Judikát 33 Cdo 973/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:31.03.2026
Spisová značka:33 Cdo 973/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.973.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D 33 Cdo 973/2025-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) M. K. a b) B. K., zastoupených JUDr. Janem Bártou, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, proti žalovanému P. V., zastoupenému Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Drtinova 372/24, o zaplacení 1.240.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 37 C 329/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2024, č. j. 22 Co 116/2024-328, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 13 710 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radky Dlabalové, advokátky. Odůvodnění:
Žalobci se žalobou domáhali po žalovaném zaplacení částky 1.240.000 Kč s příslušenstvím z titulu práva z vadného plnění. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 12. 2023, č. j. 37 C 329/2021-282, žalobu zamítl (výrok I), výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok III). Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 9. 2024, č. j. 22 Co 116/2024-328, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II, ve výrocích I.
a III. jej potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy vzaly za prokázané, že dne 26. 11. 2019 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, kterou žalovaný prodal žalobcům pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY a pozemek p. č. XY v k. ú. XY a obci XY (dále jen „nemovitost“), za kupní cenu 3.150.000 Kč. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že s výjimkou přiměřeného opotřebení odpovídajícího stáří nemovitosti nemá nemovitost žádné faktické vady. Dále prohlásil, že materiály, ze kterých je stavba postavena, jsou zdravotně nezávadné, zejména nehrozí výskyt nebezpečných plynů či jiných chemických látek, a pro případ, že by se toto prohlášení ukázalo být nepravdivým, bylo sjednáno právo žalobců požadovat slevu z kupní ceny ve výši 1.050.000 Kč. Na základě objednávky žalobce a) bylo v domě provedeno měření objemové aktivity radonu (OAR), v souvislosti s rekonstrukcí v období od 26.
8. 2020 do 2. 9. 2020. Podle protokolu o měření OAR v objektu ze dne 4. 9. 2020 byly v domě naměřeny hodnoty od 924 Bq/m3 do 1331 Bq/m3, přičemž referenční hodnota OAR (300 Bq/m3) podle vyhlášky č. 422/2016 Sb., byla překročena ve všech pobytových místnostech. Znalec Ing. Josef Kubátek ve znaleckém posudku č. 26/04/2021 ze dne 11. 7. 2021 vycházel z předchozího měření a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že v době měření nebyl dům využíván ani větrán, jsou naměřené hodnoty OAR velmi vysoké, a lze předpokládat, že při standardním užívání objektu by byly hodnoty nižší, nikoli však o tolik, aby byly pod referenční hodnotou 300 Bq/m3.
Výši nákladů protiradonových opatření vyčíslil na přibližně 1.240.000 Kč. Ve znaleckém posudku č. 12208/22 ze dne 22. 8. 2022 vypracovaném prof. Ing. Martinem Jiránkem CSc. tento znalec rovněž vycházel z výše uvedeného protokolu a vyloučil, že by zdrojem radonu byl stavební materiál. Konstatoval, že sklep bývá nejčastějším a hlavním zdrojem radonu. Ačkoli naměřené hodnoty radonu překračují referenční úroveň, tato je měřítkem ozáření, nikoliv kvality ochranných opatření. Koncentrace radonu ve stavbách závisí na dvou parametrech – jednak přímo úměrně na přísunu radonu a jednak nepřímo úměrně na intenzitě větrání.
Jako jediné správné řešení označil kompletní výměnu podlah s novou izolací vloženou pod stávající stěny. Státní ústav radiační ochrany (SÚRO) zpravoval revizní znalecký posudek č. 1/2023 ze dne 16. 6. 2023. Tento znalecký ústav provedl nové měření OAR, přičemž v průběhu měření nebyla stavba využívána, vytápěna a okna byla zavřená. Naměřeny byly hodnoty od 385 Bq/m3 do 489 Bq/m3. Měření proběhlo za nestandardních podmínek, když stavbu nebylo možné vytápět, a z tohoto důvodu mohly být hodnoty nižší.
