ujednaly i uvedení šroubového bloku žalobkyní do provozu, a závěry odvolacího soudu ohledně (ne)důvodnosti odstoupení žalované od smlouvy pro vady věci a splatnosti kupní ceny, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, přitom žalovaná v dovolání řádně nezpochybnila (neartikuluje k nim v dovolání žádnou dovolací otázku a nevymezuje k ní přípustnost dovolání). To platí i ve vztahu k námitce o aplikaci § 6 o. z.
22. Lze jen dodat, že dovolací soud nemohl přihlížet ani k případným vadám řízení, neboť nevymezila-li k nim žalovaná žádnou otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
23. Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
24. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebudou-li povinnosti vyplývající z vykonatelného rozhodnutí dobrovolně splněny, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Pavel Horňák předseda senátu