Provedené měření vyloučilo stavební materiál jako hlavní zdroj radonu. Přísun radonu byl primárně ze sklepa, kde je jeho zdrojem podloží. Pravidelným větráním a vytápěním by bylo možné koncentraci radonu snížit i pod referenční úroveň. Poškození podlahy, díry ve stropě sklepa mohou přísun radonu zvyšovat. Rekonstrukcí spojenou se zateplením a výměnou oken, není-li doplněno větrání štěrbinami či vzduchotechnikou, dochází ke snížení cirkulace vzduchu, a tím ke zvýšení koncentrace radonu. Typickým ozdravným opatřením bývá instalace odvětrání podloží, v tomto případě spojená s výměnou podlah, případně pořízením těsnějších dveří do sklepa.
Podle Státního ústavu radiační ochrany, v. v. i. otázka výskytu radonu ve stavbách určených k bydlení se začala řešit až na počátku devadesátých let minulého století. Radon je všudypřítomný přírodní radioaktivní prvek, který proniká do domu nejčastěji ze země (podloží) pod budovou, přičemž menší význam má jeho uvolňování ze stavebního materiálu a podzemní vody. Dům se doporučuje posuzovat v topné sezóně za omezeného větrání. Dovnitř špatně izolovaného domu se totiž radon dostává kvůli teplotním rozdílům a následnému komínovému efektu.
Základním opatření proti pronikání radonu je plynotěsná izolace základů (radonová izolace). Odvolací soud akcentoval, že odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité (staré) věci. I prodaná použitá věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení. Obvyklá jakost (kvalita) je jakostí, kterou může kupující s ohledem na okolnosti konkrétního případu důvodně očekávat, přičemž její rozsah (vlastnosti) jej nesmí překvapit. V poměrech nyní souzené věci to znamená, že žalobci při koupi věděli, že prodávaný dům byl postaven v padesátých letech minulého století, svislé ani vodorovné konstrukce nebyly rekonstruovány a tomu odpovídal i stavebně-technický stav domu při prohlídce.
Bylo patrné, že pro to, aby mohl dům sloužit svému obvyklému účelu (bydlení) je nezbytná renovace jeho základních stavebních prvků.
Žalobci ze shora uvedených důvodů museli vědět, že zakoupili dům, jenž není s ohledem na stavebně-technický stav a stáří způsobilý k okamžitému užívání (bydlení), a aby se tak mohlo stát, je nezbytné provést jeho rekonstrukci, která bude závislá na faktickém stavu domu se zřetelem na jeho stáří a stavebně-technický stav. Výsledkem rekonstrukce by měla být stavba odpovídající aktuálně stavebně – technickým požadavkům na výstavbu, a to nejen z hlediska nedostatečných tepelně – izolačních vlastností obvodových konstrukcí (zejména zateplení, výměna nevyhovujících oken), ale i z hlediska ochrany před pronikáním zemní vlhkosti nebo radonu do stavby.
Vzhledem k upozornění žalovaného, stopám po vlhkosti na stěnách a z části rozebrané podlaze, muselo být žalobcům jasné, že stavba není od podloží dostatečně izolována proti vlhkosti a s ohledem na stáří domu lze pochybovat i o existenci protiradonová izolace. Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že zvýšený výskyt radonu v domě z důvodu zhoršeného stavebně-technického stavu domu a absence protiradonových opatření není vadou ve smyslu § 2095 o. z., ale projevem běžného opotřebení a stáří domu. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.
s. ř.“), spatřují v nesprávném právním posouzení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: a) zda nadlimitní koncentrace radonu v rodinném domě představuje vadu nemovitosti nebo je projevem jejího běžného opotřebení, jejíž řešení odporuje závěrům vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1263/2023, rozsudku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, jakož i rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28.
1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2002, b) zda je při absenci výslovného smluvního ujednání o jakosti předmětu koupě při posuzování vadnosti plnění třeba zkoumat účel koupě patrný ze smlouvy, jejíž řešení odporuje závěrům vyjádřeným v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 767/2022, a usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2386/2022, a ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3170/2024. Dále mají za to, že učiněná skutková zjištění jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
Navrhují proto, aby dovolací soud napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl dovolání odmítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o.
s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Závěry usnesení ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1263/2023, do poměrů nyní projednávané věci nedopadají, neboť toto rozhodnutí obecně shrnuje závěry dřívější rozhodovací praxe dovolacího soudu a poukazuje na judikaturu, podle níž lze za vadu považovat nedostatek takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a jejíž neexistencí je možnost využití věci k danému účelu nikoli nepodstatně snížena, cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
9. 1988, sp. zn. 3 Cz 59/88, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 24/1990, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, a ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 32 Odo 976/2002. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, se v poměrech nyní souzené věci rovněž neprosadí, a to pro odlišné skutkové okolnosti. V tehdy souzené věci sp. zn. 33 Cdo 3235/2020 byla totiž řešena otázka vlastností ojetého vozidla (byl zjištěn únik chladicí kapaliny způsobený prasklým těsněním pod hlavou motoru, nefunkční alternátor, opotřebení brzdového mechanismu) a nikoliv otázka OAR.
Pro řešení této otázky není dovolání přípustné, jelikož rozsudek odvolacího soudu není v rozporu se závěry citované judikatury dovolacího soudu. Závěr odvolacího soudu o stavebně technickém stavu rodinného domu v sobě neobsahuje žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. ve vztahu k jeho právním závěrům, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem se v této otázce odvíjí od výsledku hodnocení provedených důkazů a nejedná se tak o projev svévole či excesu na poli dokazování a právního posouzení věci, jímž by mohlo být porušeno právo dovolatelů na spravedlivý proces podle čl.
36 Listiny základních práv a svobod. Stejně tak dovolací soud neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu představovalo neakceptovatelnou „libovůli“, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován. Výskyt radonu v určité výši může být u starší stavby zcela obvyklý, odpovídající jejímu konstrukčnímu řešení a době vzniku. Nebyla-li stavba modernizována ani neprošla protiradonovými opatřeními, lze tento stav považovat za očekávaný, odpovídající stáří objektu.
Nepředstavuje vadu, zejména pokud péče o stavbu nevybočuje z rámce běžné údržby a obvyklých technických vlastností obdobných staveb. Jde-li o řešení otázky, zda je při absenci smluvního ujednání o jakosti (kvalitě) předmětu koupě při posuzování jeho vad třeba zkoumat účel koupě podle smlouvy, pak na ní není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a pro její řešení tak nemůže být dovolání přípustné. Platí, že otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
7. 2013, sen zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/15, odmítl). Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že výskyt radonu v domě není se zřetelem na stáří domu, období jeho výstavby, stavebně-technický stav a s tím související nedostatek izolace proti průniku radonu do nemovitosti, neprováděnému vytápění a ventilaci vzduchu vadou nemovitosti, nýbrž odpovídá prováděné údržbě, v době výstavby použité stavební technologii a dosud neprovedené rekonstrukci, v jejíž rámci by měla být provedena podlahová izolace.
Jakkoli dovolatelé formulují svoji argumentaci jako otázky, na nichž napadené rozhodnutí závisí, představuje jejich argumentace pouhou polemiku s hodnocením důkazů soudy, resp. nesouhlas se skutkovými závěry soudů o stavebně technickém stavu rodinného domu v době prodeje, které soudy z provedených důkazů učinily. Nejvyšší soud již mnohokrát judikoval, že skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o.
s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 517/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4182/2018). Pouhý odlišný názor dovolatele na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačí k prokázání relevantních skutečností, není s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (§ 132 o.
s. ř.) způsobilý zpochybnit zjištěný skutkový stav ani z něj vycházející právní posouzení odvolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2912/2017, či ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4586/2017). Jelikož dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o.
s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Václav Duda předseda senátu